Zajímavý koncept
Kontrola a autorita
Jednoduše působící, ale pěkně zpracovaná konstrukce
Čistý zvuk s lehkým dotekem elegance elektronek
Zvuk není tak bohatý a šťavnatý, jak od elektronek PrimaLuna čekáte
9 /10
Když se řekne PrimaLuna, myslí se tím elektronky, není o čem diskutovat. Za bezmála 20 let existence firma přesvědčila mnoho a mnoho milovníků barevnosti a bohatosti o tom, že mohou právě u jejích přístrojů najít hřejivou Nirvánu za poměrně rozumné peníze. A je to právě při blížícím se milníku druhé dekády existence, kdy do portfolia přichází něco překvapivě nového – hybridní zesilovač.
Vzhled a konstrukce
EVO 300 Hybrid je integrovaný zesilovač, který byste na první pohled jen sotva odlišili od zbytku firemní produkce. Je tu typický nízký čelní panel s dvojicí otočných ovladačů (vlevo hlasitost, vpravo přepínání vstupů), je tu zřetelná dioda pro indikaci provozního stavu a je tu milý bonus v podobě sluchátkového výstupu.
Také je tu charakteristická klenutá mřížka, chránící vpředu umístěnou řádku elektronek. Elektronek je tu ovšem méně než obvykle, stejně tak ona mřížka je jaksi menší, o to více místa zabírá „kapota“ s průduchy a bočními chladiči. Na boku je také spínací tlačítko, taková ta klasická velká kolébka s příjemným odporem a cvaknutím, které dává jakýsi intuitivní pocit, že zapínáte „mašinu“.
Na zadní ploše se v nízkém profilu základny stěsnalo překvapující množství konektorů – na jedné straně je napájecí zásuvka, pak následují po okrajích reproterminály a mezi nimi spousta cinchových konektorů. Pětici klasických vstupů doplňuje „podvěšené“ příplatkové phono se zemnícím kolíkem, je tu přímý vstup do koncového stupně pro aplikace s domácím kinem, je tu ještě dvojice výstupů – jednak linkový výstup, jednak regulovaný výstup pro subwoofer, který můžete šoupátkem přepnout mezi mono a stereo režimem.
Vnitřní konstrukce je poctivá – po sejmutí krytu na vás shora kouká velký zapouzdřený transformátor pro koncovou část, moduly výkonových stupňů na velikých chladících profilech a poctivá sada dvanácti poměrně velkých kondenzátorů.
Relativní kompaktnosti šasi EVO 300 Hybrid (a ostatně i jiných firemních zesilovačů) je dosaženo dvoupatrovou konstrukcí, po odstrojení přístroje zespodu uvidíte další dvě pouzdra pro transformátory předzesilovače a do posledního místa využit prostor s natěsno osazenými deskami plošných spojů – ty mají tloušťku 2,4 mm a signálové cesty z pozlacené tlusté měděné vrstvy.
Vraťme se ale k tomu zásadnímu – EVO 300 Hybrid je kombinací know-how PrimaLuna a vývojového střediska Floyd Design. Jde o tým lidí, kteří se věnují konstrukci polovodičových obvodů pro Durob Audio (mateřskou společnost PrimaLuna) už dlouhá léta.
Konstruktéři PrimaLuna tak navrhli předzesilovač na bázi elektronek 12AU7, konstruktéři z Floyd Design zase přišli s dual mono koncovými stupni na bázi JFETů od Linear Systems a zakázkově vyráběných MOSFET. Do obvodů je zakomponován okruh „AC Offset Killer“, neboli forma DC filtru pro eliminaci mechanických pazvuků transformátorů.
Velké (40,5 x 38,5 x 20,5 cm) a těžké (29 kg) šasi zesilovače je nabito nejen součástkami, ale také zajímavými technickými parametry. Výkon „přes 100 Wattů“ do 8 ohm a 150 Wattů do 4 ohm ve třídě A/B je dostačující, pracovní frekvenční rozsah se rozpíná od 10 do 80 000 Hz (-3 dB), při plném výkonu dosahuje zesilovač celkového harmonického zkreslení pod 0,2%. Odstup signálu a šumu, vážený křivkou A, je přes 105 dB. Za zmínku stoji i tlumící faktor 160.
Pokračování 2 / 2
Jak to hraje
PrimaLuna EVO 300 Hybrid jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě, kde zesilovač krmil Métronome DSC1 a kde se srovnávalo s Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, ale přinesli jsme také Grandinote Shinai. Propojeno bylo kabely Nordost Heimdall 2, napájeno přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a poslouchalo se samozřejmě přes Xavian Quarta Evoluzione.
Intenzivní basová složka v „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) nezněla s takovou tou „primalunovskou“ bohatostí a teplou šťavnatostí, zato byl cítit poctivý kus výkonu a jistoty.
Utažené a sebejisté spodní oktávy mají nicméně i tak slušné proporční zastoupení, překvapující změna stylu vám nabídne nedominantní, dobře integrovaný a klidný bas, i když možná podvědomě od elektronkového přístroje očekáváte o kousek výraznější pocit váhy. Podání struktury a rozmanitosti poloh je velmi dobré, bas je celkově prostě realistický, nenačančaný, velmi dobře čitelný, přesný.
Velmi dobré, vlastně výtečné a o přesnosti vypovídající je také oddělení vokálů sboristů z Chapelle du Roi v Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612). Jejich vokály jsou usazené, velmi čisté a velmi snadno srozumitelné. Ani tady není žádný veliký pocit elektronkové bohatosti nebo barevnosti, naopak je to velmi realistické podání bez umělé líbeznosti. Protože jde ale o hezkou nahrávku, je i výsledný zvuk hezký, příjemně se poslouchá, přestože v něm (minimálně v porovnání s ostatními produkty PrimaLuna) jasně a zřetelně probleskují i případné ostřejší sykavky a další „jadrnosti“.
Prosté nacinkanosti, prosté jízlivosti, prosté nějaké přibarvenosti, tak zněly klidné a elegantní nejvyšší tóny v „The Red One“ od Pata Methenyho a Johna Scofielda („I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9). Zesilovač nepřidává na energii ani nic nevypichuje, cinknutí zazní jasně a čistě, velmi ukázněné a pocitově přesné. Je tu cítit lehounký dotek hladkosti ze vzdáleného polibku elektronek, jinak jde ale o velmi vyrovnaný, konkrétní a přirozeně zřetelný zvuk.
Cheskyho gradující „Ben’s Farm in Vermont“ („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) gradovala s pružností, která je vlastní elektronkám PrimaLuna, ale zároveň měla hudba pevnost a klidný nadhled, který dával tušit jistotu dostatečně dimenzovaného výkonu i pevné napájení. Přímo cítíte, že EVO 300 Hybrid má velmi dobrou kontrolu a je v reálných poslechových situacích bezmála nemožné ho dostat do nějaké nekomfortní situace – dynamika není „napumpovaná“, i tady nechává zesilovač hodně probleskovat řetězec před sebou.
Přednes v sobě nese jakousi celkovou uklidněnost, neznamená to ale takovou tu elektronkovou „ohlazenost“, byť její jistý dotek tu najdete také. EVO 300 Hybrid detaily z „Fuori il danaro!“ z Pucciniho „La Bohéma“ (Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) nijak zásadně neprosazuje, naopak se musíte chvíli zaposlouchat a vnořit do nahrávky, ale pak se nenásilně vyplaví a linou se, organizované, čisté, ze subjektivně spojitého celku nic nečouhá, není to ohňostroj nuancí a přesto je všeho dost, je to již velmi dobře propracovaná reprodukce.
Výtečná ukázněnost a samozřejmá kultivovanost jsou patrné také v Elgarově „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Hilary Hahn a Sira Colina Davise, řídícího LSO (2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326). Tady se dobře promítá ona nenásilnost celkového stylu – prostor není jako vytesaný ze žuly, není to hologram s dokonalou artikulací, spíše tak nějak nenuceně se rozlévající plocha. A navzdory tomu nemáte pocit nekonkrétnosti, navíc zejména hloubka stojí za pozornost. I v tomto ohledu je hodně cítit rozdíly mezi nahrávkami, EVO 300 Hybird je ve své neutralitě poměrně upřímný přístroj.
Když přijde obsahově efektnější skladba, ovšem v technicky kompromisní podobě, jako je „Hymn“ od Ultravox („Dancing with Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220), slyšíte stejnou měrou kontrolovaný, jakkoliv možná ke své vlastní škodě nijak rozmáchlý popový rytmus a zároveň kousavé výšky a omezený pocit hloubky nahrávky.
![Samsung The Premiere SP-LSP9T: 4K/UHD HDR laserový projekční televizor [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=317618719)
Zvuk je spíše upřímnější, nicméně parádně kontrolovaný, pevný, všechno do sebe zapadá a má řád. Jak zábavný bude výsledek, to záleží ale více než na zesilovači na nahrávce a na tom, na čem ji přehráváte.
Verdikt
PrimaLuna EVO 300 Hybrid je poměrně překvapivý úkrok stranou z dosavadního směřování elektronkami proslulého výrobce. Navenek se liší od svých čistě lampových souputníků jen nepatrně, pod kapotou pak podstatně více a zvukově až diametrálně – je to prakticky čistě „tranzistorový“ zvuk, jen okrajovým dotekem zjemněný vřelostí lamp. Pokud si ale ceníte neutrality, transparentnosti a absence líbivých gest, je EVO 300 Hybrid velmi atraktivním přístrojem, který si váží původního charakteru a jen nemnoho do něj zasahuje.
Čekáte-li od svého zesilovače díky elektronkám automaticky barevnost, sytost a šťavnatost, sáhněte spíše po klasické firemní sérii, pokud ale chcete poctivý a přirozeně hrající zesilovač, smočte ucho v tom, jak hraje EVO 300 Hybrid – na první výlet firmy do světa polovodičů je to totiž výtečný výsledek.
PrimaLuna EVO 300 Hybrid
Cena: 7 425 Euro
Technická specifikace
- Výkon 8 Ohm >100 W na kanál (typicky 115 W)
- Výkon 4 Ohm >150 W na kanál (typicky 170 W)
- Frekvenční rozsah: 10 Hz až 80 000 Hz +/- 3 dB THD < 0.2% 100W @ 8 Ohm
- Odstup šumu a signálu: -105 dB
- Vstupní impedance: 34 kOhm
- Vstupní citlivost: 415 mV
- Celkový zisk: (Pre + výkonový zesilovač) 37,2 dB (7 dB + 30,2 dB)
- Spotřeba energie: 99 W (bez vstupního signálu); 645 W@4R
- Hmotnost: 25 kg
- Rozměry: 405 x 385 x 205 mm (D x Š x V)
- Vstupy: 5 párů stereo RCA, 1 pár vstupu domácího kina
- Výstupy: reprosoustavy, magnetofon, stereo/Mono Sub, sluchátka
- Elektronky: 6x 12AU7
- Tlumicí faktor: 160 (1 kHz)
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice