Snad každý o ní ví, ale jen málokdo ji u nás viděl na vlastní oči. Televizní síť al-Džazíra má pověst hlásné trouby teroristů.
Pentagon by ji nejradši bombardoval, Bílému domu by stačilo, kdyby ji někdo zrušil. Její zakladatel, provozovatel, sponzor a regulační orgán v jedné osobě šejk Hamad bin Kalifa Al Thani, se k ničemu takovému ovšem nechystá – naopak, al-Džazíra stále expanduje.
Katarská televizní stanice al-Džazíra předloni oslavila deset let existence. Šejk Al Thani, který je shodou okolností vládcem Kataru s reformátorskými sklony, ji založil v roce 1996, rok po svém nástupu na trůn. Byla to reakce na vývoj v sousední Saudské Arábii, kde v tom samém roce skončil krátkodechý projekt saudské BBC Arab Service. Na té se podílela na jedné straně BBC World Service a na druhé mamutí Saudi Arabian Mawarid Group.
Kamenem úrazu, který pokus o kvalitní saúdskoarabské televizní vysílání skolil, byla „neschopnost“ této televize respektovat místní „citlivé kulturní záležitosti“ – což je diplomatický výraz pro naštvání členů saudské královské rodiny, která, jak známo, udržuje v zemi ultrakonzervativní islámský režim. A tak bývalí zaměstnanci BBC World přešli do právě vznikající al-Džazíry. Pokud si dnes al-Džazíru pustíte třeba přes internet, budete překvapeni, jak moc se mezinárodnímu vysílání BBC podobá. Tedy alespoň vizuálně.
Arabská televizní revoluce
Arabské země obvykle nefigurují na čelních místech žebříčku v oblasti svobody slova. Až do konce minulého století u nich bylo obvyklé, že domácí diváci neměli jinou možnost než sledovat vysílání příslušné státní televize. Přísně cenzurované státní televize, samozřejmě. Ani dnes to na Středním východě není nejlepší a například přístup k některým „nevhodným“ internetovým stránkám arabští státně-monopolní poskytovatelé připojení šikovně blokují – dokonce i v reformátorském Kataru našeho televizního šejka.
Jak naladit al-Džazíru V České republice můžete vysílání katarské zpravodajské stanice sledovat prostřednictvím satelitu, žádná z velkých českých kabelových televizí na rozdíl od Slovenska al-Džazíru do své nabídky nezahrnula. Pravděpodobně využijete vysílání na satelitu Astra 1KR, kde najdete jak arabskou verzi programu, tak vysílání v angličtině. Al-Džazíru lze sledovat i pomocí proudového vysílání na internetových stránkách english.aljazeera.net, příjem je však po bezplatném čtrnáctidenním období zpoplatněn – cena činí 17,5 € za měsíc. Al-Džazíra na evropských satelitech Satelit | Pozice | Transpondér | Frekvence a polarita | FEC | Symbol Rate | Astra 1KR | 19.2 E | 20 | 11508 MHz V | 5/6 | 22000 | Eurobird | 28.5 E | D12S | 11680 MHz V | 2/3 | 27500 | Hotbird 6 | 13 E | 126 | 11034 MHz V | 3/4 | 27500 | Hispasat 1C | 30 W | 60 | 12092 MHz V | 3/4 | 27500 | Thor 3 | 0.8 W | 36 | 12398 MHz H | 7/8 | 28000 |
|
Nástup al-Džazíry a její šíření prostřednictvím satelitního signálu proto znamenal malou revoluci. Původní al-Džazíra totiž byla ochotná odvysílat leccos. Prohlášení Usámy bin Ládina jsou v tomto ohledu pouze špičkou ledovce, mnohem víc asi okolním vládám vadilo, že se al-Džazíra nebojí kontroverzních názorů obecně. A právě ty k nim často nebyly přívětivé: na vlnách al-Džazíry se objevila kritika prakticky všech režimů Perského zálivu, ostatně co proto dostala i vláda samotného Kataru.
"Už bylo dost poklonkování křižákům a iráckým šíitům. Tvrdíte, že chcete zprostředkovat všechny názory. Proč se tedy chováte jako mluvčí Američanů?“ al-Káida k al-Džazíře
Režimy s máslem na hlavě se s nepříjemnými pořady vyrovnávaly různě: katarský šejk televizi nepřestal finančně podporovat, naopak alžírská vláda v době vysílání jednoho obzvlášť vypečeného programu pro jistotu vypnula v celé zemi elektrický proud. Vypínat elektřinu kvůli každému nepříjemnému pořadu ale nejde. Stanice al-Džazíra se proto stává v arabském světě „satelitním revolucionářem“, který konfrontuje domácí přízemně propagandistické vysílání s vyššími standardy. Profesionální a na vládní „regulaci“ do značné míry nezávislá televize ovšem neovlivňuje jenom kvalitu své státně kontrolované konkurence, která se musí chtě nechtě přizpůsobovat atraktivnímu „mezinárodnímu“ střihu al-Džazíry.
„Al-Džazíra vytváří mylný obraz Ameriky a je zmanipulována extremisty.“ Donald Rumsfeld
Mění také politické klima v těch arabských zemích, v nichž demokracie představuje v první řadě nerozumný západní vynález. Důraz na debaty o kontroverzních tématech a účast kontroverzních debatérů nabízí namísto oslav vládnoucího režimu nové perspektivy. Jak uvádí Marc Lynch, expert na arabské televize z Kolumbijské univerzity: „Tam kde arabské veřejné diskuzi po desetiletí dominoval hlas státu, tam nyní zavedla al-Džazíra nový druh otevřené a značně konfliktní veřejné politiky, ve které spousta různých hlasů soutěží o diváckou pozornost.“
Diskuze na al-Džazíře se ale nezastavily jen u politiky. Na televizní obrazovce se probírají i tak „citlivá“ témata, jakými jsou náboženství, sexualita a práva žen. Deset úspěšných let al-Džazíry svědčí o tom, že opoziční názory u arabské veřejnosti rezonují. A upjatí konzervativci ve vládních křeslech mají na výběr: buď něco vymyslet, nebo sdílet osud kůlu v plotě.
Ústřední orgán teroristů?
Svoboda slova v podání al-Džazíry nicméně nešlápla na kuří oko jenom nedemokratickým arabským režimům, ale také americké vládě. A to tak, že velmi. Britský deník Daily Mirror dokonce 22. listopadu 2005 publikoval dokument, podle kterého americký prezident George Bush diskutoval s britským premiérem Tony Blairem o možnosti al-Džazíru bombardovat. Z dokumentu vyplývá, že Blair tehdy Bushe od záměru odradil. Útok na hlavní město Kataru, který byl ve válce v Iráku spojencem na straně Koalice, by asi opravdu nebyl nejlepší nápad. O citlivosti prosáklé informace svědčí i to, že britský nejvyšší státní žalobce lord Goldsmith jakékoliv další publikování dokumentu zakázal.
Bombardování televizní stanice ovšem nebyl v roce 2005 nijak nový nápad. Poprvé se Američané strefili do kanceláře al-Džazíry už v listopadu 2001 v Kábulu. Tehdy se naštěstí nikomu nic nestalo a ani se neprokázal nějaký zřejmý úmysl. Ovšem americký zásah elektrického generátoru bagdádské filiálky al-Džazíry o dva roky později stál život reportéra Tarekua Ayyouba a zranil dalšího člena štábu – šlo pravděpodobně o dvě rakety, které vypálila americká stíhačka. Ve stejný den zabili Američané také dva západní novináře v hotelu Palestina, ve kterém se v té době nacházel mimo jiné také reportér České televize Milan Kubal, a o dva dny později spustili vlastní televizní stanici v arabském jazyce al-Hurra. Není divu, že v dokumentu Control Room (2004), který al-Džazíra odvysílala následující rok, se objevila řada protiamerických vyjádření.
Sledujete al-Džazíru a nevíte o tom V arabském světě se těší větší důvěryhodnosti než jednotlivé státní televize i než zahraniční kanály. BBC v roce 2003 podepsala s al-Džazírou smlouvu o vzájemném poskytování některých informací, části jejího vysílání přebírá například i CNN. Odhady sledovanosti uvádějí čtyřicet až padesát milionů diváků s tím, že potenciální dosah al-Džazíry je až osmdesát milionů domácností po celém světě, většinou prostřednictvím satelitu. |
Se svou nechutí ke katarské televizní stanici se američtí představitelé nikdy netajili, například architekt irácké války Donald Rumsfeld označil její vysílání za „zuřivé, nepřesné a neomluvitelné“. Neomluvitelné bylo pro západní vlády zejména odvysílání videozáznamů s prohlášeními Usámy bin Ládina, kritické pokrytí invaze do Iráku a kontroverzní diskuze, kterých zúčastnili třeba i členové organizace al-Káida, podle jedné zprávy CIA měla být katarská televize také prolezlá saddámovskými špiony. Navzdory všem předchozím vládním prohlášením o svobodě tisku a svobodě slova pak v roce 2004 uzavřela vláda Iyada Allawího bagdádskou pobočku al-Džazíry s tím, že televize poskytuje negativní obraz Iráku a podněcuje k výtržnostem proti spojenecké Koalici. Původně jednoměsíční zákaz byl prodloužen na neurčito.
Na prahu třetí pětiletky
Za pouhých dvanáct let své existence al-Džazíra pořádně nabobtnala. Na prahu třetí pětiletky je z původně jediného kanálu rozsáhlá televizní síť, nabízející řadu specializovaných programů, a to nejen v arabštině, ale také v angličtině.
Kromě původního kanálu s nonstop zpravodajstvím nabízí od roku 2003 také sportovní kanál Al Jazeera Sports, který se stal nejsledovanějším sportovním kanálem na Středním východě. Na kanále Al Jazeera Mobasher se od roku 2005 vysílají živé přenosy politických jednání a konferencí, podobně jako americký C-SPAN nebo britský BBC Parliament. Ve stejném roce byl spuštěn také kanál Al Jazeera Children’s Channel zaměřený na děti, o rok později zahájila vysílání Al Jazeera English s nepřetržitým vysíláním v angličtině a posledním přírůstkem do rodiny televizních kanálů je Al Jazeera Documentary, vysílající od prvního ledna letošního roku.