Pohodlí bezdrátového spojení bez ztráty kvality
Mimořádně jednoduchá kalibrace
Možnost zvolit rozdílné profily
Praktičnost dálkového ovládání
V rámci systémů v kategorii 50 – 100 000 Kč dobrý basový doplněk
Vypadá poněkud laciněji, než by v dané ceně musel
8 /10
Americká značka Velodyne byla založená v Kalifornii v 80. letech, nicméně její původní zakladatel začal zkraje 21. století špásovat s technologií laserových radarů a jaksi mimochodem se stal jedním z prominentních výrobců těchto čím dál častěji využívaných zařízení, takže subwoofery se nejdříve staly tak trochu koníčkem a nakonec divize jejich vývoje a výroby po letech stagnace skončila pod křídly velkého německého distributora Audio Reference.
Základem nabídky, pomineme-li plochou vestavnou sérii, je řada Wi-Q, což jsou jednoduché subwoofery, které v sobě nicméně už mají poměrně výkonné zesilovače nebo kalibraci akustiky a přesto zachovávají realistické ceny.
Vzhled a konstrukce
Menší model Wi-Q 10 je osazený desetipalcovým reproduktorem, ozvučnice z MDF je klasická kostka na nožičkách (nedokonalá, má šířku 38,7 cm, výšku 44 cm a hloubku 43,2 cm) s váhou bezmála 20 kg. Jediný aktivní reproduktor je osazený vpředu, lze jej zakrytý velmi robustně konstruovanou látkovou mřížkou (a že to bude pravděpodobná aplikace, vzhledem k estetické úrovni vinylového povrchu). Nad měničem je vidět maličké okénko displeje, v pravé části 3,5 mm jack pro měřící mikrofon.
Použitý měnič má koš zakrytý kroužkem z MDF, vlnka závěsu je masivní a pěkně tuhá, stejně jako samotná membrána s obrovskou klenutou prachovkou. Reproduktor má udávaný průměr 25,4 cm, Velodyne poctivě udává, že pístový pohyb probíhá na membráně o průměru 20,8 cm (zbytek tedy připadá na závěs). Materiálem membrány je blíže neupřesněná „vláknitá směs s vyztužením“. Důraz dodává ještě plastový bassreflexový nátrubek v prostředku spodní strany, ale i tak je ho dost – Velodyne říká, že magnetický systém u použitého reproduktoru váží 2,5 kg a rozhýbává dvouvrstvou pěticentimetrovou cívku.
Velkou část zadní stěny zabírá obdélníkový kovový plát, na jehož vnitřní straně je kompletní elektronika a na té vnější pěkně široká paleta konektorů a nastavovacích prvků.
Napájecí zásuvka je standardní a vybavená kolébkovým vypínačem, signál můžete do subwooferu přivést buď dvojicí klasických analogových cinchů (hned vedle nich je další pár výstupů, subwoofery tak lze teoreticky řetězit nebo prostě vložit do signálové cesty za předzesilovač apod. Není-li k dispozici na vaší elektronice pre-out, můžete využít pérové svorky, které umí brát vysokonapěťový signál z reproduktorových terminálů.
Je pravda, že nějaké propracovanější osobní nastavení tu není snadné, ale Wi-Q 10 míří na klientelu, která naopak ocení univerzální snadno soužití. Proto je tu v podstatě jen plynulá regulace přechodové frekvence (se strmostí 12 dB / oktáva od 40 Hz do „plně otevřeno“ [tam už je strmost 24 dB / oktáva], kdy si přechod řídí třeba A/V receiver a posílá tam plný LFE kanál) nastavit můžete i hlasitost.
Když jsme nakousli komfort, má Wi-Q 10 dvě záležitosti, které život hodně zjednodušují. První je možnost připojení bez nějaké zřetelné komprese signálu přes bezdrátové rozhraní WiConnect. Od toho je na zadní straně subwooferu šoupátku, kterým volíte jeden ze čtyř kanálů. Spojení je typu „plug&play“, neboli zapojit a zapomenout. V praxi nebylo nijak možné odlišit, že subwoofer není připojený kabelem.
Druhou záležitostí, která velmi usnadňuje soužití v běžném obývacím prostoru, je automatická ekvalizace. Stačí subwoofer usadit tam, kam si to můžete dovolit (protože kalibrace není všemocná, stojí za to dát si i tak trochu záležet), připojit měřící mikrofon, umístit ho na poslechové místo a pak stisknout na ovladači tlačítko – během minuty pustí subwoofer testovací tóny a dopočítá optimální odezvu. Rozdíl „před“ a „po“ je obrovský a na to, jak strašně jednoduchá kalibrace je, tak funguje dobře. Připočtěte k tomu digitální limitér, který koriguje měnič tak, aby nepřekročil určitou (blíže nespecifikovanou) hranici zkreslení.
Pomocí dálkového ovladače pak můžete pohodlně ovládat také nastavení fáze (0 / 90 / 180 / 270 stupňů) nebo volit jeden ze čtyř režimů s rozdílnými charakteristikami basu či upravit celkovou hlasitost. Zajímavostí je noční režim, který automaticky utlumí výstup subwooferu, aniž byste museli měnit hlasitost.
Energii dodává Wi-Q 10 zesilovač, pracující ve třídě D, který má trvalý výkon 195 Wattů RMS a krátkodobě dokáže dodat 390 Wattů. Celkově dle výrobce hraje subwoofer ve frekvenčním rozsahu 16 – 240 Hz, zúžíme-li toleranci na +/- 3 dB, zbude nám 28 – 120 Hz.
Pokračování 2 / 3
Měříme
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose předního měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.
Na grafu je vidět, že v reálu ve slibované toleranci +/- 3 dB hraje subwoofer od 33 Hz do 120 Hz, nejvíce energie (a tím pravděpodobně i ladící frekvence) leží na 45 Hz a dosahuje působivé hodnoty SPL 121 dB. Jak je u basu logické, se změnou úhlu se nemění frekvenční průběh, takže membránu samozřejmě nemusíte směrovat přímo na sebe.
Frekvenční odezva:
profil „movie“ (červená) / „rock“ (zelená) / „jazz“ (žlutá) / „games“ (černá)
Je vidět, že vestavěné profily DSP nejsou samoúčelné a dávají smysl – filmové nastavení se snaží jít co nejhlouběji a nepolevit v tlaku, profil na rockovou hudbu zdůrazňuje výrazně nejhlubší polohy basy a velkých bubnů, jazz má lehký akcent v oblasti spodních frekvencí kontrabasu a herní hraje překvapivě nejvyrovnaněji, ale nejde ani tak hluboko, ani tak vysoko, zato jde „vysoko“, tedy hraje nahlas. V reálu jsou rozdíly slyšitelné.
Pokračování 3 / 3
Jak to hraje
Subwoofer jsme zkoušeli v obou redakčních poslechových místnostech a to buď ke Xavian Quarta na pre-out výstupu Norma Revo IPA-140, kde signál dodával Métronome DSC1, elektrickou energii čistil GMG Power Harmonic Hammer 3000P a všechno bylo propojeno kabeláží Nordost Heimdall 2, nebo v druhé sestavě s Cambridge CXC / Cambridge CXA81 / Teac NT-503 s reprosoustavami Fischer&Fischer SN-70 na kabeláži Dynamique Audio Horizon 2. Ke srovnání byl krátce i poslech s KEF LS50 na RME ADI-2 FS / Emotiva XSP-1 / Emotiva XPA-DR2, kde došlo k výměně za GoldenEar SuperSub X.
Přestože Velodyne nabízí u svého dostupného subwooferu automatickou kalibraci, ani ta není všemocná a stojí za to přemýšlet, kam subwoofer postavíte (takže ne do kouta nebo ne do poličky / pod poličku apod.), trochu místa mu stojí za to nechat, je-li to jen trochu možné. Podle vkusu pak můžete snadno měnit jednotlivé profily, jakkoliv když jsme jednou nastavili jazzový profil, nebyl úplně důvod ho měnit a tím i níže uvedené charakteristiky platí právě dominantně pro toto nastavení).
![Austrian Audio Hi-X55: perfektní studiová sluchátka [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=792113958)
V „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) přidal do houpavého basového základu Velodyne poměrně dramatickou notu, ráznost a protáhl zvuk pěkně dolů. Není to ani po kalibraci zvuk úplně dokonale integrovaný, dává o sobě vědět – nejde tu úplně o audiofilskou záležitost, spíše o zesílení basu a efektů, které nicméně filmům, hrám nebo rockové muzice sluší bez připomínek. Ani nahlas pak nedochází subwooferu dech, pořád má chuť „tlačit“.
Jak jsou bas a jeho neomezenost v hudbě důležitými prvky, to na regálovkách ukázal „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2), kde jakoby přítomnost poměrně slušně přesného basu (v dané třídě rozhodně rozmanitějšího a čitelnějšího, než je běžný standard) zvuk celý otevřela a spodní frekvence pomohou „vytvarovat“ i znělost vokálu díky tomu, že jeho spodní polohy mají více síly. Wi-Q 10 nicméně i tady sází spíše na akčnější, výbušnější zvuk s trochu efektním stylem.
![Teac TN-4D: Hi-Fi gramofon s přímým náhonem a s USB pro digitalizaci gramodesek [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=503151814)
Přes svou výraznost ale Velodyne „nezamazal“ ani zvuk lehce ševelících činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2), byť bylo cítit, že jistá dominance subwooferu (nehledě na kalibraci a na nastavenou úroveň hlasitosti) přitahuje uši spíše ke spodní polovině pásma a tak nejsou výšky TAK – subjektivně – jasné a přítomné.
V čem pak ale expresivní charakter Wi-Q 10 rozhodně pomohla, tak to byl pocit větší dynamičnosti. Jakmile totiž naplnil v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) energií i spodní oktávy, pomohlo to doznívání bubnů, jejich masivnosti, byť za cenu trochu dunivějšího stylu. Máte-li chuť, dokáže tlak Wi-Q 10 rozklepat nejen sedačku, ale pravděpodobně i vaši duši. Není to audiofilie (na to se zvuk prostě moc prosazuje), ale subwoofer se drží až nečekaně pevně a konkrétně.
U basově výraznějších nahrávek, jako je „Fortysomething“ („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) si Wi-Q 10 řekl o ztišení, tisícerý díky v takových případech za dálkové ovládání. Basu tu totiž bylo jinak až moc, takže máte pocit, že zvuk už poněkud ztěžkl a touž měrou, jakou se zlepšila čitelnost kontrabasu se posunula čitelnost vyšší poloviny spektra, leč opačným směrem. Jak už ale bylo řečeno, třeba soundtrackům, filmům nebo rockové hudbě modernějšího střihu to sluší, protože Velodyne umí být na danou cenu dobře čitelný a zachovává pocit slušné konkrétnosti.
![AQ Passion Fever: české podlahové třípásmové Hi-Fi reprosoustavy [test]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=630420417)
Když přišlo na popovou „Breaking Silence“ Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4), podpořil zvuk Wi-Q 10 ty správné bohaté výbušné okamžiky, stejně jako zvětšil celkový objem a zvuk byl tak nějak pružnější a šťavnatější, což žánrům, které nestojí na autentické tonalitě prostě sluší. Možnost navíc té které skladbě zvolit lehce jinak hrající profil (jakkoliv „jazz“ je nejméně efektní) dodává další rozměr zábavy.
Verdikt
Jedno z velkých subwooferových jmen (tedy Velodyne) prošlo transformací a jakkoliv už nejde o americkou společnost, stále staví na know-how a stylu, na tom „basovém americkém snu“.
Poměrně dostupný model Wi-Q 10 pak nabízí za dané peníze hodně – luxusní je komfort bezdrátového spojení, u nějž prakticky nepoznáte rozdíl oproti drátu, velmi dobře funguje automatická kalibrace (i když postavení do rohu vám stejně nezachrání) a příjemné je dálkové ovládání.
Wi-Q 10 je určený těm, kteří rádi trochu efektu, kteří chtějí mírně „připepřit“ svoje zvukové zážitky a zejména tam, kde hraje prim moderní hudba, filmy, hry nebo obdobné samy o sobě efektní materiály, tam bude Velodyne slušivý. Má slušně přesný, čistý zvuk, hodně, opravdu hodně síly a hraje s chutí. Pokud tak zapadá svým „lehce komerčním“ pojetím ve velmi důstojné kvalitě do vašich estetických a finančních nároků, funguje velmi obstojně.
Velodyne Wi-Q 10
Cena: 24 990 Kč
Technické parametry
- Typ subwooferu Aktivní
- Měnič 10" (254 mm)
- Typ reproduktoru Spodní bass reflex
- Výkon kontinuální (W) 390 W dynamický, 195 W RMS (Class D)
- Udávaná frekvenční odezva (Hz) 16 až 240 Hz (celkový), 28 až 120 Hz (± 3dB)
- Fáze 0, 90, 180, 270
- Bezdrátový přenos Wi-Q - frekvence, dosah: 2,4 GHz, 15 m
- Rozměry Š x V x H (mm) 387 x 440 x 432
- Hmotnost (kg) 18,6
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice