Na režijní stoličce si debutující Simon Kinberg nevede špatně, pokud to posuzujeme z hlediska gradace vyprávění a realizace akčních scén.
Jako zkušený scenárista X-Men série ale nepřichází s ničím novým a jen variuje staré zápletky s jejich konflikty mezi mutanty.
5 /10
Na faustovském zápasu o duši nejen Magneta (Michael Fassbender), ale i dalších mutantů, je X-Men série postavená. V předchozím díle X-Men: Apokalypsa ale už pnutí mezi Erikem a Charlesem, s dalším příklonem prve jmenovaného na stranu zla a odpouštěním mu ze strany Profesora X (James McAvoy), připomínalo vykrádání vlastních trademarků ze strany režiséra a duchovního otce série Bryana Singera.
Poslední film X-Men série
Ten natočil první film o mutantech X-Men před devatenácti lety. Nyní tato série, jež zahrnuje i samostatné filmy o Loganovi a Deadpooolovi, dospěla ke svému dvanáctému počinu a celkově sedmému o X-Men. Jím se také tato série uzavírá, na příští rok chystaní a neustále odkládaní Noví mutanti už představí zcela jiné hrdiny a také odlišné (hororové) žánrové ladění snímku s nimi.
Zda a v jaké podobě se původní hrdinové objeví, je otázkou. Po akvizici studia 20th Century Fox studiem Disney to bude zřejmě po boku ostatních marvelovských superhrdinů v jedné z dalších fází MCU. V této souvislosti je třeba zmínit, že tento sedmý film o X-Men nebyl původně plánovaný jako poslední v této sérii, byť na hlavní řadě snímků o mutantech bylo čím dál patrnější, jak se s recyklovaným ideovým i vztahovým antagonismem dvou přátel a současně protivníků Charlese a Erika vyčerpává a stává se tematicky vyčerpanější a mechaničtější.
Když ale studio Disney převzalo kontrolu nad Foxem a tím í nad touto sérií, došlo k tomu, že se najednou sedmý film měl stát i tím posledním v této sérii. Tomu byly uzpůsobeny rozsáhlé přetáčky, přepisování scénáře, stejně jako odložené datum premiéry. Údajně proto, že se původní příběh až příliš podobal tomu z filmu Captain Marvel.
Návrat ke kořenům
Tyto skutečnosti většinou nevěstí dobrý výsledek, který se také úplně nedostavil, i když se režisér, scenárista a producent filmu Simon Kinberg snažil. Kinberg jde s touto sérií jako producent od První třídy po nejnovější dobrodružství, coby scenárista ještě dřív. Podílel se na rozpačitě přijaté trojce Poslední vzdor, povedené pětce Budoucí minulost a opět nepříliš dobře přijímané šestce Apokalypsa.
Poté, co Bryana Singera dohnaly jeho osobní problémy, se nyní Kinberg rozhodl přesedlat i na režijní stoličku, na níž v pětačtyřiceti letech debutuje. A nevede si na ní špatně, pokud to posuzujeme z hlediska gradace vyprávění a realizace akčních scén. Ty nejsou nějak bombastické, v porovnání třeba s Avengers, ale jsou přehledně natočené a režisér v nich klade důraz na schopnosti a týmovou souhru jednotlivých mutantů. Ta úvodní ve vesmíru při záchranné misi vás navnadí, finálová v obrněném vlaku pak zaujme svou nápaditostí a říznou dynamikou.
Akcent vyprávění se ale Kinberg snaží položit jinde než na akci. Vrací se ke kořenům série, jimž se Bryan Singer v Apokalypse sám vzdálil. Singer v prvních dvou filmech X-Man řady stavěl na psychologické drobnokresbě postav, vykreslení jejich motivací a komplexním předivu jejich vzájemných vztahů. V Apokalypse to, na čem si vždy zakládal, ustoupilo do pozadí před destrukční akcí emmerichovského ražení.
A Simon Kinberg toto pojetí, stavící na psychologické prokreslenosti a interakci postav, spolu s vývojem jejich charakterů, vrací znovu do hry. Otevírají se tady staré rodinné rány, ať už rodinou nazýváme tu biologickou, nebo tu náhradní mutantskou. Větší prostor než akce tak zabírají dialogové scény, v nichž postavy řeší svá traumata, připomínaná za pomocí vzpomínek.
Herecky plochý výkon hlavní představitelky
Vyprávění tak má mnohem osudovější a emotivnější ráz než minule a svádí se v něm další faustovský zápas o duši. Tentokrát Jean Grey / Phoenix (Sophie Turner), která se stává jeho ústřední figurou. Problém ale je, že jak se Kinberg ukázal být solidním řemeslníkem, co do realizace akčních scén, tak jako scenárista neumí téma tohoto sváru nahlédnout nějakým novým způsobem.
Moc mu v tom nenapomáhá ani představitelka hlavní role Sophie Turner, jejíž herecký výkon působí mnohem plošším dojmem než její hrudník, který tu prodává přesvědčivějším způsobem než roli psychicky rozpolcené mladé ženy, jíž se rozpadá osobnost.
Když chcete postihnout až schizofrenické chování, kdy se ve vás pere světlá a tmavá strana síly a vy pod vlivem té temné ztrácíte kontrolu sama nad sebou a svým chováním, musíte proto sáhnout k mnohem barevnějšímu hereckému rejstříku, než se to daří Sophii Turner.
Její výkon se stává limitujícím pro rozehrání silného dramatu ženy, jež pod vlivem negativních emocí ničí sebe i skupinu svých nejbližších přátel z řad mutantů. Tento problém vidíme i u dalších herců, zejména z té mladší generace mutantů, kteří po Apokalypse ani napodruhé neumí příliš zaujmout.
Zachraňovat to pak musí zkušení herci James McAvoy a Michael Fassbender v rolích Charlese a Erika. Profesor X je konfrontován ze strany ostatních mutantů kvůli hned několika svým rozhodnutím v minulosti i současnosti, jichž se dopustil, aby udržel společenství mutantů pohromadě. S motivem rodiny a její důležitosti tu ostatně Charles operuje skoro s podobnou frekvencí jako Vin Diesel v sérii Rychle a zběsile.
Rozpolcenost
Byla to také rodinná tragédie, která osmiletou Jean Grey přivedla do Xavierovy školy pro nadané mutanty. To bylo v roce 1975, nyní se píše rok 1992 a mutanti se těší ve společnosti mnohem větší vážnosti než v minulosti. Lidstvu pomáhající, ale přesto ostrakizovaní mutanti, si tuto slávu a úctu vyslouží i svou zprvu rutinní, ale poté hrdinskou vesmírnou misí, při níž zachrání celou posádku kosmonautů z rozpadajícího se raketoplánu.
Cenou za tuto záchranu, k níž největší měrou přispěla právě Jean Grey, je to, že do svého těla absorbovala obrovskou sluneční erupci, která zasáhla loď kosmonautů. A tak zatímco se Charles po návratu domů těší přízní médií, ona zjišťuje, že se děje něco podivného s jejím tělem. Její síly se pod vlivem mimozemské síly, prostupující jejím tělem, mnohonásobně zvětšují, stává se mocnější, ale také nevyrovnanější. Neumí s touto silou pracovat, pochopit ji, ani ji ovládnout a kontrolovat.
Tato síla jí popouzí k výbuchům hněvu a agrese a současně zesiluje i její citlivost, což vede k znovuotevření její traumatizující třinácté komnaty. V Jean Grey se tak začnou svářet dva pocity. Na jedné straně se bojí, že nad touto silou, známou pod názvem Phoenix Force, ztratí kontrolu a začne ubližovat těm, které má rád.
Na té druhé v ní cloumá vztek, když se dozví, že právě ten, jemuž věřila a který ji po rodinné tragédii přijal do školy pro mutanty, v ní ve snaze po zdokonalení a usměrnění jejích schopností potlačil vzpomínku na tuto nehodu, již neúmyslně díky svým telekinetickým schopnostem zavinila. Jean Grey proto odchází z mutantské školy.
Mimozemská našeptávačka
V té chvíli nastupuje jako zlá našeptavačka vůdkyně mimozemské rasy D'Bari Vuk (Jessica Chastain), která ji začne utvrzovat v tom, že tato síla, kterou do sebe nasála a jež by jiného zničila, jí dává sílu, rovnou té božské. Posiluje v ní pocit výjimečnosti a zároveň jí dává najevo, že kvůli této její výjimečné síle se jí budou snažit kolegové zbavit, protože se může tato síla stát nebezpečnou nejen jim, ale celému světu.
Boj se sebou samou nesvádí jen Jean Grey, ale i ostatní mutanti, kteří ji na jedné straně chtějí pomoci, ale současně se jí musí bránit jako nepříteli, pocházejícímu z vlastních řad. Aby to nebylo tak jednoduché a oni se jí mohli postavit, musí se nejprve spojit opět rozdělení a rozhádání Charles a Erik, který trénuje mladé mutanty na odlehlém ostrově.
V příběhu se tak hraje nejen o záchranu duše Jean Grey, ale celé planety, na kterou útočí mimozemšťané se schopností převtělovat se do lidských těl. Mimozemšťané se snaží tajemnou energii, již do sebe absorbovala Jean Grey, zneužít pro ovládnutí celé galaxie a z Jean udělat svou zbraň. Jejich bělovlasá vůdkyně Vuk svou manipulací s Jean umocňuje její konflikt s X-Meny.
Variace předchozích konfliktů
Do té bitvy na několika frontách se přidává ještě policie, ale z hlediska rozehrání tohoto konfliktu nejde ve světě X-Men o nic nového. Simon Kinberg jen variuje předchozí zápletky, na nichž se jako scenárista v této sérii podílel a nevyužívá přitom potenciál postav, který se mu nabízel. Víc si mohl pohrát s Charlesovým sobeckým, do sebe zahleděným egem a reakcí mutantů na jeho uplatňování, s milostnou linií mezi Cyclopem (Tye Sheridan) a Jean Grey, ale zůstalo to jen u zvládnutí výjimečné síly, jež byla Jean dána.
Co také zarazí, je jistý časový paradox, který vyplývá z toho, že se děj Dark Phoenix odehrává v roce 1992, tedy devět let po událostech předchozí Apokalypsy. V ní ale už Jean Grey silou Phoenix Force disponovala, díky čemuž X-Meni porazili modrého záporáka Apocalypsa. A tady ji teprve získává.
Ve výsledku je Dark Phoenix o něco lepším filmem než ten předchozí, ale ne zas tak o moc. To, co jsou jeho plusy, tedy povedená akce, zvlášť ta závěrečná v obrněném vlaku, hudba Hanse Zimmera a návrat ke kořenům ve větším důrazu na postavy a jejich vývoj charakterů, je vyvažováno mínusy.
Hrdinka, na jejímž příklonu k temné straně síly je vyprávění postavené, neumí svým hereckým výkonem takto psychologicky načrtnutému charakteru dostát a působí ploše. Ostatním, zvlášť těm mladším mutantům, není dán dostatečný prostor a oni si ho ani svou nezajímavostí neumí vydobýt. Konflikty mezi mutanty se recyklují z předchozích filmů série a tvůrci se nesnaží toto schéma oživit. Jako rozloučení se sérii, která pomohla pět let před Nolanovým Batmanem sjednat komiksovému žánru respekt, mi to přijde trochu málo.
X-Men: Dark Phoenix
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: Dark Phoenix
- www.foxmovies.com/movies/dark-phoenix
- USA, 2019
- Scénář: Simon Kinberg
- Režie: Simon Kinberg
- Hrají: Sophie Turner, James McAvoy, Jennifer Lawrence, Michael Fassbender, Jessica Chastain, Nicholas Hoult, Evan Peters, Tye Sheridan, Alexandra Shipp, Kodi Smit-McPhee
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 6. června 2019