Juno: recenze filmu

Na počátku všeho bylo křeslo

Předčasně vyspělá, sarkastická Juno, skrývající před okolím svou nevyzrálost pod pláštíkem přehnaně sebevědomého chování a nekončícího pozérského vzdoru je impulsivní a nespoutaná dívka. Nekonvenční chování, jedna noc, křeslo na odstěhování, touha vyzkoušet něco nepoznaného, o čem se zatím mluví na hodinách rodinné výchovy. Zasvěcení kamaráda, který z důvodu své nezkušenosti stydlivě oddaluje intimní sblížení, způsobí, že je Juno těhotná. Tedy ve stavu, „který dalece přesahuje úroveň její vyspělosti“, jak sama trefně poznamenává.

V šestnácti letech je čerstvá středoškolačka postavena před volbu, zda jít na potrat nebo dát svého potomka k adopci navenek spořádané bezdětné rodině, kterou si sama vybrala a jež dítěti zajistí patřičné finanční i citové zázemí. Juno se věcně a bez hysterických výlevů rozhodne pro druhou možnost a my sledujeme její pozvolné lavírování mezi naivitou odcházejícího dětství a zodpovědností, spojenou s přijetím nové úlohy matky.

Scénář debutující bývalé striptérky Diablo Codyové se soustředí na klíčové momenty hrdinčina dozrávání z dívky v ženu, jež se vyvíjí a proměňuje s jejím zakulacujícím se bříškem. S nadhledem, smířlivým odstupem a nešablonovitě si pohrává s tématem, které by vydalo stejně tak na ztřeštěnou komedii typu Dva v tom jako na tíživé sociální melodrama z rodu dardennovského Dítěte. 

Jason Reitman, syn rodáka z Komárna a „krotitele duchů“ Ivana Reitmana, se ale vydal jinou cestou. Již ve svém celovečerním debutu Děkujeme, že kouříte prokázal, že má smysl pro černý humor, nyní přidal i velkou dávku porozumění a nakažlivého optimismu.

Jeho na čtyři Oscary nominované Juno spiklenecky pomrkává po další „těhotenské“ komedii Judda Apatowa Zbouchnutá. Jen namísto přisprostlého humoru situačního i konverzačního a množství popkulturních odkazů nabízí citlivý a pozitivní pohled do nejistot, morálních dilemat a citových zmatků slečny, která se ocitla v nezvyklé životní situaci.

Bez zbytečného moralizování i citově vyděračských happy-endů se mu daří navodit hravou atmosféru, což signalizují už úvodní animované titulky, přetransformované z klasické hrané akce. Netlačí na pilu a humor doluje jen velmi nenápadně z interakce věrohodně načrtnutých charakterů a předestřených situací. 

Přemoudřelá šestnáctka

Zbouchnutá přemoudřelá šestnáctka mluví jak dlaždič, od boku střílí jízlivě břitké bonmoty a ironicky glosuje dění, ale zároveň touží najít náruč, ve které by se mohla schovat se svými problémy. Skrze dítě, které v sobě nosí, dochází k reflexi, díky níž se stává zralou a odpovědnou osobností. Teprve jednadvacetiletá Ellen Pageová, která vévodí hereckému obsazení, má před sebou skvělou budoucnost a patří k jedněm z nejtalentovanějších hereček své generace.

Rachiticky vytáhlý Michael Cera jako stydlivý uzavřený intelektuál a budoucí otec Junina dítěte navazuje na své účinkování v Superbad. Tento maratonec se zálibou v pomerančových tic- tacích odzbrojuje svým loserským vzhledem i charakterem, ale jeho dobrosrdečnou povahu i výraz si brzy zamilujete. Dokáže, že zdání klame a v pravou chvíli poznáme, že právě on bude pro Juno spolehlivou oporou.

Postava Jennifer Garnerové jako akurátní a nesnesitelně puntičkářské Vanessy, která nemůže mít vlastní děti, je podána citlivě a bez zbytečného křečovitého parodování její posedlé touhy po mateřství. Ve své upjatosti a perfekcionismu je pravým opakem svého uvolněného manžela, muzikanta Marka v podání Jasona Batemana. Reklamní pár jak z plakátů na dokonalou domácnost ale není tak bezproblémový jak se na první pohled zdá. Nedospělý volnomyšlenkář Mark by možná raději po nocích hrál a koukal na béčkové horory a Juno, přes počáteční vřelé sympatie k němu, rozpoznává trhliny v jeho nadšeném přístupu k adopci. A v kontrastu s ním začíná dozrávat nejen její plod, ale i rozhodnutí, jak s darem mateřství naložit.

Dokonale fungující hereckou souhru doplňuje nezvykle civilní J. K. Simmons jako Junin otec. Přímý, rozumný a starostlivý chlap, který se stoickým klidem přijme zprávu o dceřině těhotenství („Doufali jsme, že bereš tvrdé drogy nebo jsi někoho přejela, jako normální děti. A ty zatím přijdeš s těhotenstvím!“) a o něhož se může jeho ratolest kdykoliv opřít. Chápavý otec má daleko do, v žánru teenagerských komedií, časté podoby zkarikovaných figurek rodičů a jeho věcný přístup může spíš sloužit jako návod, jak přistupovat k problémům dospívajících. 

Náladu a vyznění snímku utváří i vystihuje písničkový doprovod, sestávající se z pomalých songů novějšího data výroby, než se tváří. Retro ladění soundtracku nám evokuje líbivé pocity, spojené s melodiemi, jež vám budou znít povědomě. Jednoduché písně o lásce, smutku a rozchodech se snad nikdy neoposlouchají a zde spolehlivě fungují. Vizuál nese pečeť amerických nezávislých snímků a odívá se do teplých barev, jež přinášejí jednotlivá roční období. 

Juno důstojně navázalo na tradici oceněných „malých“ snímků, jimiž dává filmová akademie najevo, že vedla mainstreamové produkce se mnoho zajímavého děje i na poli „nezávislé“ kinematografie. Po Ztraceno v překladu, Bokovce nebo Malá Miss Sunshine přichází Reitman se svižnou, optimistickou a autentickou podívanou, jejíž přijetí filmu bude asi nejvíc odvislé od toho, jak moc si zamilujete jeho hlavní protagonistku. Tak jak se mění její charakter, proměňuje se i žánrové ukotvení příběhu. Juno předvádí celou škálu emocí a my se spolu s ní ocitáme chvílemi uprostřed rozehrané dramatické partie, která se vzápětí stočí ke konverzační komedii nebo něžné romanci. A ve všech polohách především výborně baví.

Juno

• Žánr: komedie
• www.foxsearchlight.com/juno
• Původní název: Juno
• USA/Kanada 2007
• Scénář: Diablo Codyová
• Režie: Jason Reitman
• Hrají: Ellen Pageová, Michael Cera, Jennifer Garnerová, Jason Bateman, J.K. Simmons, Allison Janneyová, Rainn Wilson, Olivia Thirlbyová
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 16. 10. 2008