Seriál, který změnil způsob, jak budeme konzumovat televizi? Brilantní mocenská šaráda, která ukazuje americkou politiku, taková jaká je? Aktuálně startuje jeho třetí sezóna.
Seriál House of Cards nasbíral spoustu ocenění a patří mezi současnou seriálovou špičku. Příští týden, 27. února 2015, začíná jeho už třetí sezóna. Slovo začíná ale možná není úplně přesné…
Zatímco běžná seriálová sezóna se táhne několik týdnů až měsiců, House of Cards vypustí hned všechny díly najednou. Svým tempem a konstrukcí se jedná spíše o třináctihodinový film než třináct dílů seriálu. A to je jen jedna z věcí, kterou autoři seriálu změnili historii.
Proč je dnes tolik seriálů?
Ještě před několika lety měly patent na úspěch na nové seriály prakticky jen hlavní celoplošné televize, občas narušené jen výpady HBO. Rychlé tempo posledních let způsobilo, že seriály dnes natáčí prakticky každý. Všechny kabelové televize jdou najednou do původní tvorby, ať už to jsou Showtime, AMC a nebo i čistě dokumentární kanály typu History Channel.
Proč? Protože vysílat svůj seriál se dlouhodobě vyplatí. Sice stojí hodně financí na počátku, ale veškeré další výnosy už jdou pouze za vámi a navíc ještě žijete z přeprodejů. A dokud máte jako kabelovka hodně předplatitelů, můžete si to i dovolit zaplatit.
Neflix je v tomto směru ještě výjimečný o kus dál. Původně začínal jako půjčovna pro DVD, za měsíční paušál jste si mohli půjčovat přes poštu jakýkoli film. S postupem času přešel pouze na online půjčovnu, tedy veškerý obsah streamovaný za měsíční paušál. A protože byl jeden z prvních, měl razantní úspěch, což vedlo filmová a televizní studia ke smlouvání o cenu jejich obsahu. Netflix to vyřešil šalamounsky – rozhodl se pustit se do vlastního obsahu.
Inspirace nalezená v Británii
Byl to risk, ale Netflix se pojistil a vybral pro svůj první původní seriál pořádná esa. Nejdřív silný námět, kterým byl britský seriál House of Cards. Vznikl na motivy zápisků skutečného tajemníka britského premiéra během vlády konzervativců na konci osmdesátých let.
Nechybí v něm odvážný a nemilosrdný tón, který vás zbaví posledích iluzí o tom, jak funguje politika. Zároveň tak činí tento pohled lákavým, nazíráme na něj prostřednictvím bezskrupulozního politika, který pomalu, ale jistě šplhá za svým cílem. Není lepší než ostatní, naopak v mnohem horší, ale jeho styl je imponující a jeho vůle nezlomná.
Když Netlix vybíral, kdo by mohl být americkou alternativou pro takovou postavu, byla volba prakticky jednoznačná. Kevin Spacey hrál během své dlouhé kariéry mnoho rozporuplných postav, stačí jeden pohled a hlas a máte novou obávanou politickou raketu. Druhým esem v rukávu byl režisér David Fincher, který je sice znám svým vytříbeným vizuálním stylem, ale mnohem důležitější je jeho záliba v perfektním scénáři (většina jeho filmů vznikla na motivy knih) a propracovaném ději, kde nechybí zásadní zvraty.
Taková kombinace trefila přesně chybějící místečko v seriálové tvorbě. Politický seriál není samozřejmě nic nového, ostatně Jistě, pane ministře nebo Všichni starostovi muži ukazují, jak politika dokáže být nosným materiálem k nekonečné satiře. Na vážnou notu hrál například Západní křídlo, kde scénárista Aaron Sorkin brousil nekonečné vypointované dialogy. Ale House of Cards je jako tygr mezi beránky a antilopami, vlítl mezi ostatní a všechny nemilosrdně dostal svojí dravostí.
Hrdina hodný obdivu – nebo ne?
Politika v House of Cards je od první minuty nejen válka dialogů, různých politických dohod, ale také těch, kdo si neváhají ušpinit ruce, a to doslova.
Hned v první scéně vůbec se nám Francis Underwood, tajemník Demokratické strany, představí ve scéně, kdy těžce zraněný sousedovic pes bojuje po sražení autem o svůj život. Frank ví, že mu není pomoci, tak ho radši vlastnoručně přede všemi uškrtí, než aby ho nechal trpět. Se svojí neochvějnou vůli vládne i straně v Senátu, kde má coby tajemník na starost, aby všichni hlasovali tak, jak mají. Kupčení, domlouvání, politikaření, to je Frankův denní chleba.
Jak ale ukazuje první série, všechno je to jen můstek k tomu, aby Frank dosáhl toho, po čem touží. Získat ten nejvyšší úřad. Jednoho dne se stát americkým prezidentem. Netouží toho ale dosáhnout „pomalou“ klasickou cestou, tedy schůzkami, volbami, zasedáním a kampaněmi. „Demokracie je přeceňovaná“ tvrdí v jednom ze svých legendárních prohlášení a naplno tak ukazuje, že hodlá do úřadu doputovat, i kdyby měl mít krev na rukou.
Soupeřem mu v tomto boji nejsou jen jeho kolegové ze strany (a to včetně amerického prezidenta), ale i různí mocní podnikatelé a jejích lobisté. A samozřejmě novináři. V první sérii se takto vyprofiluje začínající novinářka Zoe Barnes (Kate Mara), se kterou Underwood uzavře profesní a posléze i osobní spojenectví sloužící oběma pragmaticky k dosažení toho, po čem touží.
Svůj boj ovšem musí Underwood bojovat i na osobním poli, jeho ambiciózní manželka Claire Underwood (Robin Wright) je sice jeho absolutní politickou podporou, ale jejich ambivalentní intimní život (nemají ani žádné děti) svědčí o tom, že jejich manželství drží pohromadě jen díky vztahu „má dáti, dal“.
Množství zápletek, vedlejších postav, zvratů je neuvěřitelné a třináct epizod první série ukazuje, jak dokáže oslnit koncentrace talentů, solidního rozpočtu a luxusu mít jasně omezený čas pro vyprávění. Druhá série byla ještě drzejší a brutálnější. A čísla sledovanosti – nebo v tomto případě stahovani – byla ještě vyšší a brutálnější. Aktuálně vstupuje House of Cards do třetí série a už jenom trailer ukazuje, že se půjde opět hrát nejvyšší liga.
Frank i samotný seriál zatím dosáhl svého cíle. Ale jak už to tak v životě bývá, často bývá těžší vítězství udržet, než ho dosáhnout. Platí to nejen o Frankovi a jeho prezidenství, ale také o seriálu. Ten zatím relativně věrně kopíroval hlavní body z britského originálu, má však před sebou memento třetí britské série, která byla pro spoustu fanoušků obrovským zklamáním a seriál ukončila. Přejme, aby tento osud House of Cards nepotkal a měli jsme tak i nadále možnost nahlédnout pod pořádně bublající a horkou pokličku americké politiky.
Novinky ze seriálu House of Cards najdete na webu Edna.cz