Fotogalerie

Roztříštění: oběť spiknutí nebo vlastní poznamenané mysli? Odpověď hledá thriller na Netflixu [recenze]

Marek Čech

22. května 2020

Zmizení dcery a manželky v nemocnici vede otce od rodiny k horečnatému pátrání po tom, co se s nimi stalo.

Plusy

Udržování diváka v nejistotě, zda to, co se děje hlavnímu hrdinovi, je důsledkem prožitého šoku, který utrpěl, nebo nějakého širšího spiknutí, jehož se stal obětí.

Minusy

Pointu se znalostí titulů jako Klub rváčů nebo Ti druzí a závěrečných twistů, v nich nachystaných, zřejmě uhádnete dřív, než vám bude předložena.

6 /10

Po loňské zářijové světové premiéře na Fantastic Festu v texaském Austinu se o měsíc později v nabídce Netflixu objevil nový film od režiséra snímků Mechanik, Transsibiřský expres, Tísňová linka nebo E.A. Poe: Podivný experiment.

Ve stopách Mechanika

A právě šestnáct let starý existenciální hororový thriller Mechanik s Christianem Balem v hlavní roli film novinka Brada Andersona Roztříštění v mnohém připomíná. V Mechanikovi se insomnie u hlavní postavy Trevora Reznika podepisovala nejen na fyzickém a duševním rozpadu jeho osobnosti, ale i na jeho schopnosti rozlišovat mezi skutečností a halucinací. Postupně se pak odhaluje, že rozštěpení osobnosti má u něj souvislost s vytěsněným traumatem a výčitkami svědomí, které ho provází.

I ve filmu Roztříštění podle scénáře Alana B. McElroye (Spawn, Tělo na tělo) sledujeme vyprávění, které diváky udržuje v nejistotě, zda to, co se děje hlavnímu hrdinovi, je důsledkem prožitého šoku, který utrpěl, nebo nějakého širšího spiknutí, jehož se stal obětí.

Indicie, aby divák zůstával na pochybách, jak je to ve skutečnosti, jsou rovnoměrně rozloženy tak, aby se přelévaly naše argumenty pro jednu či druhou variantu. Ale to jen při prvním zhlédnutí snímku. Při tom druhém se vám pointa s její již znalostí nabídne hned na počátku v tom, jak otec od rodiny zareaguje na pád své dcery. Někteří diváci ji se znalostí titulů jako Klub rváčů nebo Ti druzí a závěrečných twistů, v nich nachystaných, uhádnou ostatně poměrně brzy zřejmě již napoprvé.

Kam zmizela dcera s manželkou?

Vyprávění nás seznamuje s tříčlennou rodinou, která se vrací z návštěvy Dne díkůvzdání od rodičů Joanne (Lily Rabe). Její hádku s manželem Rayem (Sam Worthington) ohledně fungování jejich vztahu naruší přání jejich Peri (Lucy Capri), že by potřebovala na toaletu. Zastaví proto na benzinové stanici, v jejímž sousedství je staveniště, kde se při chvilkovém zaneprázdnění Raye objeví toulavý pes, který začne ohrožovat Peri. Ta před ním začne ustupovat k okraji hluboké jámy, do níž i přes snahu jejího otce odlákat pozornost psa spadne.

Tísňová linka: recenze filmu

Ray skočí za ní, aby ji zachytil, ale to se mu nepodaří. Když se oba po úderu do hlavy probudí, je nad nimi Joanne a kontroluje jejich zranění. Peri má něco s rukou a Ray krvácí na hlavě. Je proto potřeba s Peri zajet do nemocnice, kterou cestou míjeli.

Přijímací řízení v ní je plné otázek, které se Rayovi zdají v této situaci nadbytečné, včetně té, zda je možné Peri zapsat do registru dárců orgánu. Když se k šestileté holčičce konečně dostane doktor, tak ji chce kromě zlomené ruky vyšetřit i na CT, aby vyloučil možnost poranění hlavy.

Nemocniční personál Peri s matkou odvádí k rentgenovému zařízení v suterénu a vyčerpaný Ray během té doby usíná v čekárně. Když se probudí, začne se tázat po svých nejbližších, ale záznamy o přijetí dcery do nemocniční péče neexistují a nikdo z lékařů ani personálu si na ně nepamatuje. Jen na to, že péče byla poskytnuta Rayovi s jeho zraněním na hlavě. Nejsou vidět ani na záznamech kamerového systému a Ray, dožadující se pomoci policie i pátrající na vlastní pěst, má čím dál silnější podezření, že podivně se chovající lidé v této nemocnici něco tají.

Znepokojivá paranoidní atmosféra

Z toho, co během jeho pobytu v nemocnici spatřil, vyvozuje, že by to mohl být nelegální obchod s lidskými orgány. Je tomu tak ale opravdu a není to jen projekce zoufalé nebo vyšinuté mysli, která už není schopna správně vyhodnocovat objektivní skutečnosti?

Atmosféru pochybností, jak to je, se režisérovi daří přiživovat nejednoznačným chováním většiny postav, nejen Raye, u něhož se vyjevuje informace z jeho minulosti, že měl první ženu, jež tragicky zahynula, a on se kvůli tomu léčil ze závislosti na alkohol.

10 nejlepších paranoidních thrillerů

Paranoidní atmosféru dotváří skličující prostory nemocnice, na nervy brnkající hudba Antona Sanka a kamera Björna Charpentiera, která skrze detaily tváří herců zvýrazňuje nepokoj, který se jich zmocňuje. Vychýlená je i jejich mimika a to jak na straně nemocničního personálu, tak Raye, jehož úlohy se Sam Worthington zmocňuje se snahou o onu nejednoznačnost odhadnutí toho, co se s ním děje.

Znepokojivá atmosféra s dalšími zvraty, jež vás mají udržovat v nejistotě, kam zmizela Rayova žena s dcerou, je pak ve filmu udržována i po ohledání místa, kde došlo k nehodě dcery, za účasti policie a psycholožky. Přitom už v té chvíli asi většina diváků tuší, jaké bude rozuzlení.

Film tak ve finále doplácí na to, že schéma vyprávění, s nímž pracuje a jež přispívá k nejistotě ohledně toho, co je skutečnost a co projekce psychiky, která se vyrovnává se šokem, jež utrpěla, není až tak sofistikované, abychom neuhádli pointu dřív než je nám předložena.