Sennheiser IE 8: test IEM sluchátek

Když jsem v testu Sennheiser IE 6 nahlas uvažoval o možných inspiracích vnější podoby a špunty vzhledově přirovnal k turbodmychadlu automobilu, koledoval jsem si minimálně o ostudu. Dnes budu raději opatrnější a úvahy o podobnosti nechám na vás. Možná také proto, že kromě ocucaného bonbónu na nic jiného nemohu přijít.

Sennheiser na svých internetových stránkách pyšně a zcela po právu řadí modely IE 6, IE 7, IE 8 mezi přenosné (cestovní) profesionály. Příbuznost v této sérii je viditelná už při pohledu na balení. Ve stejné elegantní krabičce se po otevření nabídne podobná scéna jen s jiným hlavním aktérem. Sluchátka, důmyslná krabička s hliníkovým vzhledem a bohaté příslušenství počínaje spoustou ušních nástavců, přes tyčinku pro čištění (u IE 8 slouží jedna strana pro regulaci basů) až po klips či výztuhy za ucho.

Do přenosného ochranného pouzdra uschováte špunty, dva páry nástavců, tyčinku a do uzavíratelné přihrádky dokonce malý hadřík na čištění nebo třeba další nástavce navíc. To je samozřejmě vykoupeno trochu většími rozměry krabičky, kterou do kapsy u kalhot, ať se budete snažit sebevíce, prostě nedostanete.

Picasso by měl radost

Přiznávám, že to je přehnané, ale v designu alespoň trochu toho kubismu opravdu spatřuji. Především pak z přímého pohledu na vnější stranu, jež působí jako osekaný čtverec. Finální tvar není samoúčelný a snaží se rozumně kopírovat ušní prostor. Stejně tak je tomu i z bočního pohledu. Tělo špuntu se směrem od hlavní části k uchu pozvolna zmenšuje až do zakončení v podobě zvukového usměrňovacího kanálku. Na přední straně naleznete kromě nepřehlédnutelného loga výrobce z lesklého plastu také šroubek k unikátní funkci - regulaci nízkých frekvencí přímo na sluchátku.

Přívodní kabel do těla vstupuje skrze mohutný konektor a díky zčásti průhlednému materiálu, z něhož byl vyroben, můžete spatřit signálové žilky i vnitřní uchycení proti vytržení. Kabel je možno odejmout, drží ale dost pevně, takže musíte vynaložit poměrně dost síly. Výrobce naštěstí zvolil vhodnější konstrukci než Ultimate Ears v případě super.fi 3, u nichž spolu se zatažením za konektor často v ruce zůstala i část vnitřního konektoru a dva trčící drátky. Vodič signálu (1,2 m) má velký průměr, přesto nic neztrácí na pružnosti. Masivně působí 3,5mm jack konektor a místo, kde se kabel rozděluje na levý a pravý kanál. Trochu choulostivě pak oblast výstupu z konektoru u sluchátka.

Prakticky vůbec se neprojevuje mikrofonní efekt, který je špuntům často vytýkán. Kromě samotné konstrukce kabelu na tom má samozřejmě podíl i to, že sluchátka patří do ucha stylem kabel nahoru a za uchem zase dolů podobně jako např. zmiňované UE super.fi 3. Pro odpůrce toho zaúšního systému existuje řešení v podobě opačného běžného usazení, s čímž ale souvisí menší jistota v uchu a zvýšení nepohodlnosti. Kabel nemá v části za špuntem paměťový efekt, což lze nahradit přibalenými výztuhami, které se na kabel jednoduše nasadí.

Izolace a komfort

Sennheiser IE 8 nepatří zrovna mezi miniaturní modely. Měnící ústrojí v tomto případě navíc s basovým regulátorem si vyžádalo poměrně velký prostor, přesto ještě komplet nedosahuje takových rozměrů jako tříměničové UE triple.fi 10. Otázka komfortu je, budete-li se chtít dobrat správné odpovědi, závislá na více faktorech. Kromě zmiňovaného stylu nošení, pohodlí závisí na tvaru boltce, vnější části zvukovodu a logicky i na použitých ušních nástavcích. Lidem s menším uchem by mohl specifický tvar pouzdra způsobovat pocity tlaku.

Mému uchu problémy po vyzkoušení všech nástavců a výběru toho správného nepůsobily. Větší rozměry tohoto modelu jsou sice na jednu stranu nevýhodné, na stranu druhou ale zajišťují v uchu přesnou polohu. Sluchátka tím pádem nemají tendenci neposlušně cestovat, a jak je nasadíte, tak je vyndáte. Opět podotýkám, že při zvolení správného ušního nástavce. S pěnovými od Sennheiser a Comply Foam T-400 tomu tak bylo, menší klasické gumové ušníky tyto vlastnosti bohužel (v mých uších) nepřinesly.

Tip: Pro snížení pravděpodobnosti nežádoucího posunu „osmiček“ v uchu, přitáhněte posuvníkem kabel směrem ke krku.

Pouzdro, které vyplní velkou část vnějšího ucha, poskytuje výbornou pasivní izolaci. Subjektivně dokonce lepší než v případě triple.fi 10. Pocit horší izolace je v případě trojměničového modelu způsoben horší jistotou v uchu, jelikož poměrně dost vyčnívá z ucha ven a každé zatažení za přívodní kabel špuntem trochu pohne. Externí posluchači naštěstí nemusí sdílet hudební přednes s vámi, jelikož se k nim příliš zvuku nedostane. Při rozumně zvolené hlasitosti, navíc cestou v prostředku hromadné dopravy, vůbec žádný.

Nastavte si basy podle vkusu a hudebního kusu

Od reprodukce Sennheiser IE 8 jsem nečekal žádné velké zázraky. Pořád jsem měl na paměti, že se jedná o jednoměničový elektrodynamický systém, který má v takových velikostech problémy zvítězit v porovnání s víceměničovými modely. V žádném případě nechci Sennheiseru nic ubírat z jeho umění, dynamická sluchátka už vyrábí řadu let a bez jakéhokoli ale umí. Jenže ty prvotní obavy ještě zesílily při pohledu na českou pořizovací cenu, a tak nezbývalo nic jiného, než domněnky empiricky ověřit.

A když ověřit, tak nekompromisně a hned ze začátku pěkně zostra. Do stolního přehrávače putuje jazzové výroční CD z dvojalba od audiofilního labelu Chesky records, hned na to ho následuje výběr klasiky na druhém nosiči. Skladba střídá skladbu a po chvilce je jasné, že reprodukce IE 8 patří mezi špičku v přenosné IEM sféře.

Naprosto precizní středové pásmo exceluje jak v jazzových pomalých skladbách, tak i rytmicky rychlejších swingových melodiích. Tenorový saxofon výborně prověřuje nižší středy, altový pak kolísá ve středním pásmu směrem k vyšším frekvencím. Klavír, housle a především pak činely si v náročných pasážích troufnou až směrem k výškovému pásmu, pro správnou a jasnou reprodukci je nutná správná frekvenční odezva, ani zde není problém. IE 8 podávají tyto nástroje se samozřejmostí, bez ostrosti, čistě a přirozeně. Výborné podání vyššího středního pásma potvrzuje i akustická kytara Douga MacLeoda. Zpěv poskytuje uchu dostatečnou barvu, žádné zkreslení se nekoná a sledovat hlasové polohy Dany Bárty je podobná radost jako ze Sennheiser HD 600.

Testovaný model výrobce osadil modulem pro regulaci hlasitosti basového spektra. Pro nastavení, které se provádí jednou stranou přibalené tyčinky (ta druhá slouží pro čištění nástavců a ochranné mřížky), slouží malinkatý „šroubek“ na přední straně pouzdra. Změnu je možno provést plynule v šesti krocích. Na změně reprodukce se to naštěstí podepíše v nevelké míře, i když mezi limitačními polohami rozdíl poznáte okamžitě. Na maximum je přednes na basy bohatý, přesto stále v rozumné míře. Basofil má v nastavení jasnou volbu. Regulace výborně poslouží i žánrově citlivým posluchačům, takže kdo chce mít v tvrdší muzice basů více, basy přidá, kdo např. v klasické hudbě basů méně, ubere. Na nejmenší intenzitu o spodní kmitočty samozřejmě zcela nepřijdete, jen se stanou nenápadnými.

V přímé konfrontaci s UE triple.fi 10 není tak snadné rozhodnout o reprodukčním vítězi. Jednoměničová dynamika od Sennheiser totiž zdatně oponuje třem měničům, jež se starají o podání určených frekvenčních rozsahů. Basů je při nastavené maximální propusti rozhodně více u IE 8, středové pásmo je srovnatelně detailní a přirozené. Výškové vychází mírně (velice mírně) ve prospěch UE, jelikož tolik nezaniká v basové salvě. Celkově bohatěji a prostorověji působí triple.fi10, jenže IE 8 zdárně sekundují.

Překvapení roku?

Pro mě určitě ano. Pokud si chcete dopřát audiofilních zážitků i na cestách, v prostředcích hromadné dopravy nebo potřebujete profesionálního partnera pro čistou reprodukci, za dostupnou cenu Sennheiser IE 8 nabídnou kvalitu provedení, bohaté příslušenství a především reprodukci, která směle konkuruje i dražším víceměničům.

Sennheiser IE 8

• konstrukce intraaurální, uzavřená
• typ měniče dynamický
• frekvenční rozsah 10 – 20 000 Hz
• zkreslení < 0,1 %
• citlivost 125 dB (1 kHz/1 Vrms)
• impedance 16 Ohm
• přívodní kabel 1,2 m symetrický 
• konektor jack 3,5 mm L