Kdo sleduje trendy a nové technologie v televizorech, už přijímá přicházející inovace s opatrností. Nechce opakovat zklamání z 3D, znovu se spálit sázkou na HD-DVD nebo pracně zdůvodňovat proč je 4K takovým přínosem.
HDR obsah jsme testovali na televizoru Sony KD-49XD8305, PlayStation 4 Pro a Nvidia Shield Android TV
Osobně mým kritériem přínosu technologie je způsob prezentace. Když pro nový pokrok musíte pozvat odborné novináře do temné místnosti, kde na téměř stejných obrazovkách popisujete „zásadní rozdíly“, nebude to znamenat žádný reálný přínos. Kvůli takovému pokroku nikdo dřívější top model nezahodí.
Je přesto pár nedávných technologií, které pro mne znamenaly revoluci: přechod na Full HD, nástup OLED a nyní HDR (High Dynamic Range - vysoký dynamický rozsah). Zážitek z HDR na televizoru se ve stylu Matrixu nedá popsat, musíte ho vidět na vlastní oči. Obraz získá větší dynamiku a přirozenější podání. Jakýkoli obyčejný obraz vám pak přijde mdlý a nevýrazný. Přesto se alespoň pokusím popsat, proč byste se měli o HDR zajímat i tehdy, kdy sledujete jen TV vysílání a na nové drahé technologie kašlete.
Co je vlastně HDR na televizoru
Spousta má zkušenosti s HDR fotografií a často se mylně domnívá, že HDR na videu je to stejné. Zatímco HDR fotografie se snaží spojit různé úzké rozsahy jasu do jednoho úzkého rozsahu, v případě videa jde o zachování plného rozsahu.
Lidské oko dokáže vnímat řádově větší rozsah jasu, než současné technologie nabízejí. Současný obsah v televizi a filmech se přitom omezuje jen na úzký rozsah jasu. Při vytváření standardu tu byly jen CRT televizory s nejvyšším jasem 100 nitů a tak je veškerý obsah stlačený do tohoto úzkého pásma. Proto i filmový režim na televizoru nijak nezáří. Pokud má být obraz věrný a odpovídat záměru tvůrců, nemůže moc svítit. Současné televizory ale mají větší maximální jas než kalibrovaných 100 nitů. Běžně to je 600, u lepších 800, u těch nejlepších 1000 nitů.
Jak tedy využít plný jas televizoru? Pokud roztáhnete původní rozsah 0-100 na 0-1000, čemuž odpovídá většinou obrazový režim Živý, budou výsledkem radioaktivně zářící barvy a rozpadlé barevné přechody. To není správná cesta. Dnes se plný rozsah jasu televizoru spíše používá pro úpravu jasu obrazu podle okolního osvětlení. Tedy za jasného dne budou tmavé odstíny světlejší, v temné místnosti zase jasné barvy nebudou tolik svítit.
Video ve formátu HDR tak už právě počítá s větším rozsahem jasu na cílovém zařízení. Nač nejdřív jas videa stlačit a pak ho zase roztahovat, když jej můžeme zachovat od kamery po zobrazení. A když už se vymýšlel nový standard, vymyslel se tak, aby vydržel na dlouhou dobu. Dnešní HDR normy tak počítají s vyšším maximálním jasem, než se zatím dokáže zobrazit. Díky dodatečným informacím ale televizor ví, co má s videem udělat a zobrazit ho co nejpřesněji. Nyní existuje několik norem pro HDR, ale situace není tak děsivá:
Dolby Vision – nabídne nejvyšší jas až 10000 nitů a podrobné informace pro každý snímek. Vyžaduje ale drahou licenci a čip, proto není tak oblíbený mezi výrobci televizorů a tvůrci obsahu.
HDR10 – počítá s jasem až 4000 nitů, což je stále nad dnešními možnostmi televizorů. Díky nízké ceně je velmi rozšířený a Blu-ray disky nebo obsah z Netflixu a Amazonu jej plně podporují.
Hybrid Log Gama – letošní technologie, která má smysl pro televizní vysílání. Umí totiž v rámci jednoho vysílání šířit běžný i HDR obsah. Pomocí upravené gama křivky víc rozsvítí světlé části obrazu. Nenabídne sice takové možnosti jako HDR10 nebo Dolby Vision, ale díky zpětné kompatibilitě to bude hlavní norma pro HDR z pozemního nebo satelitního vysílání. Olympiáda příští rok už nejspíš Hybrid Log Gama využije.
Normy ale upřímně nemusíte řešit. Na vše dnes stačí HDR10 a v Hybrid Log Gama se nevysílá. U nového televizoru je ale vhodné mít podporu Hybrid Log Gama. Do starších HDR televizorů bez podpory Hybrid Log Gama ji bude možné doplnit aktualizací firmwaru. Výrobce ji ale musí nabídnout, což bohužel není pravidlem.
Proč potřebujete nejméně 10bitový panel
Současným standardem pro vyjádření barvy je osm bitů pro každou R, G a B složku. Červená tedy může nabývat hodnot od 0 do 255. Těchto celkem 24 bitů dokáže zobrazit 16,7 miliónu barev a zatím to stačilo. Lidské oko totiž není tak citlivé na změny v barvě, a tak se často 24bitové barvy označují jako True Color.
![OLED TV vs. LCD TV: jaké jsou hlavní klady a zápory [video]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=343481137)
Pro HDR to už ale nestačí. Pokud chcete zobrazit jemné přechody v jasných mracích a současně jemné přechody ve stínu pod stromem, 256 úrovní jasu vám stačit nebude. Lidské oko je na změny v jasu mnohem citlivější a ostré schody v jasu ruší. V laboratořích Dolby testovali, jaká jemnost je nezbytná, aby lidské oko nepoznalo rozdíl mezi dvěma stupni jasu. Zjistili, že pro jas 0 až 10 000 nitů stačí 12 bitů na barvu. Proto také Dolby Vision používá 12bitové barvy. HDR10, které počítá s nižším jasem, si vystačí s 10 bity. Ostatně tu desítku má právě proto v názvu.
Na jeden krok jasu v osmibitových barvách připadají u 10 bitů čtyři kroky a u 12 bitů šestnáct úrovní jasu
Proto nemůžete vyrobit HDR televizor z toho normálního, který má jen osmibitový panel. Potřebujete nejen jasný, ale současně i alespoň desetibitový panel, který dokáže dostatečně jemně zobrazit přechody v tmavých i světlých částech.
Současně ale platí, že HDR nepotřebuje 4K rozlišení. Jde o barvy, ne o rozlišení. Například když přehráváte HDR obsah z internetu, obraz často na začátku naběhne v nižším rozlišení, které přitom je už v HDR. Jen u něj výrazněji vidíte přechody způsobené kompresí obrazu. Ostatně Sony připravuje Full HD televizory s podporou HDR. Zatímco příchod 4K znamenal více pixelů, HDR znamená lepší pixely.
Jak skutečně vypadá nabídka obsahu v HDR
Na HDR nás zajímala nejen dokonalá videa z předváděcích ukázek, ale jak skutečně vypadá dnešní nabídka obsahu. Od Sony jsme si proto půjčili kvalitní televizor KD-49XD8305 s podporou HDR a doplnili jej herní konzolí PlayStation 4 Pro, která podporuje hraní v HDR a 4K rozlišení. Jako zdroj HDR videa pak také posloužil Nvidia Shield Android TV s obsahem z Netflixu, Amazon Prime Video a testovacími HDR soubory.
Nabídka HDR obsahu na Netflixu není rozsáhlá, skutečně použitelných je přitom jen pár titulů
Bohužel musím hned na začátku říci, že dnešní HDR obsah není dokonalý. Často je vidět, že se tvůrci teprve učí s HDR pracovat a staré postupy nelze vždy použít. Platí to přitom i pro hry s podporou HDR, kde by mělo být využití HDR jednodušší.
Nejlépe vypadá HDR na dokumentárních filmech jen se základními korekcemi barev. Na Netflixu musím doporučit kuchařský seriál Chef's Table nebo Abstract věnovaný designu. Tvůrci se zatím teprve učí pracovat s HDR při color gradingu, který mění barevné podání scény. Oblíbené seriály Marvelu jako Daredevil, Jessica Jones nebo Luke Cage jsou bohužel v HDR téměř nesledovatelné. Zdá se, jako by tvůrci vyrobili verzi pro běžný úzký rozsah a dodatečně ji uměle roztáhli do HDR. Vše tmavé je mnohem tmavší, a původně bílé objekty jasně září. Stejně přitom svítí bílé tričko i rozsvícená lampa v pozadí.
Luke Cage v HDR je buď velmi tmavý, nebo bílé tričko svítí jako stropní lampa.
Bílé titulky na Netflixu bohužel svítí na plný jas a v tmavších scénách oslňují
Opačným případem je seriál OA, který i v HDR vypadá stejně plochý jako ve standardu, ale pouze občas tvůrci něčím pohnou. Například světla na chodbě působí nevýrazně, ale v dalším záběru se okno víc rozsvítí. Není to tak rušivé, jako u seriálů Marvelu, ale ztrácí se tím smysl HDR.
Seriál OA vypadá i v HDR ploše, v tomto záběru lampa nesvítí víc než stěna, má jen jinou barvu. Výborný Chef's Table plně využívá dostupnou dynamiku a působí živým dojmem.
V rámci filmů je situace podobně nevyrovnaná, někde se použije nepřirozený Živý režim, jinde marně čekáte od jasné oblohy vyšší jas než od travnaté stráně.
Velmi dobře je vidět postupné učení na The Grand Tour, známém pokračování Top Gearu, které na Amazonu můžete vidět v HDR. Scény ze studia, kde téměř nejsou barevné korekce, vypadají stále skvěle. Živé, kontrastní záběry působí přirozeně. U prvních recenzí aut to ale tak už skvěle nevypadá. Recenze často používají barevné zabarvení (color grading) pro vytvoření nálady. V HDR to ale moc nefunguje a občas bílá kapota svítí stejně jako rozsvícená přední světla. V pozdějších dílech se ale situace zlepšuje, obraz je kontrastnější, ale stále nabízí rezervu pro dodatečné rozsvícení jasnějších objektů.
The Grand Tour ve studiu vypadá skvěle, tady na běžném monitoru pochopitelně neuvidíte prokreslené Jeremyho sako. Na HDR televizoru také uvidíte jemné přechody na bílé kapotě, stejně tak jasně rozsvícená světla
Jak se hraje v HDR
Na běžné počítače přijde HDR pořádně až letos, kdy Windows získají podporu HDR a současně se začnou prodávat i počítačové HDR monitory. Pokud dnes chcete hrát hry v HDR, potřebujete XBox One S nebo PlayStation 4 Pro. I tam ale zatím není podpora HDR tolik rozšířená. Vyzkoušel jsem hry Last Guardian, World od Tanks a Uncharted 4. Zjistil jsem, že HDR nemá vliv na rychlost odezvy. V herním režimu jsem sondou změřil u testovaného televizoru input lag 32 ms, po zapnutí HDR se to přitom vůbec nezměnilo. Filmový režim obrazu potom znamená input lag 40 ms.
Srovnání Uncharted 4 s HDR a bez HDR. Všimněte si, že hora vlevo v pozadí má stejný jas s HDR i bez HDR. V HDR více svítí slunce a jsou lépe prokreslené stíny a detaily. Místo ploché hlíny více rozeznáte strukturu s jemnými odlesky
Co se týče kvality obrazu, není to tak nevyrovnané, jako u filmů a seriálů, ale stále najdete dobré i špatné HDR. Jen základní HDR najdete v Last Guardian, kde ve scénách s běžným rozsahem je někdy vybraná světlá část výrazně světlejší. HDR tu nemá výraznější přínos, jen lépe zahlédnete bíle označené objekty k sebrání. V rámci World of Tanks není HDR moc výrazné. Zahlédnete jej při pohledu do slunce, které více svítí, ale při běžném hraní HDR nic moc nepřináší.
Ještě jednou Uncharted 4. I tady, na monitoru bez HDR vypadá Uncharted 4 na PS4 Pro živější.
Na HDR televizoru je ten dojem pochopitelně mnohem výraznější.
Samostatnou kapitolou je ale Uncharted 4. I bez HDR udivuje skvělou grafikou, ale v HDR obraz zcela ožije. S HDR se tu přitom pracuje filmovým stylem. Oslnění při východu z temného tunelu je skutečné, postupně jak se oči postavy přizpůsobují světlu, upravuje se i podání scény. Verze pro HDR využívá jemnější textury, celý svět je detailnější a živější. Pokud chcete zažít, co dokáže HDR ve hrách, je Uncharted 4 nutností. Ano, vyžaduje to dražší verzi PlayStation 4 Pro, ale stojí to rozhodně za to.
Další televizor jedině s HDR
Přiznám se, že mé starší oči s brýlemi nevidí u 4K rozlišení tak výrazný přínos. Ano, z pár centimetrů rozdíl vidím, ale z běžné vzdálenosti mi bohatě stačí Full HD televizor. S HDR to ale rozhodně neplatí. Když se obsah vydaří, obraz okouzlí pohlcující živostí a vše ve standardním podání doslova bledne. HDR obsahu, natož toho kvalitního, zatím mnoho k dispozici není. Na The Grand Tour jsem se ale přesvědčil, že se tvůrci učí rychle a upravují své postupy tak, aby se co nejlépe HDR využilo. Uncharted 4 mne pak znovu přitáhl k hraní, kdy jsem se především kochal úžasnými scenériemi. Verze bez HDR s mdlými, slitými texturami přitom takové nadšení nebudila. Já mám tedy jasno, můj příští televizor musí mít podporu HDR.
Netflix je populární streamovací videoslužba. Kromě filmů, seriálů a dokumentů, které nakupuje, produkuje i svůj vlastní obsah. Nechybí ani mnoho populárních českých filmů, velká část zahraniční produkce obsahuje české titulky, některé tituly mají i český dabing.