Devět let uplynulo od premiéry Návratu krále, závěrečné části trilogie Pán prstenů. Peter Jackson za vyvrcholení monumentální ságy posbíral jedenáct Oscarů, což se předtím povedlo jen Ben Hurovi a Titanicu.
Trilogie celosvětově jen v kinech vydělala 2, 9 miliardy dolarů a to nesmíme zapomenout ještě na tržby z DVD a Blu-ray nosičů, na nichž režisér nabídl prodloužené verze svých tří snímků, jež si asi málokterý milovník tohoto eposu a domácího kina nechal ujít.
Z marketingového hlediska tedy nebyl důvod nepokračovat. Cesta ke zfilmování Hobita, který vyšel v roce 1937 a stal se jakýmsi prologem k mnohem ambicióznějšímu a komplexnějšímu Pánovi prstenů (jenž vycházel v letech 1954-55) ale byla mnohem složitější, než se původně zdálo.
Po soudních přích, finančních problémech studia MGM, odstoupení Guillerma del Tora z režijního postu, personálních rošádách na postech scenáristů a producentů a nejasnostech okolo financování celého projektu a počtu dílů, do nichž bude děj Hobit vtělen, bylo nakonec rozhodnuto. Režisérem bude opět Peter Jackson a Hobit se představí jako trilogie.
Žánrový posun
Každému, kdo Pána prstenů a Hobita četl, nebo alespoň držel knihy v ruce, muselo být jasné, že tady něco nehraje.
Pán prstenů byl koncipován jako trilogie, rozdělená do tří svazků včetně jejich známých pojmenování. A ponechme stranou, že toto rozdělení z obchodních důvodů prosazoval víc vydavatel než samotný autor J. R. R. Tolkien, který si původně přál, aby jeho dílo vyšlo v jednom svazku.
Kniha Hobit aneb cesta tam a zase zpátky je román mnohem kratší a hlavně jednosvazkový. Oxfordský profesor literatury a znalec staré angličtiny Tolkien jej napsal jako pohádkové vyprávění pro své děti. Zatímco prostřednictvím Pána prstenů se rozhodl zpopularizovat hrdinské a mytologické ságy, jimiž se zabýval ve své vědecké práci, s Hobitem si tak velké ambice nekladl.
Hobit je v podstatě naivní dobrodružná pohádka, kterou se rozhodl Peter Jackson a spol. (Fran Walsh, Philippa Boyens, Guillermo del Toro) přetavit v osudovou hrdinskou fantasy, která by působila jako opravdu plnohodnotný prequel Pána prstenů.
Dosáhl toho nejen za pomocí změny žánru, ale i díky hlubšímu provázání s Hobitovým mnohem epičtějším literárním následovníkem, který mu ale ve filmovém světě předcházel. Po zhlédnutí první části Hobita je nutno říct, že zvolil řešení opravdu šalamounské.
S kalkulačkou v ruce
Jacksonovi muselo být jasné, že Hobit nemá vypravěčskou sílu Pána prstenů a proto natočil prve již známou trilogii. I ti, kdo nejsou fanoušci fantasy, museli obdivovat, že se do projektu zakousl s vervou hobita, který je nositelem tajemného prstenu. Na filmové adaptaci Pána prstenů je znát láska a úcta k románu, z něhož vycházel i ona obrovská práce a nasazení, jež vynaložil, aby se ho povedlo převést do podoby, již známe. Jde opravdu o monumentální dílo, kterým si Jackson vytesal svůj pomník do dějin kinematografie.
Filmový Hobit přichází už do zcela jiné situace. Zatímco u Pána prstenů Jackson bojoval s překážkami, aby prosadil svou vizi, tak teď už se nachází v pozici toho, kdo si, podobně jako Steven Spielberg nebo George Lucas, může točit víceméně, co chce. Kdybychom to měli nějak metaforicky nebo vznosně pojmenovat, Pán prstenů vznikl z krve, potu a slz (pamatujete si, jak výrazně režisér během natáčení zhubl?). Z vášně, jež režiséra hnala dopředu a touhy dokázat všem, že údajně nefilmovatelný román se v jeho rukách promění v magické a podmanivé dílo. Hobit už vznikal více z rozumu a s kalkulačkou v ruce.
Nechci říct, že jde vyloženě o kalkul, spíše o logický krok. Protože kdo jiný nás má zavést zpět do Středozemě než ten, kdo ji s takovou láskou vybudoval. I Hobit vznikal s láskou a péčí, ale zároveň i s rozmyslem jak ho co nejlépe prodat. Proto ty tři díly, které natahují řidší děj do až příliš velkorysé stopáže.
Nostalgická provázanost s LOTR-ovskou sérií
Hobit určitě potěší všechny skalní fanoušky Tolkienovy tvorby. Na výtku v recenzi Todda McCarthyho z listu Hollywood Reporter, že Jackson z prvních šesti kapitol Hobita zfilmoval každou pomlčku, tečku a středník, jež bývá v souvislosti s Hobitem často citována, může Jackson kontrovat tím, že minule mu bylo zazlíváno, co vše v Pánovi prstenů vynechal.
K Pánovi prstenů přistoupil jako uctivý, ale přemýšlivý adaptátor, který literární základ bere jako výzvu, s níž je nutno se poprat. Hobita už bez nějakého výraznějšího osobnějšího klíče jen věrně ilustruje a především protahuje.
Sází přitom na jistotu jeho provázání s LOTRovskou ságou, kterou je třeba brát jako úlitbu fanouškům. Jackson se ohlíží za úspěšnou trilogií a jako překlenovací můstek k ní používá postavy starého Bilba, Froda (Elijah Wood) nebo Sarumana, které jsou do děje Hobita implantovány. Jejich význam je zde čistě jen nostalgický.
Hobití perspektiva
Kromě toho protahuje děj, v první části vyprávění až na samou hranici únosnosti. Laškovný úvod v Bilbově příbytku, kde trpaslíci jedí, vtipkují a mluví, se zdá být nekonečný.Příliš dlouhá je i zastávka v Roklince, která se znovu kochá prostředím, jež už nám bylo představeno.
Do děje Hobita nás uvádí skvělý prolog, který ve zkratce naznačí historii pádu trpasličího království a představí nám toho, kdo za to může. Na začátku vidíme z draka Šmaka rychle letící šmouhu, která chrlí oheň, na konci filmu jeho otevřené oko. Zde Jackson v duchu nejlepších hitchcockovských tradic pracuje s tím, že největší strach máme z nebezpečí nezjeveného. Zároveň závěrečnou scénou odkazuje na oko Sauronovo na Hoře osudu z Pána prstenů.
Epický obraz zkázy poté střídá nostalgie. Chronologicky se posunujeme těsně před začátek Společenstva prstenu. Starý Bilbo Pytlík (Ian Holm) posílá svého synovce Froda naproti Gandalfovi a sám začíná sepisovat svůj životní příběh, v němž hrála stěžejní roli jedna cesta. Je nám tak jasně naznačeno, že děj příběhu Hobita bude opět rámován hobití perspektivou.
Natahovaná trpasličí návštěva
Zestárlý Bilbo Pytlík nás prostřednictvím svého kronikářského vyprávění přenáší o šedesát let zpátky před začátek Pána prstenů. A seznamuje nás s mladým hobitem Bilbo Pytlíkem (Martin Freeman), který si hoví ve svém příjemně domácky zabydleném Dně pytle v půvabném městečku Hobitín. Milovníka knih, pokuřování dýmky a dobrého jídla v jeho útulné noře navštíví čaroděj Gandalf (Ian McKellen), který ho vyzve, aby se připojil k dobrodružné a pořádně nebezpečné výpravě.
Bilbo by se měl stát účastníkem expedice, která se pokusí o znovudobytí ztraceného trpasličího území a získání pokladu, jenž se zde ukrývá. Trpasličí vlast totiž okupuje drak Šmak, který má asi stejnou zálibu ve zlatě jako měl kdysi děd vůdce třinácti trpaslíků Thorina Pavézy (Richard Armitage), jehož království pod horou Erebor si mocichtivý drak před lety podmanil.
Poživačnému Bilbovi, který zná okolní svět jen z knih, se zprvu na výpravu moc nechce. Trpaslíci, s nimiž by měl putovat, se totiž při jejich nečekané návštěvě u něj doma nechovali zrovna jako hosté. Totálně mu vybílili spíž, s nádobím si pohazovali jako s létajícím talířem a bez úhony nezůstal ani krajkový přehoz po mamince.
Nakonec ale překoná svou pohodlnost a přidá se k nim. A proč právě on? Protože Gandalf věří, že ne velkými mocnými kouzly, ale malými činy se dá bojovat proti zlu a měnit svět k lepšímu. A také proto, že zatímco trpaslíky ucítí Šmak na sto honů, hobití pach nezná.
Cesta plná protivenství
Gandalf vydává Bilba před trpaslíky za vynikajícího lupiče a společně se vydávají k Osamělé hoře. Na cestě se musí utkat s mnohými protivenstvími. Nechutní zlobři si z nich chtějí udělat pečínku a neodbytní skřeti jim také nedají pokoj.
Krátký odpočinek nacházejí v Roklince, kde žijí mocní elfové. Rasa, již trpaslíci považují za zrádce. Gandalf se zde setkává s dalšími členy Bílé rady čarodějů, která pečuje o bezpečnost Středozemě. Elrondem (Hugo Weaving), Sarumanem (Christopher Lee) a Galadriel (Cate Blanchett).
Právě jim se svěřuje se svými obavami ze sílícího ohrožení z různých stran. Jedno z nich, Nekromant (Benedict Cumberbatch), zatím sbírá síly, jež ho učiní vládcem Mordoru Sauronem. Pochopení a příslib pomoci nachází ale jen u Galadriel, s níž komunikuje na telepatické úrovni.
Při obtížném přechodu Mlžných hor, kdy dojde k souboji hromových skalních obrů, jsou zajati skřety. Ti chtějí vůdce trpaslíků vydat skřetímu veliteli Azogu Znesvětiteli (Manu Bennett), který má s Thorinem nevyřízené účty.
Bilbo se při jejich zajetí ztratí a ocitne se na dně jeskyně, kde narazí na slizkého tvora s velkýma očima, jenž byl kdysi asi také hobitem. Vymění si s ním pár hádanek a odnese mu něco, co mu na jedné straně zajišťovalo dlouhověkost, ale zároveň ho to ničilo. Prsten, který sehraje významnou roli v dalších událostech.
Bilbo Pytlík prokáže při střetu s Glumem (Andy Serkis) svou pohotovost, lstivost a bystrost. Jak se ukáže později při souboji s Bledým skřetem i nebojácnost. To nakonec uzná i vůdce trpaslíků Thorin poté, co výpravu na útěku před rozezlenými skřety zachrání na poslední chvíli obrovští orli.
Stesk po domově jako pojítko
Děj první části Hobita končí v momentě, kdy se hrdinové ocitnou na dohled Osamělé hory. Problém této dlouhé, více jak dvě a půl hodiny trvající expozice, je, že se Jacksonovi nedaří trpaslíky dobře představit a odlišit jejich charaktery. Zapamatujete si Thorina, Balina (Ken Scott), možná ještě další dva (Fili, Kili), ostatní jsou víceméně do počtu. Je to zřejmě i proto, že mezi nimi zatím chybí zdroj konfliktu, jenž později přinese do příběhu touha po zlatě.
Místo aby se scenáristé věnovali postupnému sbližování Bilba s trpaslíky, jež jsou k němu přezíraví, vrhají skupinku, která ani neměla pořádně šanci se poznat, do soubojů s různými nepříliš vábně vypadajícími obyvateli Středozemě.
Když už je těch digitálních oblůdek až moc, přichází mrazivé intermezzo v jezerní jeskyni, jehož komorně krutý charakter přinese větší napětí než střety se zlobry a jinými potvorami, jež Gandalf jako deus ex machina vždy nějak vyřeší.
Bilbo se s trpaslíky sbližuje spíš vnitřně, pocitově, když se při vzpomínkách na své útulné bydlo, po němž se mu stýská, vžívá do svých spolubojovníků, kteří žádný domov nemají a žijí jak vykořenění vyhnanci.
S tím, jak Bilbo Pytlík získává na sebedůvěře a mění se z malého hobita v právoplatnou součást družiny, temní i celé vyprávění. Jackson zatím víc střádá motivy, postavy a otázky, jež budou v dalších dílech rozvedeny. Snaží se vytvořit zdání, že nás čeká něco velkého a osudového a dějově přitom pomrkává na Společenstvo prstenu.
Zpátky ve Středozemi
Když pak přijde první oblet kolem majestátních hor a rozevře se velkolepé panoráma Středozemě, víme, že jsme doma. Jackson neponechává nic náhodě a hraje na jistotu.
Velkorysá výprava. Povedené masky roztodivných obyvatel Středozemě, na nichž se trikaři opět vyřádili. Kamera, která neustále krouží nad scenériemi Nového Zélandu. Howard Shore do toho variuje lotrovský hudební motiv.
Jistotou je i přítomnost známých postav (Gandalf, Galadriel). Vedle nich zaujme Martin Freeman v roli mladého Bilba, který je ztělesněním neokázalého hrdinství, které je dáváno do kontrastu jak s trpitelstvím Frodovým, tak přirozeným rekovstvím Thorinovým. Thorin je pyšný, vznešený a statečný vůdce, který mi svou vizáží a mimikou občas evokoval Sandokana ve chvílích, když volal jméno svého nepřítele Brookea. Díky vylepšené technologii motion capture zas o něco lépe vyznívá herecké umění Andyho Serkise v roli Gluma.
Úvodní expozice
Jacksonův Hobit začíná jako dobrodružná pohádka, plná humorných situací. Přibylo písniček a digitálních potvůrek (zlobři), které vás ale nepřinutí, abyste se o hrdiny příliš báli.
Režisér uměle protahuje situace, které by šlo odvyprávět mnohem rychleji (setkání s trpaslíky u Bilba) a spoléhá se přitom na to, že divákům bude stačit, když je znovu zavede do Středozemě a skrze známé postavy nostalgicky prováže děj s LOTRovskou trilogií.
Když se ale modře rozsvítí Bilbův meč a on v hádankové hře přelstí Gluma, rozjede se hrdinský fantasy nářez, který přispěje nejen ke stmelení celé výpravy, ale i ke zvýšení vaší divácké spokojenosti. A když se na obzoru objeví Osamělá hora a v ní zlatem přikrytý drak, víte, že příště by to mohlo být mnohem epičtější a monumentálnější. Tak za rok a pak za dalšího půl roku.
P. S. Viděno ve 2D (záměrně) a s dabingem, takže kvalitu formátu High Frame Rate 3D, snímajícího 48 políček za vteřinu místo klasických 24, nemůžu posoudit.
Hobit: Neočekávaná cesta
- Žánr: dobrodružná pohádková fantasy
- Původní název: The Hobbit: An Unexpected Journey
- www.thehobbitblog.com/
- USA / Nový Zéland 2012
- Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson (podle předlohy J. R. R. Tolkiena)
- Režie: Peter Jackson
- Hrají: Martin Freeman, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Eric Vespe, Ian McKellen, James Nesbitt, Jeffrey Thomas, John Callen, Graham McTavish, Mark Hadlow, Richard Armitage, Cate Blanchett, Elijah Wood, Andy Serkis, Hugo Weaving, Christopher Lee
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 13. 12. 2012