Rocco Siffredi, vlastním jménem Rocco Antonio Tano, v květnu oslaví třiapadesáté narozeniny. Na pornografické scéně se pohybuje už více jak třicet let. Třiatřicet přesně, takže jeho profesní život se přiblížil časově Kristovým létům, jež se pro muže stávají časem bilancování. I pro Rocca, který v roce 2015 ohlásil odchod ze scény. Ne poprvé a zřejmě ne naposledy.
Lyrická, impresionistická ladnost
Jaké důvody ho k tomu vedly, jak přemýšlí sám o sobě, o své rodině i profesi, jejíž je ikonou, to vše je obsahem dokumentu dvojice francouzských tvůrců. Thierry Demaizière s Albanem Teurlaim spolupracuje už od roku 2004 na tvorbě esteticky velmi vytříbených, až impresionistických portrétních dokumentů osobností jako je módní návrhář Karl Lagerfeld nebo herci Vincent Lindon a Fabrice Lucchini.
Vedle této práce pro televizi se věnují i vlastní tvorbě, která slaví úspěch na mezinárodních festivalech. V loňském roce to byl příklad jak Rocca, který byl uveden v Benátkách, tak celovečerního dokumentu Relève: histoire d'une création, jenž se představil na festivalu Tribeca v New Yorku.
V dokumentu Relève mapovali dvouleté působení tanečníka, choreografa a manžela Natalie Portman (poznali se při natáčení Černé labutě) Benjamina Millepieda v čele Baletu Národní opery v Paříži. Onu ladnost a lyrickou erotičnost baletního umění přenesli i do vizuální stránky dokumentu o nejznámějším světovém pornoherci.
Roccův dominantní styl
Působí to velmi kontrastně ke stylu, jímž Rocco v branži proslul. Tedy tvrdému, dominantnímu přístupu k hereckým partnerkám, s nimiž zachází jako s otrokyněmi nebo výhradně podřízenými subjekty. Sexuální násilí a ponižování se tu stává součástí hry, kterou pornoherečky v rámci natáčení podstupují. Dokument ukazuje, že sice dobrovolně, ale někdy s velkými obavami.
Rocco svým agresivním gonzo stylem zacházení chce ve svých partnerkách vyvolat emoce. Strach, vzrušení, překvapení, odpor. Je si vědom, že nároky konzumentů porna se co do míry perverzního charakteru scének zvyšují a on se snaží být před těmito jejich fantaziemi vždy o několik kroků napřed. I proto už je třicet let na vrcholu.
Sexualita je pro něj vášní, posedlostí, zábavou i prokletím. Svůj nezměrný sexuální apetit vnímá jako ďábla, který ovládá jeho tělo. Na sexu se stal stejně závislým, jako je jiný závislý na drogách či alkoholu. A když jste závislí, stává se, že vyhledáváte další a další dávku už z nutnosti, aniž byste z ní měli potěšení.
Reakce rodinných příslušníků
Rocco odešel do profesního důchodu už v roce 2004, ve svých čtyřiceti letech. Uvědomoval si, že jeho dva synové se dostávají do věku, kdy se začíná probouzet jejich vlastní sexualita a oni přitom budou konfrontováni s ukázkou té jeho.
Kvůli manželce a synům se chtěl věnovat jen režii a produkci. Vydržel to pět let, než se znovu vrátil před kameru. Sám to období zpětně vnímá, že si jím ublížil. Byl zvyklý mít tolik sexu před kamerou, že mu to najednou v privátním životě chybělo. A proto vyhledával společnost prostitutek, s nimiž tuto ztrátu, někdy i několikrát denně, kompenzoval.
Jeho původem maďarská manželka Rosa Caracciolo, rozená Rózsa Tassi, má pro jeho povolání pochopení. Už proto, že se mu sama věnovala. Setkali se v roce 1993 v Cannes a o dva roky později si zahráli ve slavném pornofilmu Tarzan X, kde ona byla jeho Jane.
Rosa svět pornobyznysu opustila a věnovala se výchově jejich synů Lorenza (1996) a Leonarda (1999), na kterých je v dokumentu vidět, že na rozdíl od jejich matky nejsou s otcovou prací tak úplně srovnáni a nechtějí se o ní na kameru bavit. Rocca chtějí vnímat jako tátu a ne jako někoho, kdo měl přes 5000 partnerek a natočil 1500 filmů.
Osobní i profesní zpověď
Rocco se bavit chce a dokument pojímá jako zpověď. Místy upřímnou, místy sebe stylizující. Hovoří o své minulosti, o rodině, matce i mrtvém bratrovi. Popisuje, jak v šesti letech přišel o bratra a jak to psychicky poznamenalo jeho matku. Aby nedopadl podobně, našel si ventil v sexu.
Ve vztahu k již zemřelé matce je cítit až posvátná úcta, tak typická pro italské rodiny. Velmi italský je i jeho vztah ke křesťanské víře, kdy záběry z kostela v jeho rodné Ortoně opět kontrastují s děním na natáčení pornofilmů. Křesťanským motivem ukřižování je prodchnut i jeho „poslední“ film, kterým se loučí s branží a stylizuje se tak trochu do ježíšovské pozice. Ostatně jeho matka si přála, aby se z něj stal kněz.
Vedle osobní linie, jež má podobu intimní zpovědi, nás Rocco nechá nahlédnout i do své tvůrčí dílny a zpraví nás o lidech a událostech, které formovaly jeho myšlení i přístup k práci. Jako velmi významná v jeho profesním životě se jeví postava amerického herce a režiséra Johna Stagliana, známého pod uměleckým jménem Buttman. Spolu s ním posouval hranice ve scénách análního sexu, jež jsou typické pro celou jeho tvorbu.
Pohled do zákulisí natáčení
Režijní dvojice tyto scény i mnohem drsnější (dávení) nevynechává, ale neukazuje je v jejich explicitní podobě. Pohled do tváří pornohereček, od pasu nahoru nebo zdáli nám ale dává poměrně přesný a intenzivní obrázek o Roccově stylu.
Jestli se divák nemrava těšil, že v dokumentu najde to, co na porno stránkách, bude zřejmě zklamán. Přesto hned úvod poskytne těm, kteří se na porno nekoukají nebo to alespoň tvrdí, ukázku toho, čemu Rocco říká „ďábel v rozkroku. A to přes celé plátno. Jeho pětadvaceti nebo kolika centimetrová výbava tu nechybí, ale jinak se filmaři soustředí spíš na detaily obličejů než přirození.
Filmaři nahlíží do zákulisí natáčení filmů a ukazují nám jejich provoz. Cestování, vybírání hereček na castinzích, hovory s nimi, přípravy na natáčení, samotný průběh i to, co se děje po nich. To jim umožňuje hlavního protagonistu a jeho styl práce ukázat z více úhlů.
Něco jako rocková stálice
Herci a herečky mluví o genderové proporcionalitě v této branži, o tom, jak na ně společnost nahlíží skrz prsty i o tom, že zatímco muž, který měl v posteli stovky a tisíce žen, sklízí obdiv, ženy jsou za obdobná čísla označovány za děvky.
Nízká společenská prestiž tohoto povolání v očích široké veřejnosti je tu dávána opět do protipólu s tím, jak se mezi sebou herci a herečky v této branži vnímají navzájem. I toto společenství má svou hierarchii a jiné postavení v něm má naivní začátečnice, co se nedomluví žádným světovým jazykem a jiné tvůrci typu Rocca, kteří jsou herci, režiséry a producenty v jedné osobě.
Byznys si žádá stále nové „maso“ a pak jsou tu stálice, které jako Rocco prochází už třemi nebo čtyřmi generacemi vývoje tohoto žánru. Od natáčení na 35 mm film, přes distribuci na VHS kazetách a DVD, až po současnou hlavně internetovou působnost.
Rocco si všímá, jaké nové formáty do tohoto žánru vstupují i toho, že zatímco dříve tyto filmy působily mnohem dějověji a jestli se to tak dá říct romantičtěji, tak dnes je čím dál větší tlak na extrémy. A on jde tomuto trendu naproti a sám ho určuje.
Jak skloubit profesi s rodinným životem
Vedla Rocca se tu objeví Kelly Stafford. Jeho herecká partnerka a bývalá láska, kterou díky její divokosti vnímá z hlediska sexuality jako sebe sama v ženském těle. Dále původem baletka Abella Danger nebo James Deen, který stejně jako on pokukuje i po seriózní kinematografii.
Zábavnou figurou ve smyslu veselých historek z natáčení se tu stává postava jeho bratrance Gabriela Galetty, který v Roccových produkcích funguje jako kameraman, asistent a autor námětů. Kromě jeho kameramanských kiksů a snah o inovativní úvody baví i castingová adeptka, která má nepěkné zuby. Rocco radí přelepit je páskou, což by ale zase vadilo při orálním sexu.
Jestliže se někdy s ironií říká, že pornografie je práce jako každá jiná, dokument to dokládá. Lidé v této branži tuto práci dělají, protože jim přináší uspokojení, peníze, zpestření života. Ty motivace jsou různé. U Rocca Siffrediho se bije posedlost, chtíč a závislost na sexu se snahou být v této branži nejlepší, posouvat ji dál a možná v ní jednou najít svého nástupce.
Pro pornografii jeho jméno znamená to, co Mike Tyson pro box nebo Mick Jagger pro rock´n´roll. Žijící legenda s přezdívkou Italský hřebec bilancuje během dvouletého natáčení svou třicetiletou profesní kariéru a snaží se odpovědět na otázku, jak se dá skloubit tato profese s rodinným životem.
Nás samé tím přivádí k otázkám jiným. Jak pornografie formuje náš pohled na sex, postavení žen i mezilidské vztahy? Zvlášť za situace, kdy je žena v těchto filmech deklasována na úroveň ochotné plnitelky těch nejbizarnějších mužských sexuálních přání. Zralý jedinec umí odlišit, co je fantazie a co reálný partnerský život. U Rocca Siffrediho tyto dva světy víc splývají.
Rocco
- Žánr: dokumentární
- Původní název: Rocco
- www.bohemiamp.cz/filmy/rocco/1753/
- Francie, 2016
- Režie: Thierry Demaizière, Alban Teurlai
- Hrají: Rocco Siffredi, Gabriele Galetta, Rosa Caracciolo, Kelly Stafford, James Deen, Abella Danger, John Stagliano
- Distribuce: Bohemia MP
- Distribuční premiéra v ČR: 16. 03. 2017