Bourneovo ultimátum: syrový akční uragán

Závěrečný díl akční trilogie o tajném agentovi Jasonu Bourneovi dorazil do našich kin. Nevhodně zvolený český název prvního dílu série – Agent bez minulosti (Bourne Identity, USA 2002, režie Doug Liman) vzal definitivně za své. Přesto zůstává roztomile příhodný pro to, co takhle novodobá filmová sága dokázala. Svým živočišně prudkým, realisticky děsivým akčním stylem předběhla desítky let kralujícího mistra špionážního žánru, Jamese Bonda. Ten za sebou sice má minulosti vrchovatě, ale přesto byl svým mladším bratříčkem odsunut do role toho druhého vzadu.

Jason Bourne se zkrátka stal novodobou ikonou moderního tajného agenta, který má svojí civilní nenápadností daleko do okázalé Bondovy šaramantnosti, moc toho nenamluví… a hlavně: rozhoduje se, přizpůsobuje a zabíjí ve zlomku vteřiny. Ne náhodou si tvůrci právě připravované nové Bondovky zajistili spolupráci choreografa z Bournovy trilogie. Je toho ale mnohem víc, čím Bourne vyniká nad Bondem, než samotná (geniální) choreografie akčních scén.

Hledání odpovědí

Pro začátek je to samotný příběh. Zatímco Bond pracuje ve státních službách a v zájmu veřejného dobra, Bourne je na tom téměř opačně. V prvním dílu série se probudil se ztrátou paměti a postupně přicházel na to, že jej americká tajná služba vycvičila jako dokonalý stroj na zabíjení jen proto, aby jej po úspěšně provedené nelegální akci odepsala. Když plánovanou likvidaci přežil, dělají teď zodpovědní úředníci všechno pro to, aby jej zabili a smazali všechny stopy vedoucí k jejich špinavým tajemstvím. Bourne je osamělým vlkem, nicméně nikoliv na útěku. Právě naopak: vytrvale se žene po stopách zodpovědných hlavounů, aby dostal všechny odpovědi ke svojí zamlžené minulosti.

Třetí díl ságy je opravdu závěrečný. Čtverka se může vzhledem k vysokému hodnocení filmu a skvělým tržbám vynořit – ale byla by pravděpodobně vystavěna okolo nové zápletky, jelikož ta dosavadní se opravdu pěkně uzavře. Nebude to ovšem jednoduché. Vláda na Jasona zase poštve ty nejlepší nájemné zabijáky (z jejich krycího označení „jednatel“ v úředních kruzích docela zamrazí), hlavy v pozadí konspirace docela kvalitně odhadnou Jasonovy další kroky a ještě k tomu se do palebné linie připletou rovnou dvě ženy, které Jasonovi nejsou tak docela lhostejné. Jak ale fanoušci správně předpokládají, ze série vražedných pastí se Jason díky své neskutečné přizpůsobivosti a chladnokrevnosti bude s úspěchem dostávat až k finálnímu rozuzlení na místech, kde vlastně všechno začalo. Otázka pouze zní, zda by nebylo lepší některé odpovědi nevědět - zda cena za ně není příliš vysoká.

Rychleji a tvrději

Jednou z nejlepších vlastností filmu je bezesporu jeho údernost, přičemž jedním dechem dodávám, že to vůbec není o počtu vystřílených nábojnic nebo mrtvol. Naopak, řada nejnapínavějších a nejúdernějších scén souvisí s unikáním před konfrontací, např. blesková navigace skrz zalidněnou nádražní halu, během které se Jason dokáže zároveň vyhýbat prostor pročesávajícím agentům i bezpečnostním kamerám – přitom se nestará jen o sebe, ale s vteřinovou přesností naviguje ještě nepravděpodobného spojence na jiné straně haly za pomoci hands-free mobilního spojení. Napětí během této pasáže vás opravdu posadí na příslovečný kraj sedadla v kině.

O to silnější jsou akční scény. Jediný výstřel ostřelovače zde působí jako ve filmu o jistém americkém prezidentovi, krátká bitka s trojicí agentů v úzkém prostoru služební chodby vás zaplaví tolika vjemy, že jen na samotném prahu vnímání dokážete postřehnout, co se vlastně stalo. Brutální souboj dvou perfektně vycvičených nájemných vrahů napříč třemi místnostmi v opuštěném bytě je špičkovým koncertem, během kterého z každičkého pohybu čtete, jak vyrovnaní soupeři to jsou, že si naplno uvědomují blízkost smrti a se vší koncentrací hledají díru v nacvičené obraně protivníka. Trvá to pár desítek vteřin (což znamená nejdelší akční scénu filmu), ale na konci scény má divák stejné problémy s dechem, jako ten účastník souboje, co prohrál.

Obstojí u kohokoliv

S bezkonkurenční úderností filmu souvisí také fakt, že začíná pár vteřin po závěrečné scéně druhého dílu a vůbec se nenamáhá příliš vysvětlovat případným novým divákům, co se vlastně dělo doposud. Přesto lze bez obav film doporučit i těm z vás, které předchozí dva díly minuly. Ultimátum působí jako natolik chytře namíchaný koktejl, že snad každá věta či scéna v něm byly přesně odměřeny právě na to, aby poskytly dostatek informací pro zorientování se a vychutnání si následného úseku. Samozřejmě, fanoušci najdou dlouhou řadu odkazů na předchozí filmy a také díky nim nepůsobí trojka jako nějaká nástavba, nýbrž jako logický zbývající dílek skládačky, kde doposud chybějící informace zapadnou přesně na svá místa.

Mrazivě reálný

Režisér Paul Greengrass vynalezl v druhém dílu série docela nový styl. Ne nadarmo se mu začalo říkat „greengrassovský“ (z poslední doby sem lze zařadit např. skvělý film Unknown, vyprávějící o skupině civilistů a teroristů, kteří se probudí v továrně po havárii se společnou ztrátou paměti způsobnou nebezpečnou chemikálií – film bohužel na svou českou premiéru stále čeká). Je to styl mnohem úspornější, syrovější a reálnější. Přesto a nebo právě proto je také emotivnější, působivější a mrazivější. Jeho lidskost a přirozenost v kontrastu s extrémními situacemi na pokraji smrti zasáhnou každého diváka.

Greengrass tento styl dokonale zúročil ve svém nedávném filmu Let číslo 93, kde s důslednou pečlivostí zobrazil situaci na palubě jednoho z letadel unesených teroristy během 11. září 2001. Z řemeslného hlediska znamená záměrně ne-hollywoodskou práci kamery a střihu, vše je rychlejší, roztřesené a jakoby více „in your face“. Svoji nezaměnitelnou roli hraje také strhující, téměř popově rytmická hudba Johna Powella. Když už jsme u těch jmen a stylů, připomeňme ještě, že Bourneho série je založená na slavné knižní předloze Roberta Ludluma, která byla zfilmována již v roce 1988 v hlavní roli s Richardem Chamberlainem.

Třikrát ve stejné řece

Z dosud napsaného máte nejspíš dojem, že jsem filmem nekriticky nadšený a nebudu mu nic vytýkat. Nuže, abych vás vyvedl z omylu: můj první pocit těsně po jeho shlédnutí bylo zklamání. Zklamání z toho důvodu, že až na jedinou výraznější výjimku je třetí díl vystavěn z naprosto stejných komponentů a situací jako předchozí dva. Z jedničky si bere nahánění hlavního hrdiny nájemnými vrahy a vládou, ze dvojky zase snahu o přenesení boje na půdu těch, kdo za vším stojí. Řada scén a situací až příliš připomíná to, co jsme již viděli, až na výjimky. Originální je úplný závěr, který se obejde zcela bez patosu, vysvětlování nebo sladkých/hořkých scén.

Zde projde poměrně zásadní proměnou nejen atmosféra filmu, ale především samotná postava hlavního hrdiny, která je sice bravurně vykreslená a zahraná (Matt Damon se svým zvednutým obočím a semknutými rty již opravdu není dobrý Will Hunting), ale doposud jí něco chybělo. Snad to byla určitá lidskost a zranitelnost, nebo možná jasné vysvětlení toho, proč je hrdina tak strojově nelítostný. Obojího se zde dočkáte a rozhodně vás to nezklame. Navzdory opakování již viděného z předchozích dílů zůstává Bourneovo ultimátum skvělým završením novodobé akčně-špionážní legendy a prakticky všechny ostatní akční filmy si o jeho spádu či působivosti mohou nechat jen zdát. To zahrnuje i přeceňovanou akční komedii Smrtonosná past 4.

• Originální název: The Bourne Ultimatum
• Režie: Paul Greengrass
• Scénář: Tony Gilroy, George Nolfi, Scott Z. Burns
• Hrají: Matt Damon, Julia Stiles, David Strathairn, Scott Glenn, Paddy Considine...