„Zvol si život. Zvol si práci. Vyber si kariéru. Vyber si rodinu. Vyber si kurva velkou televizi. Vyber si pračku, auto, přehrávače a elektronické otvíráky na konzervy. Vyber si zdraví, nízký cholesterol a speciální pojištění na zubaře… Ale proč bych něco podobného měl chtít dělat já? Vybral jsem si, že si nevyberu život. Vybral jsem si něco jiného. A důvod? Žádnej není. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?“
Kultovní jednička
Slavný úvodní monolog Marka Rentona, podbarvený skladbou Lust for Life od Iggy Popa, definoval generační vzpouru mladých Britů proti stádnosti a spořádanosti konzumní společnosti. Pětice feťáků z Edinburghu pojala tuto vzpouru hodně sebedestruktivně. Jeden z nich heroinovou jízdu nepřežil, další na konci zmizel s balíkem peněz, aby se závislosti zbavil a přitakal onomu v úvodu vysmívanému normálnímu životu.
To bylo v roce 1996, kdy tvůrčí trojlístek Danny Boyle (režisér), John Hodge (scenárista) a Irvine Welsh (autor předlohy) dal vzniknout jednomu ze dvou největších filmových kultů devadesátých let. Tím druhým byl Tarantinův Pulp Fiction.
Už tehdy jste ale cítili, že za onou anarchistickou odvázaností Trainspottingu, černohumornou nadsázkou a extatickou vizuální formou se ukrývá příběh, který je dost smutný. O čemž svědčí už fakt, že happy endem se tu stává zrada kamarádů, které Mark podrazí.
Lépe už bylo
Navázat po dvaceti nebo jednadvaceti letech na počin, který měl a dodnes si drží auru něčeho výjimečného, je vždy ošidné. Právě onen dvacetiletý odstup ale posloužil tvůrcům jako narativní a dramaturgický způsob, jak tento čas překlenout.
Spolu se čtveřicí hlavních hrdinů se stáváme cestovateli nebo turisty po jejich vlastním mládí a vlastně i tom svém. Jestliže si protagonisté pokračování Sněženek a machrů po 25 letech museli na jejich srazu smutně přiznat, že nic lepšího než „Dřepkins“ už nevymyslí, Renton a jeho tři kumpáni jsou na tom podobně.
Vědí, že lépe už bylo. Drogová pohádka mládí už se nevrátí, maximálně tak její hořké dojezdy. Vztah hrdinů k minulosti je dvojsečný. Na jedné straně si sami sobě snaží dokázat, že mohou své životy ještě někam posunout nebo nakopnout a že nežijí jen ze vzpomínek na bohatýrské časy. Na té druhé je v nich smutek, že ty časy jsou pryč. Stejně jako jejich přátelství, do něhož vstoupila zášť a pomsta.
Postavy se nemění
Co pak zbývá v realitě, která postrádá naději? Nebo aspoň nějakou substituci za zábavu, kterou jim poskytovaly drogy? Euforii vystřídala rutinní prázdnota a postupné čekání na konec. T2 je smutný film o lidech, kteří se dlouho chovali tak, že na ničem nezáleží, na všechno kašlou a že na vše je plno času. A teď zjišťují, že ten čas kašle na ně.
Cítí se semletí, odepsaní a snaží se tomu vzdorovat nostalgickým vyvoláváním lepších časů. Návratem ke kořenům, ke starým známým. Mezi nimiž ale panuje nevraživost, vyplývající z dávných podrazů, z nichž se rodí podrazy nové. Opět se tak vytvářejí nové spojenectví mezi přáteli, u nichž si ale nemůžete být jisti, kdy se hranice důvěry znovu poruší.
Postavy se zkrátka nemění. Představy o lepší budoucnosti stále neumí realizovat jinak než mimo hranice zákona. A je jedno, jestli přitom chtějí pumpnout evropské fondy, důvěřivý spolek přátel bitvy u Boyne, která se odehrála v roce 1690, nebo zákazníky přítelkyně jednoho z nich.
Markův návrat
Mark Renton (Ewan McGregor) se po dvaceti letech vrací do rodného skotského Edinburghu. Chce vyrovnat staré dluhy a pokusit se oživit přátelství z mládí. Za sebou má srdeční příhodu, před sebou nejistotu, jak ho přátelé, s nimiž se až na Spuda nepodělil o rovný díl z prodeje heroinu, po dvou dekádách přijmou.
Daniel "Spud" Murphy (Ewen Bremner) má ženu a syna. Stále ale bojuje se svou závislostí na heroinu, jíž v průběhu vyprávění vzdoruje sportem nebo literárními ambicemi. Simon "Sick Boy" Williamson (Jonny Lee Miller) zdědil po tetě hospodu, již chce spolu se svou bulharskou přítelkyní, prostitutkou Veronikou (Anjela Nedyalkova) předělat na nevěstinec. Hospoda moc nešlape a tak si přivydělává vydíráním záletných manželů.
Čtvrtý do party, agresivní psychotik Francis "Franco" Begbie (Robert Carlyle) tvrdne ve vězení, odkud se mu podaří utéct. Když se dozví, že je Mark zpět, chce se mu pomstít. Zatímco Mark se Simonem si po pár ranách kulečníkovým tágem odpustí a pokusí se rozjet byznys s nevěstincem, Begbie má před očima pořád rudo.
Otcové a synové
Zápletka je docela jednoduchá a scenárista ji koření groteskními motivy, jako je ten s viagrou. Strůjcem většiny těchto scén až sitkomového charakteru je rapl Begbie, který se snaží svého léta neviděného syna, který se dostal na vysokou hotelovou, svést na dráhu zločinu.
Ano, o rodičích a dětech, otcích a synech je film také. Nejen v přítomnosti, ale i v minulosti, kdy se s hrdiny vydáme do věku jejich devíti let. Přispívá to k onomu nostalgickému, ale nikoliv sentimentálnímu závoji, který se nad vyprávěním vznáší.
Audiovizuální nostalgie
Nostalgie je zde všudypřítomná a tvořená reminiscencemi k původnímu filmu, flashbacky z dětství hrdinů, narážkami a variacemi na slavné scény z jedničky (nejšpinavější toaletní mísa ve Skotsku). A samozřejmě remixy klíčových hudebních motivů z prvního filmu. Devadesátkovou klubovou hymnu Born Slippy od Underworld nebo Lust for Life uslyšíte v nových aranžích. Vedle toho Queen, Blondie, Young Fathers nebo Wolf Alice.
Audiovizuální složka si drží svůj halucinogenní (drogové vize), hyperaktivní styl z jedničky. Obrazová stránka je výbušná, plná křiklavých barev, hrátek s kamerou a zběsilých střihů. Ve spojení s hudbou se snaží opět překlenout ten čas dvaceti let, které oba filmy dělí. Tehdejší dvacátníci zamáčknou nostalgickou slzu, ale dnes už asi netančí ve stejných klubech jako tenkrát. Nebo možná ano, ale působí to o něco trapněji.
Posunuli se oni i doba. Konzumní způsob života ale zůstal a Mark proti němu opět vznáší vášnivou filipiku. Domácí spotřebiče jen vyměnil za způsob prezentace a komunikace lidí na sociálních sítích a další fenomény, spjaté s rozvojem digitálních technologií. Je v tom kus staromilství, kus potřebné ironie.
Pokračování, které má smysl
Známá Herakleitova poučka říká, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Tvůrci to ve víceméně nezměněné sestavě (nový kameraman Anthony Dod Mantle) udělali a na motivy Welshova románu Porno vytvořili pokračování, které má smysl.
Kultovním jako jednička se sice nestane, ale hořký, smutný nádech bilanci čtyřicátnických smažek, které se ani po dvaceti letech neposunuly z okraje společnosti do jejího středu, sedí. T2 říká, že sami jsme strůjci svých osudů a že za zpackané životy si můžeme sami.
Minulost tu má trochu jinou tvář než tu milosrdnou. Připomíná postavám důvody jejich selhání. Přesto se k ní obrací. Nostalgickým návratem do mládí ale jen přiznávají, že chemickou náhražku života v podobě heroinu neuměli ani po letech vyměnit za látku skutečného bytí.
T2 Trainspotting
- Žánr: hořká komedie
- Původní název: T2 Trainspotting
- www.sonypictures.com/movies/t2trainspotting/
- Velká Británie, 2017
- Scénář: John Hodge (předloha Irvine Welsh)
- Režie: Danny Boyle
- Hrají: Ewan McGregor, Jonny Lee Miller, Robert Carlyle, Ewen Bremner, Kelly Macdonald, Anjela Nedyalkova, Shirley Henderson, Simon Weir
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 16. 02. 2017