Malé Xavian Joy jsou důkazem toho, že v malém prostoru, jakým je běžný český obývák, můžete mít i kompaktní reprosoustavy a jsou-li udělané dobře, přináší spousty muzikální radosti.
Kapitoly článku:
O nejvyšší tóny se stará měkká hedvábná kopulka s impregnací, má průměr 2 cm a cívku o průměru 2,6 cm. Středobas pak má 15 cm širokou membránu z papíru, uprostřed níž je měkký vrchlík, který prý pozitivně upravuje charakteristiky měniče, stejně jako zkratovací kroužek na pólovém nástavci. Oba měniče jsou vyráběny právě a jen pro model Joy.
Malé regálovky pracují ve frekvenčním rozsahu 55 - 20 000 Hz (v toleranci -3 dB), mají charakteristickou citlivost jen 85 dB (2,83V / m) a jmenovitou impedanci 8 Ohm. Výhybka se zapojením Fase Zero dělí práci měničům na poměrně vysoké hranici 3 500 Hz.
Když psal Schiller v roce 1785 svou Ódu na radost, byl velice nemocný. Když ji Beethoven v roce 1824 zhudebňoval, byl již téměř deset let hluchý. Jako kdyby pro ty, kteří s ní přišli do styku, přinášela ne radost, ale spíše starost... Svou malou ódu na radost vypustil do světa nedávno i Roberto Barletta se svou značkou Xavian. Její příběh je také komplikovaný, ale všechno nasvědčuje spíše tomu, že tentokrát je zakončení radostné.
Za malými regálovými reprosoustavami Joy leží zajímavá historie - pozornější čtenář, který se již v posledních letech s produkty Xavian setkal, by snad mohl vypozorovat "rodové rysy", kteréžto Joy sdílí s níže postavenou kompaktní regálovkou Bonbonus. Není to náhoda - původně měl koncept být novou generací Bonbonus, ale svěží nápady a nové součástky způsobily tak velkou změnu, že se narodila úplně nová modelová řada.
Vzhled a konstrukce
Již zmíněné společné rysy spatřujeme zejména v tom, že jde o kompaktní, úzkou a relativně vysokou dvoupásmovou reprosoustavu s dvojicí malých bassreflexů vpředu. Materiálem je, jak je poslední dobou u Xavian zvykem, masiv. Tentokrát nejde o ořech, ale o dub, i tak mají ale stěny tloušťku 1,8 cm - i díky tomu váží při nevelkých rozměrech 30,5 x 17 x 20 cm (v x š x h) celých 6,9 kg a i na poklep je ozvučnice v dané třídě asi nejpevnější, s jakou jsme se kdy potkali.
Zvenku je textura opravdového dřeva prostě moc pěkná, celková estetika kombinuje přírodno (ať už v neupraveném povrchu nebo ještě hezčích provedeních cognac nebo coffee a dalších) a díky zaobleným hranám a vyfrézovaným konturám předního a zadního panelu také jistý nádech tradičnosti, zejména té anglické. Na přední stěně se nám moc líbila skvěle řemeslně opracovaná dvojice bassreflexových výdechů, ale celkově je znát pečlivost ruční výroby. Jak tweeter tak středobas evokují svými šasi ty z modelu Bonbonus, ale jak jeden, tak druhý jsou zcela nové, navíc pochází od značky AudioBarletta (tedy si je de facto vyrábí Xavian sám, byť ne v Hostivici, ale v Itálii).
Rozhodně méně tradiční je vzhled zadního panelu. Jednak tím, že z něj nic "netrčí", jednak tím, že tu najdete zapravený držák na stěnu. Joy jsou totiž koncipovány tak, aby (i díky dodávaným distančním podložkám) mohly být pouhý centimetr od zdi, což se může z estetických důvodů celkem hodit. Tak blízko u zdi mohou být i díky terminálům zapuštěným v kruhové prohlubni. Jde ale vlastně jen o dva otvory přímo v desce výhybky, Xavian dodává i adekvátní banánky. To, že v Xavian umí zkušení truhláři pracovat se dřevem opravdu výtečně, to dokazuje mimo jiné i tenounké a dokonale zpracované písmo s názvem modelu a firmy. Je hezké vidět, že není nutné řešit takové věci nálepkou, ale že se s nimi dá vyhrát...
Uvnitř skříně je na zadní stranu přimontována deska z masivu a teprve na ní je na tlumící vrstvě blok výhybky na plošném spoji. Přímo srze tuto desku pak prochází zmíněné reproterminály a vše je propojeno napřímo kabely pro co nejlepší a nejstabilnější kontakt. Bohaté vrstvy vytlumení směrují vzduch k poměrně dlouhým drahám bassreflexů.
Měření
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech.
Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Xavian Joy zcela plní slibované - nástup reprodukce na úrovni 55 Hz by v adekvátním menším prostoru mohl být ještě o pár Hz níže, nejen s ohledem na cenu je ale křivka naprosto korektní, bez jakýchkoliv propadů nebo zdůraznění. Pokud už něco, je tu maličko zřetelnější střední pásmo a i poslech potvrzuje, že právě tam vás Joy umí dostat "nejblíže" hudbě.
Impedanci jsme, bohužel, kvůli poruše měřícího systému nemohli změřit.