V závěru roku našimi kiny trochu nenápadně proběhl film, který je valnou částí kritické obce označován za nejlepší film roku. Nenápadně proto, že byl nasazen jen do omezené distribuční sítě kin. V České republice jich bylo pět, ve třech městech, celkově šlo o více než 500 sálů ve 40 zemích světa.
Nejlepších film roku podle (nejen) amerických kritiků
Snímek distribuuje internetová streamovací platforma Netflix, která nyní před Zlatými glóby a Oscary vede v USA velmi intenzivní kampaň na podporu tohoto filmu, za pomoci níž zároveň bojuje i o zvýšení prestiže a legitimity této společnosti ve filmovém světě.
Reklama se vždy hodí a v případě Romy se má o co opřít. Film byl na konci srpna premiérově uveden na festivalu v Benátkách, kde získal hlavní cenu Zlatého lva. Do kin v USA byl uveden na konci listopadu a teď ke konci roku, kdy se objevují různé žebříčky prestižních periodik (Time) nebo filmových institucí (NBR), se objevuje na čelných místech mezi desítkou nejlepších filmů roku.
Za nejlepší film roku už ho označili kritici v New Yorku, Los Angeles a dalších městech, kteří přidávají i ocenění za nejlepší režii a kameru. Na Zlatých glóbech má snímek tři želízka v ohni za nejlepší režii, scénář a zahraniční film a počítá se, že výrazně zasáhne i do oscarového klání.
Nejosobnější dílo
A čím si všechnu tuto chválu sedmapadesátiletý mexický režisér Alfonso Cuarón vysloužil? Návrat k podstatě, ke svému dětství, ke vzpomínkám na něj, k rodnému jazyku a k černobílému formátu, který evokuje klasická díla světové kinematografie.
Alfonso Cuarón, který má svém kontě zmodernizovanou verzi příběhu Charlese Dickense Velké naděje, smyslnou iniciační road movie Mexická jízda, třetí a nejosobitější díl Harryho Pottera o vězni z Azkabanu, vizuálně progresivní antiutopickou sci-fi Potomci lidí a další vtahující sci-fi Gravitace, oceněnou sedmi Oscary, se rozhodl ve své novince vrátit do dětství a natočit svůj nejosobnější film.
To je znát i z toho, že se na něm podílí nejen jako režisér a scenárista, ale i jako koproducent, kameraman a střihač. Netflix mu dal po úspěchu Gravitace s tržbami 723 milionů volnou ruku a on toho využil k vytvoření příběhu, který je jakýmsi zpřítomněním jeho vlastních vzpomínek na dospívání na počátku sedmdesátých let v Mexiku.
Genius loci
Roma je čtvrť v Mexico City, kde Cuarón vyrůstal. Bylo mu deset let, když rodinu opustil otec a tato rodina měla služebnou Libo, které se rozhodl film věnovat. Přesto vyprávění není přímou biografií. Cuarón má ve skutečnosti dva bratry a jeho otec pracoval jako jaderný fyzik, ve filmu jsou sourozenci čtyři a jejich otec pracuje jako lékař.
Režisér se přímo nepromítá ani do žádné z dětských postav, i když vzhledem k věku, kdy rodinu opustil jeho otec, není tak těžké odhadnout, která by to mohla být. To ale není režisérovým záměrem. On chce spíš za pomocí soustředěné, pozorovatelské kamery vystihnout genia loci místa, kde vyrůstal a kde dětskou perspektivou vnímal dramata vnitřní i vnější, dotýkající se jeho rodiny.
Oním místem se stává dům s vnitřním dvorkem, který je příliš úzký pro objemné rodinné auto, jimž se ze služebních cest vrací často nepřítomný otec, ale dostatečně velký pro realizaci dětských her nebo skotačení psa, který na něm zanechává své exkrementy.
O magičnosti tohoto místa vypovídá už úvodní scéna, kdy se v kaluži, tvořené vodou se saponátem, jež se používá na vytírání dvora, zrcadlí letadlo, které letí ve vzduchu. V závěru se toto letadlo nad dvorky objeví znovu jako symbolické ukončení výpravy do rodinného světa, který mezitím doznal značných změn.
Ženská solidarita
Rodinný mikrokosmos vykresluje pohledem služebné a chůvy Cleo (Yalitza Aparicio), která je filmovým ekvivalentem skutečné Libo z Cuarónových vzpomínek. Cleo je mixtéckého, tedy indiánského původu a v příběhu plní funkci jak jedné z hlavních protagonistek, tak té, jejíž perspektivou události v rodině vnímáme.
Cuarón mezi jejím osobním příběhem a rodinnou krizí, způsobenou otcovým odchodem z domu, vytváří paralelu, která ukazuje blízkost osudů ženských hrdinek. Ty, ač odlišného sociálního a společenského statusu, musí držet při sobě ve světě, kde mužům chybí odpovědnost.
Proti mužské lhostejnosti, sobectví, ješitnosti a necitlivosti tu stojí ženská solidarita a empatie v momentě, kdy paní domu Sofiu (Marina de Tavira) opouští lékař s mezinárodním renomé a otec čtyř dětí Antonio (Fernando Grediaga) kvůli mladší milence.
Sofia před dětmi tuto skutečnost tají, říká jim, že otec je na delší služební cestě v Kanadě, ale poté, co se s ním a jeho milenkou mine syn Toño u kina a syn Paco vyslechne matčin telefonát o tom, jak je to ve skutečnosti s jeho odchodem, není možné i před ostatními dětmi tuto skutečnost dlouhodobě tajit.
Sofia se ocitá bez manželovy finanční podpory na domácnost, mladá dívka Cleo zas zjišťuje, že je těhotná po její první známosti s vyznavačem bojových umění Fermínem (Jorge Antonio Guerrero). Ten na její oznámení, že je s ním těhotná, reaguje útěkem z kina, který vydává za to, že si musí něco zařídit.
Cleo se ztratí ze života, ale ona ho za pomoci jejich společného známého najde na školení bojového umění, kde se k ní chová velmi tvrdě a odmítavě. Jejich osudy se pak protnou ještě jednou během demonstrací studentů v ulicích.
Cleo s babičkou dětí a Sofiinou matkou Teresou (Verónica García) vybírá postel pro své dítě, když v tu do obchodu vtrhnou ozbrojení členové polovojenské skupiny, kteří pronásledují demonstranty. Cleo v jednom z nich pozná Fermína, který se zbraní v ruce svým jednáním vyvolá její předčasný porod.
Malé dějiny jedné rodiny na pozadí bouřlivých velkých dějin
Právě v prolínání těchto scén se dobře odráží způsob, jakým Cuarón své drama buduje. Na jedné straně stojí úplně běžné výjevy z rodinného života, které ukazují, jak se Cleo, spolu s druhou služebnou Adelou (Nancy García) a řidičem, starají o chod domácnosti této středostavovské rodiny. Perou, uklízejí, vaří, vozí děti do školy, ráno je do ní chystají. Mezitím spolu služebné klebetí v kuchyni o svých známostech, večer si pak spolu před spaním zacvičí.
Cleo zajde s dětma do kina, doprovodí je na výlet na luxusní haciendu rodinných známých nebo autem k moři. Běžný nebo obyčejný charakter těchto rodinných výjevů ale režisér vždy okoření něčím výjimečným nebo dramatickým, co posouvá naše emotivní vnímání těchto událostí.
Při prohlídce u gynekoložky zažije Cleo v nemocnici zemětřesení. Před kinem pak vidí otce s milenkou, zatímco si jeho syn prohlíží v té chvíli časopis. Výlet na Nový rok ke známým skončí hašením požáru v nedalekém lese. Pobyt u moře na plážích v Tuxpanu, kde jde matka před dětmi s pravdou ven o jejich otci, se pro dvě z nich změní v zápas se vzedmutými vlnami moře, do něhož musí při jejich záchraně zasáhnout Cleo, která neumí plavat.
Na pozadí všedních situací jako je nákup dětské postýlky nebo rozvoz dětí do školy zároveň režisér reflektuje bouřlivou politickou a společenskou atmosféru v Mexiku na počátku sedmdesátých let, která se projevovala demonstracemi v ulicích. Konkrétně je zde připomenut masakr z června roku 1971, kdy bylo v Mexico City na festivalu Corpus Christi zabito až 120 demonstrantů členy polovojenské jednotky Los Halcones.
To je obrovská přednost Cuarónova způsobu vyprávění. Jak z maličkostí a detailů skládá celek, v němž se malé dějiny jedné rodiny prolínají s těmi velkými. Za okny zuří nepokoje a ženy řeší, co s dětmi a jejich otci, kteří se k nim moc nemají.
Scény z rodinného života jsou pak současně realisticky obyčejné i velmi dramatické a emotivní. Nejvíce z nich scéna porodu, kde pracuje s dvěma obrazovými plány, ukazujícími jak srdcervoucí příběhy život někdy píše. Tomuto střídání obyčejných výjevů z rodinného života, většinou běžných denních úkonů okolo domácnosti, s těmi vypjatějšími, odpovídá i tempo vyprávění. Po většinu času je pomalé, až meditativní, ale postupně graduje.
Uhrančivá panoramatická kamera
Černobílá kamera pak onu zvýšenou pozornost k detailu v rámci celku posiluje jak v obrazech, odehrávajících se uvnitř domu, tak v těch plenérových. Doma se zaměřuje na detaily, jako je knihovna, která po otcově odstěhování zmizí a spolu s ní částečně i původní uspořádání tohoto domu.
Za kameru se poprvé postavil Alfonso Cuarón se poprvé a výsledek je skvostný. Jeho stálý spolupracovník a dvorní kameraman Emmanuel Lubezki, který získal Oscara za kameru ve třech letech po sobě za filmy Gravitace, Birdman a REVENANT Zmrtvýchvstání, byl pracovně zaneprázdněný a tak šlo prý o východisko z nouze.
To ale Cuarón proměnil v precizně prokomponovanou vizuální stránku filmu, která si nás postupně podmaňuje, stejně jako tento film. Zezačátku se nám kvůli hloubce panoramatického obrazu zdá, že jsou postavy zabírány trošku odtažitě, zdálky a že víc než o ně samotné se Cuarón zajímá o prostředí kolem nich. Za pomocí něho pak rekonstruuje krajinu svého dětství v podobě domu, v němž žil a jeho okolí ve městě.
To, co by jiný režisér vnímal jako kulisu, on staví do popředí a až marnotratně se tím se opájí. Genius loci čtvrti, ve které bydlel, ožívá v uhrančivých černobílých obrazech, často točených na jeden dlouhý, nepřerušovaný záběrů, plný drobných detailů.
Máme přitom pocit, že každé místo, do něhož vstoupí, nám chce otevřít nebo představit v jeho co největší komplexnosti. A v této kompozici prostoru a postav v něm nechá tyto postavy postupně žít a prožívat své emoce. Přibližuje se k nim a my spolu s ním.
Činí tak skrze epizody z jejich životů, které se stávají součástí celku, jenž vypovídá o síle mateřské lásky a především ženské soudržnosti, navzdory rozdílnému společenskému postavení a původu těchto žen. Rodina se v tomto osobním vyprávění ocitá ve stejně nestabilních časech, jako celá země, ale ti, kteří se rozhodnou zabojovat o její udržení, jsou odměněni vzájemnou solidaritou, která jim pomůže těžké časy překonat.
Alfonso Cuarón tyto časy vykresluje s působivostí velkých mistrů filmového plátna. A podobně jako oni dává najevo, že kinematografie by neměla plnit jen funkci čistě zábavnou. Ale třeba tu estetickou, která dokáže za pomoci široké panoramatické perspektivy zachytit jeden vlastně velmi obyčejný rodinný příběh neobyčejnou formou. Za ni nyní sklízí oprávněně všechny pochvaly na svůj nejosobnější snímek a jeden z nejlepších filmů roku.
Roma
- Žánr: rodinné drama
- Původní název: Roma
- en.romamovie.com
- Mexiko / USA, 2018
- Scénář: Alfonso Cuarón
- Režie: Alfonso Cuarón
- Hrají: Yalitza Aparicio, Marina de Tavira, Diego Cortina Autrey, Carlos Peralta, Marco Graf, Daniela Demesa, Nancy García García, Verónica García
- Distribuce: Netflix
- Distribuční premiéra v ČR: 14. 12. 2018