Multimédia jsou všudypřítomná a každý z nás se občas rád podívá na film či přehraje písničku. Dejte kabely do starého železa a přečtěte si, jak vše propojit bezdrátově.
Kapitoly článku:
Přehrávat multimédia bez zapojování kabelů není nic složitého, z uživatelského pohledu je konfigurace snadná jako několik kliknutí myši či dotyků displeje. V pozadí ale stojí zajímavá technologie, která umožňuje vše od vytvoření skladu multimediálních souborů, přes jejich poskytování, až po ovládání přehrávače. Řeč je o DLNA, které mnoho uživatelů zná jen z nálepek na svých elektronických společnících.
Víc, než jen síť
Pokud jste chtěli okolo roku 2000 nebo i o pár let dřív vytvořit multimediální centrum do obýváku, bylo nejméně komplikovanou variantou zapojení grafického výstupu (třeba tehdy rozšířeného S-Video) přímo z odpovídající karty počítače. Všechny ostatní varianty vyžadovaly hlubší znalosti a laborování, které většinu uživatelů po čase odradilo. Zde se zrodila myšlenka vytvořit obecně uznávané předpisy pro sdílení multimédií, které by sjednotily zařízení bez ohledu na výrobce a umožnily jejich bezproblémovou kooperaci.
Najdete-li na vašem zařízení podobný emblém, bude spolupracovat s ostatní certifikovanou elektronikou v síti
Nezisková organizace Digital Living Network Alliance (DLNA) vznikla roku 2003 díky společnosti Sony, která u ostatních výrobců dokázala prosadit kooperativní přístup v otázce distribuce obsahu prostřednictvím lokální sítě. Dodnes je Sony řídícím prvkem DLNA a k podpoře se přihlásilo již přes 240 výrobců hardwaru a softwaru nebo poskytovatelů obsahu.
Pohlédneme-li na DLNA jako na technologii, zjistíme, že pracuje s již existujícími a dobře známými principy standardů HTTP, UPnP a XML. Funguje pouze jako jejich zastřešení, z něhož v březnu roku 2006 vznikl samostatný, mezinárodní organizací IEC uznávaný, standard.
Připoj a hraj, univerzálně
Fungování DLNA v síti vyžaduje mimo jiné podporu technologie UPnP (Universal Plug and Play), jejíž název vychází ze známého „plug-and-play“ (připoj a hraj), tedy možnosti dynamického připojování zařízení ke sběrnici počítače, bez fyzické konfigurace nového hardwaru nebo uživatelského řešení konfliktů v přidělování zdrojů.
Tento princip je v UPnP vidět jen vzdáleně, slouží totiž pro automatickou konfiguraci zařízení po jejich připojení do lokální sítě. Prostřednictvím sady protokolů UPnP se jednotlivá zařízení mohou navzájem informovat o dostupnosti v síti, provádět oboustrannou konfiguraci a automaticky tak poskytovat data ke sdílení, otevírat komunikační kanály apod.
UPnP pro komunikaci využívá HTTP, XML a zprávy SOAP. Vzhledem k tomu, že protokol pracuje nad běžnou počítačovou sítí, musí být každé zařízení dostupné prostřednictvím IP adresy. Tu může získat běžnou cestou ze serveru DHCP (každé zařízení podporující UPnP tedy musí obsahovat DHCP klienta), ale pokud jej nenalezne, přidělí si adresu automaticky z rozsahu vyhrazeného pro lokální adresování.
Jednotlivé vrstvy protokolu DLNA jsou postaveny na existujících a běžně používaných
síťových i multimediálních technologiích
Po úvodní konfiguraci sebe sama dojde k oznámení názvu a podporovaných služeb okolní rozpoznané elektronice v síti. Jednotlivá zařízení jsou neustále informována o přítomnosti ostatních a sama vysílají své údaje pro oboustrannou konfiguraci.
K tomu sada UPnP využívá Simple Service Discovery Protocol (SSDP) – jednoduchý protokol pro obousměrnou výměnu textových zpráv nesoucích informace o zařízení a jeho možnostech. Po vzájemném „oťukání“ je nutné zjistit podrobnější informace, ke kterým získají zařízení přístup načtením adresy URL s podrobnostmi, jež je součástí úvodní komunikace.
Zde už je předkládán relativně podrobný soubor XML s údaji o výrobci, sériovém čísle, modelovém označení atd. Kromě toho je ale důležitý seznam poskytovaných služeb včetně informací jak s nimi pracovat, akcí, které vyvolají nějakou odpověď a nakonec také proměnných uchovávajících aktuální stav. Na vyžádání tedy každé zařízení podporující UPnP poskytne „manuál“ informující co umí a jak toho využít.
Vládněte z jednoho místa
Za řídící centrum sítě je v oblasti UPnP považován stroj označený za controller. V případě multimédií je totiž nutno rozlišovat zařízení, která obsah poskytují, která jej konzumují a nakonec ta, která to celé řídí. Typicky můžete mít třeba NAS s filmovým archivem (server) a chytrý televizor (renderer), kombinující v sobě příjemce obsahu a řídící prvek (controller), který si sám z NASu film vyžádá. Toto lze ale také rozdělit a úlohu ovladače svěřit třetímu zařízení, kupříkladu mobilnímu telefonu nebo tabletu. Možným řešením takového softwarového ovladače mohou být aplikace AndroMote pro Android nebo PlugPlayer, který spustíte také na iPhonu.
Dálkové ovládání jablečných zařízení obstará
aplikace iTunes Remote v iPhonu či iPadu
Ovladač řídí ostatní zařízení opět pomocí zpráv ve formátu XML, které přenáší s využitím protokolu SOAP. Celý proces připomíná programátorům známé volání funkcí, kdy každá odeslaná zpráva vyvolá provedení akce a odpověď návratovou hodnotou. Podobně známý je koncept událostí, které mohou jednotlivé komponenty v síti vyvolávat. Dochází k nim při změnách stavových proměnných a každý controller se k jejich odběru může přihlásit, což obnáší vyžádání seznamu stavových proměnných a jejich aktuálních hodnot. Každá změna pak znamená odeslání zprávy ve formátu XML.
Celý princip UPnP postrádá jakékoli mechanismy pro zabezpečení. To je realizováno různými výrobci různě, ale u většiny zařízení je hostitelská síť považována za důvěryhodnou. Vzhledem k orientaci UPnP a potažmo i DLNA na domácnosti to ale nemusí vadit.
Důležitost multimédií pro uživatele dokazuje i výrobce elektroniky Acer, který do svých produktů instaluje technologii Clear.fi. Není to nic jiného, než implementace protokolu DLNA, pomocí které Acer propojuje notebooky, stolní počítače, mobilní telefony i tablety.
Dnes jedině bez drátů
Krom DLNA coby síťové techniky sdílení obsahu existují proprietární technologie pro samotný přenos obrazu či zvuku mezi zařízeními. Umožňují propojení mobilního zařízení s televizí, AV receiverem nebo pouhými reproduktory a opět platí zásada minimální nebo žádné konfigurace.
Apple TV je minimalistická krabička o půdorysu 10 × 10 cm, kterou u nás využijete zejména v kombinaci s technologií AirPlay pro bezdrátový přenos obrazu z iPadu či iPhonu
V roce 2010 přišla firma Apple s vlastní implementací technologie bezdrátového přenosu nazvanou AirPlay. Dnes se s ní setkáte v tabletu iPad, telefonu iPhone a přehrávači iPod Touch, ale také počítačích vybavených iTunes. Jedná se o proprietární protokol nad sítí Wi-Fi, určený pro přenos hudby, videa a fotografií. Jeho přesné parametry nejsou známy a zpočátku bylo fungování zjišťováno jen na bázi reverzního inženýrství.
Vybraní výrobci dnes mají AirPlay licencován a mohou jej používat ve svých produktech. Pro funkci inteligentního dálkového ovladače Apple připravil aplikaci iTunes Remote pro iOS. Využití AirPlay je bohatší v kombinaci s Apple TV – malé krabičky propojené s televizí, která je schopna bezdrátového přenosu plně využít a poslat data na výstup běžným portem HDMI.