iRiver T7 a Sony NWZ-B142F: duel

Sony i iRiver měli i v minulých letech své zástupce ve třídě malých flashových přehrávačů určených jen k přehrávání hudby. Korejský výrobce měl v nabídce skoro už legendární modely T10 a T60. Vyznačovali se dobrým zvukovým výstupem a jednoduchým napájením tužkovými bateriemi.
Stejně tak i Japonci měli svá želízka v ohni, která se ale moc do povědomí nezapsala. Mohli za to dva faktory, vysoká cena a správa hudby přes program SonicStage bez podpory Mass Storage.

Dnes recenzované přehrávače nejsou novinkami na trhu, ale určitě stojí za to je otestovat, abyste vy čtenáři věděli, který vybrat, či zda si koupi nerozmyslet.

iRiver T7 dostal od výrobce do vínku co nejjednodušší design, připomínající lehce nějaký aktivátor meziplanetárního kanónu ze sci-fi. Testovaná černá varianta je dost smutná a jsou na ní vidět více otisky než na světlejších provedeních, které jsou také v prodeji. Abych ale iRiver jen nehanil, na B142F se otisky na „piano black“ povrchu drží o dost více. Vzhled Sony je zábavnější, logo Walkman je příjemným osvěžením, stejně jako hlavní ovládací kruh tlačítek.

 

Co se týče dílenského zpracování, T7 vede. Sony má totiž na USB portu krytku podobnou jako flashdisky, bohužel ta má vůli a stačí ji lehce posunout a už ji nikdy nenajdete. Pro změnu jeho konkurent má USB port poloviční velikosti vysouvací pomocí tlačítka. Díky tomu drží špatně v horizontálním USB portu počítače a mnohokrát se při přesunu souborů odpojí. Výrobce si možná tuto chybu uvědomil, a tak přikládá krátkou prodlužovačku, která USB drží lépe (otázkou je, jak bude fungovat po opoužívání).

 

Každý trochu jinak

Každého kupujícího by mělo zajímat, jak se oba přehrávače ovládají. Ergonomii si je dobré vyzkoušet v kamenném obchodě, protože později můžete svého nákupu dost litovat.
Tak jako například u testovaného iRiveru. Jeho tlačítka jsou za prvé špatně viditelná, za druhé zapuštěná a za třetí nepodsvícená. Ovládání poslepu přichází v úvahu po několika týdnech překlikávání se v kapse a hlavně ve tmě. K tomu připočítejme nelogické ovládání. V hlavním menu slouží klávesy „dozadu“ a „dopředu“ k přechodu na jiné položky, „play“ k otevření nabídky. Posléze ale už lze nabídkou procházet jen klávesami hlasitosti a tlačítka pro přechod mezi písněmi fungují jako Enter a Back. Než si na to zvyknete, budete dlouho klít.

Sony nenechává věci náhodě, tlačítka jsou lépe poznatelná o hmatu, tlačítko Play a Volume Up mají rozpoznávací výčnělek stejně jako klávesa 5 u mobilních telefonů. Stejně tak logika ovládání je lepší. Vše jednoduché a uživatelky přívětivé. Výtka směřuje k umístění tlačítka Volume Down vedle Record. Přehmat je až moc častý.

Oba malé přístroje disponují provizorními displeji. iRiver ho má větší a ještě přidává jeden řádek navíc oproti třířádkovému zobrazovači Sony. Korejec navíc přidává výbornou čitelnost na slunci díky OLED technologii a hezčím zpracováním hlavního Menu (které je dosti podobné Samsungu S5). Oproti tomu Sony musí šetřit místem s informacemi a přidává pomalé překreslování. Někdy však přidá příjemné překvapení – během přehrávání občas projede na displeji animace a při zamknutém přehrávači ukazuje hodiny.

Základní obrazovky nabídky

Výběr souborů

Po připojení k počítači se oba přístroje přihlásí bez problémů, iRiver umožňuje volbu mezi správou přes Media Transfer Protocol (MTP) a Mass Storage. Sony se připojí jako MTP, ale naštěstí ho lze obsluhovat přes Průzkumníka a přesouvat soubory jako na další disk. Rychlostí sběrnic si přehrávače nezadají, oba jsou nečekaně pomalé.

Přehrávání souboru

Sony ukazuje čas písně jen při přetáčení, iRiver má hezčí grafiku

Jakmile si nataháte soubory do přehrávačů, po zapnutí si načtou knihovny médií. Korejec T7 začne rovnou přehrávat od místa v písni, kde hrál před vypnutím. Sony najede do hlavní nabídky.
U obou lze procházet soubory jak po složkách, tak podle tagů (interpret, album apod.). Při přehrávání ukazuje T7 časovou osu, B142F jedině při rychlém přetáčení vpřed. Celkově iRiver ukazuje více informací o nastaveném přehrávání, naopak oproti konkurentovi zobrazí jen název souboru, ale ne ID3 tag jako Sony.

Jen ještě vyzdvihnu pár dalších zajímavějších věcí. Korejec nabízí funkci Sleep a dovoluje po připojení k počítači vybrat, zda zařízení jen nabíjet nebo povolit i datový přenos.
Sony toho moc navíc nemá. ZAPPIN funkce, která by měla zjednodušit výběr písně, která padne vaší náladě. Tlačítkem ZAP označíte určitou délku skladby a přehrávač pak projíždí postupně obsah paměti náhodně a až najdete tu svoji, tak funkci vypnete. Osobně si myslím, že to je dost k ničemu a hlavně místo této klávesy by mohla být raději zkratka k ekvalizéru či jiné používanější funkci.

Popis další praktické věci k užívání: „4x osvětlení napájení červenými LED, které v režimu BASS blikají do rytmu, při připojení přes USB či během nahrávání.“. Dioda svítí ve tmě dost razantně, praktičnost to žádnou nemá a estetická funkce omrzí během pár minut.

Lze být překvapující?

Jako dodané samozřejmě dostanete sluchátka, jak jinak než pecková. Sony bohužel nedodává stejné jako k dražším modelům Walkman. I tak je lze hodnotit jako lepší než u iRiveru. Mají náznak nižších frekvencí. Při používání dodaných sluchátek je irelevantní hodnotit zvukový výstup obou strojů. Pro základní reprodukci řeči stačí, ale oba testované kousky si zaslouží více.Po nasazení lepších sluchátek se nemají oba soupeři zač stydět.

Sony kraluje v hutnosti projevu, i když s vybranou daní v podobě zmenšeného prostoru. T7 má světlejší projev, čitelnější. To do porovnání s Cowon D2+, porovnáváno se sluchátky Audio-Technica ES7. Oba přehrávače disponují ekvalizérem, iRiver dokonce zvuk degradujícími efekty SRS.

Výdrž obou přístrojů jsem plně netestoval, nicméně dle zkušeností údaje výrobců lze brát s rezervou, iRiver tvrdí až 10 hodin (malinká 200 mAh baterie), Sony píše až 18 hodin.

Mají konkurenci

V rámci malých flashových přehrávačů mají testované kousky dost rivalů. Sandisk má svoji Sansu Clip proslavenou výborným zvukovým výstupem, dovozci čínského zboží tu mají také mnoho alternativ. Přitom iRiver ani Sony nenabízejí něco, co byste jinde nenašli a naopak přidávají pár much, které skoro nelze odpustit.

---

iRiver T7

Cena orientační  1 GB – 800 Kč, 2 GB– 1000 Kč, 4 GB – 1200 Kč

• Displej – monochromní 1“ OLED rozlišení 64x 128 pixelů
• Podpora zvukových formátů – MP3, WMA, ASF, OGG
• Podpora USB 2.0
• FM rádio příjem a nahrávání
• Diktafon – WMA
• Firmware možnost aktualizace
• Ekvalizér 5pás. Ekvalizér - Normal, Rock, Pop, Jazz, Classic, Vocal, User (uživatelské nastavení)
• Zvukové efekty – SRS
• Akumulátor – Lithium Polymer
• Doba přehrávání – výrobcem udáno 10 hodin
• Rozměry – 26 X 11 X 88 mm
• Hmotnost– 26 g

Klady:

• podpora ogg
• možnost připojit přehrávač k počítači a nenabíjet
• výborně čitelný displej
• podpora Mass Storage i Media Trasnport Protocol
• řazení podle složek

Zápory:

• vypadávající USB z portu počítače
• nepraktické řešení tlačítek a orientace v menu

---

Sony NWZ – B142F

Cena orientační 1 GB – 1000 Kč (model B133FR), 2 GB – 1250 Kč, 4 GB – 1500 Kč

• Displej – monochromní třířádkový LCD
• Podpora zvukových formátů – MP3, WMA
• Podpora USB 2.0
• FM rádio příjem
• Diktafon – WMA
• Ekvalizér 5pás. Ekvalizér - Normal, Rock, Pop, Jazz, Classic, Vocal, User (uživatelské nastavení)
• Akumulátor – Lithium Polymer
• Doba přehrávání – výrobcem udáno až 18 hodin
• Rozměry – 23,6 X 14,5 X 86 mm
• Hmotnost– 26 g

Klady 

• intuitivní ovládání
• příjemný zvukový projev
• lehce lepší dodávaná sluchátka
• výdrž
• řazení podle složek

Zápory:

• odpadávající krytka
• lehce poškrábané sklíčko displeje
• cena

Hodnocení odpovídá srovnání s přístroji ve stejné kategorii.