Kvarteto: recenze filmu

Jedním z nejvýraznějších proudů domácí porevoluční kinematografie se stal fenomén tzv. chcípáckých filmů. Je spojen se snímky Šeptej, Samotáři nebo Jedna ruka netleská od Davida Ondříčka, Příběhy obyčejného šílenství Petra Zelenky, Návrat idiota Saši Gedeona, Kamenný most Tomáše Vorla, Žiletky Zdeňka Tyce, Mrtvej brouk Pavla Marka, Kanárek Viktora Tauše a mnoho dalšími.

„Chcípácké“ téma z generačního odstupu

Hrdinové či spíše antihrdinové těchto filmů jsou často outsideři, pasivní, neteční, osamělí „chcípáci“, zaměstnaní až příliš sami sebou a neschopní normálně jednat a komunikovat. Před problémy více utíkají nebo je nechávají vyhnít, než aby se jim pokusili čelit. Pasivní rezistence a asociálnost je proměnila v jisté, více či méně dobrovolné mučedníky života, kdybych si vypůjčil náboženskou terminologii.

S tímto typem hrdinů nejčastěji přicházeli tvůrci, kteří jim byli generačně blízko a jichž se stávali v nadsázce tak trochu odrazem. Šestašedesátiletý Miroslav Krobot, režisér a dlouholetý umělecký šéf Dejvického divadla, k nim věkově určitě nepatří a jeho pohled na nerozhodné třicátníky či pětatřicátníky, kteří si uměle prodlužují mládí, tak nenese znaky generační výpovědi, ale spíš analytického zkoumání z drobného odstupu.

Spoluscenáristou je zde Krobotovi, tak jako v případě jeho debutu Díra u Hanušovic, jeho spolužák z gymnázia Lubomír Smékal, který v Olomouci působí jako psycholog. Tato jeho profese se ve filmu, který evokuje vztahovou terapii, odráží. Setkáváme se s víceméně uzavřenou skupinou čtyř lidí a jejich příbuzných a přátel, z nichž jedna přímo vykonává práci terapeuta.

Obava z velkých emocí

Tito lidé, sdružení ve smyčcovém kvartetu, hledají to, co každý z nás. Lásku a štěstí. Jejich cesty, jak k nim dospět, ale vykazují znaky, typické pro hrdiny oněch chcípáckých filmů. Netrápí je materiální tíseň, ale nedostatek energie nebo ochoty otevřít se tomu druhému.

Melancholicky se vztahují k nějakému ideálu, ale ve vlastní komunikaci dvou lidí jsou pak nejistí, bojí se odmítnutí nebo toho, zda ten druhý cítí to samé co oni. A proto se radši zpět uzavírají do samotářské ulity, v níž se necítí šťastněji, ale zřejmě bezpečněji.

Jakoby se už báli velkých emocí nebo jsou na ně příliš pohodlní, v důsledku čehož pokusy o sblížení či intimitu vždy dopadnou tak nějak na půli cesty. Chybí opravdová vášeň, ochota dát se všanc tomu druhému a zůstává nebo přetrvává jen pocit neurčité nespokojenosti a odcizenosti, která mezi postavami panuje.

Strnulost

Tento typ citově vyprahlých, nerozhodných a vnitřně prázdných hrdinů dobře známe z tetralogie citů od Michelangela Antonioniho ze šedesátých let. Krobot se Smékalem ale důvody existenciální tíže u svých hrdinů neumí popsat natolik, že byste se s ní ztotožnili.

Cítíte ji spíš intuitivně. Z neverbální komunikace, z pohledů, ze slov, které se snaží víc zakrývat než odkrývat. Díky tomu se může snadno stát, že vám postavy budou nesympatické nebo v horším případě lhostejné. Určitě ne ale všem. Důvodů a motivů, proč takto jednají, se nabízí více.

Špunti na vodě: recenze filmu

Neschopnost posunout se dál, jisté pohodlné zacyklení, z něhož se jim nechce vystupovat, malá odvaha ke změně. Možná menší nebo odlišný temperament, různý způsob prožívání emocí i komunikace, přílišná sebekontrola nebo bezradnost a zranitelnost, již nechtějí odhalit a radši ji skrývají za vtípky nebo intelektuální pózy.

Humor odráží osobnost režiséra

Všechno toto u hrdinů cítíme. S jejich odcizeností nebo neschopností si říct to podstatné, co mezi nimi vězí, zároveň tvůrci pracují jako s humorným elementem. Dobře je to vidět u dialogů, plných absurdity, které v těch druhých jen zesilují pocit trapnosti a nepatřičnosti.

Hospodský v kultovním olomouckém podniku Ponorka Šaman (Jiří Schmitzer) komunikuje výhradně prostřednictvím průpovídek a hospodských mouder. Přísloví, která se tu variují, rozvíjejí a vylepšují v řeči dalších postav, souvisí s tématem filmu a vztahů v něm načrtnutých.

Humor snímku přitom odráží osobnost režiséra, který ho natočil. Je minimalistický, náznakový, nenucený, sarkastický, absurdní, suchý, sofistikovaně více významový. Čtveřice hrdinů je vykreslena podobně úsporně a je na vás a vaší životní zkušenosti, jak s jejich problémy budete souznít nebo co si do nich budete projektovat.

Milostný trojúhelník

Jde o čtveřici, která v Olomouci v rámci jejich volnočasového smyčcového kvarteta, zaměřujícího se na soudobou hudbu, se střídavými úspěchy nacvičuje skladbu avantgardního skladatele Aloise Piňose. Violista Robert (Lukáš Melník) a violoncellistka Simona (Barbora Poláková) tvoří už tři roky pár, jejichž vztah se ale nikam moc nevyvíjí. On jí přijde přehnaně zodpovědný, sucharsky upjatý a málo projevující city, ona na něj zas působí příliš náladově, rozháraně, koketně.

Smrtihlav: recenze filmu

Robert přitom žárlí na lehkovážného houslistu Tomáše (Jaroslav Plesl), který neustále vtipkuje a předvádí se. Mezi ním a Simonou to jiskří. Kvarteto, v němž vzniká milostný trojúhelník, doplňuje uzavřený a samotářský houslista, přezdívaný ironicky Funés (Zdeněk Julina), který pracuje Arcidiecézním muzeu. Miluje historii a fascinovaně o ní přednáší studentům, kteří o ni nejeví zdaleka takový zájem jako on.

Kolegové ze souboru představí Funésovi psychoterapeutku Sylvu (Lenka Krobotová), která je nejen jejich kamarádkou, ale i terapeutkou. Do jejich party patří i odvázaná dívka s přezdívkou Batrflaj (Pavlína Štorková), která pracuje ve zverimexu a příležitostně spí s Tomášem. Kamarádka s bonusem se tomu říká, ale je vidět, že i ona touží po normálním vztahu a že její svobodomyslnost má své hranice, když s nelibostí pozoruje Tomášovo sbližování se Simonou.

Genius loci Olomouce

Na koncertech, v bytech, restauraci, muzeu, v sauně, na terapii a hlavně v hospodě Ponorka přátelé rozebírají své vztahové trable, zatížené různými malichernostmi. Nedorozumění střídají usmíření a oni se přitom navzájem povzbuzují a osvědčují tak sílu svého společenství.

Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]

Jejich múzické večírky jsou okořeněny občasnými svlékacími vložkami, které mají podobu umělecké performance nebo hospodského odhalování. Kameraman Juraj Chlpík přitom velmi efektně prodává genius loci Olomouce a jejích známých míst a zákoutí. Na vizuální stránce se tak jako v předchozím filmu Díra u Hanušovic projevuje Krobotova záliba v dlouhých, pomalých záběrech, které nechají vyniknout situacím i místům, na něž jsou navázány.

S předchozím dílem má to novinkové mnoho společného. Pomalé tempo vyprávění, za pomocí něhož se daří zachytit atmosféru místa, ať už jde o zapomenutou jesenickou vesnici nebo univerzitní hanáckou metropoli. Nedořečenost a náznakovost tu slouží jako prostředek, jak se do postav vcítit. I zde ale chybí nějaký silnější dramatický oblouk u postav, které se bezradně nebo nerozhodně zmítají v neperspektivních vztazích.

Generační vztahové zrcadlení

Dysfunkční vztahy třicátníků se ještě navíc zrcadlí v postavách jejich rodičů. Robertově manipulující matce (Jana Štěpánková), která je vdovou po významném skladateli, jež se v synově hudební kariéře hodně vidí. A v rodičích Tomáše, kteří sice žijí vedle sebe, ale ne spolu. Jejich nevraživá symbióza je možná jen za podmínky společné domácnosti se dvěma stoly, lednicemi i loži. Že ve vztazích něco nefunguje je vidět i u Tomášova žárlivého souseda.

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Miroslav Krobot na tyto vztahy ve své výpovědi o generaci třicátníků a jejím hledání štěstí a lásky nahlíží s hořce skeptickou ironií. Ale i pochopením. Ukazuje, že i samotáři potřebují blízkost druhých ke vzniku partnerství, které má spíš podobu přátelského společenství, v němž může být spojovníkem hudba.

Skupina Vltava v úvodu písně Marx Engels Beatles zpívá „Já čekám v Čechách a život už je blízko“. Hrdinové hanácké chcípácké komedie jsou na tom podobně ve své neschopnosti posunout se dál a utápění se ve vztahové bezvýchodnosti.

Kvarteto

• Žánr: komedie
• www.falcon.cz/film/kvarteto
• Česko, 2017
• Scénář: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal
• Režie: Miroslav Krobot
• Hrají: Barbora Poláková, Jaroslav Plesl, Lukáš Melník, Zdeněk Julina, Lenka Krobotová, Pavlína Štorková, Jiří Schmitzer, Jana Štěpánková, Anita Ešpandrová
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 30. 11. 2017