V letošním roce významných osmičkových výročí si připomínáme sto let od založení Československa. Finsko si sté výročí nezávislosti připomnělo na konci minulého roku. Při té příležitosti byla do kin uvedena v pořadí již třetí adaptace románového bestselleru Neznámý voják. Finsko jí znovu vzdalo hold heroickému nasazení vlastních vojáků, kteří bojovali ve válce se Sovětským svazem.
Kulometná rota
Realistický a antimilitaristický válečný román Neznámý voják (1954), který napsal finský spisovatel Väinö Linna (1920 - 1992), patří dodnes k nejčtenějším finským knihám. Odehrává se během tzv. Pokračovací války (1941 - 1944), kdy se Finsko postavilo na odpor sovětskému Rusku.
Autor v něm sleduje průběh celé války na osudech kulometné roty, složené z mužů z nejrůznějších koutů Finska, kteří zastupují i různé společenské vrstvy. Hrdinové procházejí těžkými boji v počáteční ofenzivě roku 1941, při které finská vojska postoupila na historické hranice.
V klidném období let 1942 - 43 je potkáváme při posádkové službě v dobytém Petrozavodsku a v drobných šarvátkách poziční války. V závěrečné části románu hrdinové čelí sovětskému protiútoku z léta 1944 a ve strastiplných bojích ustupují zpět k hranici z roku 1940.
Švejkovský humor první filmové adaptace
Zfilmování knihy, v níž její autor vycházel z vlastních válečných zkušeností, na sebe nenechalo dlouho čekat. Už o rok později v roce 1955 se objevila stejnojmenná adaptace v režii Edvina Laineho, která se stala nejnavštěvovanějším finským filmem všech dob s 2,8 miliony diváků v domácích kinech.
Jaká je to návštěvnická síla, vynikne, když připomeneme, že Finsko má 5, 5 milionů obyvatel, po válce to bylo něco přes 4 miliony. Z filmu se v průběhu let stal národní vlastenecký symbol. Od roku 2000 ho uvádí finská veřejnoprávní televize vždy na Den nezávislosti 6. prosince a k obrazovkám pravidelně přitáhne na milion diváků. Není tak Fina, který by knihu nečetl nebo neznal její adaptaci.
Režisér románovou předlohu ve své adaptaci velmi ctil, včetně jejího humoru, který v kritice vojenské mašinerie a nesmyslnosti válčení hodně připomíná ten švejkovský. Oproti Haškově Švejkovi se tu ale nepracuje s individuálním hrdinou, ale tím kolektivním, který je velmi živoucím organismem, což zavdává prostor pro rozehrání slovní i situační komiky.
Syrovější verze druhá
O třicet let později vznikla druhá, o poznání syrovější a už barevná verze režiséra Rauniho Mollberga. Na jejím scénáři se podílel autor předlohy Väinö Linna, což filmařům dodalo odvahu nakládat s předlohou volněji a natočit invenčnější adaptaci, než byla ta první.
Postavy Mollbergova filmu jsou mladší, psychologicky prokreslenější a zádumčivější. Ani jim ale nechybí břitký humor, který však tentokrát nepramení z prvoplánového opakování známých knižních replik. Proto část diváků i kritiků přijala snímek v době jeho vzniku s rozhořčením. Namísto „starých dobrých" scén v novém hávu se museli vyrovnávat s nečekanou a provokující poetikou.
Zimní válka
Nyní přichází do kin třetí verze, vycházející opět z událostí tzv. Zimní války (30. 11. 1939 - 13. 3. 1940), během níž se Finsko postavilo Sovětskému svazu. Winston Churchill tehdy ocenil odvahu finských vojáků ve svém projevu, když prohlásil: „Osamocené Finsko ukazuje, čeho jsou schopni svobodní muži.“
Stalin a Hitler si v roce 1939 domluvili rozdělení vlivu v sousedních zemích a brzy zahájili i jejich porcování, v čemž jim nikdo moc nebránil. Společně obsadili Polsko, Stalin zabral Lotyšsko a Estonsko. Na řadě bylo Finsko, po kterém Rusové žádali vydání Karélie, ležící na jejich hranicích blízko Leningradu.
V listopadu 1939 bez vyhlášení války vtrhla Rudá armáda do Finska, ale i přes mnohonásobnou převahu v mužích i zbraních nedokázala finskou obranu prolomit. Až po několika měsících tzv. Zimní války vybojovali na Finsku část území. V roce 1941 se situace změnila. Hitler porušil pakt se Stalinem a německá armáda vtrhla do Sovětského svazu. Finové se toho rozhodli využít a pod záštitou Německa vybojovat obsazené pohraničí zpět.
Pokračovací válka
A právě tady začíná příběh bojové kulometné jednotky. Odehrává v rozmezí června 1941 až září 1944, tedy od mobilizace po příměří tzv. Pokračovací války. V roce 1941 se Finsko po prohrané Zimní válce připravuje na ofenzivu, aby nabylo zpět ztracená území v Karélii. Armáda postupuje rychle a brzy dosáhne staré hranice.
Velký finský vojevůdce a vrchní velitel ozbrojených sil, generál Carl Gustaf Emil Mannerheim, ale prosadil, aby se šlo i za tuto linii. Z taktických i bezpečnostních důvodů, protož zabrané území nad hranice z roku 1939 jednak umožňovalo lépe se hájit v případě útoku a mělo se stát i součástí diplomatického vyjednávání. Na to ale Sovětský svaz nepřistoupil.
V klidnějším, dvou a půl letém období 1942 - 44 Finsko svou účast ve válce omezilo na držení dobytých pozic a snahy o mírová jednání, která by uznala jejich hranice z roku 1939. Období poziční války a života v zákopech pak ukončí v létě roku 1944 masivní útok sovětské armády na Karelské šíji. Finové jsou nuceni ustupovat, hrdinný duch ale přetrvává.
Seznámení s vojáky
Sledujeme tak pro nás možná méně známou kapitolu druhé světové války, ale pro Finy určitě klíčovou etapu jejich národních dějin. Po porážce v Zimní válce a vzdání se části východního území Sovětskému svazu přicházejí rodiny o domovy a majetky.
Z obsazené Karélie pochází i farmář a veterán první finsko-ruské války Rokka (Eero Aho). Nejvýraznější postava vyprávění, charismatický rebel, statečný, s přirozenou autoritou mezi ostatními vojáky, který by nejradši byl doma se svou rodinou. Čeká tam na něho jeho těhotná žena Lyyti (Paula Vesala) s dětmi, což jeho válečnému úsilí dodává jasnou osobní motivaci. Postava manželky se v předchozích adaptacích neobjevovala a zastupuje zde civilní pohled na válku.
Prostřednictvím flashbacků poznáváme zázemí i dalších postav. Během války se v katedrále v Helsinkách žení se svou snoubenkou idealistický kapitán Kariluoto (Johannes Holopainen). Výraznými postavami jsou i Hietanen (Aku Hirviniemi) a Vanhala (Hannes Suominen), kteří jsou iniciátory humorných situací, naopak Koskela (Jussi Vatanen) je tichý, rozvážný mladík. Všichni válčení berou jako věc národní hrdosti, oproti nim ale stojí postava Rahikainena (Andrei Alén), který vojenského stavu zneužívá a bezostyšně si přivlastňuje vše, co mu přijde pod ruku.
Stavba vyprávění kopíruje fáze války
Stavba vyprávění kopíruje jednotlivé fáze Pokračovací války. Po intenzivní ofenzivě se zvolní ve střední části, kdy se ocitáme v dobytém Petrozavodsku, hlavním městě Karélie. Rokka s kamarády se účastní čajové dýchánku v ruské domácnosti, kde má jejich kontakt se ženami a zpěvem Kalinky v sobě nádech romantiky.
Pak se zase zrychlí a přechází se k neméně vyhrocené defenzivě a ústupu. Naděje a obrovské nasazení, korunované počátečním vydobytím ztracených pozic a i něčeho navíc, postupně střídá únava z nekonečných bojů a války, která nebere konce.
Hrdinové, k nimž vytvoříte nějaký vztah zvláště v oněch klidnějších pasážích, kdy se nebojuje, umírají bez patosu, ale nikoliv bez emocí, které v nás jejich skon vyvolává. Bojuje se o každý kus země v hlubokých lesích, zákopech, ledových řekách, mokřinách, sněhových závějích nebo na ruských hranicích.
Dynamické válečné scény
Bojové scény, jež se v závěru střídají v rychlé gradaci, jsou podané realisticky a bez digitálních efektů a o to sugestivněji působí. Režisér měl na film rozpočet 7 milionů eur, což na takhle výpravnou podívanou není nijak moc a z nedostatku udělal přednost.
Kamera Miky Orasmaa, v kombinaci se střihem a zvukovou stopou, činí bojové scény přehledné, velmi dynamické a současně detailní v zachycení fyzické námahy vojáků, kteří se vydávají na zteč proti početně i technikou mnohonásobně lépe vybavené sovětské armádě. Nic se tu nepřikrášluje, jde se až na dřeň fyzických a duševních sil, zvlášť ve chvílích, kdy vojáci s vývojem konfliktu ztrácí naději. Ne ale hrdost a vlastenecký zápal.
Divákům, kteří se ne až tolik orientují ve finských reáliích, slouží pak v zmapování tohoto válečného konfliktu jako doprovod filmového vyprávění krátké informační texty, náhledy na mapky s postupem armád a filmové týdeníky.
Ve Finsku nejvýdělečnější film roku
Film devětačtyřicetiletého finského režiséra Aku Louhimiesa, jehož předchozí snímky Milovat a opouštět, Zamrzlá země nebo Mrazivé město jsme mohli vidět na karlovarském festivalu, je tak svým pojetím určitě bližší syrovější druhé adaptaci románu z roku 1985.
Prostřednictvím dynamické podoby válečných střetů cítíme intenzivní zapojení do děje, skrze osudy vojáků to emotivní. Menší kinematografie tu ukazuje, že umí vyprodukovat výpravnou válečnou podívanou, jež snese srovnání s obdobnými žánrovými velkofilmy zámořské provenience.
Ztvárnění válečného konfliktu, připomínajícího boj Davida s Goliášem, celkem zaslouženě díky tomu slaví úspěch jak divácký, tak kritický a profesní. Na předávání finských cen Jussi palkinto, což je obdoba našich Českých lvů, z jedenácti nominací proměnil snímek pět ve vítězství. Bylo to v technických kategoriích (zvuk, střih, masky), pro nejlepšího herce, jímž se stal Eero Aho v roli Rokky a filmu přistála i cena divácká.
O diváckém zájmu svědčí skutečnost, že snímek vydělal za první víkend ve Finsku 3,6 milionů amerických dolarů, což je nejúspěšnější uvedení finsko-jazyčného filmu vůbec. Zároveň jde o nejvýdělečnější film ve finských kinech v roku 2017 vůbec.
Pozvánka k návštěvě kina je to jistě lákává, škoda jen, že se k nám film nedostává v původní tříhodinové verzi, ale v této o tři čtvrtě hodiny kratší, určené pro mezinárodní publikum. Až budeme moci tento původní režisérský sestřih vidět, snadněji se bude posuzovat, o co je tento, co jde do našich kin, ochuzen. I tak ale funguje velmi dobře.
| AVmania.cz |
| Neznámý voják |
|
8 |
Neznámý voják
- Žánr: válečné drama
- Původní název: Tuntematon sotilas
- www.tuntematonsotilas2017.fi/
- Finsko, 2017
- Scénář: Jari Rantala, Aku Louhimies (předloha Väinö Linna)
- Režie: Aku Louhimies
- Hrají: Eero Aho, Marketta Tikkanen, Johannes Holopainen, Samuli Vauramo, Aku Hirviniemi, Jussi Vatanen, Juho Milonoff, Joonas Saartamo, Hannes Suominen
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 03. 05. 2018