Referenční reprosoustavy Elac patří mezi ty hodně drahé, zajímavé, dospělé reprosoustavy s velkým potenciálem, který z nich ale není úplně jednoduché vydolovat.
Kapitoly článku:
Německý ELAC patří k nejstarším firmám na trhu (kořeny sahají do roku 1926) a i když byl původně výrobcem podmořských sonarů a po 2. světové válce dokonce i šicích strojů nebo automobilových součástek.
Od roku 1985, kdy firma vyvinula svůj první vlastní reproduktor, se její snaha i následná pověst zaměřila směrem k produkci reprosoustav. Dnes je ELAC znám hlavně jednou z povedených aplikací páskových tweeterů JET a "mozaikovitých" membrán klasických dynamických reproduktorů.
Kostrukce
Ačkoliv ELAC vyrábí nemalý počet sérií reprosoustav, jejich top modely nesou v názvu číslovku 500 a jde v podstatě jen o dva sloupky s čísly 507 a 509 a jednu centrální reprosoustavu. My jsme měli k dispozici nějaký čas 3,5 pásmový model FS 507 VX-JET, který je sice nejmenším zástupcem řady, ale stále se jedná o velký, mohutný sloup.
Na základní, rigidní desce, opatřené čtveřicí robustních hrotů stojí samotná ozvučnice na dalších čtyřech kovových pylonech. V základně ozvučnice je umístěn bassreflexový otvor, jehož výdech se díky odrazům od základny šíří rovnoměrně všemi směry. V čelní stěně jsou celkem tři měniče - dva basové a jeden koncentrický středo-výškový typu VX-JET.
Na zadní stěně najdete na kovové destičce dva páry reproduktorových terminálů pro možnost bi-ampingu v dolní části, v horní pak jakýsi rotační píst, jehož kroucením nastavujete vlastnosti koncentrického měniče. Respektive to, jak daleko od reprosoustav se hudební obraz zaostří - s trochou snahy lze tímto postupem "vtěsnat" FS 507 VX-JET i do nečekaně malých místností.
Vnitřní konstrukce je rozdělena a vyztužena celkem pěti příčkami,
každý z reproduktorů tak má svůj prostor pro práci, stejně jako bassreflex a výhybka.
Samotné reprosoustavy jsou skutečně nepřehlédnutelné kousky - jak kvůli vzhledu měničů, tak kvůli rozměrům 119,8 x 28 x 41,3 cm (v x š x h) a váze 37 kg. Povrchové zpracování je prvotřídní, hladké a v opravdu pěkném hlubokém laku; ozvučnice působí tak trochu jako neprůstřelný německý tank. Jsou jednoduše masivní a jejich zaoblené rohy a jednotlivé drobné detaily konstrukce jsou precizně opracované a krásné jak si to jen u třísettisícových reprosoustav můžete přát.
O reprodukci se starají páskový tweeter (pracuje od 2 700 Hz výš) typu JET, který rámuje kruhový
Jak jsme testovali
ELAC FS 507 VX-JET jsme poslouchali na zesilovačích Naim Nait XS, Cambridge CXA80, Advance Acoustic X-i120, Norma Revo IPA-70B nebo Block V 250. Zdroji signálu se stal Naim CD5si, Cambridge CXC, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII či Denon DNP-730AE. Analogový svět zastupoval VPI Scout a předzesilovač Naim Stageline, alternativně Pro-Ject Elemental a Pro-Ject Phono Box. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, AQ Tango 85 nebo Audiovector SR-3 Avantgarde Arreté. To vše na kabelech ZenSati Authentica aTelluriumQ Silver / Black.
zářič AS-XR o průměru 5 cm (pracuje do 550 Hz do 2 700 Hz). O tvrzení muziky se stará dvojice identických wooferů o průměru membrány 18 cm (první funguje do 170 a druhý až do 550 Hz). Charakteristická citlivost 88,5 dB / 2,83 V / m svádí k dojmu, že jde o snadno rozehratelné reprosoustavy, ale přihlédneme-li k nominální 4 Ohmové impedanci s přiznaným propadem na 3,5 Ohmu to rozhodně tak snadné nebude. Celkový frekvenční rozsah 26 - 50 000 Hz je celkem uvěřitelný.
Všechny reproduktory jsou usazeny v koších z odlévaného hliníku. Ty basové využívají proslulou firemní "krystalovou" membránu. Jde o hliníkový sendvič, spojený s papírovým základem pomocí speciálního lepícího procesu. Onen krystalický tvar způsobují prolisy v hliníkové folii, vytvořené pro zpevnění membrány. Woofery mají dvojité nesymetrické zavěšení, umožňující výkmit až +/- 1,5 cm.
Středovýškový VX-JET pak sestává z celkem obvyklých komponentů (pásek JET měl dříve ELAC v licenci exkluzivně, dnes už jej ale najdete i u jiných firem), unikátní je ovšem možnost seřídit jeho zaostření - na zadní straně je velký hliníkový "trn" s vyfrézovanou stupnicí, jehož otáčením VX-JET posouváte v rozsahu několika centimetrů dovnitř ozvučnice nebo naopak ven od polohy 0. Je to užitečné zejména tehdy, pokud sedíte k tak velkým bednám opravdu blízko (třeba 1,5 metru nebo naopak od nich opravdu daleko (5 - 6 metrů). Nápad to každopádně není špatný.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních.
Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Nástup reprodukce lze skutečně vysledovat do oblasti slibovaných 25 - 30 Hz, byť kolem 50 Hz se nachází poměrně citelná díra (byť v reálném poslechovém prostředí činí pokles tak -6 dB, což není tragické) a naopak je tu zřetelná boule na 100 Hz. Opět ale v pro reálný svět přijatelném pásmu. Od takových 120 do 15 000 Hz je křivka bezproblémová, byť v této kategorii najdete i rovnější a preciznější. Rychlý pád od 16 000 Hz je u páskových tweeterů celkem běžný.
Impedanční křivka je naprosto bezproblémová, s jediným "ale". Protože klesá u basů až pod 3 Ohmy a celkově osciluje tak někde mezi 4 a 6 Ohmy, je důležité mít pevný, autoritativní a stabilní zesilovač. I přes relativně velkou citlivost tak zapomeňte na slabší zesilovače.