Na jaké obrazovky se díváme letos, jaké displeje budeme používat za rok nebo za dva roky? Má cenu čekat na novou technologii? V čem se obrazovky liší?
Kapitoly článku:
Když si dnes kupujete televizor, jistě vás zajímá, jestli není na obzoru nějaká technologie, která by z dnešní novinky obratem udělala muzejní exponát. Plazmy jsou už definitivně na ústupu, LCD sice vládne, ale OLED už na nás z obchodů začíná pomrkávat. Podívejme se tedy, jaké zobrazovací technologie se chystají vstoupit na trh a které se zatím jen testují v laboratořích.
LCD
LCD je dnes nejrozšířenějším typem displeje, ale i u něj dochází k postupnému technologickému vylepšování. LCD panel tvoří podsvícení, polarizační vrstva, aktivní matice, která pomocí tekutých krystalů natáčí polarizované světlo, a další polarizační vrstva. Každý pixel je tvořen třemi subpixely pro červenou, zelenou a modrou barvu.
Při zobrazení černé barvy nemění tekuté krystaly polarizaci světla, a to je tak zablokováno na sebe kolmými polarizačními filtry. Při zobrazení jasné barvy je v rámci potřebného subpixelu polarizované světlo pootočené, aby prošlo druhou polarizační vrstvou. Problémem LCD je parazitní prosvítání, při němž i při zobrazení černé barvy svítí podsvícení a může prosvítat panelem.
Nejlevnější malé obrazovky používají TN panely, které v klidovém stavu propouští světlo, zatímco v aktivním jej zacloní. Nevýhodou TN panelů jsou špatné pozorovací úhly (zejména ze spodu) a jasně svítící případné chybné subpixely. Pro větší televizory se používají panely IPS (S-IPS, IPS alfa) nebo MVA (PVA), které nabídnou lepší pozorovací úhly a větší rozsah barev. IPS panel zobrazuje černou z ostrého úhlu s modravým nádechem. PVA panel je v tomto lepší a nabídne vyšší kontrast, IPS technologie má ale věrnější zobrazení barev. V případě IPS i MVA je případný chybný subpixel zhasnutý, takže neruší.
Vylepšení na úrovni samotného panelu připravil Sharp, který k základním RGB subpixelům přidal ještě čtvrtý samostatný subpixel pro žlutou barvu. Tzv. RGBY obrazovky vyniknou zejména při zobrazení pleťových odstínů a zlatých objektů. Při přímém srovnání RGB a RGBY obrazovek si rozdílu všimnete, ale není to vylepšení, které by výrazně překonávalo vše na trhu.
Hlavní změna se u LCD televizorů objevila zejména v realizaci podsvícení. Zářivkové trubice, tzv. CCFL podsvícení, postupně nahrazuje LED. Nejlepší verze nabízí lokální ztmavování podsvícení, v televizorech zaměřených na design a malou tloušťku se prosazuje LED podsvícení po stranách obrazovky, které ale zhoršuje rovnoměrnost podsvícení. Jasným trendem do budoucna je plošné LED podsvícení, u vyšších modelů doplněné lokální ztmavováním.
PDP (Plazmový displej)
Pokud je plazmový displej v klidu, najdete v jeho útrobách směs vzácných plynů, jako jsou neon, xenon nebo argon. Je-li do této směsi puštěn střídavý proud, vznikají při vzájemných srážkách mezi volnými elektrony a částicemi plynu kladně nabité ionty, které společně s elektrony vytvoří plazmu. Další srážky elektronů a iontů atomů pak vyvolají přesun elektronů mezi energetickými hladinami atomu a uvolnění přebytečné energie ve formě fotonu (světelná částice). Tato energie je natolik vysoká, že vlnová délka vzniklého světla je pro lidské oko neviditelná – jedná se totiž o ultrafialové (UV) záření.
Samotná struktura plazmového displeje je tvořena maticí fluorescentních pixelů ovládanou sítí elektrod. Tyto pixely se skládají ze tří barevných subpixelů: z červeného, zeleného a modrého. Luminofor uvnitř každého subpixelu přemění neviditelné UV záření na viditelné světlo příslušné barvy, které se pak přes přední skleněnou vrstvu dostává ven. Vzhledem k tomu, že plazmové displeje vyzařují světlo samy o sobě, je dosaženo obrovských hodnot jasu, kontrastu i vysokých pozorovacích úhlů. Na rozdíl od LCD panelů navíc černá barva vypadá opravdu jako černá. Použití plynu má ještě další výhodu: změna intenzity napětí může být velice rychlá, proto je rychlý i celý obraz.
1 – skleněná deska, 2 – dielektrikum, 3 – napájecí elektroda,
4 – vrstva MgO (ochrana dielektrika a emise elektronů), 5 – oddělující bariéry, 6 – fosfor,
7 – „bílé“ dielektrikum, 8 – adresovací elektrody, 9 – skleněná deska
Problémem těchto displejů bývá vyšší spotřeba a zahřívání. Zatímco neduh vysoké spotřeby již byl téměř odstraněn a dnešní plazmové televizory již nespotřebovávají násobně více energie než srovnatelně velké LCD modely, problém zahřívání přetrvává, u ultratenkých najdete aktivní větrání. Plazmové displeje se proto příliš nehodí pro použití zobrazení statického obrazu, tj. coby počítačové monitory nejen z důvodu tendence vypalovat stálý obraz do stínítka.
Displeje v plazmových televizorech postupně ještě více zkracují dobu dosvitu, čímž odstraňují zbytky rozmazání při rychlém pohybu. U vybraných modelů Panasonic odstranil krycí sklo a upravil povrchovou vrstvu, aby snížil odraz okolního světla. Takový displej je sice citlivější na náraz (na úrovni LCD), má ale nižší spotřebu a netrpí rušivými odlesky.
Nový televizor vybírejte pečlivě. Kolik do něj chcete investovat, na jaké ceně začínají kvalitní modely? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.
Doporučujeme také redakční výběry televizorů: