Fotogalerie

Narušitel systému: nezvladatelné dítě testuje limity vstřícné německé sociální péče [recenze filmu]

Marek Čech

11. dubna 2020

Energií nabitý debut Nory Fingscheit, který se stal německým kandidátem na Oscara, přináší svědectví o neutišitelném vzteku i touze po lásce a přijetí.

Plusy

Herecký výkon hlavní dětské představitelky, která se stává velkým objevem nejen evropského filmu.

Minusy

Dívčiny excesy časem působí trochu repetitivně, ale toto opakování zrcadlí bezvýchodné zacyklení její situace.

7 /10

Termínem „narušitel systému“ se neformálně říká dětem, jež svým problematickým chováním nezapadají do struktury německých sociálních služeb. Jde o případy, s nimiž si ani tento rozvinutý systém, který je v péči o dítě dáván ostatním zemím za vzor, neví rady.

Německá scenáristka a režisérka Nora Fingscheidt (1983) ho blíže zkoumala v průběhu pěti let, kdy psala scénář ke svému debutu a současně přitom pracovala v domovech pro tyto děti a hovořila s odborníky na jejich vzdělávání a začlenění do společnosti.

Tato zkušenost se do jejího debutu otiskla. Režisérka ho poprvé představila na loňském festivalu Berlinale, kde za něj získala Stříbrného medvěda. Její energií nabitý snímek se stal i německým kandidátem na Oscara, získal tři nominace na Evropské filmové ceny a je s deseti nominacemi favoritem udělování německých filmových cen.

Neznámá diagnóza

Režisérka si tak svou prvotinou řekla o pozornost domácího i mezinárodního publika s razancí protagonistky jejího filmu. Tou je devítiletá Bernardette (Helena Zengel), která všichni říkají Benni. Křehké blonďaté děvčátko je plné nezvladatelné zloby, namířené proti všem lidem a institucím, které jsou v jejím vnímání světa překážkou k návratu zpět domů k mamince Biance (Lisa Hagmeister) a dvěma jejím mladším sourozencům. Ta ji však bohužel nezvládala a nezvládá a bojí se, že by mohla být ohrožením pro své sourozence.

Nechtějí ji ani dětské domovy pro žáky s poruchami chování a nemůže být umístěna ani do pěstounských rodin. Benni je považována za agresivní dítě, neustále jí cloumá hněv, je náladová, nevypočitatelná, prudce hyperaktivní. Německý sociální systém se jí i její rodině snaží pomoci, ale současně s ní neví rady a jednotlivé úřady si ji předávají jako horký brambor.

Netflix a HBO na víkend: Tenkrát v Hollywoodu, španělská bankovní loupež a nešťastný fotbalový klub

Důvody, proč se chová tak jak se chová, se plně nedozvíme, ale vidíme, že spouštěčem agresivity se pro ni stává dotek jejího obličeje, po němž začne zraňovat sebe i ostatní. Benni zřejmě v raném dětství prodělala nějaké trauma, ale kdo má na něm jaký podíl, není vysvětleno.

Od sociálního pracovníka se jen dozvíme, že jí byly do obličeje přitisknuty plenky, v důsledku čehož došlo asi k jejímu přidušení. To naznačují i krátké flashbacky, v nichž její mžitky paměti nejasně odkazují k zážitku násilného charakteru. Zda jeho původcem byl někdo v jejím domově, nevíme, ale současná dívčina návštěva její rodiny a prudká reakce Benni na přítomnost matčina přítele naznačuje složitost vztahů v této rodině.

Stejně tak se z filmu nedozvíme, jakou poruchou Benni vlastně trpí. Jde o psychické trauma z dětství, ADHD, autismus, nezvladatelnou agresivitu? Absencí konkrétní lékařské diagnózy se chce režisérka zřejmě vyhnout jejímu stigmatizování coby psychicky nemocné osoby, ale na druhou stranu ji nepředstavuje ani jako oběť špatné situace v rodině, jež jí vzala pocit zázemí a toho, že někam patří. Snímek tak jen demonstruje tezi, že některé jizvy na duši jsou tak hluboké, že nejdou zacelit nebo alespoň zmírnit.

Prudké změny nálad

Přesto se o to mnoho lidí pokouší. Dobrosrdečná paní Bafané z Úřadu pro sociální zabezpečení mládeže proto přijde s nápadem, že by její záchvaty vzteku mohl tlumit Micha (Albrecht Schuch), který by fungoval jako její školní doprovod.

Micha se věnuje boxu a je trenérem sebeobrany lidí před násilím. Dříve pracoval s delikventní mládeží. Jeho třítýdenní pobyt s dívkou v lese vede k jejich sblížení a Micha se bojí, že k ní ztratí profesní odstup. Benni se zkouší vrátit k matce, ale nevyjde to, stejně jako pobyt v další pěstounské rodině. Zdá se, že jediným řešením pro ni by už je jen pobyt v zahraničí na opuštěné farmě nebo otupující medikace.

Maják: vizuálně i herecky uhrančivý sestup do hlubin delirického šílenství [recenze filmu]

Film se tak skládá z dívčiných neustálých excesů, náznaků zlepšení jejího chování a dalších krizí, jí vyvolaných. Napětí je budováno z očekávání dalších jejích záchvatů a toho, jaký budou mít průběh. Nejnebezpečněji z hlediska nepředvídatelnosti toho, co se může stát, působí scéna, kdy si v Michově domě hraje s jeho malým synem, který ji hladí po obličeji.

Film z těchto kontrastů, daných prudkými změnami dívčiných nálad, do velké míry těží a zároveň je používá k vykreslení nebo alespoň částečnému pochopení její osobnosti. Vyprávění, nesené na změně jejich nálad, kdy každé zlepšení jejího chování je bráno jako velká naděje, která je záhy zmařena ještě horší krizí, zároveň poukazuje na neřešitelnost její situace a bezvýchodnost všech lidí okolo ní, kteří se o to pokoušejí. Na diváka se přenáší jejich zoufalství a únava z toho, jak Benni znovu a znovu selhává a tím se připravuje o účinnou pomoc. Tato únava je vyjádřena i repetitivním charakterem těchto scén, kdy se jen mění podněty pro spuštění excesivního chování dívky.

Obrovský herecký talent

Emočně je tak film napjatý až k prasknutí, plný křiku a násilí a jeho obsahu odpovídá i forma. Obraz se s dívčinými výbuchy vzteku třese a naklání, zabarvuje se do ruda, zvuková složka je exponovaná do nepříjemných tónů. Tempo filmu, podporované hudebním doprovodem, je podobně intenzivní jako hrdinčiny měnící se emoce.

Obrazová a zvuková složka je odráží, snové a poetizované sekvence pak nabízí nejasný výklad směrem k její minulosti i empatické přitakání tomu, jak by asi chtěla, aby vypadala její budoucnost. Že její vyhlídky v tomto směru nejsou moc optimistické, zrcadlí režisérčin způsob vyprávění, kdy opakování a stupňování dívčiných excesů poukazuje na to, jak zacyklená je její situace.

Králíček Jojo: satirická komedie o indoktrinaci s imaginárním Adolfem Hitlerem [recenze filmu]

Helena Zengel v hlavní roli se pak ukazuje být velkým talentem, který se své nesnadné role zhostil s velkou oddaností a působivostí. Především v tom, jak přechází z polohy agresivní do té křehké a zranitelné. Není divu, že zaujala i Paula Greengrasse, který ji spolu s Tomem Hanksem obsadil do westernově laděného dramatu News of the World.

To ona nás provádí tou škálou vypjatých emocí, díky nimž si k ní vytváříme vztah a snažíme se ji pochopit. A spolu s ní i její příběh, který je o hledání bezpodmínečné lásky, touze po přijetí i o limitech systému sociální péče o dítě.