Pětatřicetiletý jihoafrický režisér a scenárista Neill Blomkamp zazářil hned svou celovečerní prvotinou. District 9 zaujal pseudodokumentárním reportážním stylem, netradičními kulisami Johannesburgu, povedenou akcí, syrovou atmosférou i do té doby neznámým Sharlto Copleym v hlavní roli. V přitažlivém sci-fi hávu navíc nabídl účinný společenský komentář v podobě satirické alegorie obtíží multikulturního soužití.
Ideové poselství obsahoval i jeho druhý snímek Elysium. Výzva k narovnání stavu ve společnosti, kde dochází k čím dál otevřenější sociální propasti mezi vrstvou bohatých a chudých, formou nějaké solidární daně byla ale mnohými kritiky vnímána jako levičácká agitka.
Ambiciózní námět, obsahující kritiku systému zdravotní péče a pojištění v Americe, doplatil na fádnější příběh, který naplňoval mnohem předvídatelněji než v případě debutu akční blockbusterovou šablonu, plnou honiček, přestřelek a soubojů.
Chappie jako režisérův třetí autorský počin se svými předchůdci sdílí mnoho společných znaků. Tak jako v Districtu 9 se děj odehrává se v blízké budoucnosti v Johannesburgu. Drsné slumy se tu ocitají v sousedství moderní megalopolis s obřími mrakodrapy. Design zbraní a technologií je blízký tomu z Elysia. Sharlto Copley se tu převtělil do titulního robota.
Zneužití umělé inteligence
Píše se rok 2016 a jihoafrický Johannesburg je zmítán alarmující kriminalitou. Míra zločinnosti dosáhla takového stupně, že ji policejní jednotky nejsou schopny zvládat. Zbrojařský koncern Tetravaal proto uvede do provozu speciální bojové policejní roboty.
Mladý softwarový inženýr, programátor a vývojář této společnosti Deon Wilson (Dev Patel) ale sní o něčem jiném než o strojích, řídících se přesnými příkazy. Chce vyvinout umělou inteligenci, která myslí a cítí. Což se mu nakonec podaří s vyřazeným policejním robotem, do něhož bez povolení ředitelky zbrojařské společnosti Michelle Bradley (Sigourney Weaver) implantuje umělou inteligenci, uvědomující si sama sebe.
Než stihne svůj plán plně zrealizovat, stává se obětí únosu zločineckého gangu, který si jeho výtvor přivlastní a chce ho použít pro své záměry. Ty by ale mohly představovat obrovskou hrozbu pro celou společnost. Této situace proto využívá Deonův zneuznaný kolega a bývalý voják Vincent Moore (Hugh Jackman), který se nemůže smířit s tím, že společnost Tetravaal dala Deonově prototypu robotického ochránce pořádku přednost před tím jeho.
Cítí to jako velkou křivdu a chce se Deonovi pomstít. Autonomním robotům navíc nevěří a ulice města chce radši zaplavit svým prototypem obřích robotů s palebnou silou tanku, kteří by byli na dálku ovládáni lidskými piloty.
Proces uvědomování si sebe sama
Trojice gangsterů s excentrickými účesy i tetováními zas dluží peníze bossovi konkurenčnímu gangu a uloupeného droida Chappieho chtějí použít jako svého ochránce i někoho, kdo by pro ně loupil. Nejprve ho ale musí vychovat k obrazu svému, což nebude tak snadné, protože Chappie si začíná postupně uvědomovat sám sebe. A odmítá se díky tomu stát zmanipulovaným strojem.
Chappieho uvědomování si sebe sama opisuje vývoj, kterým prochází novorozené dítě cestou ke své dospělosti. Včetně toho, že si uvědomuje svou konečnost ve chvíli, kdy mu dojde baterka, jež nejde vyměnit. Chappieho Já sice bylo naprogramováno, ale ukáže se, že je plně adaptabilní.
Čehož se snaží využít jak jeho „stvořitel“ Deon, tak trojice gangsterů. Zatímco Deon mu vštěpuje morální hodnoty, jež by z něj udělaly právoplatného a dobře vychovaného člena společnosti, povedená partička se jej snaží nasměrovat k tomu, aby jim pomáhal s dealováním drog, krádežemi a vražděním. Tedy s činnostmi, jimž se až dosud věnovali.
Chappie se zprvu jako dítě učí mluvit, chápat pojmy a buduje si sociální vazby k těm, kteří jsou mu nejbližší. V tomto případě ke gangsterské dvojici Ninja (Ninja) a Yolandi (Yolandi Visser), již považuje za své rodiče. Postupně dospívá v teenagera, který chce zapadnout do kolektivu. A nakonec na sebe bere úlohu ochránce těch, kteří mu vštípili hodnoty, jež ho formovaly.
Rozporuplný obraz svých stvořitelů
Z nepopsané tabuly rasy se proměňuje v rozporuplný obraz svých stvořitelů, v němž se promítá idealismus jeho stvořitele Deona, mateřská něha a péče Yolandi i účelový pragmatismus Ninji. Gangsteři jsou si vědomi, že mají před sebou hodnou bytost, již je třeba přesvědčit, aby sloužila jejich záměrům. Třeba tím, že jí vysvětlí, že krádeže jsou ve skutečnosti jen zabavování věcí špatným lidem nebo že zabíjení se podobá uspávání.
Chappieho výchova v ghettu se neobejde bez dojemných (čtení Yolandi pod peřinou) i humorných momentů, spočívajících v tom, jak se z něho Ninja snaží udělat hustého gangstu, který se pohybuje jako všichni ti zlatem ověšení rapeři v hudebních klipech.
Charakter člověka se utváří nejen genetickou výbavou, výchovou, zkušenostmi, ale i napodobováním vzorů, jež považujeme za správné. Chappie to má v tomhle ohledu ztížené a je jen na něm, ke které straně se nakonec přikloní. Jak ale získává čím dál víc svou vůli, stává se někým, koho musí respektovat i jeho okolí.
Bizarní poetika
Problém s přijetím Chappieho budou mít zřejmě všichni ti, kteří nepřistoupí na fakt, že jeho jednání se mění v důsledku poznatků, jež si osvojuje. Tvůrci by moc chtěli, aby Chappie působil jako roztomilý a dojemný příbuzný robota z Číslo 5 žije nebo E.T. - Mimozemšťana, ale jak potom vysvětlit dětem, že se dopouští činů, které omluvit nejdou. Jako projev jeho naivity, neschopnosti domyslet důsledky svého jednání nebo manipulace ze strany druhých?
Rodinná spielbergovská komedie si v Blomkampově díle podává ruku s drsnou sci-fi, kde vzduchem létají utrhané kusy lidských těl a nejsem si úplně jistý, zda tato kombinace Pinocchia a Robocopa dohromady funguje. Ne pro dospělého diváka, ale pro toho dětského, jemuž je film rovněž určen.
Ten dospělý by v režisérově bizarní poetice naopak mohl nalézt jisté provinilé potěšení. Blomkamp totiž dost divoce a nevypočitatelně míchá žánry a doufá, že divák tuto kombinaci hardcore sci-fi, morality a rodinné komedie vezme za svou.
Ulítlí rap-reveoví gangsteři z Die Antwoord
Stejně jako postavy gangsterů, o nichž můžeme jen těžko říct, zda jsou nám sympatičtí. Ninju a Yolandi ztvárňují členové jihoafrické rap-raveové skupiny Die Antwoord, která se letos objeví na trenčínské Pohodě. Režisér těmto postavám ponechal jejich umělecká nebo občanská jména, pod nimiž jsou známí v hudebním světě. Ve filmu využil i jejich písně, které doplnil soundtrackem od Hanse Zimmera.
Nejzábavnější na Die Antwoord asi je, že ve filmu vypadají úplně stejně jako v civilu. Yolandi Visser má skřítkovskou intonaci hlasu a její jihoafrický přízvuk je tu dán do kontrastu s tím Jackmanovým australským. Jackman je jako záporák obsazen proti svému typu a jeho militantní egomaniak v khaki kraťasech baví právě tím, o jak jednorozměrného padoucha jde.
Dev Patel, známý z oscarového Milionáře z chatrče, jako vědátor řeší morální dilema, zda má při ochraně svého výtvoru porušit pravidla, jež mu sám vštěpoval. Sigourney Weaver tu má spíš symbolickou roli, jež má možná připomenout, že režisérovým příštím projektem bude příspěvek ke kultovní vetřelecké sáze.
Technicky výborně zvládnuté, dramaturgicky méně
Z hlediska vykreslení neutěšené budoucnosti, efektní výpravy, designu robotů nebo způsobu, jakým zachází s digitálními triky, si o nového Vetřelce obavy vůbec nedělám. Režisér toto umí a v Chappie technickou a řemeslnou dokonalost svého díla znovu sebevědomě prezentuje.
Akční scény jsou přehledné a interakci robotů se živými herci není co vytknout. Sharlto Copley za pomocí techniky motion capture, hlasu a pohybového nadání předvádí převtělení do robota Chappieho, které vám připomene to „serkisovské“ v Pánovi prstenů.
Režisér umí dobře pracovat i s atmosférou snímku, jen jakoby mu v Chappie chyběl nějaký dramaturg, který by všechny ty jeho progresivní nebo netypické nápady usměrnil. V District 9 takhle zafungoval Peter Jackson a na výsledku to bylo znát.
Je fajn že do rolí gangsterů obsadil neherce a právě tak s nimi i pracuje, aby vynikla divnost těchto postav. To co ale vstřícnější sci-fi fanoušci vezmou jako žánrové oživení, mohou ti méně benevolentní vnímat jako iritující záležitost. A tak je trochu s vyzněním celého filmu.
Chappieho poznávání a osahávání si světa robota skrze jeho interakci s lidmi má humanitní spielbergovský charakter. Akční scény v závěru jsou zas poměrně eRkově brutální i díky dokumentární bezprostřednosti, s níž nás do nich režisér vtahuje.
Rezignace na silnější přesah
Neill Blomkamp si počíná trochu jako debutant, který si hraje s žánry a zkouší, co vše mu u diváků ještě projde. Na jedné straně je sympatické, že se odmítá podřídit studiovým pravidlům a nesnaží se své dílo učesat do podoby všeobecně přijatelného rodinného blockbusteru. Na té druhé se ale čím dál víc vyjevuje, že jako autorský režisér není až tak schopný vypravěč a že si musí čím dál víc vypomáhat hollywoodskými klišé.
Je mi jasné, že režisér je v obtížné pozici, protože od něj všichni očekávají, že překoná svůj debut District 9, po němž byl pasován na jednoho ze zachránců sci-fi žánru. Před pěti lety vliv tomuto žánru, který přežíval do té doby spíše v béčkových vodách, životodárnou sílu a obohatil ho o společenské, sociální a civilizační akcenty.
Nyní na tuto snahu o silnější přesah trochu rezignoval a rozhodl se natočit řemeslně dobře zvládnutou sci-fi, v níž se soustředí především na roztomilého robota a jeho sociální interakci s postavami, které utváří jeho charakter a vnímání světa.
Zda film doporučit jako rodinnou podívanou typu E.T. nebo Číslo 5 žije si ale nejsem jistý, protože na to obsahuje až příliš brutálních scén. Nejvíce ho možná ocení milovníci trochu bizarních počinů, které jsou v něčem podobné hudbě a vizáži ústřední gangsterské dvojice v podání rap-raveové skupiny Die Antwoord.
Chappie
- Žánr: sci-fi
- Původní název: Chappie
- www.chappie-movie.com/
- USA 2015
- Scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchell
- Režie: Neill Blomkamp
- Hrají: Sharlto Copley, Dev Patel, Ninja, Yo-Landi Visser, Jose Pablo Cantillo, Hugh Jackman, Sigourney Weaver, Miranda Frigon, Robert Hobbs, Kevin Otto
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 03. 2015