Podzimní měsíce se ve filmovém světě stávají předzvěstí oscarové sezóny, která vrcholí v těch zimních. Ale už teď se objeví první potenciální kandidáti na výroční ocenění. Desátý celovečerní film dvaapadesátiletého amerického režiséra Davida Finchera je po prvotních nadšených ohlasech určitě jedním z nich.
Z režisérových posledních tří filmů proměnil Podivuhodný případ Benjamina Buttona z třinácti nominací tři v technických kategoriích, The Social Network z osmi rovněž tři, mimo jiné i za adaptovaný scénář a hudbu. Trochu zbytečný remake zdařilé severské adaptace Larssonovy předlohy Muži, kteří nenávidí ženy získal pouze Oscara za střih.
Čich na dobré látky
V souvislosti se Zmizelou se pak nejčastěji mluví o šanci v kategorii nejlepší adaptovaný scénář. David Fincher se ve svých filmech celkem pravidelně opírá o knižní předlohy, jež jsou takzvaně v kurzu (Klub rváčů, první díl trilogie Milénium) a nejinak je tomu i v případě jeho novinky. Pro adaptaci si vybral knižní bestseller Gone Girl, který se s dvěma milióny výtisků držel 26 týdnů v čele žebříčku bestsellerů listu New York Times a stal se v Americe druhou nejprodávanější knihou roku 2012.
Jeho autorka, třiačtyřicetiletá Gillian Flynn dosud vydala tři romány. Na debutový thriller Ostré předměty z roku 2006 navázala o tři roky později mysteriózně laděnou novelou Temná místa. Ta se letos v listopadu, ve francouzské produkci a s Charlize Theron a Chloë Grace Moretz v hlavních rolích, dočká rovněž filmového zpracování.
Romány Gillian Flynn si získaly velkou čtenářskou oblibu kvůli její schopnosti vytvořit z jednoduché zápletky napínavý a originální thriller s množstvím nečekaných zvratů. V tom jejím posledním si pohrává nejen s postavami, ale i s čtenářskými jistotami ohledně toho jak máme tyto postavy vnímat.
Koncept nespolehlivého vypravěče
Při filmovém převedení se autorka rozhodla, že své dílo nesvěří nějakému profesionálnímu scenáristovi, ale adaptuje si ho sama. Z hlediska vyprávění se tato volba ukázala jako výborná. Gillian Flynn totiž přesně ví, jak pracovat se stavbou příběhu tak, aby se její manipulativní hra s čtenářem a potažmo divákem neprozradila dříve než je nezbytně nutno.
Do poslední chvíle matoucí a získané informace nově nasvětlující koncept nespolehlivého vypravěče je přenesen i do filmového tvaru. David Fincher spolu se scenáristkou s divákem rozehrávají hru (vzpomenete si název režisérova filmu z roku 1997?), v níž si ho vodí přesně tak, jak chtějí, aby zjišťoval jednotlivé indicie a stopy k rozluštění ústřední záhady.
Díky proměnlivému či paralelnímu vypravěčskému úhlu pohledu mu chvílemi dopřávají pocit, že ví víc než postavy a on pak musí čekat, až na to přijdou i ony a jak si s tím poradí. Místy se dozvídá nové informace spolu s nimi, jindy je ponechán v nevědomosti a naopak s pocitem, že jemu figury vyprávění něco zatajují.
S každým dalším odhalením se díly skládačky zdánlivě kompletují, ale následné zvraty tuto strukturu zase bortí a dávají ji nový význam. Velkou výhodou tohoto bravurně vystavěného scénáře je, že opravdu nedokážete s předstihem odhadnout, kudy se bude příběh ubíhat. Tedy alespoň ti, kteří nečetli knižní předlohu.
Mediální lavírování veřejností
Nevěrohodnými vypravěči jsou zde obě ústřední figury. Ztracená manželka i její zdrcený manžel, který ji hledá. V den pátého výročí svatby Amy (Rosamund Pike) a Nicka (Ben Affleck) Dunneových totiž Amy záhadně zmizí. Nick přijde domů a namísto ženy nachází otevřené dveře, rozbitý konferenční stolek a stopy krve. Vše nasvědčuje tomu, že jeho žena byla unesena. Nick po ní za pomocí jejích rodičů vyhlásí celostátní pátrání, do něhož se zapojují i jejich sousedé.
Případ se okamžitě stává středem zájmu senzacechtivých médií. Zmizelá Amy je díky populární sérii výchovných románů pro děti a mládež z pera jejích rodičů, jejichž ústřední hrdince posloužila jako předloha, poměrně známou osobností. Takže není divu. Média mají spolu s postupujícím vyšetřováním lví podíl i na tom, jak se mění obraz truchlícího muže. Zoufalý a milující manžel se najednou stává hlavním podezřelým.
Ono někdy stačí málo, aby se na člověka začalo nahlížet zcela jinak než předtím a sympatie se přelily v jejich pravý opak. Nevhodný úsměv před kamerou nebo jinak zvláštní chování se ne vždy dá vysvětlit jako důsledek stresu z nastalé situace, kdy jste pod přímým a neustávajícím drobnohledem médií a veřejnosti.
Když se k tomu přidají nesrovnalosti v popisování vzájemného soužití obou manželů, zatajené drobné prohřešky (Nickův vztah s mladou studentkou) i skutečnosti, jež by mohly potvrdit vyšetřovací verzi, že se Nick chtěl své ženy zbavit (její těhotenství), ukáže se, že nejen ve státě dánském, ale i v manželství Dunneových bylo cosi shnilého.
Veřejné mínění je rozpolceno, ale čím dál víc se přiklání k tomu, že Nick je cynickou a tyranskou zrůdou, zodpovědnou za utrpení a možná i zmizení a zavraždění jeho krásné, milé a přátelské ženy. Na Nickově straně stojí jeho sestra-dvojče Margo (Carrie Coon), s níž provozuje bar. Už proto že byla do problémů jejich manželství částečně zasvěcena.
Deník jako jedna z perspektiv vyprávění
Proti Nickovi stojí zápisky v Amyině deníku, jež si vedla. Ty ve vyprávění zastupují úlohu rekapitulace jejich vztahu i společného soužití. Takže jeho nuance by mohly vrhnout aspoň nějaké světlo na vyšetřování, v němž chybí přímý důkaz v podobě Amyina těla. Tedy pokud přistoupíme na verzi vyšetřovatelů, že vrahem je manžel.
Skrze deníkové zápisky Amy jsme retrospektivně přenášeni do různých období jejich společného života, jež nahlížíme Amyinou perspektivou. Zpočátku je vše zalito sluncem a režisér to i takto podmanivě podává. Dcera úspěšných a milujících se rodičů, jež ale žila vždy tak trochu ve stínu svého nedostižného literárního obrazu, oné Úžasné Amy, potkává svého pohádkového prince.
Oba žijí v New Yorku, mají dobrou práci, o kterou ale postupně přicházejí. Kvůli nemocným Nickovým rodičům se stěhují do jeho rodného města Missoury, stav bankovního konta klesá, dostavuje se únava, stereotyp, nedůvěra. Vzestup a pád manželství tu máme jako na dlani. A americký sen se v důsledku sociálních faktorů mění v partnerskou variantu ekonomické recese.
Deník nám ale zároveň umožňuje pochopit, proč je Nick takový, jaký je. Až přehnaně klidný a lhostejný ve chvílích, kdy by většina očekávala jiné chování. Dle jeho manželky ale takový byl vždycky a ona mu to vyčítala. A nám se znovu začínají vkrádat pochybnosti, jestli mediální lynč Nicka, na němž se podílí televizní moderátorka Ellen Abbott (Missi Pyle), není neoprávněný a zda to se zmizením Amy není ještě jinak, než jsme si dosud mysleli.
Hledání pokladu
Právě skrze střídání obou perspektiv (manžel-manželka) i časových rovin (minulost-přítomnost) se postupně odhalují jednotlivé charakterové rysy postav, které nám můžou dát odpověď na otázku, kdo v této hře je tou obětí. Zda týraná žena, jejíž manželství nabralo takového nesouladu, až se začalo podobat domácímu teroru nebo muž, proti němuž se otočilo veřejné mínění a jenž je údajným viníkem tohoto stavu.
Nápovědou pro to, jak by to mohlo ve skutečnosti být, se stává hra s hledáním pokladu, již po vzoru svých rodičů - psychologů připraví vynalézavá manželka pro svého muže na den výročí jejich svatby. Místo toho nečekaně zmizí a herní indicie této hry v podobě hádanek, dopisů a věcí, jež se nějak vztahují k jejich manželství, se postupně mění ve vodítka k vyřešení ústřední záhady.
Rozklad mezilidských vztahů v důsledku finanční krize
Sovy nejsou tím, čím se zdají být a ani film Davida Finchera není jen komplikovaně vyprávěnou krimi, plnou matoucích stop a odhalení, jež zásadně převracejí předchozí jistoty. Zmizelá vládne minimálně dvěma přesahy, jež vypovídají o nás a naší době jak v rovině intimní, tak té veřejné.
V té veřejné se vyjadřuje k tomu, jak fungují současná média. Jak utváří, proměňují i usměrňují veřejné mínění. Jak s ním umějí manipulovat bez ohledu na to, že tím mohou daného člověka poškodit nebo na něho poštvat tzv. soudce lynče. Jak se nimrají v životech slavných a nafukují jejich problémy do obřích rozměrů, v jejichž světle se pak jeví o to zavrženíhodnějšími osobami. Lidé stižení ekonomickou krizí pak v těchto mediálních případech vidí ventil pro své frustrace a i se k nim tak staví.
Finanční krize se podepisuje i na rozkladu mezilidských vztahů, které neumějí nebo možná už ani nechtějí sociálním a jiným tlakům čelit. Protože je to tak pohodlnější. David Fincher vykresluje manželství jako instituci, která je touto krizí společenskou i mravní silně postižena. Ve vyobrazení toho jak moc se přitom pohybuje někde na hranici mezi cyničtější verzí vztahové satiry Válka Roseových a hořkou studií dlouholetých manželství, zmítaných krizí.
Manželství jako past
Odhaluje přitom zákoutí psychopatické mysli, jíž intriky, přetvářka a zoufalství přivedly na scestí a vypůjčuje si k tomu žánrové prvky hitchcockovského thrilleru, melodramatu, krimi, campového hororu, grotesky, mediální reality show i psychologického dramatu.
Celou dobu nás udržuje v napětí, zda v případě Amy šlo o vraždu, únos nebo mistrný zastírací manévr. Vše pak koření ironicky krutým závěrem, který manželství ukazuje jako past, z níž není úniku a v níž musíte hrát před veřejností svou dokonale naučenou roli. Včetně toho, že se smíříte s tím, že budete trávit noci se zákeřným nepřítelem, který se neštítí takřka ničeho.
Znepokojivá atmosféra
David Fincher tentokrát režijně neexhibuje, nepřichází s kamerovými průlety klíčovou dírkou nebo konvicí, ale v tom nejlepším slova smyslu slouží vyprávěnému příběhu. Soustředí se na psychologii postav a dějové zvraty, které s ní korespondují. S odtajňováním nových faktů se totiž pootáčí náš pohled na jednotlivé postavy.
Hypnotická hudba dvojice Trent Reznor a Atticus Ross, s níž spolupracuje od The Social Network, přispívá k znepokojivé a tísnivé atmosféře, stejně jako kamera Jeffa Cronenwetha, jež příběh halí do chladných šedavých filtrů. Přízračná atmosféričnost a pochmurnost se otiskuje i do pomalého tempa vyprávění, v němž je čas na rozvinutí všech překvapení, jež v sobě scénář ukrývá.
Z nedostatku přednost
Režisér ví i jak pracovat s herci a případně jak z jejich nedostatku udělat přednost. O Benu Affleckovi se dlouhodobě traduje, že je herecky poněkud toporný, tak toho využije a obsadí ho do role nerozhodného, flegmatického a pohodlného manžela, kterému je toto chování vlastní. Rosamund Pike jako cílevědomá a vypočítavá femme fatale, která nechce ztratit svůj status sofistikované dívky z lepší rodiny a je proto ochotná udělat vše, herecky exceluje ve všech polohách, jež tato role nabízí.
Z vedlejších postav zaujme kromě Nickovy sestry pečlivá vyšetřovatelka Rhonda Boney (Kim Dickens), špičkový a nekompromisní advokát Tanner Bolt (Tyler Perry), jehož si Nick najme nebo Amyin bývalý přítel ještě ze střední školy Desi Collings (Neil Patrick Harris), jenž je do manželské pavučiny lží a úskoků také zatažen.
Oscarový kandidát
Jak již bylo řečeno v úvodu, Zmizelá je horkým kandidátem na Oscara v kategorii nejlepší adaptovaný scénář. Režisér si uměl vybrat látku, která v sobě zahrnuje sžíravý komentář k finanční krizi, mediální potřebě honu na čarodějnice i instituci manželství, jež se otřásá v základech právě v důsledku sociálně-ekonomických výkyvů.
Je zároveň i skvěle vystavěným krimi thrillerem, který skrze koncept nespolehlivého vypravěče mate diváka až do konce dvou a půl hodinového vyprávění. Pokud hledáte brilantně vystavěný žánrový příběh, jemuž nechybí napětí, černý humor i potřebný přesah v podobě společenského komentáře, tak novinka Davida Finchera je určitě tou správnou volbou. Patří k těm, o nichž se bude letos ještě hodně mluvit.
Zmizelá
- Žánr: kriminální psychothriller
- Původní název: Gone Girl
- www.findamazingamy.com/
- USA 2014
- Scénář: Gillian Flynn (podle vlastní předlohy)
- Režie: David Fincher
- Hrají: Ben Affleck, Rosamund Pike, Missi Pyle, Neil Patrick Harris, Patrick Fugit, Tyler Perry, Casey Wilson, Kathleen Rose Perkins, Kim Dickens, Sela Ward, Scoot McNairy
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 02. 10. 2014