Sony MDR-Z1000: test studiových sluchátek

Vyloženě studiový vzhled

Kdyby existovala soutěž o nejhezčí sluchátka, Sony MDR-Z1000 by vrchní příčky zřejmě neobsadily - koneckonců ambice patřit mezi artikl vyhledávaný především kvůli vzhledovým vlastnostem nemají. Mezi místa, kde by ale chtěly zabodovat, nepochybně patří odkládací stolek vedle pultu mistrů zvuku. Robustní konstrukce naznačuje, že pokud chce výrobce dojít alespoň k tomuto cíli, vydal se správnou cestou.

 

Pevný a zároveň pružný (vydrží značné roztažení, ale působí spíše tuhým dojmem) hlavový most s měkkým polstrováním nese nastavitelné části s mírně vychýlitelnými vidlicemi, které svírají mušle. A hned tady si dovolím trochu kritiky. Vnější povrch mušlí tvoří velmi odolný a tak trochu lacině vyhlížející plast. S ohledem na určení sluchátek bych s nehezkou povrchovou úpravou neměl žádný problém, kdyby výrobce doprostřed nepochopitelně nevložil lesklý kroužek s logem. Škrábance, pojďte si pro mě. A škrábance poslechnou.

Po konstrukční stránce není příliš co vytýkat. Dílenské zpracování je na dobré úrovni, nikde nic nevrže, nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Velice mne potěšil poctivý přívodní kabel. Vede do levé mušle, má vysokou ohebnost ale více než dostatečný průměr; konektor má závit, takže kabel v případě nehody snadno vyšroubujete a vyměníte za jiný. Oceňuji také červeně značené R pro rychlejší orientaci při nasazování sluchátek.

Tak tady to trochu tlačí…

Circumaurálky? Supraaurálky? Pro mé uši něco mezi. Když se trochu snažím a náušník okolo boltce posunuju, dokud tam celý nezajede, pokryje mušle (resp. onen náušník) celé ucho. Pokud se ovšem nesnažím, sluchátka leží navrchu. Dle tvaru měkké výplně potažené koženkou lze nicméně usuzovat, že původní záměr výrobce je, aby uši obepínaly. A v tom případě musím opět kritizovat. Vnitřní stavba měnícího ústrojí, konkrétně ochranné plastové prvky uvnitř mušle tlačí na uši. U sluchátek tohoto typu považuji dobrý komfort za nutnost, u sluchátek tohoto typu této cenové kategorie očekávám komfort výborný. Přítlak výrobce zvolil rozumně, ale náušníky by měly být větší, aby měly uši prostor a dotýkaly se okolí co možná nejméně.

Zasadím-li ucho do prostoru mušle, zajásám nad vynikající izolací. Vnitřní konstrukce mušle, materiál na povrchu a dostatečně tlumivé účinky náušníků odvádí dobrou práci. Ke zvukovému ústrojí posluchače se dostává minimum nežádoucích informací. Pro práci ve studiu, resp. celkově profesionální sféře patří tato vlastnost mezi základní, neboť by nic nemělo stát ve zvukové cestě k uším zvukového mistra. Zde kritizovat nebudu, není co.

… a tady trochu skřípe

Na každém reprodukčním zařízení je, pro někoho možná překvapivě, nejdůležitější reprodukce. Obzvlášť to platí pro audiofilské řady, či právě pro náš případ studiového modelu. Připustíme-li existenci kompromisů v oblasti konstrukce, izolace, nebo komfortu (ačkoli by v ideálním případě mělo být vše bezkompromisní), v oblasti reprodukce u studiovek zkrátka existovat nesmí.

Každý zkreslující prvek v řetězci aktivního posluchače, tedy takového, které pouze zvuk nepřijímá, ale de facto ho přijímá i tvoří zároveň, může nadělat zbytečné škody. Od Sony jsem s ohledem na jejich zvukové zkušenosti (např. vynikající Espritové CD přehrávače) očekával maximální snahu o reprodukční studiovou sterilitu. Očekávání se ne zcela naplnilo.

Pro účely testu jsem záměrně využil partnerů odlišného ražení. Sennheiser HD 800 netřeba představovat – ačkoli běžně dostávají nálepku audiofilských jedniček, jsou použitelné i pro studiovou práci (máte-li v místnosti absolutní ticho a nevadí vám odkládat sluchátka raději zpět do jejich postele, než pohodit na stůl). O přenosných Bowers&Wilkins P5 jste si mohli nedávno přečíst.

Sony MDR-Z1000 nasadili při prvním spuštění vysokou laťku. Zklamání se v prvních chvílích nedostavilo, čímž už více než naznačuji, že při podrobnějším sluchovém testu, přece jen dorazilo. Basy jsou příjemné, důrazné, oproti HD 800 výraznější, nicméně stále v rozumných mezích subjektivity. Přenosný kolega na spodku působil mírně rozplizle, i přes stále dobré basové výsledky.

Jenže střední pásmo má poměrně slyšitelný propad, což bylo v porovnání s HD 800 znatelným nedostatkem. Dokonce i P5 se mi na středech líbí více. A nejistě na mě působilo i vyšší pásmo, kde bych čekal nenucené plnohodnotné doplnění zbylých frekvencí, nikoli snahu o efektní cinkání na přechodu vyšších středů do výškové oblasti a pak tmu. Prostorové podání logicky nedosahuje velikosti scény referenčních osmistovek, proti pětkám však s přehledem vítězí.

Cena vysoká, očekávání také, ale výsledek?

Nechci působit přehnaně kriticky, sluchátka jednoznačně patří do vyšší třídy a samozřejmě porazí leckteré modely zvučnějších (ve sluchátkové sféře) kousky nižších cenových tříd. Jenomže najdeme levnější, např. Beyerdynamic DT 880, jež nadělají více ověřeného profi zvukového vlnění. Profesionální sféra by měla zůstat náročná na používanou techniku. Chcete-li sluchátka na poloprofesionální užití, koupě MDR-Z1000 nemusí být krokem vedle. Pro absolutně seriozní práci ale za 10 000 Kč seženete vhodnějšího partnera.

Sony MDR-Z1000

Cena orientační 10 000 Kč

• Konstrukce circumaurální
• Měnič 50 mm dynamický
• Frekvenční rozsah 5 – 80 000 Hz
• Impendance 24 Ohm
• Citlivost 108 dB (1 mW)
• Kabel 3 m
• Konektor 3,5 mm rovný
• Hmotnost 270 g

Zapůjčil

• www.sony.cz