Jaké kombinace se zesilovačem jsou vhodné a které jsou špatné? Jakou citlivost a impendanci mají mít reprobedny? To a ještě více zde.
Pro bezpečné a dobře hrající kombinace zesilovače a reprosoustav existuje pár základních pravidel, kterých je třeba se při výběru jednotlivých komponentů držet. Reprosoustavy jsou pro zesilovač komplexní zátěž, jak velká, to záleží na výběru. Která pravidla je tedy dobré dodržet při nákupu jednotlivých komponentů? Rozhodně je jedno základní pravidlo, zvolenou kombinaci vždy prakticky vyzkoušet v provozu, což seriózní prodejce rád nabídne.
Tři pravidla pro reprosoustavy
Pravidlo 1.
Jak jsme si v druhé části teorie reprodukce zvuku naznačili zásadní vlastnosti reprosoustav jsou citlivost, příkon a impedance. O citlivosti se dá říci, že čím je vyšší, tím lépe, hodnoty citlivosti nad 92dB/m/W jsou pro domácí zesilovač výborné, nad 88db/m/W dobré, pod 84dB problematické.
Pravidlo 2.
Jmenovitý příkon by měl být v harmonii se zesilovačem, tedy podobný jako má zesilovač jmenovitý výkon. V ideálním případě pro domácí poslech postačuje 100W na 8 ohmů, nižší příkony nezaručí reálnou dynamiku reprodukce. Ale pozor, důležité je aby u třípásmových kombinací byl hlavně středotónový reproduktor dostatečně zatížitelný, protože přirozený hudební signál má totiž právě v oblasti nižších středních tónů nejvíce energie.
Rozložení akustické energie přirozeného hudebního signálu
Pravidlo 3.
A jmenovitá impedance? Patrně je optimálních 8 ohmů, minimum podle normy by tedy mělo být do 10% pod touto hodnotou, ale většině zesilovačů nebude dělat problém ani minimum okolo 5 ohmů. 6 ohmové reprosoustavy jsou jen alibibisticky označené 8 ohmovky. J U jmenovitých impedancí 4 ohmy hrozí minimální hodnoty i pod 3 ohmy, kde už v lepším případě bude zesilovač zapínat ochrany, v horším shoří koncový stupeň. U reprosoustav se 16 jmenovitými ohmy může případně nastat problém s nedostatečným výkonem zesilovače do této zátěže a jeho zkreslováním hudebního signálu, což by zejména výškové reproduktory mohlo poškodit. Na následujících obrázcích můžeme vidět různorodost naměřených impedančních charakteristik reprosoustav.
Obr. 1) Standardní 8 ohmová reprosoustava
Obr. 2) 4 ohmová reprosoustava, která díky minimu 3 ohmy už může některým zesilovačům značně zatopit
Obr. 3) Velmi problematická kombinace subwooferu a elektrostatického panelu, kde impedance klesá i pod 2 ohmy
Dvě pravidla pro zesilovač
Pravidlo 1.
Jmenovitý příkon reprosoustav by měl být v harmonii se zesilovačem, tedy hodně podobný jako má zesilovač jmenovitý výkon. V ideálním případě pro domácí poslech postačuje 100 watový zesilovač do zátěže 8 ohmů nebo případně 200W do 4 ohmů uvedených výrobcem, ideálně však nezávisle naměřeným.
Pravidlo 2.
Je nanejvýš vhodné, ať zesilovač snese co nejnižší impedanci připojených reprosoustav. Je jasné, že 1ohm je téměř elektrický zkrat a do této zátěže bude ochotně hrát opravdu jen minimum připojených zesilovačů. Ale 2 ohmy už jsou hodnota, kterou by měl velmi dobrý zesilovač ustát a akceptovat bez zapínání svých ochran i při vysokých hlasitostech poslechu. U zesilovačů, kde výrobce doporučuje zapojení pouze minimálně 8 ohmových reproduktorů buďte proto velmi ostražití, přístroj je pravděpodobně velmi citlivý na nízkou impedanci připojených repro.
Tři příklady kombinací za všechny
1. Mám stereo zesilovač, u kterého výrobce doporučuje připojení minimálně 4 ohmových repro a do těchto 4 ohmů umí poslat 120W. Je vhodné zvolit reprosoustavy s nominální impedancí 8 nebo 6 ohmů, citlivostí 89dB/m/W a jmenovitým příkonem kolem 100W. A jistě nehrozí při provozu žádný problém.
2. Koupil jsem AV receiver, který dodává 7 x 80W do 8 ohmů a výrobce doporučuje připojit minimálně 8 ohmové repro. Bez promyšlení zvolím jako hlavní přední reprosoustavy pár, který má nominálně 4 ohmy a citlivost 87dB/m/W. Je pravděpodobné, že zvolená kombinace bude při lehce vyšších hlasitostech přestávat reprodukovat zvuk, protože ochrany AVR již nízkou impedanční zátěž zaznamenají a zesilovač vypnou. V extrémním případě, např. náhodném větším otočením regulace hlasitosti při domácí párty riskujete jen kouř z ne zrovna levného AV přijímače, tedy jeho zničení.
3. Mám velké, 8 ohmové sloupové reprosoustavy s citlivostí jen 85dB/m/W a nominálním příkonem 150W. Připojím k nim po dědečkovi zděděný zesilovač s 35 waty dodanými do 4 ohmů. Můžeme v tomto případě předpokládat nedostatečný výkon zesilovače, který bude už i při běžné hlasitosti hrát na úrovni své limitace. Je pravděpodobné, že při nastavení vysoké hlasitosti bude zesilovač již natolik reprodukci zkreslovat, že parazitní signály poslané do reprosoustav zničí jejich výškové reproduktory. Tedy paradoxně „slabý“ zesilovač může zničit „silné“ bedny.
Závěrem rychlé doporučení
Jednoduché, přímočaré a jasné doporučení pro výběr kombinace reprosoustav a zesilovače zní: najděte zesilovač, který je schopen dát jmenovitě alespoň 100W do 8ohmů a nevadí mu zátěž 2 ohmy, mezi reprosoustavami vybírejte ty citlivější, řekněme nad 90dB/m/1W, s nominální impedancí 8ohmů a jmenovitým příkonem v rozmezí 100-150 watů. Jejich kombinace bude ideální.