Muzikální a zábavný zvukový projev
Rozhodně o míli lepší, než trochu nezáživná původní generace
Bohatá variabilita vstupů
Celkově slušná kontrola
Je škoda, že ethernetový port není také pro hudební data
10 /10
Japonská značka Rotel nabízí své výrobky už předlouhých 60 let, přesto zůstává stále vlastně rodinnou firmou (i když přeci jen poměrně velkého rozsahu). V nedávných měsících se pak společnost pustila do revitalizace svého portfolia a vtrhla na trh s množstvím komponentů, doplněných o přídomek MKII. Inovace se dotkla a i nižší modelové série 14.
Vzhled a konstrukce
Inovované modely od těch původních na první pohled téměř nepoznáte, snad právě jen drobným dodatkem u názvu. A14MKII je nejvyšším zástupcem své řady, ale zůstává přitom ve standardních rozměrech integrovaných zesilovačů. Čelní panel nese rysy střídmého firemního designu, obzvláštňují ho jen horizontální lomené linky u okrajů, jinak tu vládne spíše snaha o maximální pořádek.
V centru dění je malý, ale informativní displej s proměnlivou svítivostí, pod ním ubíhá zleva doprava dlouhá řada identických tlačítek ve třech blocích. Dvě tlačítka jsou tu pro volbu reproduktorových výstupů, devíti se navoluje vstup a třemi se pohybujete v nabídkách pro ovládání přístroje. Zcela vpravo je pak středně velký ovladač hlasitosti s příjemnou hmatovou odezvou, vlevo zase spínací tlačítko, USB port pro datové paměti s hudbou a doplňkový 3,5 mm výstup na sluchátka.
Zadní plocha zesilovače je nabitá k prasknutí, vešlo se sem opravdu hodně. Bohatá výbava začíná pěti cinchovými linkovými vstupy, pokračuje přes phono vstup v MM standardu až k plejádě digitálních rozhraní – nechybí dokonce ani Bluetooth nebo USB pro připojení k počítači, ovšem zastoupeny jsou i dva koaxiální a dva optické konektory. Stěží tu něco chybí. Slibně vypadají další USB port pro datové paměti a vedle usazený ethernetový port – ten je bohužel ale jen pro ovládací a „praktické“ účely, není to brána ke streamování.
Můžete si vybrat mezi dvěma sadami reproterminálů. Zesilovač má zásuvku bez zemnícího kolíku, jak u firmy zvykem – říkají, že tak lépe udrží kontrolu nad přitékajícím proudem. Zesilovač má tak také dosti nadstandardní škálu ovládacích konektorů. Je tu Rotel Link (vstup i výstup v podobě 3,5 mm jacku) pro spojení a předávání pokynů mezi komponenty téže značky, je tu vstup pro externí čidlo dálkového ovládání nebo dva výstupy pro spouštění komponentů pomocí 12V napětí.
Za zmínku stojí dodávané dálkové ovládání, které je vlastně docela ergonomické a dává vám rychlý přístup ke všem funkcím, ale vypadá tak trochu jako z katalogu roku 1987. Inu, Rotel šel vždy spíš po technické podstatě věci, než po pozlátku okolo.
Když jsme u té podstaty, vnitřek je v rámci kategorie poctivě udělaný – je tu na míru přímo ve firmě vyrobený toroidní transformátor, překrytý napájecí zdroj a dostatečně dimenzované chladiče. Poblíž výstupů je jeden pár slušně velkých kondenzátorů. Vestavěný D/A převodník má certifikaci Roon Tested a podporuje MQA.
Oproti původnímu modelu právě na D/A převodníku prý zůstalo nejvíce práce a v nové topologii nyní pracuje čip od Texas Instruments s rozlišením 32 bit / 384 kHz. Úpravy se ale nevyhnuly ani analogovým obvodům, které staví na know-how získaném při vývoji komponentů MICHI.
Rotel udává u A14MKII slušný výkon 80W na kanál do 8 ohm a 150 Wattů do poloviční zátěže. U linkových vstupů je udávaný pracovní rozsah 10 – 100 000 Hz (+/- 0,5 dB), celkové harmonické zkreslení pod 0,018% a odstup signálu a šumu 100 dB, což je všechno solidní. Digitální vstupy mají nepatrně nižší frekvenční rozsah, zato nepatrně vyšší hodnotu odstupu signálu a šumu. Z dalších specifikací stojí za zmínku třeba tlumící faktor 220.
Šasi přístroje má standardní rozměry 43 x 34,5 x 9,3 cm, váží pak jen o choupek méně než 9 kg.
Pokračování 2 / 2
Jak to hraje
Rotel A14MKII jsme poslouchali primárně v rámci hlavní redakční sestavy, tedy s OPPO UDP-205 a Métronome DSC1 namísto Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR. Napájelo se přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a poslouchalo přes Xavian Quarta Evoluzione, vždy a všude na kabelech Nordost Heimdall 2. Ke srovnání jsme ale zkusili také vnořit Rotel do sestavy Cambridge CXC / Teac NT-503 / Cambridge CXA81, kdy se na kabelech Dynamique Audio Horizon 2 poslouchalo na Fischer&Fischer SN-70.
Rozhodně pozitivně překvapující bylo to, jak si A14MKII poradil i s velkým basákem v hlubokých pasážích Ellingtonovy „The Mooche“ ve verzi od The John Harle Band („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) – bas zní sytě, bujaře a snad v ničem nepřipomíná trochu suchopárný styl minulé inkarnace. Nejen, že spodní tóny mají příjemně vřelou bublavost termálního pramene, ony zároveň mají i slušnou kontrolu, která patří k tomu lepšímu v dané třídě.
Zvuku nechybí autorita a chuť a i když to není skálopevný, vyfrézovaný bas, má solidní kontury a dobrou čitelnost, nebojí se ani vyšších hlasitostí. Celkové vyvážení nicméně díky tomu působí maličko temnějším dojmem. Líbilo se nám rozhodně i to, že zesilovač umí pěkně zreprodukovat pocit basového zhoupnutí.
Podání pětice různě posazených vokálů skupiny King’s Singers v „Now is the month of maying“ Thomase Morelyho („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) bylo lehce hladší – není to tak plný zvuk jako v basovém spektru, ale působí jako hezky vyvážená kombinace mírně vřelejšího, jemnějšího stylu s pevnou rukou. Zesilovač není přehnaně analytický, konkrétnost je přitom dobrá a srozumitelnost v dobrém standardu.
Na výškách je objemu akorát, jako kdyby A14MKII se zvyšujícími se frekvencemi lehce ubíral na objemu, zato přitahoval otěže přesnosti. Cinkání činelu v „Blowin’ Free“ od Wishbone Ash („Argus“ | 1991 | MCA | MCAD 10234) bylo svižné a konkrétní, lehce sušeji podané a možná maličko tenčí, ale dobře ohraničené a čitelné, celkově v příjemné proporci ke zbytku frekvenčního rozsahu.
Subjektivně působila dynamika v „Suite for keyboard Vol. 2, No. 4 in D minor, HWV 437: Variation No. 2“ (Händel | Jacques Loussier Trio | „Baroque Favorites“ | 2001 | Telarc | 0089408351624) pěkně šťavnatým dojmem, čemuž přeci jen dopomáhá i tučnější zvukové ladění. Hudba má pěknou váhu a vůbec je s ohledem na „lidskou“ cenovku zesilovače i jeho nijak dramatické papírové dispozice působí živě a zvládne „ducat“ i při vyšší hlasitosti, aniž by zesilovač jevil známky stresu. Nejlepší je to, jak zesilovač hraje se zjevnou chutí, což je oproti „MKI“ verzi zřetelná změna kupředu.
Dobrý standard měla také Rossiniho „Finaletto: Di si felice innesto“ („Ill barbiere di Siviglia“ | Neville Marriner / Academy of St. Martin in the Fields | 1995 | Philips | 446 448 2), kde A14MKII bez problémů obhajuje své zařazení mezi lepší hi-fi, i nasycenější okamžiky zůstávají dobře kontrolované, byť orientace v nich je stále poplatná tomu, že Rotel nesrší detaily nějakým okázalým způsobem, reprodukce je spíše organicky spojitá a „masitá“.
Prostor Mussorgského „Noci na Lysé hoře“ v podání Moscow Radio & TV Symphony Orchestra („Classical Sampler“ | 1987 | MFSL | UDCD 502) nijak nevybočoval ze standardní úrovně dle očekávání dané cenové hladiny – pravolevý směr je slušně široký a posetý dobře rozsázenými nástrojovými sekcemi, hloubka je spíše naznačená a nic vás nezaskočí ani nepřekvapí. Lokalizace je též slušná, jednoduše dobrá, i když Rotel klade důraz spíše jinam, než na úplnou exaktnost.
Co přesně to znamená? To pěkně ukázala Gibbova „Christmas Day“ („Titanic Requiem“ | 2012 | Rhino | 2564661065) – hudba se line s plnějšími spodními oktávami, tak nějak celkově v klidu, ale líbezně a příjemně, s pocitem plnosti a laskavé harmoničnosti. Je to příjemný a zábavný poslech s hezky znělým hlavním vokálem a celkovým pocitem příjemnosti, kdy hudba neunavuje, má jakési osobité kouzlo a celkově klade citelně víc důrazu na hudební podstatu než na tu technickou – a je to fajn.
Verdikt
Značka Rotel po jisté době určité stagnace poslední dobou jako kdyby nabrala dech, ať už je to expanze s vyššími ambicemi v řadě MICHI nebo je to labutí píseň Kena Ishiwaty, který na rozlouženou vyladil základní komponenty do podoby přídomkem Tribute no a nebo, jak se zdá podle A14MKII, jsou to inovované zesilovače s přídomkem MKII.
Nejvyšší z těch základních nabízí za rozumnou cenu moderní konektivitu (ale je přeci jen trošku škoda, že Rotel nevsadil také na streaming, když už tu má ethernetový port), pocitově víc než dostačující výkon a kontrolu i pro neproporční reprosoustavy (takže velmi dobré!) a hlavně tak nějak mile, přátelsky a vlastně až muzikálně vyvážený styl, který se nepřejí a přitom tak hezky baví, ať už posloucháte na co máte zrovna chuť.
Rotel A14MKII
Cena: 36 990 Kč
Technické parametry
- Výkon 2x 150 W ve třídě AB (4 ohmy), 2x 80W (8 ohmů)
- Frekvenční rozsah 10Hz až 80 000 Hz
- Vstupy Analogový RCA, Bluetooth aptX a AAC, Digitální optický, Digitální SPDIF, MM Phono, USB-A, USB-B
- Výstupy Pre-out, Reproduktory A+B, Sluchátkový zesilovač
-
- Hmotnost 8,94 kg
- Rozměry 43 × 9.3 × 34,5 cm
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice