To, jak režisér pozvolna a přirozeně mění tón vyprávění od rodinného dramatu, revenge thrilleru až k černé komedii, plné absurdní nadsázky
Až příliš věrná kopie originálu, která přesto i napodruhé funguje
7 /10
Norský režisér Hans Petter Moland před pěti lety natočil zdařilý černohumorný thriller Boj sněžného pluhu s mafií, jehož remake nyní přichází do kin. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se režie tohoto filmu v americko-britské koprodukci nechopil ten samý režisér, což nebývá u předělávek běžné.
Pozvolná a přirozená žánrová proměna
V případě Mrazivé pomsty se to ale ukazuje jednoznačnou výhodou, protože se Molandovi podařilo do amerických reálií přenést ducha originálu a jeho specifický severský humor. Režisér už ve svých předchozích filmech (Aberdeen, Bezva chlap, Vzkaz v láhvi) dokázal, že umí pečlivě budované napětí ve vhodnou chvíli zředit po čertech suchým nebo černým humorem a to je i případ Mrazivé pomsty.
Název filmu je zcela fádní a evokuje nějaké béčkové nebo spíš céčkové seagalovky z posledních let, ale tím se nenechte odradit. Připravili byste se o velmi zdařilý mix několika žánrů, mezi nimiž režisér přepíná a mění tím pozvolna a přirozeně tón vyprávění.
Úvod filmu vypadá jak z vážného rodinného dramatu, v němž smrt syna vede k odcizení manželů. S prvním úmrtím jednoho z těch, kdo stáli za synovou smrtí, pak máme pocit, že sledujeme revenge thriller typu Přání smrti. A jak se začne roztáčet celý ten kolotoč odplaty, který na sebe nabaluje následné konsekvence událostí, ocitáme se uprostřed hodně černé komedie coenovského ražení.
Synova smrt
K jednomu ze stěžejních děl této bratrské dvojice, oscarovému Fargu, odkazuje nejen humor snímku, melancholická nálada, zasněžené prostředí, zkrápěné krví, ale především postava místní policistky Kimberly Dash (Emmy Rossum), která případ vyšetřuje.
Přítomnost policistky je pak jednou z mála inovací oproti originálu, jehož se režisér jinak velmi věrně drží. V něm případ vyšetřovala dvojice mužských policistů, zde je to Kim s jejím parťákem Gipem (John Doman). Ale ani ona, podobně jako v originálu ti policisté, tu není postavou nijak významnou, jde spíš o vedlejší figuru, která zaznamenává celé to krvavé řádění v luxusním lyžařském středisku nedaleko Denveru.
Právě tam, v městečku Kehoe, protahuje se svým sněžným pluhem několikrát denně silnice Nelson „Nels“ Coxman (Liam Neeson), aby se nejen turisté dostali k vyhlášeným sjezdovkám ve Skalistých horách, ale i občané městečka do práce a zpět domů. Svou práci dělá rád a zodpovědně, za což je aktuálně oceněn titulem Občan roku.
![10 nejlepších filmů, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou [video]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=47030656)
Radost z udělení tohoto titulu mu ale zkalí skutečnost, že jeho syn Kyle (Micheál Richardson, skutečný syn Liama Neesona a herečky Natasha Richardson) je nalezen mrtvý na lavičce ve městě. Policie jako důvod jeho smrti označí předávkování, což je pro jeho rodiče šok. Netušili, že byl závislý a s jeho smrtí se o to hůř vyrovnávají.
Válka konkurenčních gangů
Manželka Grace (Laura Dern) propadne do deprese a jednoho dne odejde, Nels zvažuje sebevraždu. Od ní ho odvrátí návštěva Kyleova kamaráda Danteho (Wesley MacInnes), který mu sdělí, že to byl on, kdo Kylea navezl do krádeže 15 kilogramů kokainu, v důsledku čehož se oba mladíci dostali do hledáčku mocného drogového bosse, přezdívaného Viking (Tom Bateman).
Od té chvíle nedokáže Nels myslet na nic jiného, než na pomstu. S informací, že se jeho syn nikoliv předávkoval, ale byl záměrně předávkován, nejde za policisty, ale přímo za těmi, kdo za jeho smrtí stojí. Se střelnou zbraní, pěstmi i s využitím těžké techniky, jež je jeho pracovním nástrojem, začne po jednom systematicky likvidovat členy drogového kartelu. Od jednoho dealera postupuje k dalšímu a vždy z nich před smrtí vytáhne informace, které ho posouvají na samotný vrcholek této zločinecké pyramidy.
Vedlejším efektem této jeho trestné výpravy je, že rozpoutá válku mezi konkurenčními gangy, které měly dosud rozparcelované sféry svého zájmu a léta udržovaly příměří. Vůdce drogového gangu Viking ale podezírá konkurenční gang amerických Indiánů, vedených Bílým býkem (Tom Jackson), že stojí za smrtí tří jeho mužů a v odplatě učiní něco, co dá jejich soupeření ráz osobní, rodinné vendety.
Neesonova pozdní herecká šarže
Tato základní výchozí situace věrně kopíruje originál, stejně jako vývoj vedlejších linií. Ze severských zasněžených reálií jsme jen přeneseni do těch amerických, konkurenční gang nejsou Srbové, jimž vůdce drogového gangu v originále vytrvale říkal Albánci, ale američtí Indiáni, a nešéfuje jim nedávno zesnulý Bruno Ganz, ale Tom Jackson.
Hlavního hrdinu pak nehraje švédský herec Stellan Skarsgård, ale věkově skoro stejně starý, nebo přesněji o rok mladší, šestašedesátiletý britský herec Liam Neeson. Ten s filmem 96 hodin před jedenácti lety započal svou kariéru pozdního akčního hrdiny, nebo jak ji nazvat. Tato dráha je lemovaná filmy jako Tři dny ke svobodě, Neznámý, NON-STOP nebo Cizinec ve vlaku a Liam Neeson si z ní udělal trochu šarži.
Jeho Nels tak na všechny ty předchozí hrdiny, kteří hledali manželku, dceru nebo vlastní identitu, navazuje. Jen přitom prostředí vlaku nebo letadla vyměnil za horské lyžařské středisko. S léty je zároveň znát, jak nad touto šarží získal nadhled, který přesně zapadá do pojetí tohoto snímku, který si ze všech těch thrillerů o pomstě ironicky utahuje.
Patrné to bylo už v originálu, z něhož si režisér přenáší do remaku přesně ty přehnané nebo zvýrazňující momenty, které nám dávají najevo, že nemáme celou tu cestu pomsty brát jinak než jako zábavnou, sebereflexivní žánrovou hru.
Dobré nápady převzaty z originálu
V originále se hlavní postava jmenovala příjmením Dickman, tady Coxman, angličtinářům jistě netřeba vysvětlovat, v čem vězí fór s použitím tohoto příjmení. Stejně tak je z originálu převzat nápad s pomníčky mrtvých, na nichž jsou jejich jména nebo přezdívky. Tyto pomníčky se objevují vždy po akci, při níž zemře jeden nebo více těch, po nichž Nels nebo konkurenční gang jde.
Tato evidence mrtvých, kterých je v souhrnu asi pětadvacet, má formu mezititulků, které ve vyprávění slouží zároveň jako jakési interpunkční znaménko, oddělující jednotlivé sekvence. V závěrečných titulcích je pak ještě tento nápad rozveden do podoby řazení jmen herců podle toho, jak dlouho ve filmu vydrželi.
Stejně tak je z originálu převzato to, jak se ve filmu zachází s hudbou. Ta dodává scénám ironický nádech osudových westernových střetů, jako v nějakém spaghetti westernu Sergia Leoneho. Z originálu jsou přebrány i některé hlášky, třeba o Stockholmském syndromu v momentu, kdy Nels unese Vikingova syna, nebo celé situace, například když se jde indiánský gang ubytovat a recepční po nich žádá rezervaci.
Rovněž vedlejší linie kopírují originál. Psychopatický gangster Viking se dohaduje s ex-manželkou Ayou (Julia Jones) ohledně střídavé péče jejich malého synka a je posedlý zdravou výživou, kterou synovi vnucuje. I tady se objevuje Nelsův bratr, přezdívaný Wingman (William Forsythe), který má za sebou gangsterskou minulost, kdy sloužil Vikingovu otci.
Jeho linie je stejně jako v originálu završena, což se nedá říct o jiných, spjatých s postavami Nelsovy ženy, která prostě z vyprávění zmizí, nebo Vikinova syna, jehož osud zůstává na konci otevřený. Ale opět, stejně tak tomu bylo v pět let starém originálu, z něhož byl překlopen i absurdní závěr se smrtí jednoho z členů indiánského gangu.
I na podruhé to funguje
To, že je film, podobně jako u amerického remaku francouzských Nedotknutelných, který šel u nás v kinech před týdnem, takřka navlas stejný jako originál, budou asi jeho fanoušci brát jako mínus. Režisér prostě zopakoval to, co v něm zafungovalo a přenesl to jen do amerických reálií.
I tito diváci (patřím k nim) by ale mohli ocenit, že to i na podruhé funguje. A ti, co norský film neviděli, naopak budou příjemně překvapeni černohumorným laděním tohoto thrilleru s mnoha jeho absurditami a bizarnostmi, které obsahuje a které běžně v hollywoodských filmech o cestě za pomstou neuvidíte.
Není to jen ten nápad s pomníčky ve formě mezititulků jako registrací mrtvých, ale třeba i homosexuální náklonnost dvojice Vikingových bodyguardů, jeho posedlost zdravou stravou, koulovačka indiánských gangsterů na svahu a mnohé další vtípky, které do žánru revenge thrilleru vnáší potřebnou nadsázku. S ní korespondují i herecké výkony členů obou gangsterských part, které jsou stylizované do karikaturního módu.
Film je tak povedenou černohumornou variací na thrillerové příběhy o pomstě, který má jedinou chybu, že je natolik obsahem a stylizací podobný originálu, že to vzbuzuje otázku, proč znovu chodit na to samé. Za sebe říkám, že mě to i napodruhé bavilo a těm, kdo originál neviděli, bych možná doporučil, ať se s ním seznámí až po zhlédnutí této verze s Liamem Neesonem. Mrazivou pomstu si tak víc užijí, než kdyby tomu bylo naopak.
Mrazivá pomsta
- Žánr: černohumorný thriller
- Původní název: Cold Pursuit
- www.coldpursuit.movie/
- USA / Velká Británie / Norsko / Kanada, 2019
- Scénář: Frank Baldwin, Kim Fupz Aakeson (původní scénář)
- Režie: Hans Petter Moland
- Hrají: Liam Neeson, Laura Dern, Emmy Rossum, Tom Bateman, William Forsythe, Tom Jackson, Julia Jones, Domenick Lombardozzi, Raoul Max Trujillo, John Doman
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 21. 02. 2019