Lew Wallace (1827-1905) byl americký právník, voják, státník a spisovatel. Za Americké občanské války bojoval na straně Unie a dosáhl hodnosti generálmajora. Poté byl guvernérem Nového Mexika a ambasadorem USA u Osmanské říše. Je autorem řady knih, z nichž nejúspěšnější je román Ben Hur: Příběh Kristův (1880), který se s 50 miliony prodanými výtisky řadí k nejúspěšnějším bestsellerům historie.
Model vyprávění se nemění, akcenty ano
Román se dosud dočkal pěti adaptací. Ta první, němá krátkometrážní, trvá patnáct minut a pochází z roku 1907. V roce 1925 se objevila němá celovečerní verze, v roce 2003 animovaná a o sedm let později film televizní. Přesto se asi většině z vás při vyslovení jména Ben Hur vybaví velkofilm od Williama Wylera z roku 1959 s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Získal rekordních 11 Oscarů, včetně těch za nejlepší film, režii, kameru a herce v hlavní (Heston) a vedlejší roli (Hugh Griffith).
Příběh židovského prince Judy Ben Hura, jehož osud se za vlády císařů Augusta a Tiberia podivuhodně proplétá s životem tesařova syna Ježíše i pyšného římského patricije Messaly, se stal v podání Williama Wylera barvitou podívanou, plnou patosu a velkolepých dynamických scén.
Model vyprávění, známý z takřka šedesát let staré klasiky, se příliš nemění. Nové zpracování jen posiluje některé akcenty. Osud vznešeného Judy, který se z galejí, kam byl nespravedlivě odsouzen, vrací po letech domů do Jeruzaléma, aby se pomstil, se opět střetává s dobyvačnou tvrdostí a povýšeností římských uchvatitelů, jež symbolizuje jeho bývalý přítel z dětství a nynější vojenský velitel jeruzalémské vojenské posádky Messala.
Do Judeje, zmítané nepokoji a odporem k římským uchvatitelům, však vnáší nové myšlenky o odpuštění a lásce Kristus, směřující ke svému neodvratnému, předurčenému osudu, jenž poznamená i smýšlení zprvu nesmiřitelného Judy.
Nevhodná volba režiséra
Tohoto historického eposu se nyní rozhodl chopit kazašský režisér Timur Bekmambetov, který zaujal adaptacemi fantasy eposů podle románů Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka a Denní hlídka. V Hollywoodu pak natočil komiksovku Wanted a upírský horor Abraham Lincoln: Lovec upírů, kde přišel s pulpově zábavnou dějepisnou revizí války Severu proti Jihu.
Bekmambetovi se někdy přezdívá „Naspeedovaný videoklipař“ a jeho filmy jsou opravdu hodně vystavené na efekt. Zběsilý střih, krev stříká na všechny strany. Režisér používá všemožné kamerové filtry, extrémně zrychluje a zpomaluje záběry a snaží se nás přesvědčit, že termíny jako slow-motion nebo bullet-time on zatím ze svého řemeslného slovníku nevyřadil.
U tvůrce, jehož vizuální rukopis je poučený na asijské akční škole, panovaly celkem oprávněně obavy, zda je pro tuto látku vhodnou volbu. Všechny tyto obavy se bohužel naplnily. Bekmambetov možná umí točit akci (i když i o tom po zhlédnutí Ben Hura lehce pochybuji), ale zoufale postrádá cit pro práci s postavami a jejich charaktery.
Konfrontace dvou kultur a hledání smíření
Režisér měl přitom před sebou historickou předlohu, bohatou na množství postav a emotivních vztahů mezi nimi. Pracovala rovněž s tématem útisku národů a biblickými motivy. Z nich pak vyplývaly etické otázky, které postavy řeší.
Tvůrci dopředu slibovali, že jejich pojetí sandálové klasiky bude věrnější knižní předloze než verze z roku 1959. Především v celkovém křesťanském podtextu díla. V knižní předloze šlo o konfrontaci dvou kultur, panující a expanzivní římské, a staré a porobené židovské, z níž se rodí nové učení, jež dá později ideový základ celé příští evropské civilizaci.
Ona nevraživost lidí rozdílného vyznání se v dnešní době v souvislosti s uprchlickou krizí znovu vrací. Proto film klade takový důraz na schopnost odpustit, zapomenout a posunout se vpřed. Nositelem těchto myšlenek se stává postava Ježíše (Rodrigo Santoro). Tu scenáristé vybavili poselstvími o lásce, míru, svobodě a naději, které zní ale příliš doslovně, pateticky a kýčovitě.
Římský protektorát
Pod scénářem jsou podepsaní Keith R. Clarke (Útěk ze Sibiře) a oscarový John Ridley (12 let v řetězech), kteří redukují postavy a pasáže z předlohy tak, aby se délka filmu vešla do dvou hodin. Což je trochu v rozporu s jejich prohlášeními o větší věrnosti předloze než Wylerova verze, která trvala tři a půl hodiny. Na druhé straně je jim třeba přičíst k dobru, že posilují nejen náboženské, ale i politické vyznění původní předlohy.
Projevuje se to zdůrazněním „okupačního“ charakteru římského protektorátu, který nad Palestinou pár let po začátku letopočtu vládl. Řím, reprezentovaný prefektem Pilátem Ponským (Pilou Asbæk), utiskoval v Jeruzalémě domorodé židovské obyvatelstvo, především jeho neurozené vrstvy. Z těch se pak rekrutovalo odbojové hnutí tzv. zélotů, kteří se dostávali do násilných střetů s římskými uchvatiteli.
Urozený princ Judah Ben-Hur (Jack Huston), pocházející z privilegované knížecí rodiny, se těmto konfliktům dlouho vyhýbal. Jeho smýšlení bylo jiné, nenásilné, smířlivé, snažící se nevyvolat hněv Římanů. Možná i proto, že v Jeruzalémě nebyl tlak na obyvatelstvo zatím tak silný jako v jiných částech říše, kde byl odpor proti císaři mnohem krvavěji potlačován.
Přesto se i on a jeho rodina stali obětmi represe ze strany Římanů. A to ve chvíli, kdy se do Jeruzaléma vrací jeho nevlastní bratr Messala Severus (Toby Kebbell). Judova zámožná rodina kdysi chudého římského sirotka Messalu adoptovala. Bratři vyrůstali v úctě a přátelství spolu, než je v dospělosti rozdělilo Messalovo rozhodnutí odejít do římských legií budovat kariéru.
Rozděleni vírou a politikou
Teď se Messala po letech do Jeruzaléma vrací jako jeden z velitelů jednotky, která má zajistit bezpečný příjezd budoucího římského prefekta Piláta Pontského. Na toho je spáchán radikalizovaným zélotem atentát z terasy domu, v němž Ben Hur s rodinou bydlí. Římští legionáři do domu vtrhnou a Ben Hurovu rodinu z něj vyvlečou. O jejím osudu má rozhodnout právě kapitán římského vojska Messala.
Tribun Messala křivě obviní svého nevlastního bratra ze zrady. Ben Hur je odsouzen k doživotním galejím a je mu zabaven majetek. Po pěti letech strávených na moři ve službě, se mu však naskýtá možnost útěku a tak se vydává na cestu pomsty. Průvodcem na této cestě se mu stává bohatý arabský šejk Ilderim (Morgan Freeman), jehož se stane nejlepším vozatajem.
Ben Hur vrací se po letech do vlasti s jedinou myšlenkou. Pomstít se Messalovi za všechna příkoří, která jemu i jeho rodině způsobil. Dopomoci mu k tomu má velký závod koňských spřežení. Tedy disciplína, z níž se velmi zdokonalil pod vedením právě Ilderima. V Jeruzalémě se také setkává s Esther (Nazanin Boniadi), otrokyní, již dal milost a jež na něho celá ta léta čekala.
Příběh bratrské lásky, nenávisti, pomsty i odpuštění v sobě skrývá velkou dávku emocí. Doba, odlišná víra a politika postaví oba bratry proti sobě. Scénáristé bratry nevykreslují jako černobílé postavy. Tedy coby jednoznačné dobro nebo zlo, ale jako oběti vnějších okolností. Pod jejich tlakem buď selhávají, nebo dělají málo proto, aby je zvrátili na jedné straně, na té druhé jim pak tyto okolnosti pomáhají osobnostně dozrát. Problémem je, že scenáristé víc nepracují s vnitřním vývojem postav, aby tato katarze působila uvěřitelněji.
Digitální orgie přebíjí nejen obsah, ale i akci
Bekmambetovi ale jde o něco jiného. Vývoj postav ho až tolik nezajímá, důležité jsou pro něj akční scény na moři (souboj římských galér s řeckými vzbouřenci), v poušti a především ta nejznámější v aréně s koňským čtyřspřežím. Snaží se je podat co nejspektakulárněji, tak aby z nich adrenalin prýštil. Zrazují ho ale použité digitální triky. Díky nim vypadají uměle a nepřirozeně nejen kulisy a lokace (počítačově vytvořený Jeruzalém), ale i samotná akce. Kamera Olivera Wooda (bourneovská trilogie) se v klíčové scéně dostihu v aréně klepe tak, že jí tím ubírá na pompézní epičnosti, která je pro tento žánr žádoucí.
Digitální orgie drtí tedy nejen obsah, ale i samotný choreografický způsob provedení akce. Moderní dialogy zas nepřidávají na věrohodnosti dobové atmosféry. Bekmambetov křísí sandálovou klasiku z padesátých let a chce ji podat co nejvíc cool způsobem. Obětuje tomu ale duši mnohovrstevnaté předlohy na přímočarou historku o pomstě a odpuštění.
V jejím rozehrání mu moc nepomáhají ani ústřední antagonisté, kteří nejsou příliš výrazní. Morgan Freeman se šedivými dredy tu vytváří další mentorskou figuru Ben Hurova patrona, ale jeho herectví jede hodně na autopilota.
Chtělo by se říci, ano, čekali jsme to. Ben Hur je naprosto zbytečný film i remake, který se stane nejen propadákem léta, ale i tohoto roku. Otázkou je, jak velkým. Při stomilionovém rozpočtu vydělal za první víkend jedenáct milionů dolarů. Je to film, o němž si studio Paramount myslelo, že takhle má vypadat blockbuster pro nenáročné publikum. Tvůrci ale křísí mrtvý sandálový žánr způsobem, který ani jemu nebude připadat atraktivní. Ridley Scott s Gladiátorem to dokázal, Bekmambetov těžce pohořel.
Ben Hur
- Žánr: historický epos
- Původní název: Ben-Hur
- www.benhurmovie.com/
- USA, 2016
- Scénář: Keith R. Clarke, John Ridley (podle předlohy Lewa Wallaceho)
- Režie: Timur Bekmambetov
- Hrají: Jack Huston, Morgan Freeman, Toby Kebbell, Nazanin Boniadi, Rodrigo Santoro, Pilou Asbæk, Sofia Black-D'Elia, Ayelet Zurer, Moises Arias
- Distribuce: Forum Film CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 08. 2016