Jméno Philipa Rotha (1933), představitele americké židovské literatury, se pravidelně už několik let objevuje mezi nejvážnějšími čekateli na ocenění Nobelovou cenou za literaturu. Nejinak tomu bylo i letos, kdy tuto cenu získal zpěvák a básník Bob Dylan.
Velmi významně je Roth spjat i s českým prostředím. V sedmdesátých letech sem pravidelně jezdil, navštěvoval a podporoval tehdy zakázané autory a z těchto setkání vytěžil námět pro svou novelu Pražské orgie (1985). Tu se nyní chystá zfilmovat režisérka Irena Pavlásková. Po Zemský ráj to na pohled by šlo o její již druhý pohled na privátní život disidentské komunity v období normalizace.
Philip Roth filmaře přitahuje už od šedesátých let, kdy se proslavil se svou knihou Portnoyův komplex (1969), jež byla o tři roky později adaptována. Filmového převedení se dočkaly i jeho romány Lidská skvrna, Umírající zvíře a Pokoření, v nichž s ironií pracuje s tématem nerovných vášnivých vztahů mezi staršími muži a mladšími ženami.
Plavovlasý „polobůh“
V Americké idyle jde opět o mezilidské vztahy, tentokrát ty rodinné, jež rozehrává na pozadí společenských a politických změn v druhé půli dvacátého století. Jde o jeden z Rothových nejlepších románů, který vyšel v roce 1997 a rok později za něj autor dostal prestižní Pulitzerovu cenu.
Vybrat si pro svůj režijní debut vícegenerační rodinnou ságu, chtělo od skotského herce Ewana McGregora velkou odvahu. A také dobrého scenáristu, který by tuto mnohovrstevnatou předlohu převedl do stejně plastického filmového tvaru. Této úlohy se ujal John Romano (Obhájce), který se zaměřil především na melodramatickou linii celého vyprávění, zachycující rozpad rodinných vazeb.
A zde už dochází k onomu zploštění. V předloze je hlavní postava Seymour ztělesněním úspěchu, amerického snu v nejzářivějších barvách. Vypravěč příběhu Nathan Zuckerman jej líčí trochu jako nordického poloboha. Ušlechtilá, krásná tvář, plavé vlasy, modré oči, sportovní zdatnost, odvaha, ale i schopnost empatie.
Autorovo alter ego
Ona vypravěčova fascinace jeho osobou je užita záměrně, aby o to víc vynikla tragičnost Seymourova osudu. Odtud i ironicky použitý název Americká idyla. Ve filmu onen „polobožský“ charakter hlavní figury není tak patrný a my máme pocit, že sledujeme především dramatický příběh otce a jeho odcizené dcery.
Tvůrci filmu narativní strukturu románu zachovali, takže i zde se stává vypravěčem příběhu stárnoucí, bezdětný a osamělý americký spisovatel Nathan Zuckerman (David Strathairn), který se na srazu absolventů střední školy po pětačtyřiceti letech potkává se svým spolužákem Jerrym (Rupert Evans).
Jerry je lékař a mladší bratr Seymoura Levova (Ewan McGregor), který nedávno po dlouhé nemoci zemřel. Mimochodem na stejnou nemoc, rakovinu prostaty, kterou Nathan úspěšně překonal. Nathan vždy Seymoura vnímal oním oslněným, idylickým prizmatem a až nyní se dozvídá, že jeho život měl k oné americké idyle z názvu filmu daleko.
Ztělesnění amerického snu
Vypravěč, ono Rothovo literární alter ego, nás začne seznamovat s jeho životním příběhem, který se zároveň stává historií Ameriky poválečných let. Seymour, přezdívaný kvůli svým blonďatým vlasům a modrým očím Švéd, je potomek židovské rodiny, která do Ameriky přišla z Evropy. Jeho a Jerryho otec Lou (Peter Riegert) se věnoval rukavičkářství a v Newarku vybudoval světoznámou firmu Newark Maid.
Seymour byl středoškolskou sportovní hvězdou, vynikající v basketbalu a americkém fotbalu. Po jejím skončení přes otcův nesouhlas vstoupil do amerického námořnictva, kde bojoval na konci druhé světové války proti Japonsku.
Po návratu do vlasti odmítl nabídku několika slavných univerzit, které si přály, aby za ně hrál a místo toho si vybral nevýznamnou univerzitu Uppsala College. Zde se seznámil s Dawn Dwyer (Jennifer Connelly). Irskou katoličkou a někdejší Miss New Jersey, již přes počáteční odpor otce pojal za manželku.
Po škole vstoupil Seymour do otcovy továrny na rukavice, kde se vypracoval od píky. Po odchodu otce na zasloužený odpočinek se ujal jejího řízení. Dařilo se mu i v privátním rodinném životě. Dawn se na venkově poblíž New Yorku realizovala ve farmaření (chov krav) a společně zde vychovávali jejich dceru Meredith (Dakota Fanning).
Generační i společenská vzpoura
Jejich život se zdál být idylický až do chvíle, kdy Merry, která se potýkala s koktáním, spatřila v televizi záběr upáleného vietnamského mnicha. Sociopolitický kvas šedesátých let, k němuž patřilo i protestní černošské hnutí, ji silně zasáhne a ona se přidává na stranu odpůrců proti válce ve Vietnamu.
Své rodiče najednou vnímá jako konformní měšťáky, kteří se nezajímají o to, co se kolem nich děje a chtějí mít jen svůj klid. Začne proti nim rebelovat, pohrdat jimi a odcizovat se jim. Rodiče věří, že jde o přechodnou fázi vzdoru a snaží se vůči ní být maximálně empatičtí.
Rodinná krize ale vyvrcholí jejím útěkem, po němž se rodiče dozvídají, co bylo jeho příčinou. Merry se v rámci protestních levicových aktivit zapojila do přípravy teroristického aktu v Newarku, kde stojí otcova továrna. Bomba, nastražená na poště, usmrtí jednoho místního občana a po jejich stopách začne intenzivně pátrat FBI.
A nejen ona. Také Seymour, který si odmítá připustit, že by jeho milovaná holčička mohla být vrah. Navíc vrah, který rodiče hluboce nenávidí a nechce je už nikdy vidět. V atmosféře zoufalství a nejistoty, kdy je jim FBI prohledáván dům a odposloucháván telefon, se ptají, kde udělali v její výchově chybu.
Jak se vyrovnat s tím, že dítě je vrah
A zde začne vypravěč přibližovat hlubší psychologické důvody toho, co stálo za Merryinou revoltou. Před spolužáky působila Merry plaše a nikdy se s nimi příliš nespřátelila. Značně žárlila na matku, která ji z jejího pohledu nikdy plně nepřijala. Matka jí až příliš jí dávala najevo svou nespokojenost s tím, že nedosahuje jejím nárokům. V této souvislosti je naznačeno i to, že ono dceřino koktání může být jejím vědomým aktem, jak se proti matčiným nárokům na krásu či dokonalost vzbouřit a jak ji trestat za její přehlíživost.
Postupně rodiče docházejí k odlišným stanoviskům ve vztahu k tomu, co udělala. Matka se psychicky zhroutí a po vyléčení odmítá dceru přes všechnu bolest, kterou jí to způsobuje, dál omlouvat. Stává se pro ni v uvozovkách mrtvou. Seymour se dál snaží dokázat, že musela být zmanipulována a že takového činu by sama nebyla schopná.
Hledá ji několik let, během nichž se mu rozpadá i jeho zbývající rodinný život. Když ji konečně najde, zjišťuje, že míra její fyzické a psychické devastace už je taková, že jim to neumožňuje najít k sobě cestu zpět. Tato skutečnost jím hrubě otřese a do konce života se z ní nevzpamatuje.
Ztráta nevinnosti
Nápad vyprávět příběh zhroucení amerického snu na příkladu jedné rodiny je velmi nosný, protože je to přesně ten model vyprávění, v němž se potkávají malé dějiny (rodinné) s těmi velkými (politický a společenský dobový kvas).
Philip Roth zde navíc na šedesátá léta nahlíží trochu jinak než autoři generace hippies. Poukazuje na extremismus protestujících skupin proti válce ve Vietnamu, které se neváhaly uchýlit i k teroristickým činům, a klade si otázky po upřímnosti a dějinném významu celé revolty.
Seymour, ono ztělesnění amerického poválečného úspěchu a prosperity, velebí padesátá léta s jejich ideologií domácího blaha. Tehdy má pocit, že má život pod kontrolou a že Amerika je pro židovské imigranty zemí zaslíbenou. Šedesátá léta pak vnímá jako dobu, kdy Amerika ztratila svou nevinnost.
Pro generaci jeho otce byl typická tvrdá práce. Pro jeho úsilí o stoprocentní asimilaci, kdy finanční prostředky posloužily jako prostředek k dosažení modelového amerického způsobu života. Třetí generace jeho dcery už tento optimismus a světskou víru v úspěch nesdílí a svým konáním ho popírá.
Aktuální přesahy
Přitom Seymour není žádný zpátečník, který by třeba v otázce emancipace černošského hnutí přistupoval ve své továrně k nějaké segregaci. Naopak. Ale ve světle událostí, které postihnou jeho rodinu, se pro něj šedesátá léta, nebo spíš jejich druhá polovina, mění v noční můru. Jak se rozpadá jeho osobní život, rozpadá se dle něj i Amerika.
Trochu staromódní lamentování bílého muže nad světem, jemuž postupně přestává rozumět, se ukazuje nečekaně aktuální v době, kdy se v souvislosti s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických volbách mluví o poslední vzpouře bílého muže.
Těch aktuálních přesahů je zde více. Generační neporozumění, vedoucí k rozpadu rodin, obavy z terorismu, sociální a rasová nerovnost. Onen fenomén rozdělené společnosti, který se ukazuje z hlediska hodnot, vyznávaných jejími jednotlivými členy, jako stále reálnější.
Rodičovská láska a odpovědnost
Předloha Philipa Rotha o všech těchto problematických stránkách společenského života pojednávala, její filmová adaptace se víc soustředila na vykreslení hlavní melodramatické dějové linie. Ta se ptá po povaze rodičovské lásky a odpovědnosti rodičů za jejich děti. Jak moc je tato láska bezpodmínečná? Jak moc jsme odpovědni za své děti? Padá jejich vina i na nás? Dokážeme se od této viny oprostit, abychom my sami mohli jít dál a ten pocit zodpovědnosti nás zcela neparalyzoval?
Dobře na tyto otázky odpovídá scéna, kdy rodiče Merry navštíví vdovu se synem po muži, jehož zabil bombový útok. Snaží se omluvit za svou dceru, ale vdova jim říká, že i oni jsou oběti, které tento teroristický akt poznamená. Což se i stane. Dawn se snaží od trýznivé minulosti odstřihnout. Třeba i tím, že si přizná, že vychovala vražedkyni. Seymour to nedokáže, což vede k jejich dalšímu bolestnému nesouladu.
Scenárista s režisérem ale všechny tyto jemné vztahové nuance z předlohy spíš nahazují, než že by je do hloubky prokreslovali. Neznalý předlohy se tak často může ocitnout v pozici toho, komu chybí bližší souvislosti. Příkladem budiž pasáž, kdy se Dawn ocitne v blázinci a zase zpět. Postavy tím trpí a platí to jak pro Dawn, tak pro její dceru Merry, která díky tomu působí trochu jednorozměrně jako rozmazlený fracek.
Berme to jako daň z nezkušenosti u režijního debutanta, kterým je Ewan McGregor. Ono zplošťování motivací postav, jednotlivých linií i celkového dobového kontextu mu budou hůř odpouštět znalci knižní předlohy, kteří ale zas budou zvědaví, jak si režisér s touto látkou poradil. Ty ostatní by mohlo nalákat téma dysfunkčních rodinných vztahů na pozadí dobového kontextu, který máme často tendenci si idealizovat.
Americká idyla
- Žánr: drama
- Původní název: American Pastoral
- www.americanpastoral.movie/
- USA, 2016
- Scénář: John Romano (podle předlohy Philipa Rotha)
- Režie: Ewan McGregor
- Hrají: Ewan McGregor, Jennifer Connelly, Dakota Fanning, Hannah Nordberg, Uzo Aduba, Rupert Evans, Molly Parker, David Strathairn
- Distribuce: CinemArt CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 17. 11. 2016
Hodnocení filmu: 6/10