Pokání: recenze filmu

Šestatřicetiletý britský, původně televizní režisér Joe Wright již ve svém celovečerním debutu dokázal, že s jeho jménem mohou filmoví fanoušci do budoucna počítat a že patří mezi nejtalentovanější tvůrce své generace.

Po značně moderní adaptaci austenovské klasiky Pýcha a předsudek (již přetavil ve svižnou romantickou komedii) přichází s dalším kostýmním velkofilmem, jemuž posloužila za základ úspěšná knižní předloha. A protože jako dobrý taktik ví, že vítězná sestava se nemění, tak se i tentokrát obdivovatelé půvabů Keiry Knightleyové mohou těšit na svou oblíbenou protagonistku. Jen dívčí cudnost a rošťáctví z Pýchy a předsudku dostává v Pokání mnohem ženštější a dospělejší kontury.

Výlučnost se cestou na plátno nevytratila

Stejnojmenný bestseller z pera Iana McEwana je jedním z nejoceňovanějších literárních počinů za posledních dvacet let. Autor, jehož Betonovou zahradu (dotýkající se kontroverzních témat jako je sourozenecký incest) úspěšně převedl na plátno v roce 1993 Andrew Birkin, v Pokání (v originálu Atonement) z roku 2001 rozvíjí tradici modernistických románů první třetiny dvacátého století.

Za zdánlivě složitou narativní strukturou, kdy se čtenáři prostřednictvím vypravěčské perspektivy několika jednajících postav odkrývá plastický a komplexní pohled na zobrazené události, se skrývá velmi silný a emočně působivý příběh. Vypráví se v něm nejen o nenaplněné lásce a překážkách, kladených jí do cesty či o postupné cestě k vykoupení, jež má odčinit hřích minulosti, ale především o vzpomínkách, síle autorské imaginace a možnostech jejího využití (či zneužití).

Scenáristovi Christopheru Hamptonovi (mj. Nebezpečné známosti) se podařilo kongeniálně zachovat věrnost duchu i formálnímu stylu předlohy. Neměl před sebou lehký úkol a je jen dobře, že vrstevnatý příběh neosekal na ústřední milostnou linii, která by většině méně talentovaných tvůrců bohatě postačila za základ silného vyprávění.

Román, který se soustředí spíše na podrobné vykreslení vnitřního světa svých hrdinů, jenž odkrývá relativizující nesnadnost prolnutí a uchopení vzájemných představ o nás samých i světu našich blízkých, se odehrává ve třech dějstvích, doplněných závěrečným překvapujícím epilogem. Ten dodává celému vyprávění novou dimenzi a posouvá vyznění románu k již zmíněnémumodernistickému či postmodernímu si pohrávání s očekáváními čtenářského publika.

Tragédie svědomí ve válečné vřavě

Inscenátoři se této románové struktury drží a i oni věnují ve filmu největší pozornost dni, který v parném létě odstartoval běh osudových událostí, jež navždy změnily životy všech hlavních postav.

Rozjitřená fantazie, dětská egocentričnost a žárlivá pomstychtivost třináctileté Briony Tallisové (Saoirse Ronanová), spolu s pocity, které ještě sama neumí pojmenovat, zapříčiní, že zahradník a syn hospodyně rodiny Tallisových Robbie je neprávem obviněn ze znásilnění Brioniny sestřenice Loly. Anglický venkov, letní sídlo v hrabství Surrey a prostředí anglické smetánky v roce 1935 se tak stává dějištěm neodvratitelné a neodčinitelné tragédie, na jejímž počátku stály opětované city Robbieho k společensky a sociálně nerovně postavené starší sestře Briony Cecilii (Keira Knightleyová).

V románu zaujímají události tohoto osudného dne rozsahem jeho první polovinu, střídají se v něm perspektivy a tohoto rozvrstvení se film drží.Výtvarné řešení scény navozuje dojem starosvětského kouzla zašlých časů skrze osvětlení a filtr, který celou scénu změkčuje a dodává ji nádech sladce snivé lenivé atmosféry. Když dojde k obvinění ze znásilnění, sladká příchuť z obrazu kameramana Seamuse McGarveyho nezmizí, jen dostává rázem chuť sacharinové náhražky.

Robbie Turner (James McAvoy) je obviněn, slovo malé aristokratky Briony, která je zpupně přesvědčená, že se stane spisovatelkou, má větší váhu než skutečnost. Mladík přichází o možnost vystudovat vysněnou medicínu a putuje do vězení. Po vstupu Anglie do války nastupuje do armády výměnou za část trestu, Cecilia zavrhne svou rodinu a začne pracovat jako zdravotní sestra v okupovaném Londýně a i Briony (Romola Garaiová) si začíná uvědomovat, co vše svým nepravdivým nařčením způsobila. Cestu k vykoupení či odčinění hledá skrze práci v nemocnici, ale především prostřednictvím psaní, kterým se vyrovnává ze svým hříchem.

Přechod z luxusního prostředí do válkou sužovaného Londýna a na frontu, kde britská vojska ustupují k francouzskému městečku Dunkirque, získává opět novou barevnou paletu. Obraz výrazně potemní, tlumené světlo je náhle tvrdší, prudší a ostřejší a kameraman bere svůj nástroj do ruky, aby zvýraznil frenetičnost okolní válečné vřavy za sebou poskládanými epizodními výjevy.

Vrcholem tohoto ladění je pak více než pětiminutová scéna na francouzském pobřeží natočená pomocí steadycamu v jediném záběru bez střihu, která řekne o šílenství, jež zachvátilo celou Evropu, víc než nákladné komparzní scény v dřívějších válečných filmech. Všeobecný zmar se zračí v Robbieho tváři, a my fascinovaně sledujeme apokalypticky pitoreskní obraz. Válečné zoufalství, spojené s neutuchající vírou v setkání s milovanou bytostí, je ale jen předzvěstí velkého finále, které svou emocionální silou přesvědčí i největšího cynika o síle touhy, vášně a lásky.

Minimálně nadstandardní výkony

Wright mistrně manipuluje s divákem. Nebojí se v duchu předlohy vyprávět nejen nelineárně, ale i pomocí náhledu více osob, který nám stejnou situaci nasvítí optikou více pohledů, jež nabízejí různé varianty skutečnosti, které se vzájemně doplňují, avšak nevylučují.

Se zručností velkých malířů filmového plátna, kteří se nebojí vyprávět především obrazem, nás Wright bez berliček všeříkajících dialogů od prvních úderů psacího stroje dospívající Briony vtahuje do puntičkářsky dokonale promyšleného celku, který si zaslouží maximální hodnocení snad ve všech složkách, od uhrančivé kamery, jež vytváří jednu vytříbenou kompozici za druhou, přes výtvarnou složku až po hudbu, jež mění i doplňuje rytmus dění na plátně. Hudební motiv z dílny skladatele Daria Marineliho vám po odchodu z kina bude ještě dlouho znít v uších. Nemenší pochvalu si zaslouží i scénář, který vás donutí přehodnotit vlažný postoj k adaptacím literárních děl, a vedení herců, kteří zde podávají minimálně nadstandardní výkony.

Za vším hledej autora

Keira Knightleyová nejen že ještě v žádném filmu nebyla tak okouzlující, ale dokonale zvládá i všechny charakterové proměny své postavy. Odměnou je jí to, že z filmového plátna září se suverenitou, talentem a elegantní majestátností hvězd předválečné kinematografie. James McAvoy jí zdatně sekunduje a v příběhu prochází ještě složitějším vývojem, od zamilovaného ambiciózního zahradníka k člověku s mnohem temnějšími rysy. Chemie mezi ním a Keirou funguje dokonale, čehož je důkazem „oblečená“ scéna vyznání lásky v knihovně, která má v sobě víc napětí a erotična než leckteré nahé scény.

Přeponu milostného trojúhelníku a tvůrkyní osudů mladé dvojice je spisovatelka Briony, kterou v průběhu děje jako jednu ze dvou stěžejních vypravěčů příběhu (tím druhým je Robbie) ztvárňují hned tři herečky. Nejvýrazněji z nich působí mladičká Irka Saoirse Ronanová, jež zastiňuje i své dospělejší kolegyně. Třináctiletá Briony v jejím podání není roztomilou holčičkou, ale ráznou, manipulativní a silnou osobností – za ztvárnění postavy si mladá herečka po právu vysloužila nominaci na Oscara.

Milostné drama Pokání, jež sklízí (kromě vítězného Zlatého glóbu a sedmi oscarových nominací) nadšené kritiky po celém světě, je výjimečným dílem formální a obsahové čistoty, jež vás svou emoční silou na začátku pohltí a udrží vás v napětí až do konce. Za křehkou romanticko-milostnou linií se pak vyjevuje mnoho otázek, na něž si nejlépe odpovíte sami.

 

Pokání

• Žánr: milostné drama
• www.atonemetthemovie.co.uk
• Původní název: Atonement
• VB/USA/Fr 2007
• Režie: Joe Wright
• Scénář: Christopher Hampton (podle románu Iana McEwana)
• Hrají: Keira Knightleyová, James McAvoy, Romola Garaiová, Saoirse Ronanová, Brenda Blethynová
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 31. 1. 2008