Pět týdnů po domácí premiéře novinářského dramatu Akta Pentagon: Skrytá válka tu máme další film od Stevena Spielberga, který ve své tvorbě pravidelně střídá tituly žánrové, zábavné, rodinné s těmi závažnějšími, v nichž může dát najevo svůj občanský postoj. Akta Pentagon patří k těm druhým, Ready Player One: Hra začíná k těm prvním. Po Tintinových dobrodružstvích a Obrovi Dobrovi je to další film, určený mladšímu publiku. Jak to ale u Spielberga bývá, tak nejen jemu.
Hustá síť popkulturních referencí
Režisér se rozhodl adaptovat knihu Ernesta Clinea, k níž studio Warner Bros. koupilo filmová práva ještě před tím než vyšla. Bylo to hned záhy poté, co na ni podepsal smlouvu s knižním vydavatelem. Autor této mimořádně úspěšné knihy, americký spisovatel, scenárista a performer slam-poetry, do ní promítl svou lásku a nostalgii po popkultuře svého dětství. Ernest Cline je ročník 1972, takže je to popkultura především osmdesátková.
Cline je spolu ze Zackem Pennem (X-Men: Poslední vzdor, Neuvěřitelný Hulk) a Ericem Easonem i autorem scénáře k filmu, v němž knižní základ doznal značné redukce. Časové zhuštění děje a pozměnění charakteru úkolů ale nejde proti smyslu předlohy, to si Cline pohlídal. Naopak vyprávění díky tomu působí sevřeněji.
U převedení knihy, postavené na síti odkazů k filmům, videohrám a komiksům, se velmi snadno mohlo stát, že se dostaví pocit přeplácanosti těmito geekařskými pomrknutími. Ve filmu je jich mnoho, většinu z nich možná ani nepostřehnete, protože jsou součástí různých zadních obrazových plánů, ale přesto z nich Spielberg chytře nečiní hlavní chod vyprávění, ale jeho koření, které bude geekům napříč generacemi velmi po chuti.
Ona síť referencí k titulům, postavám a prostředím z videoherního a filmového světa od sedmdesátých a osmdesátých let minulého století až do současnosti přímo souvisí s charakterem hry, jež se ve filmu rozeběhne a jejím osnovatelem.
Únik do virtuální reality
Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické, ekologické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Většina lidstva přežívá ve slumech, tvořených karavanovými obytnými jednotkami, naskládanými věžovitě nad sebe.
Není proto divu, že lidé před tímto marasmem utíkají do uměle vytvořeného virtuálního vesmíru v podobě bezplatného videoherního systému OASIS. Ten jim pomáhá zapomenout na běžné starosti, vytvořit si za pomocí avatarů novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny.
Tento systém vytvořil geniální excentrický miliardář James Halliday (Mark Rylance), který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS tři rébusy či úkoly, jejichž vyřešení ukáže hráčům cestu k pokladu. Tím se stává digitální zlaté velikonoční vajíčko, jehož nálezce se podle jeho závěti stane dědicem jeho obrovského majetku a majitelem a vládcem tohoto virtuálního světa.
A tak vypukne hotové peklo, které zachvátí celý svět, protože zájemců o dědictví, které nálezci zajistí doživotní bohatství a obrovskou moc, je nespočet a v cestě za svým cílem se neštítí užít žádných prostředků. Když se ale potom soupeření přenese z virtuálního světa do toho skutečného, začíná jít opravdu o život.
Jak moc, o tom se přesvědčí hlavní hrdina vyprávění Wade Watts (Tye Sheridan), který zjišťuje, že jeho kroky ve virtuálním světě nacházejí odraz v tom skutečném. V online světě používá avatarskou identitu Parzivala a jeho pátrání po klíčích k němu přitáhne pozornost mocné korporace Innovative Online Industries, která v něm vidí konkurenta. Honba za pokladem přitvrdí a po Wadeovi začne jít hlavní záporák a výkonný ředitel této společnosti Nolan Sorranto (Ben Mendelsohn).
Pohádková dystopie s rebelskou vzpourou
Režisér nás přenáší do dystopického světa blízké budoucnosti, který je na pokraji kolapsu. Problémy se v něm neřeší, ale utíká se před nimi do monumentálního virtuálního světa. V něm se rozehrává pohádkový příběh o cestě za pokladem, který získáte, když splníte tři úkoly, za něž dostanete tři klíče, jež k tomuto pokladu vedou.
Model tohoto pohádkového příběhu je spojen s jiným vyprávěcím schématem, příznačným pro dnešní blockbusterové podívané pro teenagery. Je to schéma Hunger Games, v němž dochází ke vzpouře jedince a jeho přátel proti korporaci, která chce lukrativní, původně konkurenční, svět ovládnout a kontrolovat.
Na jedné straně tak stojí pětice gunterů, která se snaží objevit skryté vtípky (easter egg) v systému OASIS. Tvoří ji Wade, virtuální mechanik Aech (Lena Waithe), který je ve skutečném životě ženou, Samantha „Art3mis“ Cook (Olivia Cooke), dívka, již potkal Wade v online světě při pátrání po pokladu a spojil s ní síly a bratrská dvojice Daito (Win Morisaki) a Sho (Philip Zhao). A proti nim mocná korporace, která angažuje tisíce anonymních pěšáků, jež mají luštit hádanky a odklízet nepohodlnou konkurenci.
Zde ale nevítězí síla, ale geekařská znalost popkulturních odkazů především z osmdesátých let, kdy geniální programátor James Halliday sám vyrůstal. Svůj virtuální svět tento introvertní vývojář stvořil původně pro sebe, protože moc nevycházel s lidmi a chtěl ho odkázat právě těm, kteří prokážou největší znalost toho, co on sám tak miloval.
Geekařská slast z identifikace
Orientace v popkultuře posledního skoro půl století bude velkou výhodou i pro diváky tohoto filmu. Ten katalog referencí je ale tak velký, že ho napoprvé stejně nepoberete. Tím se ale nijak netrapte, protože mnohé postavy, prostředí, předměty nebo motivy z her, filmů, knih a komiksů se tu vzhledem k dynamičnosti celého vyprávění mihnou doslova jen na vteřinu. Důležitější je u nich spíš pochopení kontextu scén, s nimiž jsou spjaté. Je ale pochopitelné, že čím víc jich objevíte a identifikujete, tím bude vaše geekařská slast větší.
U některých to nebude problém ani pro široké publikum, které se zrovna nevyžívá v hraní her. Odkazy k Železnému obrovi Brada Birda, kulisám z Osvícení Stanleyho Kubricka, Monty Pythonům, Boormanově Excalibru, Godzille, King Kongovi, Batmanovi, Želvám Ninja nebo Návratu do budoucnosti jsou snadněji čitelné než ty videoherní, u nichž dojde i na připomínku Atari 2600.
Steven Spielberg se sítí těch odkazů zachází tak, aby oslovily jak lidi mezi čtyřicítkou a padesátkou, co v osmdesátých letech vyrůstali, tak dnešní teenagery. K nim promlouvá i romantická linie klíčící lásky mezi Wadem a Samanthou. Oba jsou si jako hráči počítačových her jistější ve virtuálním světě než v tom skutečném, což umožňuje režisérovi přijít s jeho oblíbeným tématem úniku do světa dobrodružné fantazie. Tím druhým, s ním neodmyslitelně spjatým, je téma nefunkční rodiny, v níž Wade žije.
Barvitost virtuálního světa na úkor vykreslení toho reálného
Z videoherního světa Spielberg přejímá jeho vyprávěcí konvence i vizuální estetiku grafických počítačových rozhraní. Kamera jeho stálého spolupracovníka Janusze Kamińského do uchvacujícího virtuálního prostředí vnáší osmdesátkový feeling, stejně jako hudební podkres Alana Silvestriho, využívající motivy z Návratu do budoucnosti či skladeb jako Jump od Van Halen, Take On Me od A-ha nebo Blue Monday od New Order.
Virtuální prostředí je vykresleno velmi barvitě, možná až příliš na úkor reálného světa, o jehož fungování se nedozvíme tolik jako v knize. Díky tomu filmu chybí silnější sociální, geopolitický či společenský komentář, který by se logicky nabízel.
Propojení obou světů ale funguje dobře, vzájemně na sebe reagují, včetně pohybu postav. Přechody mezi oběma realitami dovede ve svém výkonu dobře odstínit i představitel hlavní role Tye Sheridan, který zároveň vtipně poukazuje na některá klišé, spjatá s jeho mesiášskou postavou. Olivia Cooke je další z rodu silných hrdinek teenagerských dystopií a chladnokrevný Ben Mendelsohn po Rogue One: Star Wars Story rozvíjí svou záporáckou šarži.
Generační pojítko
Epické akční scény jsou přehledné, oplývají velkou vizuální dynamikou a spoustou nápadů. Někdy to zahlcení smyslů ale přeci jen vzbuzuje dojem, že režisér točí pro hyperaktivní děti, které mají problémy s pozorností, ale i to je možné brát jako záměr.
Ve světě skutečném pak proběhne finále, k němuž míří i poselství filmu, které není nijak složité. Tkví v tom, že přes pozlátka světa fikčního bychom neměli zapomínat na hodnoty světa skutečného jako je přátelství nebo láska.
Virtuální honba za velikonočním vajíčkem přichází do kin v čase velikonočním, což je ze strany distributorů dobré načasování. Steven Spielberg zde ve svých jedenasedmdesáti letech přichází se svižným blockbusterem, který má jeho rukopis, duši a témata a je otevřený jak divákům, kteří byli mladí v osmdesátých letech, tak dnešním teenagerům. Záliba v popkultuře tu funguje jako generační pojítko i prostředek jak se navzájem obohatit o reference k dílům, jež třeba neznáte. Pod těmito referencemi se ukrývá svět, na jehož realizaci Spielberg demonstruje, proč je stále považován za krále popcornové zábavy a že tahle látka není jen pro mladý.
| AVmania.cz |
| Ready Player One: Hra začíná |
|
8 |
Ready Player One: Hra začíná
- Žánr: sci-fi
- Původní název: Ready Player One
- www.readyplayeronemovie.com/
- USA, 2018
- Scénář: Eric Eason, Zak Penn, Ernest Cline
- Režie: Steven Spielberg
- Hrají: Tye Sheridan, Olivia Cooke, Ben Mendelsohn, Mark Rylance, T.J. Miller, Win Morisaki, Philip Zhao, Simon Pegg, Hannah John-Kamen
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 29. 03. 2018