Kariéra Sama Raimiho se v mnohém podobá té, již ušel Peter Jackson. Z režisérů nízkorozpočtových hororů se v přibližně stejné době, tedy na počátku nového milénia, stali tvůrci, jimž producenti svěřili výrobu ság s rozpočty v řádu stovek milionů.
Jackson stvořil fantasy trilogii Pán prstenů, Raimi se obrátil k látce komiksové a Spider-Mana představil rovněž ve třech dílech. Oba do nákladných projektů vtiskli kus své autorské osobitosti, známé z předchozích děl a v rámci žánru přivedli na svět počiny, které už svými dalšími filmy nedokázali překonat.
Jackson to zkoušel s King Kongem a Pevným poutem, až se s Hobitem vrátil do jistoty Středozemě. Raimi se věnoval televizní produkci a v hororu Stáhni mě do pekla (2009) oživil ingredience, jež proslavily jeho sérii Evil Dead. Tedy kombinaci hrůzy a hodně černého humoru.
Po čtyřech letech si ale (podobně jako kolega Jackson) řekl, že je čas pro návrat do první ligy režisérů, jimž jsou svěřovány ty nejočekávanější blockbustery roku. Výzva to pro něj byla lákavá i proto, že si poprvé mohl vyzkoušet 3D formát.
Studiové zadání
Pro studio Disney byla pak jeho volba poměrně logická. Více než miliardové tržby jim před třemi lety zajistila 3D Alenka v říši divů režiséra Tima Burtona. Dalšího specialisty na hororově, pohádkové a jinak bizarně laděné fantazijní světy. Zadání znělo tedy poměrně jasně - vytvořit něco Alenku.
A zde se ukrývá asi největší kámen úrazu nejnovějšího Raimiho počinu. To, co bylo Alence vyčítáno, tedy pastelově přepálené barvy, roztomilá mluvící zvířátka a až přílišné nadužívání a v důsledku toho podlehnutí vymoženostem digitálních efektů, platí i zde.
Jen s 3D a CGI triky pracuje Raimi možná uvážlivěji a víc ku prospěchu věci než jeho kolega. Osobitost, jejíž ztráta byla vyčítána Burtonovi, na úkor výroby neškodné disneyovské rodinné zábavy, zde pozbývá i třiapadesátiletý Raimi. To bude asi největší výtka ze strany fanoušků režisérových hororových začátků a prvních dvou dílů pavoučího muže.
Povinná filmová četba
Kde hledat kořeny podlehnutí vábničce tohoto až příliš vypočítavého přístupu k filmové látce? Možná už v ní samé. Disney studio nepřichází s originálním námětem, ale s jakýmsi prequlem k pohádkovému muzikálu Čaroděj ze země Oz. K dílu, jež zná v Americe každé malé dítě, podobně jako u nás třeba Pyšnou princeznu nebo Tři oříšky pro Popelku.
U nás takový věhlas nemá, ale filmoví fanoušci jistě vědí, že filmová adaptace (1939) s Judy Garland v hlavní roli patří k základním popkulturním fenoménům a že k ní odkazuje množství následných filmových děl. Za všechny jmenujme třeba Zběsilosti v srdci Davida Lynche.
Čaroděj ze země Oz je román z pera amerického spisovatele Lymana Franka Bauma, který poprvé vyšel v roce 1900. O čtyři desítky let později se dočkal slavného převedení a studio Disney se nyní rozhodlo na této látce částečně parazitovat.
Čarodějný prequel
Přichází totiž s vlastní verzí toho, co se stalo předtím, než malou Dorotku, spolu s jejím psíkem Toto, uneslo tornádo z rodné farmy do tajemné země Oz. Nastiňuje nám původ tajemného čaroděje z názvu původního filmu i to, jak se dostal ke své moci. Vykresluje, jak jeho příchod ovlivnil budoucnost země Oz, ale i osudy tří krásných sester s kouzelnou mocí.
Scenáristé vytváří novým příběhem oslí můstek ke klasickému filmu Victora Fleminga z roku 1939. Současně ho kopírují a inovují. Zlá čarodějnice ze západu zůstává, ale přibyly jí dvě sestry. Tornádo opět řádí v Kansasu, ale neunese Dorotku, ale druhořadého pouťového kouzelníka Oscara. Černobílý pozemský svět a technicolorová země Oz jsou opět barevně jasně vymezeny. Rozdíl a to podstatný je v rozhodnutí obou postav, zda se z říše fantazie vrátit zpět do „reality“. Oscarova volba je logická z hlediska dějové návaznosti Dorotčina příběhu.
Falešný vyvolený
Hlavní hrdina prequelu populární pohádky Oscar "Oz" Diggs (James Franco) je charismatický, ale nepříliš úspěšný cirkusový kouzelník, který své triky nepoužívá jen k iluzionistickým kejklům, ale i k balení naivních dívek, účastnících se jeho vystoupení. Díky rozhořčené reakci přítele jedné z nich se ocitá na útěku v horkovzdušném balónu.
Balón se ale k jeho smůle ocitne ve víru rozběsněného tornáda, které sebestředného hoštaplera, lháře a prospěcháře přenese do pohádkové země Oz. Díky jeho přezdívce si ho obyvatelé kouzelné říše ztotožní s vyvoleným jedincem, jehož netrpělivě očekávají a který má podle dávného proroctví jejich zemi zachránit před úklady zlé čarodějnice.
Tři záludné sestry
Oscar s vidinou pohádkového bohatství a usednutí na královský trůn, které se mu nabízí za to, že zbaví zemi zlé čarodějnice, se do této role rychle vžívá a přehrává. Netuší ale, že se tak zaplétá do mocenského sporu tří krásných, ale proradných čarodějných sester, u nichž můžete hádat, která z nich je ta bezelstná, jež si zaslouží jeho pomoc a lásku. Pokud znáte původního Čaroděje ze země Oz a jména postav, které se v něm vyskytují, bude toto hádání o to lehčí.
Oscar postupně svým kouzlem operetního milovníka nebo sňatkového podvodníka svádí všechny tři, které mu každá z nich jinak podávají příběh o tom, která ze sester zapříčinila pád země po smrti jejich otce, dobrotivého krále.
Theodora (Mila Kunis), Evanora (Rachel Weisz) a Glinda (Michelle Williams) ho zaplétají do svých intrik a Oscar (na rozdíl od diváka, který to odhadne velmi brzy) nejen že neví, která je ta zlá, ale navíc si neumí poradit s tím, že není skutečným čarodějem, ale pouhým varietním eskamotérem.
Předstírá, že ovládá skutečné kouzla a čáry a nechtěně je zatažen do problémů, kterým je země Oz nucena čelit. A my sledujeme přerod jednoho zbabělého a neochotného podvodníka v neohroženého a šlechetného hrdinu, který je pod vlivem okolností nucen místním obyvatelům pomoci v boji se zlem. Nápomocni jsou mu na této cestě létající opičák Finley (Zach Braff) a osiřelá Porcelánová panenka (Joey King).
Pocta originálu
Tedy postavy, které v novém vyprávění zastupují tři Dorotčiny společníky - Strašáka, Zbabělého lva a Plechového dřevorubce. Nové figury mají své předobrazy v reálném světě Kansasu roku 1905, odkud Oscar přišel a slouží jako jejich alegorický otisk. Tam, kde sukničkář a kouzelník v realitě selhával a oddával se své pohodlnosti, nachází ve fikčním světě sílu něco změnit.
Raimi vzdává poctu původnímu filmu nejen prostřednictvím postav, kulis a záměrně naivních dialogů, ale i barevným oddělením fantazie od reality.
Úvod, v němž v Oscar v Kansasu balamutí dívky i diváky, je černobílý. Natočený ve 2D, na 35 mm formát, v ořezu 4:3 a se stereo zvukem. Celé to vypadá trochu jako návrat k poetice Scorseseho Huga. Pak ale tornádo způsobí nejen přenos do fantaskní země, ale i do jiného audiovizuálního levelu. Obraz se zbarví, roztáhne se do širokoúhlého formátu a změní se na spektakulární 3D s Dolby Surround zvukem. Toto technicolorové vybarvení sytými barvami a v širokoúhlém formátu bylo přítomné už v původní, 74 let staré verzi Čaroděje.
Jako v Disneylandu
Archaická poetika černobílého úvodu s milým odkazem na trikové kouzelníky Mélièsova typu mizí a nastupuje pastelová variace na Burtonovu Alenku nebo Cameronův Avatar. Ostatně není náhoda, že výtvarníkem všech tří filmů je Robert Stromberg, který za předchozí dva zmíněné počiny získal Oscara.
Vizuální stránka se nás neustále snaží atakovat novými vjemy. Všechno je barevné a hýbe se to. Celé to ale působí chladně, uměle, okázale, jako reklama na práci počítačových expertů, kteří se na filmu podílí.
Před zeleným pozadím nechávají oživit zemi Oz, plnou bujné vegetace, v níž nechybí obří masožravé květiny nebo okřídlené opice. Spolu s porcelánovou vesničkou i smaragdovým městem to připomíná disneyovskou lunaparkovou atrakci, založenou na množství digitálních efektů, CGI více či méně roztomilých zvířátek a 3D sekvencí, jež na nás metají nebezpečné předměty.
Nevěrohodná osobní proměna
Raimi má k ruce trikovou výbavou, o níž se jeho předchůdci Flemingovi ani nesnilo, ale přesto film působí předvídatelně. Velký podíl na tom má scénář dvojice Mitchell Kapner (Můj soused zabiják) a David Lindsay-Abaire (Roboti, Králičí nora), který neumí přijít s nápaditějším dějem než je putování z bodu A do B a dále. Jakoby se tvůrci spokojili s vytvořením kýčovitého prostředí, plného barevných scenérií a řekli divákovi „a teď se kochej“.
Toto pozadí ale neumí oživit ničím jiným než poměrně šablonovitým příběhem o přerodu jednoho lháře a sobce v muže, který překoná svůj strach a postaví se za druhé. Tato proměna by možná pro pohádkové vyprávění stačila, kdyby jí dokázal titulní představitel Oscara vdechnout psychologickou věrohodnost. Takhle máme pocit, že transformace v lepšího člověka nepřichází postupně, přirozeně, ale až v závěru, protože to tak dopadnout musí.
Vylepšit tento dojem moc nemůže ani titulní postava. Už tím, jak je nastavena. Oscar dělá vše pro potěšení vlastního libida (balení žen) nebo svého obohacení (vidina zlatého pokladu a královského majestátu). Vesměs je pasivní a druhými se nechá přesvědčovat, že není špatný člověk. Tváří se jak kdyby byl na nějakém tripu, po němž se chová jako značně mimózní namyšlený floutek. Jeho přerod v hrdinu s čistými úmysly proto v závěru působí strojeně a nepřesvědčivě.
Trio čarodějnic ztělesňuje jisté archetypy ženství, včetně démoničnosti takových povah. Vedlejší postavy létající opice a Porcelánové panenky do vyprávění vnáší humor nebo dojetí.
Spojitost ze Scorseseho Hugem
Mocný vládce Oz se prostřednictvím postav a příběhu nesnaží přijít s nějakým politickým, sociálním nebo etnickým komentářem k popkulturnímu mýtu Čaroděje ze země Oz, tak jako se o to pokoušel Čaroděj (1978) Sidneyho Lumeta s Dianou Ross a Michaelem Jacksonem, který představil moderní černošskou variaci původního příběhu.
Pokud bychom hledali nějaké konotace k minulosti nebo současnosti, nalezli bychom skrze postavu Oscara Diggse spíše souvislost s filmy jako The Artist a především Hugo a jeho velký objev Martina Scorseseho. Oscar je představen jako obdivovatel Houdiniho, Edisona a pouťový kouzelník Mélièsova typu. Toho využije v závěrečném souboji se zlými čarodějnicemi, které přelstí iluzivními triky na bázi kinematografu.
Tato technologie, pracují na bázi součinnosti magie a techniky, je ukázána jako prvotní předstupeň dnešních digitálních triků a 3D podívané. Tedy něčeho, co otevírá bránu do světa nekonečné fantazie a na čem Mocný vládce Oz primárně staví.
Typický disneyovský produkt
Oslava kouzla pohyblivých obrázků a jejich moci činit svět lepším v Raimiho podání získává až příliš lunaparkový nádech na úkor toho skutečně magického. 3D je užito funkčně, prohlubuje plasticitu obrazu, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že tento projekt vznikl víc s kalkulačkou v ruce než z opravdové tvůrčí radosti, potřeby a kreativity.
Jde o typický disneyovský produkt z rodu Prince z Persie nebo právě Alenky v říši divů. Sterilní, uhlazený, bez duše i nádechu kontroverze, pro děti i dospělé, s výchovným ponaučením. Čiší z něj až příliš dojem řemeslné zakázky, která se snaží zaujmout především naše smysly. Pokud vám takový výlet do fantazijního světa, jenž se opírá hlavně o designovou atraktivnost, stačí, bude pro vás film určitě dobrou volbou.
Mocný vládce Oz
- Žánr: pohádková fantasy
- Původní název: Oz: The Great and Powerful
- www.ozthegreatandpowerfulmovie.com
- USA 2013
- Scénář: Mitchell Kapner, David Lindsay-Abaire
- Režie: Sam Raimi
- Hrají: James Franco, Mila Kunis, Rachel Weisz, Michelle Williams, Abigail Spencer, Joey King, Zach Braff, Bruce Campbell, Bill Cobbs, Martin Klebba, Ted Raimi, Tony Cox, Tim Holmes
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 03. 2013