Film nám velmi opojně zprostředkovává pocity euforie, štěstí, jakési permanentní sladké blaženosti, z níž se hlavnímu hrdinovi nechce vystupovat.
Harmony Korine oproti svým dřívějším filmům není vůči tomuto stavu uměle udržované hédonistické blaženosti tak kritický nebo sžíravý, jak bychom možná očekávali.
6 /10
Hollywoodský enfant terrible, scenárista a režisér Harmony Korine (1973), patří už více jak dvacet let k jedněm z nejzajímavějších osobností amerického nezávislého filmu, do něhož vstoupil v jednadvaceti letech scénářem ke snímku Larryho Clarka Kids.
Potýkání se s drogovou závislostí
Na tuto šokující výpověď o životě newyorských teenagerů v éře AIDS navázal Korine vlastním režijním debutem Gummo (1997), ve kterém nám představil bizarní postavy, jež obývají městečko Xenia v americkém státě Ohio. Zatímco někteří diváci z filmu zhnuseně odcházeli, režisér Werner Herzog jím byl nadšen a Korina nazval „budoucností americké kinematografie“.
Sympatie byly vzájemné a Korine proto obsadil Herzoga do svého následujícího filmu Julien Donkey-Boy (1999), kde ztvárnil úlohu despotického otce schizofrenního syna, pro jehož postavu se režisér inspiroval vlastním strýcem. Snímek byl natočen v duchu dánského manifestu Dogma 95, a ačkoliv se mu dostalo uznání od Larse von Triera, kritiky k němu tak příznivé nebyly.
Postavu sestry hlavního hrdiny Juliena si v něm zahrála režisérova přítelkyně Chloë Sevigny, která se předtím objevila i ve filmech Kids a Gummo. Vztah s ní se ale Korinemu rozpadl kvůli jeho závislosti na heroinu. S ní se potýkal se i v době natáčení jeho třetího celovečerního filmu, kterým byl poeticky laděný Pan Osamělý (2007).
Nekončící pocit euforie
Drogová závislost si v kariéře Harmonyho Korina vybrala svou daň v podobě dlouhých pauz mezi jednotlivými filmy, ale současně v ní našel inspiraci pro vizuální ztvárnění svého předchozího snímku Spring Breakers (2012), jehož halucinační ráz a povrchní estetika v duchu videoklipů MTV dobře korespondovala se sarkastickou kritikou zhýralého životního stylu dnešní mládeže.
Kameramanem Spring Breakers byl Benoît Debie, stálý spolupracovník režiséra Gaspara Noého, který vtiskl nezaměnitelnou tvář jeho filmům Zvrácený, Vejdi do prázdna, Love a Climax. Jeho kameramanská práce v těchto filmech velmi intenzivně působí na naše smysly a evokuje nám, zejména v případě Vejdi do prázdna a Climaxu, pocity drogového rauše.
V The Beach Bum, na němž se opět podílí, tomu není jinak a vedle pocitu změněného vědomí v důsledku opojných látek, nám opět velmi opojně zprostředkovává pocity euforie, štěstí, jakési permanentní sladké blaženosti, z níž se hlavnímu hrdinovi nechce vystupovat.
Floridský Jack Sparrow
Film tak připomíná jeden velký trip nebo zhulenou odysseu postavy, která si říká Moondog (Matthew McConaughey). Jde o plážového povaleče a bohémského vagabunda, který je věčně pod vlivem něčeho omamného, ať už jsou to drogy nebo alkohol. Moondog žije ve velkém stylu, mimo jakákoliv pravidla, nebo přesněji řečeno, žije podle pravidel, která si vytvořil sobě na míru.
Je to bezstarostný požitkář, ale také básník, který před časem vydal básnickou sbírku, která mu vydobyla jméno, na jehož potvrzení na literárním nebi už se delší dobu čeká. Moondog má něco rozpracovaného, ale mnohem radši se oddává hédonistickému způsobu života na plážích v okolí Floridy.
V křiklavě pestrobarevných jamajských košilích, s opálenou, depilovanou hrudí, blonďatými umaštěnými vlasy a tmavými brýlemi s vyklápěcími skly připomíná takovou floridskou verzi nedávno zesnulého Daniela Nekonečného nebo následníka kapitána Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku.
Volný vztah
Úsměv neustále od ucha k uchu, pohyb, který připomíná spíš tanec než běžný krok, nepřipouštění se žádných problémů. To je Moondog. Divoké eskapády, které vyvádí na ulici s bezdomovci, stejně jako v restauracích, na motorových člunech nebo na luxusních večírcích, mu přitom financuje jeho bohatá manželka Minnie (Isla Fisher), k nevůli jejich dvaadvacetileté dcery Heather (Stefania LaVie Owen) i jeho literárního agenta Lewise (Jonah Hill), kteří by byli radši, kdyby se víc věnoval literární tvorbě.
Moondog ale večírkové dovádění povýšil na životní styl a značku, která k němu neodmyslitelně patří. Se svou ženou mají volný vztah, na němž je vidět, že se oba mají vzájemně stále rádi, což jim ale nebrání v navazování paralelních vztahů a náhodných flirtů. U Moondoga je to spíš to druhé, u Minnie, která má vztah s manželovým přítelem, R&B zpěvákem Lingeriem (Snoop Dogg), to první.
Jeho sexy zrzavá manželka Minnie je zároveň tou, která ho bezpodmínečně miluje a obdivuje a která je vždy ochotná ho přivítat nejen s otevřenou náručí, jak ukazuje jedna ze zábavných sexuálních scén. Její trpělivost s ním je nekonečná a to i v situaci, kdy dorazí pozdě na svatbu jejich dcery s ženichem Frankem (Joshua Ritter) a k oltáři ji tak musí vést právě Lingerie.
V noci se pak Minnie za Moondogem vytratí do baru, kde si užijí euforický večer, plný tance a písniček z jukeboxu. Výběr těchto písní ve filmu, folkových, surfových, country a jiných, od Peggy Lee, Van Morrisona, Jimmyho Buffetta, až po The Cure, podtrhuje, spolu s kamerou, uvolněnou náladu snímku.
Podmínka v závěti
Právě touto scénou v baru vrcholí úvodní třetina filmu, která má velmi opojný charakter. Noční jízda manželů ale skončí autonehodou, z níž Moondog vyvázne s lehčími zraněními, na rozdíl od jeho ženy, která později v nemocnici zemře.
Moondog má po její smrti zdědit polovinu jejího majetku, ta druhá půle má připadnout Heather. Podmínkou k získání tohoto dědictví je ale podle poslední vůle Minnie to, že mu majetek bude předán pouze pod podmínkou, že vydá další literární dílo.
Správkyní jeho majetku je do té doby ustanovena jeho dcera Heather, zatímco on dostává jen psací stroj. Stává se z něj tak prakticky bezdomovec, který má navíc nařízený nástup do odvykacího zařízení pro pacienty, potýkajícími se s různými druhy závislosti.
Seznamuje se v něm se zbožným pyromaniakem, jménem Flicker (Zac Efron), ale protože tady není zábava, na kterou je zvyklý, tak odsud uteče. Při své cestě zpět na ostrov Key West pak potkává různé podivíny a svoje kamarády, jako je údajný válečný veterán z Vietnamu, přezdívaný kapitán Wack (Martin Lawrence), který ho vezme spolu s dalšími na výlet za delfíny.
Při něm dojde k napadení žralokem, ale tak jako všechny události, které by se jiným zdály tragické, i tuto Moondog bere se smířlivou odevzdaností a černohumorným nadhledem. Všechny své zážitky pak zužitkuje v knize, jejíž název dal i název tomuto filmu. Moondog za ni získá Pulitzerovu cenu a dál pokračuje ve svém předchozím životním stylu, jehož oslavou nebo potvrzením, či sebepotvrzením, se stává i závěrečný ohňostroj, který rozpoutá.
Snadné proplouvání životem
Moondogova postava tak projde během filmu jen minimálním vývojem, snad jen tím, že se v závěru narovná jeho vztah s dcerou. Ležérně uvolněný, bezproblémový přístup hlavního hrdiny k životu, v neustálém oparu omamných látek, se přenáší i do tempa vyprávění a nálady snímku, která je stejně uvolněná.
Film obsahuje spoustu komediálních momentů a vtipných zhuleneckých gagů, jako je ten s papouškem, závislým na kokainu, nebo s jamajským rastafariánem, který má čvaňháka velikosti srolovaných novin. A přestože má oboustranný šedý zákal, tak pilotuje letadlo, ve kterém pašuje trávu.
![Nikdy neodvracej zrak: láska, umění, nacistická minulost a bravurní prolnutí velkých a malých dějin [recenze filmu]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=722019259)
Plážový povaleč s rozhalenou košilí se chce zkrátka bavit, nechce být ničím omezován a životem se snaží pokud možno co nejsnadněji proplouvat. Neřeší, co bylo včera, nebo co bude zítra, důležité je pro něj kouzlo přítomného okamžiku, které chce, aby nikdy neskončilo. A podle toho se chová a prodlužuje ho donekonečna.
Že mu takový život umožňují druzí, jako například jeho manželka, také příliš neřeší, protože při jeho vnímání reality je vlastně jedno, jestli je zrovna bohatý nebo bezdomovec. To druhé ho aspoň donutí k tvůrčí kreativitě, která ho vrátí zpět na literární výsluní.
Být vlastní poezií
Povahu jeho tvorby film příliš neřeší, takže se nedozvíme, proč je považován za skvělého básníka. Ale možná je to záměrně, protože on sám se stává vlastní poezií, jakýmsi volným, nespoutaným veršem bez konce. Jeho poezie je vlastně to, jak žije. Sobecky, bez ohledu na pravidla, ale tak svobodně, jak si to jen dovedete představit.
Svou svobodomyslností druhé a i nás samé provokuje a dráždí a zároveň nás ponouká k úvahám, jestli bychom opravdu takto chtěli žít, kdyby to bylo možné. Odpověď na tuto otázku jakoby režisér vetknul už do stavby tohoto prakticky bezdějového vyprávění, z něhož po čase vymizí ono opojné a euforické kouzlo ze sladkého nicnedělání a zůstává jen mechanické udržování tohoto stavu, které vás bude bavit především díky výkonu hlavního představitele Matthewa McConaugheyho.
Harmony Korine oproti svým dřívějším filmům není vůči tomuto stavu uměle udržované hédonistické blaženosti tak kritický nebo sžíravý, jak bychom možná očekávali. Přesto i zde lze postřehnout lehce ironický odstup od všeho toho Moondogova bujarého dovádění, které v drogové euforii provádí. Tím, že mu dává jistý melancholický nádech, za nímž cítíme smutnější podtóny takového způsobu života. Ale to opravdu spíš v pozadí této oslavy svobodomyslného života, již nejlépe přijmete, když k ní budete přistupovat jako k večírku, který se povedl, a nezkalila ho moc trpká kocovina.
The Beach Bum
- Žánr: komedie
- Původní název: The Beach Bum
- www.thebeachbummovie.com/
- USA / Francie / Velká Británie / Švýcarsko, 2019
- Scénář: Harmony Korine
- Režie: Harmony Korine
- Hrají: Matthew McConaughey, Snoop Dogg, Isla Fisher, Stefania LaVie Owen, Martin Lawrence, Zac Efron, Jonah Hill
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 02. 05. 2019