Bryan Singer si úspěchem revizionistické krimi Obvyklí podezřelí řekl o důvěru producentů, kteří mu dovolili, aby podobně nekonvenčně (na tu dobu) přistoupil i ke komiksovému žánru. Stal se tvůrcem prvních dvou dílů X-Menů (2000-2003), jimž vtiskl svou osobitou tvář, tak důležitou pro způsob, jak s komiksovými adaptacemi zacházet do budoucna.
Navrácení důstojnosti komiksovému žánru
Singer komiksovému žánru sjednal zpět respekt a posunul ho směrem k mnohem dospělejšímu, realističtějšímu a vážnějšímu vyznění. Pět let před restartem batmanovského univerza tak proklestil Christopheru Nolanovi cestu, po níž už se pak mohl snadněji vydat. Aby i on mohl uplatnit svou vizi, na co při adaptacích komiksových látek položit důraz.
Nolan v Batmanovi reflektoval traumata současné západní společnosti (teroristické útoky z 11. září, rozevírání sociálních nůžek mezi bohatými a chudými, finanční krize, Occupy Wall Street). Singer zůstal více osobní, když akcentoval především téma odlišnosti jedince a z něho vyplývající projevy diskriminace, xenofobie a homofobie, k čemuž se jako homosexuál cítil povolaný vyjádřit.
V roce 2006 dal před režírováním pokračování X-Menů přednost jiné komiksové ikoně - Supermanovi. Trojky se tak chopil řemeslný rutinér Brett Ratner, který slibně rozjeté sérii udělil podobný polibek smrti jako předtím Joel Schumacher té batmanovské v režii Tima Burtona.
A tak jak musel po Schumacherovi přijít Bryan Singer, aby komiksovým látkám vrátil zpět jejich důstojnost, musel se k X-Men(ovské) sáze také vrátit někdo, kdo ji zvedne zpátky tam, kam ji Singer před lety umístil.
Střídání stráží
Zda měli tuto ambici tvůrci dvou Rosomákových sólovek, X-Men Origins: Wolverine a Wolverine, je vzhledem k jejich výsledku diskutabilní. Každopádně způsob, který zvolil Matthew Vaughn v X-Men: První třídě už je zcela jiný šálek čaje.
Rozhodl se totiž mutantskou sérii omladit a restartovat, čímž jí připravil půdu pro její další možná pokračování. Bryan Singer na tři roky starém rebootu participoval jako produkční a spoluautor námětu a nyní si s Vaughnem role vyměnil.
Teď Vaughn jako producent jistí Singera a spolu s dvojicí Simon Kinberg a Jane Goldman je i autorem scénářem. Ten v čase navazuje jak na události z První třídy, tak ze všech tří dílů původní X-Men(ovské) trilogie.
Cestování v čase dobře ošetřeno
Sedmý příspěvek k rozvoji mutantské mytologie a svůj návrat k sérii se rozhodl Bryan Singer pojmout opravdu velkolepě. Proto zvolil jako ústřední zápletku tu s cestováním v čase, která mu umožnila propojit představitele mutantů v jejich starších i mladších vydáních. Dočkáme se tedy jak Patricka Stewarta a Iana McKellena, tak Jamese McAvoye a Michaela Fassbendera. A samozřejmě mnoha dalších, známých jak z předešlých filmů, tak úplných nováčků.
Zápletky s cestováním v čase v sobě vždy skrývají úskalí, že všechny příčiny a následky při měnění historie se znalostí přítomnosti nebudou až tak sedět nebo budou působit nelogicky. Ke cti tvůrců Budoucí minulosti je třeba hned v úvodu říci, že si s těmito časovými paradoxy poradili poměrně dobře.
Tím, že mezi jednotlivými vrstvami reality necestují fyzická těla, ale pouze obsahy mysli. Je to poměrně prosté, ale funkční řešení, které nám umožňuje soustředit se na postavy a osudová dilemata, jež jsou před ně stavena. Ty hodně vypovídají o kořenech i důsledcích jejich činů.
Mutanti na pokraji zkázy
V roce 2023 přivedla lidstvo jejich obava z mutantů na pokraj zkázy. Tak moc se děsilo jejich schopností, že sestrojilo roboty - Sentinely, kteří měli za úkol jedince s tímto genem identifikovat a vymýtit. Vynález, který měl lidstvu sloužit, se ale obrátil proti němu.
Města jsou v troskách, většina lidí i mutantů je mrtvá a ti, co přežili, se rozhodnou s tímto stavem něco dělat. Pokud nechtějí mutanti definitivně zaniknout, musejí se vrátit do minulosti, kde leží počátek řetězce událostí, jež vedly k tomuto apokalyptickému stavu.
Protivníka mají proti sobě mutanti opravdu silného a prakticky nezničitelného. Roboti totiž dokážou v boji předjímat schopnosti protistrany a tím se jim snadněji přizpůsobit.
Jejich první prototypy pocházejí z dílny Dr. Bolivara Traska (Peter Dinklage). Konečným řešením mutantské otázky posedlého trpasličího vědce, na něhož v roce 1973 spáchala Mystique (Jennifer Lawrence) atentát. Právě její gen ale vražedným strojům propůjčil onu nepřemožitelnou adaptabilitu.
Úkol hodný Wolverina
Smrt Traska přispěla k ohromné podpoře programu Sentinel, který se vymkl kontrole. V genocidním světě budoucnosti proto Profesor Xavier (Patrick Stewart) s Magnetem (Ian McKellen), jež ohrožení v podobě supersilných robotů přivedlo ke spolupráci, vymyslí plán, jak toto hrozivé nebezpečí potřít hned v zárodku.
Za pomocí mutantky Kitty Pryde (Ellen Page), u níž se rozvinula schopnost posouvat nejen svou, ale i cizí mysl v čase do minulosti, se rozhodnou Wolverina právě do ní vyslat. Protože on jediný má díky svým regeneračním schopnostem šanci cestu proti proudu času vydržet.
Povede se a on se ocitá v roce 1973 v těle svého mladšího já. Musí vyhledat znesvářené bývalé přátelé, Charlese Xaviera (James McAvoy) a Erika Lensherra (Michael Fassbender), a i ostatní mutanty a přesvědčit je, aby zabránili Mystique v zabití vědce, který roboty vytvořil.
Faustovský zápas o duši
Zmobilizovat oba mutanty a přimět je ke spolupráci, je ale úkol opravdu nesnadný. Zvlášť poté, co se jejich cesty na konci První třídy rozešly. Magneto, poté co byl konečně dopaden, se aktuálně nachází v přísně střežené podzemní cele pod Pentagonem. Xavier pak v jakémsi nihilistickém drogovém limbu.
Zpustlý Charles je v silné depresi. Ze ztráty Mystique, přátelství Magneta i údělu paraplegika, jemuž se vzpírá tím, že požívá látku, vytvořenou Hankem MCoyem / Beastem (Nicholas Hoult). Ta mu umožňuje vést život, oproštěný od kolečkového křesla. V důsledku ní jsou ale utlumeny jeho telepatické schopnosti.
Magneto přišel o část svých stoupenců a ve vztahu k lidstvu je pořád stejně neústupný. Nezapomněl, jak se mu odvděčilo za jeho pomoc. Zahořklá Mystique si vede svou vlastní válku. Právě vzájemný vztah těchto tří postav je klíčový pro pochopení všech dilemat, jež mutanti prožívají. Zároveň i naznačuje, proč je tak obtížné, aby se spojili proti společnému nepříteli.
Pokud jsme První třídu mohli vnímat jako příběh Erika a jeho důvodů, proč přešel na temnou stranu síly, tak Budoucí minulost je hodně o Charlesovi, který musí v sobě znovu objevit toho vůdce, kterému se podaří ostatní sjednotit.
Lék, který bere, totiž na něho působí jako dvojsečná zbraň. Může sice díky němu chodit, ale stává se po jeho užívání víc netečný k osudu světa. Protože už tolik neslyší hlasy potřebných a je to tak jednodušší.
Mystique pak stojí někde mezi nimi dvěma, přičemž se rozhoduje, ke které straně se přidá. Sejde v touze po pomstě z cesty, vytyčené Xavierem a přijme za své Magnetovy metody tím, že se dopustí vraždy? Právě na ní leží možná největší tíha odpovědnosti za to, jak bude osud X-Menů jednou vypadat.
Její faustovské rozhodování, stejně jako to Xavierovo, Erikovo, Bolivara Traska a dalších dovede Bryan Singer podat tak, že máme pocit, že sledujeme opravdové drama, v němž se hraje o duši člověka, promiňte mutanta. U postav chápeme jejich motivace, které přispívají k nejednoznačnosti jejich charakterů.
Quicksilverův Prison Break
U těch ústředních dvou je pak v konfrontaci s jejich staršími vydáními vyloženě radost sledovat, jak přebírají a modelují jejich výrazové prostředky, což bylo zjevné už v První třídě. Sázka na britské herce s bohatou divadelní a filmovou zkušeností se režisérovi vyplatila a nezaostávají za nimi ani ti ostatní.
Hugh Jackman jako Wolverine se tu prezentuje v poloze, v níž ho máme rádi. Tedy jako zdroj trefných suchých hlášek. Zároveň tu ale přebírá i rozvážnou až mentorskou úlohu, to když se snaží rozervaného Xaviera trochu zkonsolidovat a nasměrovat ho k naplnění jeho osudu.
Patrick Stewart a Ian McKellen tu představují stářím zklidněné verze svých běsnících mladších já, které už se poučily z vlastních chyb při hodnotovém definování mutantského univerza.
Většina dalších herců tu má, co do rozsahu jejich rolí, taková různě velká camea. Ale díky Singerovi jde opět o camea natolik zapamatovatelná, že je rozhodně nevnímáme jako epizodní nebo vedlejší figury. Příkladem budiž bleskurychlý Quicksilver (Evan Peters), který si tu vystřihl hned několik scén, jež už teď vstupují do panteonu těch kultovních.
Nejvíce se asi bude mluvit o té s vysvobozením Magneta z vězení, jíž díky svým schopnostem vládne. Má přesně tu míry nadsázky, humoru, hravosti a stylovosti, již známe z bondovek.
Stylová režie
Když už je řeč o stylovosti, tak to je termín, který se přesně hodí pro charakteristiku Singerova stylu. Režisérovi se podařilo namíchat koktejl, v němž jednotlivé ingredience vzájemně umocňují výslednou chuť celého produktu. Akce je dobře rozložená v průběhu děje, je nesmírně efektní, ale necítíme z ní takové to digitální trikové vytahování jako z jiných akčních blockbusterů.
Ten čtvrt miliardový rozpočet je na filmu znát v dokonalé harmonii všech technických složek vyprávění (střih, kamera, zvuk, hudba, efekty, retro stylizace), které ale nikdy nepřebíjí to hlavní. Tedy důraz na postavy a emocionální hnutí, které prožívají při svých volbách a pochybnostech.
Pro zasvěcené i nováčky
Ty jsou ovlivněny jejich minulostí a předznamenávají jejich budoucnost. Singerovi se opět výborně daří ve vyprávění skloubit návaznost jednotlivých X-Men filmů, přičemž jeho děj jsou schopni pochopit i ti, kteří nejsou dosud s mutantskou mytologií seznámeni.
Budou pochopitelně ochuzeni o narážky pro zasvěcené a o radost ze sledování postav v jejich různých časových vydáních. S vědomím toho, co už prožili. Myslím ale, že z výrazů jejich tváří a vzájemného chování velmi rychle pochopí, co se mezi nimi odehrálo.
Neboť temná a pochmurná budoucnost je jen odrazem mnohem uvolněněji podané minulosti, v níž si množství narážek užijeme právě s vědomím toho, že víme, kam se osudy hrdinů dále pohnou. Střihová skladba střídmě drží obě roviny oddělené, po atentátu začnou víc prostupovat a finále nám nabídne paralelní montáž, která zesiluje epické vyznění celého filmu.
Epická osudovost
Někteří možná budou mít pocit, že finále šlo vygradovat mnohem bombastičtěji a napínavěji. A že jeho konverzační podoba, kde si postavy vyříkávají své resentimenty, je pro takový typ blockbusteru málo efektní. Mě naopak přišlo adekvátní režisérově záměru ukázat, že největší napětí filmu plyne právě z názorových konfliktů jedinců, kteří používají různých prostředků k dosažení svých cílů.
Budoucí minulost se za onu epickou osudovost nestydí a v průběhu vyprávění si pro ni šikovně kypří půdu. Vztahy mezi postavami jsou správně vyhroceny a do úst jsou jim vkládány dialogy, které nepůsobí jako povinná vata před další akční šarvátkou.
Bryan Singer kočíruje celý spektákl tak, že navazuje jak na sebe sama z prvních dvou dílů X-Men, tak i na Matthewa Vaughna, který bondovsky odlehčené První třídě uměl dát adekvátní dramatické finále. Jejich režijní rukopisy na sebe v dobrém slova smyslu odkazují a vy cítíte vzájemnou spjatost obou filmů.
První třída se odehrávala v roce 1962, v čase kubánské krize. Budoucí minulost je posunuta o jedenáct let dál. Do roku 1973, kdy se začala americká vojska stahovat z Vietnamu a země žila ozvukem aféry Watergate. Scénář tyto události opět reflektuje a používá je k alternativnímu a nesmírně zábavnému výkladu dějin a role mutantů v nich.
Geniální obchodní tah
Nápad s cestováním v čase se navíc pro sérii ukazuje jako opravdu geniální obchodní tah. Nejen pro případná další pokračování, ale i pro převyprávění již existujících filmových příběhů. Neboť pokud Wolverine se svou misí uspěje, tak se události, jež se odehrály po roce 1973, stanou v mutantském univerzu irelevantními a je možno je vymodelovat zcela jinak.
Budoucí minulost tak pro mnoho nových diváků může sehrát úlohu toho filmu, který je k zájmu o X-Men ságu teprve teď přitáhne. Fanouškům zas spoustu motivů z předchozích snímků dovysvětlí. Pro jedny může tedy posloužit jako vítaný restart, pro druhé jako svorník všech předchozích dílů, od něhož je možno se odpíchnout dál a zápletku nekonečně variovat.
Tyto X-Meny si zkrátka užijí všichni. Jejich vyznavači i ti, kteří se v nich neorientují. Díky Singerově jisté režijní ruce, s níž propojuje akci, humor, propracované vztahy mezi postavami i metaforický přesah v podobě kritiky jakékoliv homofobie, dostáváme výsostnou ukázku toho, jak má vypadat moderní blockbuster.
Nechci se pouštět do debat, zda Singer překonal sám sebe nebo Vaughnovu První třídu, ale už teď je zřejmé že se jim postavil minimálně na roveň a vytvořil tak dosud nejlepší komiksový film roku. Těm, kdo mu vyčítali, že rozmělňuje svůj talent v projektech jako Jack a obři ukázal, jak vypadá návrat ve velkém stylu. Tomu jeho nechybí napětí, emoce i potřebný morální apel. Cesta k X-Men: Apocalypse nemohla být lépe umetena.
X-Men: Budoucí minulost
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: X-Men: Days of Future Past
- www.x-menmovies.com/
- USA 2014
- Scénář: Jane Goldman, Simon Kinberg, Matthew Vaughn
- Režie: Bryan Singer
- Hrají: Hugh Jackman, Michael Fassbender, James McAvoy, Jason Flemyng, Ian McKellen, Jennifer Lawrence, Patrick Stewart, Nicholas Hoult, Ellen Page, Halle Berry
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 22. 05. 2014
| X-Men: Budoucí minulost |
|---|
| Film | | 9 |