Nanomateriály, konkrétně kvantové tečky mohou v brzké době přinést nejen značné vylepšení stávajících LCD panelů, ale také nové displeje QLED.
Kapitoly článku:
Když převzaly v počítačovém a televizním průmyslu otěže LCD displeje, přinesly nám tenčí monitory i televizory, nižší spotřebu energie, ale také omezené obnovovací frekvence, pozorovací úhly a spektrum barev. Různé společnosti se zasadily o překonání omezení daných u TN displejů. Mimo IPS a PVA technologie bylo největším průlomem nahrazení podsvícení CCFL lampami LED diodami. Právě podsvícení pomocí LED se zdá být v současnosti tou nejlepší volbou. Nicméně LED přinesly jiný problém – snižují gamut a čistotu barev displeje.
OLED displeje
Vrcholem dnešních zobrazovačů jsou OLED displeje, které vyzařují světlo přímo a nevyžadují žádné podsvícení nebo filtr. Kromě vynikajícího gamutu se mohou pochlubit rychlejší dobu odezvy, vyšší obnovovací frekvencí, vyšším jasem i kontrastem (dynamickým i statickým), širšími pozorovacími úhly a schopností zobrazit skutečně černou barvu.
Při průchodu bílého světla klasického LED podsvícení barevnými filtry není červená a zelená barevná složka plně nasycena. Když je bílé světlo konvertováno kvantovými tečkami namísto žlutého fosforu (YAG), zahustí se špičky spekter a barvy již jsou plně saturované
Asi největším technickým problémem OLED však je omezená životnost organických materiálů, především pro modré OLED. Ty mají v displejích životnost okolo 14 000 hodin, kdy pozvolna klesnou na polovinu původního jasu (pět let při osmi hodinách denně). Červené a zelené OLED nabídnou životnost 2× až 3× vyšší.
Barevný gamut produkovaný QD displeji může být přibližně o 50 % větší,
než je gamut stejného displeje s běžným YAG LED podsvícením
Rychlejší degradace modrých OLED proti zeleným a červeným způsobuje problém v rovnováze barev, který vyžaduje buď přítomnost jak dalších řídicích obvodů, tak optimalizaci velikostí červeného, zeleného a modrého subpixelu, aby se vyrovnalo vyvážení barev při zachování plného jasu po celou dobu životnosti displeje. Modrý subpixel může být například o 100 % větší než zelený, zatímco je červený o 10 % menší než zelený.
Masovou výrobu a rozšíření OLED také ztěžují vysoké náklady na jejich výrobu, které se příliš nedaří snižovat. Odstranění podsvícení a LCD filtru poskytuje významné úspory nákladů a umožňuje konstrukci tenčích displejů, ale výroba OLED substrátu je v současnosti mnohem dražší než tenkovrstvého tranzistoru LCD.
Co jsou to kvantové tečky
Kvantová tečka je nanočástice z krystalického materiálu o rozměru jednotek až desítek nanometrů. Tyto nanokrystaly leží na rozhraní mezi krystalickou hmotou a molekulami (obsahují jen stovky atomů) a vyznačují se řadou specifických vlastností, které se mění spolu se změnou velikosti nanokrystalu a lze je tedy cíleně ladit.
Detailní pohled na kvantovou tečku, která má schopnost pohlcovat foton a následně je vyzařovat
ve vlnové délce přesně dané velikostí této tečky
Tyto polovodičové nanočástice jsou schopny v důsledku nižší energie v porovnání s energií vodivostního pásu okolního polovodiče vázat elektrony. Jinými slovy jde o ohraničenou vodivou oblast velmi malých rozměrů s velkým zakázaným pásmem energií. Fungují tedy jako past na elektrony. Elektrony, které jsou obsaženy v tečce, vykazují kvantové vlastnosti. Množství elektronů, které je tečka schopna pojmout, je omezeno a hovoří se tak o kapacitě kvantových teček. Tato kapacita přímo souvisí s jejich rozměry.
Velikostí kvantové tečky (například 6 nm) lze docílit přesné
vlnové délky vyzařovaných fotonů (například v červené barvě)
Podstatnou vlastností je také optická schopnost teček se zabarvovat. Tato schopnost je opět vázána na velikost kvantové tečky. Velké tečky se zabarvují do červené části spektra a naopak malé se zabarvují do modré části spektra. Tato schopnost je opět spojena s rozložením energetických vrstev v tečce a její schopností pohlcovat nejenom elektrony, ale také fotony.
Velikost opět omezuje množství energie, kterou je schopna tečka absorbovat, z čehož plyne typ zabarvení. Kvantové tečky se skládají z jádra (zpravidla CdSe), obálky (ZnS) a tzv. ligandů. Vyrábí se převážně metodou zvanou koloidní syntéza, která je poměrně jednoduchá, levná, kvalitní a umožňuje vložit tečky do polymerní matrice, aby byly slibným materiálem pro mnoho aplikací.
Nový televizor vybírejte pečlivě. Kolik do něj chcete investovat, na jaké ceně začínají kvalitní modely? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.
Doporučujeme také redakční výběry televizorů: