© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures

© 2019 - Warner Bros. Pictures
© 2019 - Warner Bros. Pictures
© 2019 - Warner Bros. Pictures
© 2019 - Warner Bros. Pictures
9
Fotogalerie

Richard Jewell: hrdina terčem manipulace federálních agentů a mediální štvanice [recenze filmu]

Hrdina se stává hlavním podezřelým. Clint Eastwood zkušenou rukou vypráví skutečný příběh člena ochranky, který až příliš zapadal do psychologického profilu pachatele bombového útoku.

Plusy
Clint Eastwood vede herce zkušenou rukou, která je znát i na jeho režii. Poctivé, starosvětské, která slouží vyprávěnému příběhu.
Minusy
Vykreslení federálních agentů a médií se až příliš nese v duchu Trumpova vymezování se vůči těmto institucím.
7  /10

Devětaosmdesátiletý herec a režisér Clint Eastwood natočil od roku 2011 osm filmů, včetně toho nejnovějšího, které jsou všechny inspirovány skutečnými osobami nebo událostmi. Tvůrčí nasazení u toho hollywoodského veterána je obdivuhodné, zvlášť když uvážíme, že je během jednoho roku schopen přijít i s dvěma tituly.

Tato biografická linie jeho tvorby v posledním desetiletí začala snímkem J. Edgar a pokračovala filmy jako Americký sniperSully: Zázrak na řece Hudson nebo Pašerák. Z nich má Richard Jewell nejblíže k příběhu kapitána dopravního letadla Sullenbergera, jehož profesní a lidská čest začne být zpochybňována během bezpečnostního posuzování jeho riskantního přistávacího manévru s letadlem. Z lidového hrdiny se díky byrokratickým mechanismům stane štvanec, který má oprávněně pocit, že se jeho dobrý skutek obrací proti němu.

Nenaplněná touha stát se policistou

Vyprávěním o Richardu Jewellovi Clint Eastwood opět rozehrává téma nespravedlivě nařčeného člověka, který bojuje proti zlovůli institucí, v tomto případě FBI a médií. Zpracováním Jewellova případu chce ukázat, že i když jste očištěni ze skutků, které jsou vám mylně přisuzovány, stále jste v podvědomí lidí s nimi spojováni. Protože díky síle médií a jejich titulků v paměti čtenářů nebo diváků vždy víc utkví ta prvotní informace, která má negativní konotaci, než její pozdější revize ve prospěch nařčeného.

Film, vycházející z článku novinářky Marie Brenner pro Vanity Fair z roku 1997 a knihy Kenta Alexandera a Kevina Salwena z loňského roku o tomto případu, nás díky scénáři Billyho Raye (Na odstřel, Kapitán Phillips) ale nenechává na pochybnostech ohledně Jewellovy viny.

Odpadá tak napětí z odkrývání toho, kdo bombu v olympijském parku skutečně nastražil, ale vyprávění se věnuje jen tomu, jak toto vyšetřování dopadá na samotného Richarda Jewella (Paul Walter Hauser). Jeho základní charakteristiku a to, proč neustále mění zaměstnání, nám naznačí už úvod z roku 1986, během něhož se potkává v právnické firmě s jeho pozdějším právníkem Watsonem Bryantem (Sam Rockwell).

Richard Jewell je dobromyslný, ale až příliš horlivý a pedantický strážce pořádku. Z jeho potřeby pomáhat lidem a dávat věcem řád je cítit touha po harmonii, ale snaží se jí docílit až příliš umanutými prostředky, hraničícími pro někoho s šikanou. Jeho obtloustlá postava a až příliš zjednodušené vnímání světa pak zřejmě stojí za tím, že jeho sen stát se policistou se nenaplnil.

Zapadá do profilu pachatele

Vykonává a střídá proto rozličné práce jako člen ochranky různých objektů nebo akcí. Jednou z nich je i ostraha Centennial parku během doprovodného hudebního programu v rámci letních olympijských her v Atlantě. A tady osvědčí 27. července roku 1996 mnohem víc než přítomní policisté jednu ze svých dalších vlastností a tou je všímavost. Jako jediný zpozoruje, že se pod lavičkou nachází podezřelé zavazadlo a jen díky jeho včasné reakci se mu během pár minut podaří evakuovat značnou část návštěvníků atlantského parku ještě před výbuchem nálože.

Zabrání tak velkým ztrátám na životě, za což je po právu oslavován. Agenti FBI Tom Shaw (Jon Hamm) a Dan Bennet (Ian Gomez) ale jeho jednání vyhodnotí zcela opačně. Osamělý muž, žijící u matky Barbary (Kathy Bates), vlastnící sbírku zbraní, střídající pofidérní zaměstnání a snažící se dostat k policii, jim až příliš zapadá do psychologického profilu pachatele, který se na sebe rozhodl strhnout pozornost tím, že zabrání útoku, jehož se sám stal strůjcem.

S touto hypotézou se agent Shaw svěří novinářce Kathy Scruggs (Olivia Wilde) z deníku Atlanta Journal a ta ji ze senzacechtivostí vynese na titulní stránku novin. K zájmu o Jewellovu osobu a podezření, které se kolem něj vznáší, se přidávají další média, která mu stojí před domem, kde mezitím agenti FBI zajišťují potřebné důkazy.

Naivní Richard, vzhlížející k strážcům zákona, ve své prostoduché upřímnosti s vyšetřovateli spolupracuje, protože jsou přece na jedné lodi, jak dodává. Nevidí přitom, že ti na něho zkouší různé triky, aby jim zapadl do onoho stanoveného profilu, díky němuž mu hrozí i trest nejvyšší. Richard se tak stává doslova noční můrou pro svého právníka Watsona Bryanta, který ho upozorňuje na to, že jeho úcta k autoritám mu v tomto případě škodí.

Schematizace zástupců tisku a federálních agentů

Richard Jewell je vykreslen jako plastická, nečernobílá figura s vlastnostmi, které můžeme vnímat stejně tak pozitivně jako značně problematicky. Naopak u novinářky Kathy a agentů FBI se tvůrci dopouští značné míry schematizace. Agenti FBI jsou zatvrzelí a ve svém přístupu k podezřelému se dopouštějí svévolného a manipulativního jednání, které jim prochází jen proto, že jsou reprezentanty státní moci. Arogantní jednání je pak neopouští, ani když musí přiznat, že jejich konstrukce stála na vodě.

Sebevědomá novinářka porušuje zásady této profese uveřejněním nepodložené a z více zdrojů neověřené zprávy, důvěrné informace získává výměnou za sex a lidský osud se pro ni zdá méně důležitý než čtenost článku. Teprve v závěru, když je přítomná emotivnímu proslovu Richardovy matky směrem k veřejnosti, si uvědomuje své pochybení.

Zástupci tisku a federálních agentů jsou tu ukázáni v co nejcyničtějším světle, což funguje v rámci modelu vyprávění nespravedlivě očerněný jedinec proti systému, ale když se blíže seznámíte s tímto případem, tak je zřejmé, že realita byla přece jen komplikovanější a že agenti FBI nejsou jediní, kdo se tu dopouští manipulace.

V duchu Trumpova vymezování se

O Clintu Eastwoodovi je známo, že je republikán, který v roce 2016 podpořil v prezidentské kampani Donalda Trumpa. A je otázkou, zda je náhoda, že některým okolnostem se ve vyprávění tohoto případu nevěnuje a jiné naopak umocňuje.

Skutečný pachatel bombového útoku v Atlantě i tří dalších Eric Rudolph je tu zmíněn v závěru, ale už se nedozvíme, že ho k nim vedl odpor vůči vládní interrupční politice a lidem s menšinovou sexualitou. Tedy postoje, blízké v Americe krajní pravici, která podporuje prezidenta Trumpa.

Vykreslení federálních agentů a médií se ostatně až příliš nese v duchu Trumpova vymezování se vůči fake news, „prohnilým“ liberálním médiím, údajné zaujatosti FBI vůči němu a washingtonské administrativě vůbec. Nejvíce kritiky se ale na film sneslo kvůli tomu, jak je zde ukázána novinářka Kathy Scruggs. Zejména, že si k získání důvěrných informací pomáhala sexem, což až příliš negativně podporuje stereotypy, spjaté se ženami v této profesi.

Zkušené, poctivé režijní vedení

Pokud odhlédneme od těchto politicko-společenských konotací a přijmeme tvůrčí licenci autorů, s níž přistupují k realitě, tak jako příběh člověka, kterému na základě předsudků svévolná moc úřadů a médií poznamenala život, funguje Richard Jewell dobře. Clint Eastwood ho rehabilituje i v očích těch, kteří ani ve světle faktů neopouštějí tu známou formulku, že „na každém šprochu je pravdy trochu“.

Eastwood přitom buduje napětí okolo toho, jak tento případ dopadne jiným způsobem, než kdyby panovaly pochybnosti ohledně pachatele bombového útoku. Je na straně podezřelého a obává se spolu s ním, že bude obviněn i přes svou jasnou nevinu. Zobrazuje přitom selhání institucí, které by měly pravdu hájit a ne ji ohýbat. A říká, že některé škody, třeba na reputaci člověka, jsou neodčinitelné, i když nakonec tato pravda vyjde najevo.

Nesledujeme tak detektivní pátrání, ale drama, ukazující dopad tohoto podezření a mediální štvanice, kterou vyvolá, na Richarda a jeho matku, jež se s tímto příkořím vyrovnává ještě hůř než on. Kathy Bates byla za tuto roli jako jediná z tvůrců filmu nominována na Zlatý glóbus i Oscara, i když dobré herecké výkony v něm podávají všichni protagonisté.

Paul Walter Hauser odkoukal Jewellovu mluvu a pohyby a dokázal tuto postavu vybavit směsicí dobrácké bezelstnosti a podivínskosti, jež mu způsobuje problémy. Z těch se mu snaží pomoci jeho právník v podání Sama Rockwella, který je empatický i ležérně nad věcí.

Clint Eastwood vede herce zkušenou rukou, která je znát i na jeho režii. Poctivé, starosvětské, která slouží vyprávěnému příběhu, jemuž chybí snad jen lepší vyvrcholení. To emotivní tam přítomné je, ale z hlediska vztahu k realitě bych očekával výraznější dohru celého případu a jeho zasazení do souvislosti se skutečným pachatelem bombového útoku. Ale o tom už jsem psal v předchozích řádcích, proč to tam možná chybí.

Richard Jewell

  • Žánr: drama
  • Původní název: Richard Jewell
  • www.richardjewellmovie.net/
  • USA, 2019
  • Scénář: Billy Ray
  • Režie: Clint Eastwood
  • Hrají: Paul Walter Hauser, Sam Rockwell, Kathy Bates, Wayne Duvall, Olivia Wilde, Jon Hamm, Nina Arianda, Dylan Kussman, Ian Gomez
  • Distribuce: Vertical Ent.
  • Distribuční premiéra v ČR: 16. 01. 2020

Určitě si přečtěte

Články odjinud