Spolu s tím, jak výrobci vylepšují technologie LCD televizorů a používají novější a lepší LCD panely, zmenšují se i rozdíly v kvalitě obrazu. Výrobců LCD a plazmových obrazovek zas tolik není. Po zavedení výroby panelů nové generace se tedy produkce starších panelů neruší, ale jednoduše se prodají dalším firmám, které vlastní výrobu nemají.
Důsledkem technologického vývoje je, že prémiové a drahé modely jsou sice vynikající, ale loňské technologie absolutní špičky (Full HD, 100 Hz) již mají prakticky všichni – bezejmenné asijské výrobce nevyjímaje. Rozdíly stále existují, ale málo kdo z výrobců se může chlubit, že používá unikátní technologii, kterou nikdo nemá.
Co z toho plyne? Téměř každý vystavovatel v Berlíně dává najevo, že důraz klade především na vzhled televizoru. Při tiskových konferencích shodně firmy začínají prohlašovat, že v oblasti technologie už moc není kam jít, a tak se budou orientovat především na unikátní design, kterým svůj televizor odliší.
Například u levnějších LCD televizorů méně známých firem se stále vyskytují nedostatky, s nimiž se LCD technologie potýká či potýkala – problematická černá, změna barev při větším pozorovacím úhlu, drobné rozmazání obrazu. Nicméně ve velmi důležité kategorii cenově dostupných výrobků je u značkových televizorů poměrně zjevný trend zmenšovánírozdílů v obraze, a čím dál více bude záležet na vkusu kupujícího.
Na tomto dojmu se ale jistě podepisuje fakt, že záběry a filmečky, které běžely na televizorech, jsou pro podobné účely vyladěné a mají za úkol jediné: potlačit nedostatky a uchvátit dokonalostí obrazu. Přesto lze říct, že díky vyrovnané kvalitě se zvětšuje tlak na cenu výrobku, neboťvýrobce si již nedovolí držet vysokou cenu jen kvůli lepšímu obrazu. Větší rozdíly se objevují v designu, výbavě, ergonomii, kvalitě plastů, zvuku či tuneru, případně v použití zajímavé technologie, která televizor vyčlení z davu (Samsung – LED, Philips – Ambilight atd.).