Po skončení harrypotterovské a Twilight ságy se filmová studia snažila na tyto komerčně mimořádně úspěšné série navázat. Základ byl vždy stejný. Populární knižní bestseller pro teenagery, s výrazným hrdinou či častěji hrdinkou v hlavní roli. A pilotní film, který měl položit základ případným pokračováním.
Mnohé propadly, jiným se naopak dařilo. To je především případ dvojice filmů, vzniklých podle knižní předlohy Suzanne Collins Hunger Games. Ukázalo se, že dystopické sci-fi se sympatickou, emancipovanou a kurážnou hrdinkou, která se pohybuje v jakémsi orwellovském totalitním světě, jehož pravidla jsou uzpůsobena na míru čtenářkám časopisu Bravo, zabírají.
A následovaly proto další. První díl povstalecké Divergence trilogie dle románové ságy Veronicy Roth komerčně už tolik neoslnil a tak si studio 20th Century Fox možná řeklo, že těch dívčích hrdinek už je moc a rozhodlo se to zkusit s chlapeckými protagonisty.
Debutující tvůrci
Za základ si vzalo knižní trilogii Labyrint jednačtyřicetiletého amerického spisovatele Jamese Dashnera, jejíž první díl The Maze Runner (česky Labyrint: Útěk) vyšel v roce 2009. Jeho adaptace se chopil režisér Wes Ball, který byl dosud znám jen jako tvůrce krátkometrážních snímků A Work in Progress (za který dostal studentského Oscara), Jacob: The Move a Ruin. A právě ten poslední z roku 2012 zaujal lidi od Foxů natolik, že se na něj rozhodli koupit práva. Režiséra si pak zavázali, že po natočení Labyrintu tento jeho devítiminutový animák rozvede do celovečerní hrané podoby.
Nejprve ale budou určitě zvědaví, jak dopadne přijetí jeho celovečerního debutu. Scenáristicky se ho ujala trojice nováčků T.S. Nowlin, Grant Pierce Myers a Noah Oppenheim, k nimž projevilo studio takovou důvěru, že T.S. Nowlina pověřilo i sepsáním scénáře k druhému dílu labyrintové ságy. Ten má podtitul Zkouška ohněm, třetí pak Vražedná léčba. Série byla ve světě velmi úspěšná a Dashner k ní napsal v roce 2012 i prequel.
Chlapci bez minulosti spojeni osudem
Děj prvního dílu, který se odehrává v blíže neurčené (zřejmě) budoucnosti nás zavádí na místo, zvané Plac. Jde o zelené prostranství, které je ze všech stran obehnané masivními betonovými stěnami, které vypadají jako skály. Právě sem vyveze zmateného, vyděšeného a právě se probudivšího Thomase (Dylan O' Brien) podzemní výtah. Vůbec na nic si nepamatuje, dokonce si zpočátku nevzpomíná ani na vlastní jméno.
Hned po příjezdu jej přivítá skupina dalších mladíků, které potkal stejný osud jako jeho. Nepamatují si na nic ze své minulosti a netuší ani proč se zde ocitli, ani kdo je sem poslal. Vědí jen to, že na mýtinu každý měsíc dorazil ve výtahu jeden z nich.
V průběhu tří let zde vytvořili komunitu, která se na tomto podivném místě snaží přežít ve formě jakési primitivní společnosti, v níž má každý své určení. Někdo obstarává potravu, ti nejodvážnější pak neúnavně hledají únikovou cestu ven.
Možný klíč k labyrintu?
Možnost utéct mají chlapci každé ráno, kdy se ve zdi otevírá obrovská brána. Ta jim však umožňuje pouze vstoupit do obrovského a neustále se měnícího bludiště, které jejich nový domov obklopuje. Nejlepší běžci postupně mapují jednotlivé části labyrintu, což je ale úkol značně nesnadný, protože dráhy v labyrintu se každou noc mění. Mají na to navíc jen čas vymezený denním světlem, večer se brána uzavírá.
Kdo se nestihne včas vrátit, ten mezi stěnami labyrintu pravděpodobně zahynul. Zůstane po něm jen přeškrtnuté jméno, vyryté na stěně a spousta otázek, jak vlastně skončil. Labyrint se totiž v noci mění na děsivé místo, plné nejrůznějších nástrah, kvůli nimž se pravděpodobnost přežití v jeho útrobách limitně blíží k nule.
Thomase přesto bludiště neustále přitahuje. Možná za to může i fakt, že je jiný než ostatní chlapci. Jemu jedinému se zdají podivné sny o minulosti a o záhadné organizaci se zkratkou W.C.K.D. Navíc právě jeho jméno vykřikne nový pasažér, kterého přiveze na Plac další výtah.
K překvapení všech to ale není chlapec, ale dívka Teresa (Kaya Scodelario). První v historii mýtiny a zároveň posední, která sem přijíždí, jak oznámí. Tak jako byl Thomasův příjezd očekáván, tak její ne. Protože se objevila ne za měsíc, jak bylo dosud zvykem, ale pár dní po Thomasovi. A právě ona možná drží klíč od brány jejich vězení. A zdá se, že i od tajemství, uzavřených v Thomasově mysli.
Nic pro arachnofobiky a kaustrofobiky
Na to, že se režie ujal nováček na poli celovečerního filmu, tak se mu v tomto dvouhodinovém vyprávění velmi zručně daří pracovat s napětím a tajemstvím. Wes Ball nám představí chlapecké společenství, v němž jsou jeho jednotliví členové odkázáni jen sami na sebe. Jejich výskyt na Place bychom mohli brát jako něco mezi dobrodružnou robinsonádou a pionýrským táborem, kdyby pro ně existovala cesta zpět.
Vzhledem k tomu, že jsou chlapci uzavřeni v ohraničeném prostoru, nic si nepamatují ze své minulosti a jejich budoucnost je nejistá, tísnivá atmosféra se dá doslova krájet. Režisér pracuje pouze s náznaky ohledně jejich situace a pečlivě dávkuje informace, které by nám mohli poskytnout klíč k tomu, proč se nacházejí právě zde. Když už nám na některou otázku odpoví, vyvstanou na jejím podloží další, které nechává otevřené.
Od počátku se mu daří vtáhnout diváka do děje a přimět ho k tomu, aby se o osud teenagerů zajímal. A taky se o ně bál, to když dojde na pasáže, jež se odehrávají v nočním labyrintu. Ke slovu přicházejí krvežízniví rmutové, mutanti, kteří vypadají jako kříženci pavouků a robotů a vyprávění rázem získává hororovou atmosféru. Což ještě umocňuje použitá hudba.
Po vzoru Vetřelců režisér nejúčinněji buduje napětí, dokud divák v labyrintu monstra nespatří, ale cítí jejich všudypřítomné nebezpečí. Ale i potom má ještě v zásobě pár nápadů, které vyděsí nejen arachnofobiky a klaustrofobiky. Ti druzí budou mít ze stěn, které svírají chlapce a mohou je i rozdrtit, těžké sny.
Bez už takřka povinné romance
Pokud byste očekávali, že přijde nějaké romantické odlehčení této atmosféry, upozorňuji, že se nedostaví. Vzhledem k tomu, že kolektiv je až na jednu výjimku ryze pánský, tak když dojde na emoce a velká slova, jde o ty, které se dotýkají přátelství a vzájemné solidarity.
Reakce chlapců v teenagerském věku, kteří po třech letech vidí dívku, by byla asi jiná, než se nám snaží film zprostředkovat, ale berme to tak, že se tvůrci rozhodli alespoň v tomto dílu sladkobolné romance vyvarovat a vsadit radši na jiný modus vyprávění. Dospívající se nejprve musí dostat z labyrintu ven a zřejmě v dalších dílech dojde i na nějaké to sblížení.
Neuspokojivý závěr
Jak již bylo řečeno, režisér velmi nejednoznačně nastiňuje situaci mládežníků i důvody toho, proč se uprostřed betonových zdí ocitli. Inteligentní divák, který předlohu nečetl, si může mnohé domyslet, ale od závěru očekává, že mu dává uspokojivé odpovědi na otázky, jež se v průběhu děje objevily.
A zde vyprávění selhává, nebo pokud mu budeme hodně nakloněni, tak si nechává otevřená vrátka pro vysvětlení v dalším dílu. Divák se tu díky tomuto přístupu ocitá v pozici rukojmího, který si musí počkat dva, tři roky na dvojku, která mu možná řekne víc.
Labyrint: Útěk se tímto nejasným a rozpačitým zakončením sám degraduje do pozice dvouhodinového pilotního dílu k seriálu, který nám po vzoru Ztracených bude dál objasňovat ústřední záhadu. Ztracené zde nezmiňuji náhodou, neboť právě tento mysteriózní seriálový fenomén, spolu s hororovou Kostkou a trosečnickým Pánem much byl režisérovi spolu s předlohou inspirací pro vznik jeho filmu.
Neokoukaní dvacátníci
Ten se od ostatních adaptací young adults románů liší nejen absencí romantické linie, ale i tím, že se zde s výjimkou závěrečného cliffhangeru, který v laboratoři představí ty, jež dospívající celou dobu pozorují, nevyskytují dospělé herecké hvězdy.
Herecké otěže plně přebírají mladí herci, vesměs dvacátníci Dylan O' Brien (Stážisti), Will Poulter (Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka, Millerovi na tripu), Thomas Brodie-Sangster (Láska nebeská, Hra o trůny) a Kaya Scodelario (Moon, Bouřlivé výšiny), která byla už jednou z adeptek na roli Katniss v sérii Hunger Games. Postavy jsou definovány podle toho, jaké postavení v rámci Placerů zastávají i jak se staví k tomu, zda riskovat v labyrintu nebo udržovat status quo na louce. Jejich autenticita se pak odvozuje hlavně od neokoukanosti jejich tváří.
Režisér příslibem do budoucna
Režisér Wes Ball herce staví do akčně hororových i dramatických momentů. K těm prvním mu nahrává povedený design labyrintu i strašidelný klepot nožiček biomechanických monster. Rychlá akce a zvlášť v noci by mohla být přehlednější a lépe sestříhaná, ale to je zřejmě daň za nepříliš vysoký rozpočet i způsob jak se to pokusit zakrýt.
Labyrint: Útěk se veze na trendové vlně adaptací teenagerských dystopií, od jejichž převažujícího kurzu se odlišuje silnějším zaměřením na mužské dospívající publikum a absencí romantické zápletky. Ta je zde nahrazena hutnou, až hororovou atmosférou a akční kinetikou, prozrazující že s celovečerně debutujícím režisérem Wesem Ballem můžeme pro tento typ podívaných do budoucna počítat.
Jako nováček se ale režisér současně nevyvaroval některých chyb. Střih by mohl být přehlednější a otevřený konec si také mohl rozmyslet, neboť rozděluje diváky do dvou skupin. Jedny naštve a budou kvůli němu filmu vyčítat, že působí jako dvouhodinový pilot k dalším dílům série. Druhé naopak navnadí k pozornosti k nim. Každopádně nejvíce asi potěší znalce románové předlohy a diváky z věkové kategorie, korespondující s věkem ústředních hrdinů. Jestliže do této skupiny patříte, neváhejte se do Labyrintu vydat.
Labyrint: Útěk
- Žánr: mysteriózní
- Původní název: The Maze Runner
- www.themazerunnermovie.com
- USA 2014
- Scénář: T.S. Nowlin, Grant Pierce Myers, Noah Oppenheim (podle předlohy Jamese Dashnera)
- Režie: Wes Ball
- Hrají: Dylan O´Brien, Aml Ameen, Hong-ki Lee, Thomas Brodie-Sangster, Will Poulter, Dexter Darden, Kaya Scodelario, Chris Sheffield, Joe Adler, Alexander Flores, Patricia Clarkson
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 18. 09. 2014