Fotogalerie

Acoustic Energy AE500: regálové Hi-Fi reprosoustavy moderního střihu [test]

Daniel Březina

27. října 2020

Zajímavé moderní regálovky se vším všudy – vzhledem i zpracováním přiznávají moderní střih, konstrukčně jsou vlastně klasické, ale jejich karbonové membrány vnáší do výsledného zvuku velmi neobvyklou lehkost, rychlost, a konkrétnost.

Plusy

Pěkný vzhled

Lehkost, s jakou artikulují libovolný hudební materiál

Analytičnost bez technické strohosti

Celková dobrá transparentnost

Umí hrát nahlas i potichu

Minusy

Pro hlubší basy kolem 50 Hz musí být u zdi

9 /10

Příběh Phila Jonese začíná až poeticky – syn londýnského hudebníka se shlédne v lásce k hudbě a zvuku, naučí se hrát na baskytaru a místo školy raději sběhne k muzikantské kariéře. Mezitím ale už od devíti let staví pro zábavu rádia, v patnácti postaví první baskytaru a navine první vlastní cívky, aby logicky navázal aparátem právě pro tuhle baskytaru.

Následovaly různé práce, až Jones skončil u jednoho dávno ztraceného anglického výrobce reprosoustav, kde získal základy vývoje a výroby, aby posléze jako majitel malého nahrávacího studia v jižním Londýně vyrobil první reprosoustavy tak, aby se líbily právě jemu. To byl okamžik vzniku značky Acoustic Energy s modelem AE1, psal se 4. duben 1987.

Dnes firma stále používá pro své reprosoustavy označení AE následované číslem a stále jí vládne Phil Jones, byť dnes už s podstatně širším týmem. Vrcholem aktuální nabídky je série 500, kde je základem regálový model AE500.

Vzhled a konstrukce

Ten nese všechny designové prvky, na které jste od Acoustic Energy zvyklí a dodnes jsou v křivkách kabinetů používané jemné odkazy na původní estetiku AE1. AE500 jsou velmi čisté a úhledně zpracované reprosoustavy menších rozměrů.

Ozvučnice mají výšku 31 cm, šířku 18,5 cm a hloubku 26 cm, přičemž celé váží na danou velikost solidních 8 kg. Mírná zakulacení rohů a sražení některých hran rozbíjí nudnou pravoúhlost a přidává AE500 na zajímavé modernosti, stejně jako provedení v hlubokém černém či bílém lesku, byť (pravda, subjektivně) nejhezčí je polomatně lakovaná dýha z amerického ořechu. Ozvučnice je zkonstruována z proprietárního firemního materiálu – 1,8 cm tlustých desek, vyrobených z kompozitu odolného rezonancím. V praxi jde o dvě vrstvy MDF, oddělené od sebe bitumenovým pásem, tak trochu vlastně máte „ozvučnici v ozvučnici“.

Jednoduchost designu je patrná i na zadní straně, kde najdete jen veliký štítek a z něj vystupující jediný pár velkých reproduktorových terminálů ve spodní části, u horní hrany se otevírá štěrbinový bassreflex, tak jak je pro Acoustic Energy poměrně charakteristické.

Čelní stěna hostí pro regálovky typické dva měniče, výrazně tvarovaná planžeta tweeteru lehce překrývá koš středobasu.

Vysokotónový reproduktor dostal podobu klasické kopulky s neméně klasickým průměrem 2,5 cm, co už ale klasické rozhodně není, to je její zapuštění do výrazného zvukovodu a také to nejpodstatnější – je vyrobena z uhlíkového vlákna.

Na výškáč navazuje středobasová membrána s průměrem 12,5 cm, taktéž vyrobená z uhlíkových vláken. Má běžný kónický tvar i běžný vlnkový závěs, uprostřed pak najdete relativně výrazný kovový fázový nástavec. O pohon se stará cívka s průměrem 3,5 cm, magnetický systém je ferritový, tak jako u tweeteru.

Frekvenční výhybky používá cívky na vzduchovém jádře nebo svitkové polypropylenové kondenzátory. Přechodová frekvence je nastavena na 2 800 Hz.

Výrobce udává frekvenční odezvu 45 – 28 000 Hz v nezvykle štědrém tolerančním pásmu +/- 6 dB, u citlivosti 87 dB bližší specifikace podmínek chybí. Naopak u jmenovité impedance 6 ohm není potřeba nic dodávat.

Jak to hraje

AE500 jsme mohli poslouchat v pražském studiu AVITSmart, kde hrály na několik systémech. Primárně na Copland CSA 100 s Moon 650D, ale také s Electrocompaniet ECI 80D nebo „velkým“ systémem Moon 780D / 740P / 870A. Propojeno bylo kompletně kabeláží Nordost, konkrétně řadami Heimdall 2 a Red Dawn, napájeno přes IsoTek EVO3 Sigmas. Na porovnání nám hrály Focal Sopra No. 2 nebo Falcon Acoustics R.A.M. Studio 10.

Austrian Audio Hi-X55: perfektní studiová sluchátka [test]

Už od prvních tónů je znát, že Acoustic Energy a jejich uhlíkové membrány kmitají s lehkostí a přesností, stejně jako cítíte trochu neobvyklý charakter spodních oktáv. Hluboké tóny v Sacksioniho „Hiccups“ („STS Test Demo CD Vol.1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) zněly s napjatostí dobře natažené tětivy, rychlé, úderné a rázné, byť nemáte třeba oproti tradičnějším materiálům pocit takové váhy a robustnosti. Na to, jak jsou AE500 malé ovšem umí nabídnout fyzicky citelný impuls a výtečnou, zařezávající čitelnost se samozřejmým ohraničením jednotlivých basových not.

Podobný dojem velmi svižné, lehké a vzdušné reprodukce panoval i ve středním pásmu, kdy zpěv Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) zněl příjemně netechnicky a přitom ale výtečně čistě a velmi pevně. Panuje tu těžko popsatelný pocit expresivnosti a autority, cítíte, jak měniče kmitají přesně a jak umí dát najevo velkou porci energie. Zvuk je i díky tomu spíše utaženější a nijak nehýří objemem a plností, zato má realistické proporce a výtečný detail, v němž probleskne velmi jasně a řízně i jadrnost sykavek, ale ty přitom nejsou hrubé.

Panasonic TX-65HZ2000E: referenční 4K HDR OLED posunuje opět laťku [test]

Cinkot různých činelů v „La Rosita“ Bena Webstera a Colemana Hawkinse („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) ukázal na nezmenšující se chuť AE500 hrát výrazně a energicky, ani nejvyšší konec frekvenčního rozsahu není zjemněný nebo nějak opatrný, naopak je průbojný, živý a znělý. Nemusíte se ale bát – přestože tóny jsou „křupavé“ a analyticky prokreslené, nejsou agresivní nebo ostré. Velký činel zněl krásně agilně a rázně, jako skutečně velká kovová plocha se všemi těmi pozvolna utichajícími rezonancemi. Stejně jako u středů se uhlíkové membrány AE500 mohou pyšnit opravdu moc pěknou transparentností, necítíte žádné zrno nebo nejistotu, jsou to jasné, konkrétní, pevně řízené a ohraničené tóny.

AE500 jsou poměrně kompaktní regálovky, takže logicky mají své dynamické limity, ale s mohutnými údery bubnů a obrovskou porcí vzdouvající se energie v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) si poradily dobře. Není to o mohutnosti, ale o soustředěném, přesném, úderném a parádně pevném přednesu, který udrží v reprodukci pořádek. Můžete si tak vychutnat pěkně podaný švih paličky do napnuté membrány, tu její drnčivou rezonanci i pořádnou dávku důrazu, kdy AE500 dokážou tón a energii doslova vystřelit.

Teac TN-4D: Hi-Fi gramofon s přímým náhonem a s USB pro digitalizaci gramodesek [test]

Zvuk AE500 lze označit za opravdu transparentní a v každém okamžiku soustředěný, velmi rychlý, velmi energický a snaživý – až trochu „elektrostatický“. V živé „Fortysomething“ od zpěvačky Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) dokázaly díky své transparentnosti reprosoustavy předvést ukázněnost a skutečnost, že ani pod tlakem neztrácí zvuk čitelnost – v praxi můžete hrát tak nahlas, jak se vám jen chce a AE500 se ochotně podvolí. Stejně tak docela dobře fungují díky s lehkostí hrajícím reproduktorům i při nižších poslechových úrovních. Rozlišení je ale jednoduše dobré až výtečné, nahrávka je předestřená se samozřejmostí a vyrovnaností.

Prostor nahrávky „Dream about you“ (Eva | „STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) nepostrádal vzduch a pocit volnosti, hlavně ale byla scéna vytažená ven z ozvučnic, na šířku jejich roztečí sice stále definovaná, ale plastická a pěkně propojená v pravolevém směru, s nástroji s citelným předozadním roztříděním. AE500 neměly žádný problém, hudba z nich září s lehkostí a přehledem.

NAD D 3045: kompaktní hybridní Hi-Fi zesilovač s D/A převodníkem [test]

Na „Breaking Silence“ ze stejnojmenného alba Janis Ian (1993 | Columbia | 519 614-4) se AE500 ukázaly jako vzorné – vyvážené (krom hlubokých basů, kde váhu a objem doženete jen posazení ke zdi), ne snad vysloveně muzikální, ale ani technicistně analytické. Jsou velmi ochotné se poddat signálu a svým způsobem i charakteristice systému a nahrávky, jakkoliv své stěžejní vlastnosti jako vysokou rychlost nebo údernost si zachovávají vždy. Je to poslech, který má analytické ambice, ale neobětuje pro ně příjemný rozměr pro každodenní soužití.

Verdikt

Acoustic Energy AE500 jsou zajímavé moderní regálovky se vším všudy – vzhledem i zpracováním přiznávají moderní střih, konstrukčně jsou vlastně klasické, ale jejich karbonové membrány vnáší do výsledného zvuku velmi neobvyklou lehkost, rychlost, konkrétnost a až elektrostaticky nenásilnou artikulaci i malých detailů bez nutnosti tlačení na pilu.

Pravda, nejsou svým charakterem úplně pro milovníky tučného, masitého zvuku a vyznavače nejnižších oktáv (byť to se dá do jisté míry dohnat přisunutím k zadní stěně, což bude koneckonců stejně jejich nejpravděpodobnější pozice), ale jako univerzální řešení s high-endovými ambicemi AE500 rozhodně fungují dobře.