Britský scenárista a filmový a televizní režisér Edgar Wright (1974) ve své tvorbě originálním a třeskutě zábavným způsobem kombinuje britské reálie a herce s postupy, typickými pro zámořskou žánrovou kinematografii.
Není ostatně náhoda, že právě on za dva roky představí komiksového hrdinu ze stáje Marvelů, jenž se dosud nedočkal sólové jízdy, ani se nezjevil v prvních Avengerech. Jde o mravenčího Ant-Mana, kterému před působením v druhých Avengerech dopřeje samostatný představovací film.
Ještě před definitivním vstupem na hollywoodskou půdu, kterou už si osahal komiksovou adaptací Scott Pilgrim proti zbytku světa nebo scenáristickou spoluprací se Stevenem Spielbergem na animovaných Tintinových dobrodružstvích, se ale rozhodl vyrovnat dluhy v anglických pubech, které ho formovaly. A uzavřít volnou, chmelově-zmrzlinovou trilogii, označovanou za cornettovou kvůli vtipu, že britské Cornetto je nejúčinnějším lékem na kocovinu.
Žánrové perzifláže
Úvodním filmem této volné série byl Soumrak mrtvých (2004). Wrightův druhý celovečerní počin, v němž vzdal poctu filmům George A. Romera, Sama Raimiho nebo Lucia Fulciho. Simon Pegg v roli Shauna zde musel získat zcela jiný přístup k zodpovědnosti, aby ochránil matku a přítelkyni Liz před hordami nemrtvých.
Na neotřelý mix romantické a situační komedie a zombie hororu navázal o tři roky později další parodickou žánrovou perzifláží. Jednotka příliš rychlého nasazení byla snad ještě zdařilejší než její předchůdce.
Komediální nadsázka tu byla pro změnu aplikována na žánr akčních a policejních thrillerů. Parťácká dvojice Nicholas Angel (Simon Pegg) a Danny Butterman (Nick Frost) z policejní stanice v idylické vesničce Sandford zde rozplétá případ série „zdánlivě nešťastných příhod“ a dostane se přitom na stopu rozsáhlé důchodcovské konspirace.
Wright se nechal inspirovat dynamickým vizuálním stylem, typickým pro tvorbu Johna Woo či Wachowských. A především pak Michaela Baye s jeho dvojicí kriminálních komedií pod názvem Mizerové.
Sofistikovaně zparodoval nejtypičtější znaky Bayových filmů, takže jsme se dočkali krouživého víření kamery nad hlavami hrdinů, dynamických nájezdů, častých změn úhlů kamery a rychlých střihů. A to v podobě, která vypadá jako mnohem nekompromisnější akčňák, než jaké točí jeho vzory.
Nostalgický nádech
U Konce světa je třetí částí této volné trilogie. Její spojitost s předchozími díly není příběhová nebo dějová, ale odehrává se na bázi blízkosti motivické a schématické. Jak již katastrofický název naznačuje, pocty/parodie se tentokrát dočkal žánr sci-fi.
V prvních dvou filmech byly parodovány narativní schémata konkrétních filmů a žánrů, v třetím snímku se v tomto trendu pokračuje. Opět se dočkáme obligátního mixu popkulturních a geekovských referencí, bizarních gagů, nekorektních hlášek a cameo výstupů známých herců (Pierce Brosnan, Bill Nighy).
Nejde ale už jen o rozpoznání, k jaké sci-fi klasice se odkazuje, ale o mnohem víc. Podtón třetí části se spolu s hlavními hrdiny proměnil směrem k větší vyzrálosti.
Není to proto možná už taková rozjívená, podvratná, lehkomyslná a nenucená divočina jako dřív. Třetí celovečerní spolupráce tria Wright-Pegg-Frost má mnohem nostalgičtější nádech než ty předchozí a připomíná bilanční účtování s pubertou, mládím, zráním i středním věkem, v němž se hrdinové právě nacházejí.
Stepfordské městečko
S tímto posunem kurzu směrem k dospělosti se částečně (ale opravdu jen částečně) mění i vizuální forma vyprávění. Už není tak frenetická jako dřív a má mnohem řemeslně vyzrálejší tvář. A vzhledem k rozpočtu také výpravnější.
Režisér se zklidnil a nesnaží se za každou cenu ohromovat divokými kamerovými přejezdy ani kulometným střihem. Zato přesně ví, jak pracovat s tempem vyprávění.
Po rozjezdové úvodní půlhodince, která nám evokuje, že bychom mohli sledovat něco na způsob Pařby ve Vegas nebo prcičkového setkání po letech na školním srazu přehodí ale scenáristé výhybku a rozjede se v něčem blízká, ale přesto nezaměnitelná sci-fi obdoba příběhu Stepfordských paniček.
Režijní tah na branku
Scenáristé nám mezi jednotlivými bitkami v barech se symbolickými názvy i v ulicích, které k nim vedou, odhalují zákonitosti světa, v němž se pětice ocitla. Choreografie akčních scén, při nichž kolem létají utrhané končetiny a z obyvatel městečka teče modrý inkoust, je velice nápaditá. Vše se odehrává v rychlém tempu, ne ale za cenu ztráty přehlednosti.
Akce má správný tah a nenechá diváka ani na chvíli vychladnout. Celé vyprávění je zakončeno velice vtipným postapokalyptickým epilogem, který úzce souvisí se snahou jedné z postav vyrovnat se se svou závislostí.
Wrightova režijní práce je precizní a technicky na výši. Třeba zvláštní efekty vypadají dráž, než kolik asi stály. Režisér ale zároveň ví, kdy zvolnit a dát vyniknout herecké souhře před kamerou.
Neboť tady se rozehrává velký příběh o přátelství na život i na smrt. A jak to už u dlouholetých přátelství bývá, také o odpuštění. To když začnou na povrch vyplouvat resentimenty z mládí, dávné křivdy, nevyřízené účty (šikana) a z nich plynoucí traumata.
Pivní maraton
Pětice přátel, Gary King (Simon Pegg), Andy Knightley (Nick Frost), Oliver Chamberlain (Martin Freeman), Steven Prince (Paddy Considine) a Peter Page (Eddie Marsan) se vrací do rodného zapadákova Newton Haven. Jejich cíl je jediný. Obejít za jednu noc dvanáct hospod a nalámat v nich do sebe každý tucet piv.
Tento pivní maraton, nazývaný Zlatá míle, v roce 1990 nedokončili a proto jej chtějí pokořit nyní. Zvlášť pro Garyho, který v životě nic nedokázal, je to otázkou cti. A jak se v závěru ukáže i součástí terapie u Anonymních alkoholik nebo spolku podobného typu. Přemluví proto dávné kumpány, aby se v městečku sešli.
Britský Stifler
Ti už se ale, na rozdíl od něj, v životě někam posunuli. Něčeho dosáhli. Mají rodiny, manželky nebo bývalé manželky, domy a výnosná zaměstnání. Garyho vývoj, spjatý s jistou zodpovědností, zůstal zamrznutý v adolescentních letech, kdy se mejdany zdály být středobodem vesmíru.
Tehdy byl jejich král, dnes je to alkoholický a feťácký ztroskotanec a sobec, který si často vymýšlí a své kamarády účelově vodí za nos. Komplikovaný je nejen jeho vztah se Stevenem, ale i s jeho nejvěrnějším parťákem Andym.
Steven mu nemůže odpustit sexuální historku na záchodcích pro invalidy, jehož aktérkou byla před více jak dvaceti lety jejich společná středoškolská láska Sam (Rosamund Pike). Sestra suverénního Olivera, která shodou okolností přijela na návštěvu matky do městečka ve stejném čase jako pětice spolužáků.
Andy na střední Garymu vždy kryl záda, ale pak získal pocit, že se na něho britský Stifler vykašlal. Vztah Peggovy a Frostovy postavy je v tomto filmu zcela jiný než v těch předchozích, což dodává jejich dalšímu setkání punc originality.
Jejich vzájemné špičkování je kořením této bromance a vede nejen ke spoustě komických, ale i dramatických momentů, jež byste možná čekali ve zcela jiném typu filmu. Ve chvíli, kdy se ale objeví mimozemské nebezpečí, táhnou všichni kamarádi za jeden provaz jak Dumasovi mušketýři.
Invaze zlodějů těl
Newton Haven totiž nevítá rodáky zrovna s otevřenou náručí a místní obyvatelé se chovají dost podivně. Stačí prvních pár piv a několik velmi bizarních příhod, aby si přátelé uvědomili, že v tomhle městě se něco hodně změnilo a jeho obyvatelé mají až podezřele strojený projev.
A najednou už přátelé nebojují jen o úspěšné strávení dalšího piva, ale i o vlastní krky. Cesta do hospody U Konce světa se zdá proto být najednou mnohem náročnější, než původně čekali. Jenže vy byste to vzdali, kdybyste si měli naplnit sen z mládí? A jen tak mimoděk přitom zachránili vlastní identitu nejen sobě, ale i celému lidstvu?
Kamarádi, kteří se chtěli vyrovnat s vlastní minulostí i přítomností, najednou zjišťují, že budou muset bojovat nejen o svou budoucnost, ale o přežití celého lidstva. Pivní tah od putyky k putyce destruktivního alkoholika Garyho, který odmítá jako Peter Pan dospět, a jeho přátel, kteří se mu v tom snaží pomoci, se mění v parodickou variaci na paranoidní či post-apo sci-fi typu Invaze zlodějů těl. To když se jim připletou do cesty aristokratičtí návštěvníci z vesmíru s modrou krví.
Skončit v nejlepším
Wright si s láskou pohrává s odkazy na filmy o mimozemských lupičích těl i jinými (Matrix) a nezapomíná ani na předchozí dva snímky z Cornetto série. Melodie (Pulp, Suede, Primal Scream, The Stone Roses) nostalgicky evokují dobu dospívání ústřední pětice a dodávají jejich novým eskapádám tesklivě smířlivý charakter.
Hrdinové U Konce světa sice vnějškově čelí robotickým mimozemským protivníkům, což vede ke spoustě skvěle rozehraných akčních scén, ale mnohem důležitější je jejich vnitřní zápas s krizí středního věku. Skrze něj získává vyprávění druhou a velice funkční moralistní nadstavbu, vypovídající o síle přátelství.
Pro Cornetto trilogii platí, že končí v nejlepším. Její vyvrcholení by si proto neměli nechat ujít nejen příznivci tvůrčího tria Edgar Wright - Simon Pegg - Nick Frost, které s postupujícími léty rozhodně netrpí nějakou krizí nápadů, ale i všichni ti, kteří mají rádi sci-fi žánr a umí ocenit ty, kteří si skvěle utahují z jeho největších klišé.
Jako příznivce Cornetto trilogie a této autorské trojice věřím, že jejich společná tvůrčí cesta, započatá seriálem Spaced (1999), nekončí a bude se nadále rozvíjet. A pokud by U konce světa mělo být labutí písní jejich spolupráce, jde o loučení ve velkém stylu a v plné síle.
U Konce světa
- Žánr: sci-fi komedie
- Původní název: The World's End
- www.m.focusfeatures.com/the_worlds_end
- Velká Británie 2013
- Scénář: Simon Pegg, Edgar Wright
- Režie: Edgar Wright
- Hrají: Simon Pegg, Nick Frost, Martin Freeman, Rosamund Pike, Eddie Marsan, Paddy Considine, Pierce Brosnan, David Bradley, Bill Nighy, Mark Heap, Rafe Spall, Michael Smiley
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 24. 10. 2013