Třiačtyřicetiletý britský scenárista a režisér Edgar Wright proslul jako tvůrce originálně pojatých žánrových perzifláží, v nichž kombinoval britské reálie a herce s vizuálními trademarky, typickými pro zámořskou žánrovou kinematografii.
Žánrové perzifláže
Už ve svém debutu Fistful of Fingers (Pro hrst prstů) z roku 1995 si utahoval z westernových příběhů o osamělých mlčenlivých mstitelích. Zde konkrétně, jak název napovídá, z Leoneho spaghetti klasiky Pro hrst dolarů.
Práce na seriálu Spaced, který režíroval, jej svedla dohromady s komikem Simonem Peggem. S ním jako spoluscenáristou pak vytvořil slavnou Cornetto trilogii. S parodickou nadsázkou v ní parazitovali na schématech oblíbených zombie hororů v Soumraku mrtvých nebo klišé bayovských policejních akčňáků v Jednotce příliš rychlého nasazení. Putování po anglických pubech pak propojili s láskyplnou variací na Invazi zlodějů těl a Stepfordské paničky ve filmu U Konce světa.
Mezitím se bez Simona Pegga vydal do světa geeků, když ve svém zámořském debutu Scott Pilgrim proti zbytku světa propojil videoherní svět s žánrem romantické komedie. Baby Driver ve spojení akce, hudby a zběsilého vizuálu na Scotta Pilgrima navazuje, jen tentokrát v o něco mainstreamovějším podání než u předchozích filmů.
Drive pro teenagery
Strukturou vyprávění mnohem komplikovanější Scott Pilgrim se nezaplatil a tak to Edgar Wright tentokrát zkouší s jakousi teenagerskou gangsterkou, skloubenou s mnoha dalšími žánry. A už teď jde s tržbami okolo 120 milionů dolarů při 34 milionovém rozpočtu o jeho komerčně nejúspěšnější film.
Baby Driver je něco jako Drive pro teenagery. Hrdiny obou filmů mnohé spojuje. Pracují jako únikoví jezdci pro mafiánské bossy, jimž dluží nějaké peníze. Oba se zaštiťují předsevzetími o nových a lepších začátcích, které ale nastanou, až těmto bossům splatí poslední dluh. Oba jsou mlčenliví a potkávají ženu, kvůli níž chtějí zločineckou dráhu pověsit na hřebík. Vždy se ale něco zkomplikuje a oni jí do ní spíš zatahují.
Odlišnost je ale patrná ve stylu obou snímků. Namísto vtahující hypnotické, melancholické atmosféry s jemně pulzujícím ambientním podkresem Drive nabízí Baby Driver pravý opak. Rychlou, zábavnou cool jízdu, která sází na dynamickou audiovizuální stránku, podporovanou agresivní střihovou skladbou.
Choreograficky propracované automobilové honičky
Film má silný nástup, který nám ale předvede v podstatě vše, o co se bude film v následujících minutách opírat. Automobilové honičky mají propracovanou, až muzikálovou choreografii, za níž jsou vidět kaskadéři a ne speciální efekty. Kameraman Bill Pope honičky a přestřelky zabírá ze všech možných úhlů pohledu, používá co nejdelší záběry a přidává postupně na jejich tempu.
Tyto automobilové honičky jsou šponovány do čím dál větších obrátek, ale přitom si udržují relativně realistický charakter. Jím se liší od přepálené akce v sérii Rychle a zběsile, s níž sdílí stejný žánr heist movie. Akce je dokonale přehledná a zločinci v Baby Driver se při ní snaží být co nejméně nápadní, čímž se liší od jejich mnohem okázalejších kolegů z Rychle a zběsile. Takže žádné vytuněné sporťáky, ale používání aut při loupežích, které lépe splynou s těmi ostatními v provozu.
Únikový řidič
Talentovaný mladý řidič s přezdívkou Baby (Ansel Elgort) pracuje pro partu zločinců, kteří se zabývají bankovními a jinými vysoce výdělečnými loupežemi. Jako únikový řidič, který má dopravit lupiče na místo činu a bezpečně zpět, je nejlepší v oboru. A to i díky hudbě, kterou si během akcí pouští ve svém iPodu. Má jich několik, pro různé příležitosti.
Jako malý byl účastníkem automobilové dopravní nehody, která ho připravila o oba rodiče. Jemu z ní zůstal trvalý tinnitus, tj. chronické pískání v uších, které přehlušuje hudbou. Hudba posiluje při únikových akcích jeho reflexy a smysly a pomáhá mu naladit se na jeho osobní rytmus.
Baby žije se svým stárnoucím pěstounským otcem a tajně si zaznamenává hovory kriminálníků, které pak používá jako součásti svých vlastních remixů. Na své poslední práci, jíž splatí dluh mafiánskému bossovi Docovi (Kevin Spacey), má spolupracovat s Batsem (Jamie Foxx). Agresivním, impulzivním sociopatem, který po sobě při svých loupežných výpadech zbytečně zanechává mrtvé.
Mezitím se v bistru seznamuje s půvabnou servírkou Deborou (Lily James), kvůli níž chce opustit život, který vede. Doc mu ale vyhrožuje, že ublíží jeho blízkým, pokud to udělá. Svolí tedy k poslední akci, do níž jsou zapojeni i další členové týmu Buddy (Jon Hamm) a jeho přítelkyně Darling (Eiza González).Ale poté co Bats zabije policejního důstojníka, tlak na dopadení party zesiluje. A sen Babyho o vyvázání se ze světa zločinu a životě s Deborou naráží na meze zákona.
Jednorozměrné postavy a jednoduchý děj
Děj je řídký, předvídatelný a stihne ho vcelku odvyprávět trailerová ukázka. Posouváme se od loupeže k loupeži, přičemž dochází k třenicím mezi Babym a jeho zločineckými parťáky, kterým vadí, že se mladík od jejich světa zjevně distancuje.
Se sluchátky věčně nasazenými na uších, v černých brýlích a s nezúčastněným poker facem se Baby zúčastňuje jejich porad pouze fyzicky, duchem se zdá pohroužen zcela jinde. Co se po něm chce, ale vždy ví. Působí jako autistické dítě, které se stává pánem situace v momentu, kdy sedne za volant.
Postavy jsou jednorozměrné, nikam se nevyvíjí a není známa ani jejich motivace k vykonávání toho, co dělají. S výjimkou Babyho. Na hercích je ale vidět, že si své zkarikované a nadsazené gangsterské party užívají. To je příklad jak Kevina Spaceyho, tak Jona Hamma, které známe jako hlavní hrdiny seriálů Dům z karet a Šílenci z Manhattanu. Režisér této jejich televizní známosti využívá. Jamie Foxx tu pak do jisté míry variuje svou postavu Motherfuckera (MF) z filmu Šéfové na zabití.
Jednoduchý je i děj, který vedle vyšinutých gangsterů, plánování akcí a špičkování okolo toho a samotných akcí víc nenabízí, takže z hlediska nápadů se celkem brzy vyčerpá. Znatelné je to už někdy po půlce a závěrečná třetina dojíždí vyloženě ze setrvačnosti.
Postmoderní akční muzikál
Na ději nebo hlubší charakteristice postav ale Wright svůj film nestaví. Jeho tvůrčí záměr je zcela jiný a to přizpůsobit rytmu hudby akci, pohyb postav, ale i střihovou skladbu filmu. Střelba, kroky, zaklapávání dveří od auta, poctivá práce kaskadérů při automobilových honičkách, to vše je stříhané do rytmu skladeb kapel a interpretů jako Jon Spencer Blues Explosion, Queen, Barry White, Beach Boys, T. Rex nebo Focus.
Hrdina, trpící zvoněním v uších, má rytmus v srdci a tento rytmus se přenáší do struktury celého snímku, v němž jakoby se Babyho vnitřní já prolínalo s objektivní realitou. Události, vnímané z Babyho pohledu, jsou sladěny s hudebním podkladem způsobem, o němž se někdy mluví jako o postmoderním akčním muzikálu.
Postavy zde sice netančí, ale jejich pohyb je podřízen rytmu hudby. Pro muzikály i akční snímky je typické, že jsou plné choreograficky vytříbených scén, které se objevují i zde. V muzikálech bývá často výrazná romantická linka, která probíhá podobně jako seznamování a láska na první pohled Babyho a Debory.
Pohrávání si s žánrovými klišé
Edgar Wright si s klišé romantického, melodramatického, muzikálového, gangsterského a krimi žánru pobaveně hraje. Hlavní hrdina nemá rodiče, což je zvýrazněno flashbacky do minulosti. Dostane se tak na dráhu zločinu, kde jeho morální kompas osciluje mezi dvěma otcovskými figurami. Pěstounským otčímem a Docem. Debora mu připomíná maminku a spolu s ní se chce vymanit ze své minulosti. Ona alespoň na chvíli hru na Bonnie a Clyde přijímá. Mnohem důsledněji ji ale hrají Babyho parťáci Buddy a Darling a také tak dopadnou.
Problémem je, že tato hra s žánry a jejich klišé se neopírá o silnější příběh ani práci s charaktery alespoň ústředních postav. Režisér až příliš vše vsadil na jeden nápad se sladěním rytmu hudby a choreografie akce i pohybu postav, který mu vychází.
Na film, který má takřka dvě hodiny, je to ale málo a už od druhé půle je cítit, že dějově jednoduchému vyprávění dochází dech. Audiovizuální nápaditost se režisérovi nepodařilo přenést i do složky obsahové a tak můžete u tohoto stylového cvičení na téma synchronizace hudby a obrazu snadno vypnout mozek a nechat zaměstnávat jen své smysly. Na Wrighta mi to ale přijde málo.
Baby Driver
-
Žánr: akční romantická gangsterka
-
Původní název: Baby Driver – www.babydriver-movie.com
-
Země původu: Velká Británie / USA, 2017
-
Scénář: Edgar Wright
-
Režie: Edgar Wright
-
Hrají: Ansel Elgort, Lily James, Kevin Spacey, Jon Bernthal, Jon Hamm, Eiza González, Jamie Foxx, Sky Ferreira, Viviana Chavez, Flea
-
Distribuce: Falcon
-
Distribuční premiéra v ČR: 27. 07. 2017