Kapitoly článku:
Od osobního multimediálního přehrávače dnes většina z nás očekává širokou podporu hudebních, obrazových a video formátů, kvalitní displej, dobré ovládání, dobrý vzhled a dlouhou výdrž. Jak si na tom výběr v současnosti prodávaných modelů stojí, vám ukáže náš test.
Už jsme si všichni zvykli na „umění“ prodejců vychvalovat své výrobky, jak jsou úžasné a schopné, a taky na to, že pravda většinou až tak růžová nebývá. Tím chceme upozornit, že se při výběru přehrávače rozhodně nenechte zlákat jen papírovými funkcemi a jejich údajným obrovským přínosem pro vás. V následujícím shrnutí pro vás uvedeme, co od současných přehrávačů čekat, na co si dát pozor a na co nezapomínat.
1. Přehrávání hudby je samozřejmě tím hlavním, co by měl každý z testovaných modelů bezpečně zvládat. Všechny si poradí minimálně s formáty MP3 a WMA, ale často se podpora výrazně rozroste, a to až k formátům FLAC, APE, OGG, AAX, AAC, Audible a AIFF. I rozmanitost vašeho hudebního archivu tak může některé přehrávače vyřadit ze hry.
2. Všechny testované modely se mimo přehrávání hudby mohou pochlubit i přehráváním videí, prohlížením obrázků a dalšími funkcemi. Především k přehrávání videí je ale třeba přistupovat s nadhledem, jelikož schopnost přehrávat videa a požitek z jejich sledování se u jednotlivých modelů zásadně liší. Na malých displejích prožitek z filmu rozhodně není takový jako na displeji velkém, proto si při nákupu dobře rozmyslete, k čemu vám má přehrávač primárně sloužit.
Menší přehrávače se sice dobře nosí, ale sledování videa na nich prakticky nemá smysl
3. Většina přehrávačů si poradí s formáty JPEG, případně i BMP, GIF či PNG. Ty, které to s prohlížením myslí trochu vážněji, nabídnou i možnost zvětšování a otáčení. Nic víc ale od nich nečekejte.
4. Přehrávače poměrně často podporují kodeky DivX (4 a novější), XviD či jiné odnože formátu MPEG-4. Často jsou ale omezené i na konkrétní kódování zvuku a ve většině případů nedokážou přehrát videa, jejichž rozlišení je vyšší než rozlišení displeje. Některé modely jsou na tom s podporou formátů velmi bídně a většinou se tak nutné konverzi dodaným softwarem nevyhnete. V tomto ohledu jsou na tom nejlépe přehrávače Verszo a EU3C, které skousnou videa i s vyšším rozlišením a starším kódováním DivX 3. Tím pádem si poradí s většinou dostupných filmů i seriálů a nemusíte se obtěžovat s žádnou konverzí. Dobré jsou i Cowon D2 a Creative Zen X-Fi, které ale mají podporu kodeků trochu slabší a s videi o rozlišení větším než 320 × 240 bodů u nich neuspějete.
5. Žádný z testovaných přehrávačů si neporadí s filmy doplněnými o externí titulky. Pokud je tedy ve filmu chcete, nezbývá než si je do obrazu přímo převést k tomuto určeným programem. Na internetu jich existuje celá řada nebo jsou někdy i přímo dodávány. Na menších displejích ale nemá smysl něco takového řešit, jelikož byste miniaturní titulky stejně nepřečetli.
6. Podpora filmů už ale nebývá tím nejlepším, co mohou přehrávače nabídnout. I v našem testu najdete modely, které se mohou pochlubit grafickým zápisníkem, vědeckou kalkulačkou, budíky, TV výstupy, přehrávačem flashových aplikací (bohužel nedoladěným), kalendářem, kontakty, hrami, stopkami, nahráváním z linkového vstupu, diktafonem (ač mnohdy s možností záznamu jen do formátu WAV), možností připojení externího mikrofonu, čidly polohy, světovým časem, stahováním podcastů či Bluetooth technologií pro spárování se sluchátky nebo mobilním telefonem. Velmi příjemně nás překvapil Creative Zen X-Fi, který od 16 GB verze nabídne i Wi-Fi síť pro komunikaci a přehrávání hudby z mediálních serverů.
7. Podcenit úroveň ovládacího komfortu se nevyplácí. Uživatelská přívětivost je minimálně stejně důležitá a možná ještě důležitější než to, co přehrávač umí a kolik má funkcí. Kvalitně zpracovaná nabídka s logickým pohybem v ní společně s optimálně a rovněž logicky rozvrženými tlačítky by neměl být luxus, ale standard. Ač se situace oproti minulým letům výrazně zlepšuje, stále některé modely volí ovládání, které se slovy logický a intuitivní až tolik společného nemají. Zřejmě proto, aby uživatel přemýšlel a zaměstnával mozek co nejčastěji. Vyloženě nadšeni jsme nebyli z případů, kdy je často používaná změna hlasitosti přístupná až po stisku jiného tlačítka (Verszo a EU3C).
Přehledně uspořádané menu a logické ovládání většinou oceníte, jakmile poznáte první produkt se špatnou ergonomií ovládání
8. Opomenuta by také neměla být rychlost odezvy. Není zrovna příjemné, pokud přehrávač na stisk tlačítek nereaguje hned, ale až se zpožděním. Většina modelů už s tím takový problém nemá, ale stále můžete narazit na takové (například z posledních příček našeho testu), u kterých odezvy na některé funkce či povely tlačítek nejsou právě nejrychlejší.
9. V minulém roce se ve větší míře začaly prodávat přehrávače, které se mohly pochlubit dotykovým ovládáním. A to buď na dotykové ploše pod displejem, nebo přímo na displeji. Tento trend rozhodně neustává a takových modelů najdete čím dál víc. Dotykové ovládání je zajímavé a moderní, ale musí být navrženo opravdu pečlivě, aby bylo i praktické a ne na obtíž. Nemělo by docházet k tomu, že jste nuceni prstem na displeji mačkat malá virtuální tlačítka. Někteří výrobci se snaží z multimediálního přehrávače udělat něco víc, a tak se můžete setkat i s dotykovým hrotem (perem). Pokud o tento způsob stojíte je ale jen na vás.
10. Často dochází k rozporu názorů, že přehrávat hudbu a do značné míry i videa lze dnes na většině mobilních telefonů, tak proč si kupovat osobní přehrávač. Protiargumenty jsou často takové, že těmito úkony si zbytečně (a to dost výrazně) vybíjíte mobil, který pak nemůže sloužit ke komunikaci a nemáte takový ovládací a především vizuální komfort. Osobě se přikláním k druhému názoru, a proto jsem rád za všechny přehrávače, které si nehrají na víc, než k čemu jsou a lze je například ovládat jen po hmatu v kapse.
11. U displeje nesledujte jen jeho velikost, ale i rozlišení, a tím pádem i jemnost rastru. Čím jemnější je, tím je obraz detailnější a hezčí. Rovněž záleží na úrovní podsvícení a počtu zobrazitelných barev. Pro sledování filmů jsou důležité i dobré pozorovací úhly, ale ne každý přehrávač se jimi může pochlubit. Často nastane situace, kdy je úhel alespoň z jednoho směru výrazně nižší než z jiných pohledů. Příkladem jsou modely Verszo a EU3C, u kterých se výrazně mění obraz (přechází až do inverze), při pohledu z leva. Ostatní pohledy jsou v pořádku.
12. Pro sledování je nepřítelem jasný slunečný den, kdy čitelnost na mnoha displejích razantně klesá. Některé jsou na tom o něco lépe, některé hůře, ale vzhledem k lesklým povrchům jsou všechny náchylné na odlesky.
13. Pokud jsou vaše uši schopny rozlišit kvalitu zvuku ze sluchátek za 20 Kč a 1 000 Kč, sledujte hodnocení kvality výstupu a následně i dodaných sluchátek. Jste-li náročným posluchačem, většinu dodaných sluchátek patrně vyměníte za podstatně kvalitnější, ale pokud není kvalitní ani výstup, mnoho s tím nenaděláte. Některé přehrávače mají velmi dobré možnosti nastavení zvuku včetně nastavitelných ekvalizérů, různých prostorových efektů, zdůraznění basů, pročištění, zlepšení dynamiky a mnohé další. Takovými modely jsou například Cowon D2, Creative Zen X-Fi, Samsung YP-P2 a s klesajícími možnostmi nastavení i některé další. U takových je možné kvalitu zvuku ze sluchátek ještě o nemalý kus vylepšit. Pokud jsou ale sluchátka průměrná nebo ještě horší, sebelepší přehrávač kvalitu významně nevylepší.
Sluchátka u Creative Zen X-Fi mají solidní basy i výšky a vyvážený zvuk. Náročnější majitelé je možná nahradí něčím kvalitnějším
14. Sledovat byste měli i výstupní zvukový výkon. Pokud se často pohybujete v hlučnějším prostředí či hromadné dopravě, můžete mít s poslechem hudby z přehrávačů s nižším výkonem problém. Slabší výkon totiž nevybudí sluchátka natolik, abyste okolní ruchy zamaskovali intenzivnějším zvukem. Na druhou stranu je nutné pamatovat na zdravotní rizika, která hlasitý poslech doprovází. Přílišná hlasitost vašemu sluchu rozhodně neprospěje.
15. U přehrávačů se objevují i malé integrované reproduktorky, které poslouží, pokud nechcete nebo nemůžete poslouchat hudbu či filmy ze sluchátek. Zvukový komfort je samozřejmě nižší, ale každý si jistě dokáže představit situace, kdy jejich přítomnost ocení.
16. Časové funkce nemusí být jen maličkostmi. Někomu může stačit jen zobrazení času či data, jiný si bude chtít nastavit budík (ne klasický, ale malé pípnutí nebo s aktivací přehrávání) a za velmi praktický lze považovat i nastavitelný časovač. Pokud například s přehrávačem rádi usínáte, nastavení času vypnutí rozhodně oceníte.
17. Způsob nahrávání hudby se u přehrávačů liší zcela zásadně podle toho, zda podporují standardní USB Mass Storage (UMS), kdy se v systému hlásí jako další disk a lze na ně ukládat libovolné soubory z libovolných souborových manažerů. Vzhledem k univerzalitě tohoto komunikačního protokolu jej považujeme za standard, a také lépe hodnotíme. Na druhé straně stojí přehrávače s podporou protokolu MTP (Media Transfer Protocol), který se již nehlásí jako klasická disková jednotka, ale pouze jako výměnné multimediální zařízení. Do těchto zařízení obvykle nahrajete i jiný „nemultimediální“ obsah, ale jelikož se nehlásí jako další disk, nelze na ně přistupovat z běžných souborových manažerů. Soubory můžete nahrávat například prostřednictvím průzkumníka Windows, avšak obecně se počítá s tím, že budou synchronizovány s dodanou aplikací pro správu multimedií či s Windows Media Player. Výjimku tvoří například iPod, který se sice jako další disk tváří, ale nahrané soubory nevidí, a tedy nepřehraje, dokud veškerá multimédia nenahrajete (nesynchronizujete) přes software iTunes.
18. Příznivci UMS samozřejmě oceňují a mnohdy vyžadují, aby přehrávač umožňoval ukládání hudby do různých složek a umožňoval i touto stromovou strukturu procházet. Mnohé modely ale dokážou i hudbu třídit podle více hledisek (např. dle názvu skladby, alba, interpreta, roku vydání, žánru, oblíbenosti apod.). V takovém případě je ale nutné mít hudební soubory opatřeny ID3 či jinými popisky, podle kterých se třídění řídí. To se obvykle týká i přehrávačů s MTP přenosem.
19. Univerzálnost UMS ale každému vyhovovat nemusí a samozřejmě existuje i mnoho zastánců MTP protokolu. Některé přehrávači s tím počítají a umožňují, aby si uživatel přenosový režim zvolil podle sebe.
20. Schopnost zobrazovat české znaky se u přehrávačů rok od roku lepší. Stále se ale najdou takové, které podporu zcela dotažnou nemají. Ve výjimečných případech zobrazují české znaky chybně už v samotných názvech souborů nebo o něco častěji názvy souborů ještě zvládnou, ale neporadí si s češtinou v textových souborech a u ID3 tagů.
Tak to vypadá, když není čeština žluťoučkým koníčkem přehrávače
21. Aby na vás přehrávač mluvil česky, už se také nestává příliš často a z modelů v testu jimi byly jen iRiver E100, Cowon iAudio 7 a Sony NWZ-A826. Přehrávač Sharkoon ViVido se tváří, že češtinu v nabídce má, ale s tak odfláknutým a nelogickým překladem, že si mnozí raději přepnout jazyk do angličtiny.
22. Stále rostoucí kapacity přehrávačů jsou jednoznačně přínosem. S nimi by ale měla růst i přenosová rychlost, a to především zápisu. Pokud si do přehrávače nahráváte hudbu jednou ročně, tolik vás to trápit nemusí, při časté obměně z čekání desítek minut na zkopírování hudby také nebudete příliš nadšeni. V tomto směru rozcupoval konkurenci nový iPod.
23. Dnes už není výjimečné, že lze paměť přehrávače rozšířit přidáním SD paměťových karet a to buď v miniaturní (mini/micro), nebo standardní velikosti. Kvalitnější modely nemají problém s podporou SDHC karet vyšších kapacit (nad 2 GB), u některých modelů ale výrobci přímo udávají, že s většími než 2GB kartami u nich nepořídíte. Podporu SDHC karet jsme otestovat nemohli, ale ze zkušeností uživatelů přehrávačů Verszo CuBe, resp. téměř stejného EU3C Core Cinema víme, že si poradí i s kartami výrazně většími, a to i přesto, že výrobce také udává podporu karet jen do 2 GB.
Pokud chcete rozšířit paměť, vyberte ten správný typ. Kvalitnější modely nemají problém s podporou karet SDHC, tedy kapacitou nad 2 GB
24. Maximální reálná výdrž přehrávače se může od hodnot udávaných výrobcem lišit, a to někdy velmi významně. V testu jsme se setkali s modely, které nám vydržely hrát i o něco déle, ale také s těmi, které vydržely o mnoho hodin méně. Výdrž proto rozhodně nepodceňujte, nabíjet přehrávač po několika málo hodinách přehrávání hudby vás rozhodně bavit nebude.
25. Doby výdrže, které jsme naměřili my, dosáhnete v případě, že necháte přehrávač v klidu hrát hudbu až do úplného vybití, tzn. bez neustálých zásahů a rozsvíceného displeje. Rozsvícený displej a vysoká hlasitost jsou totiž největšími žrouty energie. Budete-li tedy přehrávač „reálně“ používat, počítejte s nižší výdrží. Oba modely Creative mají jednu zvláštnost, že podsvícení displeje nevypínají, ale po nastaveném čase jej pouze výrazně sníží. K úplnému vypnutí podsvícení dojde až v případě, pokud zároveň zamknete tlačítka přepínačem hold. Snížení výdrže je v těchto případech výrazné, u modelu Zen X-Fi je výdrž při částečně podsvíceném displeji 13 hodin oproti 33 u vypnutého a u modelu Zen Mozaic 22,5 oproti 36 hodinám.
26. U všech přehrávačů lze aktualizovat firmware a tím pádem odstranit některé jejich chyby či nedostatky, případně je naučit něco nového. Bohužel ale záleží na aktivitě výrobce a častějším jevem je, že s vydáváním nových firmwarů se zabývají spíše ti „lepší“ výrobci u dražších modelů. Výjimky z oblasti levnějších značek se ale také najdou.