Rokenrolový hudební doprovod, křiklavě barevné kostýmy a taneční čísla se stávají světlými body tohoto filmu.
Scénář udělal z postav karikatury, které se ocitají v situacích, jež zavánějí trapností, bohužel dost často i tou nezáměrnou.
3 /10
Po koronavirové přestávce a na dva měsíce zavřených kinosálech se čekalo na titul, který by do nich diváky ve větším počtu znovu přitáhl. Bourák přesně tento potenciál měl. Stojí za ním totiž režisér a producent Ondřej Trojan se scenáristou Petrem Jarchovským, který s Trojanem dělal na všech jeho dosavadních filmech (Pějme píseň dohola, Želary, Občanský průkaz) s výjimkou Tomana.
Variace na černohumorné gangsterky
Do hlavní role režisér navíc obsadil svého bratra Ivana a i v těch ostatních se objevují hvězdná jména jako Jiří Macháček, Kristýna Boková nebo Kryštof Hádek. Z hlediska předpokladů uspět skoro sázka na jistotu, výsledek je přesto takový, že se jedná o Trojanův a Jarchovského nejhorší počin. A jeho problematičnost začíná právě od scénáře. Jarchovského pro jeho napsání inspiroval námět jeho studentky Evity Naušové, který rozpracoval do tvaru, který postrádá vnitřní soudržnost a logiku.
Jde o tvar natolik nekonzistentní, že se to odráží ve všech jeho složkách, od žánrové a stylistické neujasněnosti, použité míry nadsázky, otázky motivace postav, přes herecké výkony, kdy postavy jsou pouhými karikaturami a jen obtížně si k nim hledáme cestu, humoru, který nefunguje, až po dobové zasazení, kdy se příběh sice odehrává v současnosti, ale stejně tak by to klidně mohla být devadesátá léta.
Z hlediska žánru film vypadá, že měl být původně sociálně kritickou sondou do prostředí severočeských Sudet, ale postupně se vyvinul ve slepenec crazy komedie s gangsterskými prvky, vztahového filmu o manželské krizi a muzikálu.
To, že je snímek takto žánrově rozkročený, by nevadilo, kdyby to nepřispívalo k jeho celkové zmatenosti, nevyrovnanosti a přeplácanosti. Trojan trochu působí, jakoby si chtěl vyzkoušet variaci na černohumorné gangsterky bratří Coenů, Guye Ritchieho nebo Tarantina, ale zůstal přitom jen u jejich parodování s využitím násilných scén, dovedených ad absurdum za pomocí komiky trapnosti. Ve filmu se tak objevují mafiáni městského nebo okresního formátu, nad nimiž jsou vždy nějací výše postavení, kterým se zodpovídají (Milan Ondrík, Jaroslav Róna).
Muzikálová stylizace do padesátých let
Stylizace vychází ze sklepácké poetiky, kdy Ondřej Trojan jako jeden z kmenových členů tohoto divadla se snaží cit pro absurdno a dada přenést i do filmového tvaru. Sklepovská nadsázka se ale s rodinným příběhem moc nekamarádí.
Další stylizace, která je ve filmu použita, je ta muzikálová. A to retro do padesátých let. Postavy se oblékají, jako by v této době žily, chodí do klubu, kde se hraje rock and roll a rockabilly, přičemž se nikdo nepozastavuje nad tím, kde se v oblasti Šluknovského výběžku vzala tak silná subkultura vyznavačů tohoto stylu.
V klubu Pokendo hraje kapela Mad Nut & His Raisins se zpěvačkami Terezou Černochovou, Tonyou Graves a Žofií Dařbujánovou a zpěvákem Matějem Ruppertem, který ve vyprávění zároveň plní roli vypravěče, jenž nám přibližuje příběh hlavního hrdiny Bouráka, pravidelného návštěvníka tohoto klubu.
Rokenrolový hudební doprovod na originální hudbu Romana Holého, křiklavě barevné kostýmy a taneční čísla s propracovanou choreografií Marka Zelinky, známého ze Star Dance, se stávají nejsvětlejšími body tohoto filmu.
Křečovité vyznění scén, které měly být vtipné
Ale ani hudební složce, která se stává spíš výplní než přirozenou součástí děje, která by ho dále posouvala, se nedaří dát vyprávění potřebnou dynamiku. Na začátku nastavené tempo se postupně vytrácí a váš subjektivní dojem z trvání filmu je mnohem delší než jeho skutečná délka kolem 110 minut. Tento vjem, že se děj přes množství rozehraných vedlejších linií vleče, pak ještě posiluje několikrát nastavovaný konec.
Ne všechny linie přitom dávají smysl. Například ta, kdy mafián Bingo předá svou hernu s barem rodince gamblerů. Jiné jsou záměrně bizarní jako ta snová, kdy se Bourákovi zjeví jeho idol Elvis Presley v podání Ondřeje Trojana a vedou spolu coby mentor a žák noční dialog o jejích životech, zakončený společným zpěvem.
Křečovitě vyznívá i většina scén, které měly být vtipné. Taneční scéna, končící skokem do dortu, zápas psího mazlíčka s robotickým vysavačem, povedl se naopak vtípek o výletu do Děčína jako vrcholu zdejších dobrodružných výletů.
Ztroskotanci, upínající se k náhražkám reality
Severočeské prostředí ve fiktivním městě Šlukdorf blízko německých hranic nabízelo množství témat, z nichž si scenárista Jarchovský vybral jejich nejviditelnější znaky a s nimi spojené problémy. Nezaměstnanost, hrací automaty a závislost na nich, prostituce, alkoholismus nebo mafiánské praktiky byznysmenů, kteří ve filmu při vyřizování účtu používají kulečníková tága nebo golfové hole.
Ekonomická prosperita jedněch, stojících na hazardu nebo obchodu s prostitucí, je vykoupena zástupy ztroskotanců, kteří se upínají k přeludům nebo náhražkám, jež jim pomáhají vyrovnat se s tíživou sociální realitou, která panuje v příhraničí.
Mezi tuto druhou skupinu patří i hlavní postava Ládi, řečeného Bourák (Ivan Trojan). Ten si peníze na obživu obstarává kšefty s vraky aut, z nichž vybírá použitelné díly, z nichž pak skládá ta pojízdná. To je jeho vášeň, ale doma toho moc nedělá a tak jeho rodině zatéká do jejich chátrající vilky. A nejen do ní, ale i do jeho manželství.
Bourák si totiž krizi středního věku řeší tím, že si nabrnkl mladou ordinérní milenku Bublinu (Alena Pajtinková), s níž chodí tančit do klubu, kde se hraje rocknroll, jehož byl dříve tanečníkem. Jeho submisivní žena Markéta (Kristýna Boková) k němu stále vzhlíží, i když ji okázale podvádí před celým městem a chová se nejen vůči ní sobecky a nezodpovědně.
A tak musí rodinnou krizi řešit jejich osmnáctiletá dcera Kamila (Veronika Marková), která pracuje v herně s barem Titanic, jež patří místnímu mafiánovi Bingovi (Jiří Macháček), který už od školy miluje Markétu a aktuálně zase on musí řešit problém s tím, že město s okamžitou platností zakázalo provoz výherních automatů.
Zatímco Elvisem, starými auty i módou padesátých let posedlý Bourák si žije svůj rokenrolový sen, do domu a za jeho ženou se mu snaží nastěhovat rovněž ženatý Bingo, který se chová čím dál podivněji. A do toho řeší svůj rozporuplný vztah s kamioňákem Dejvym (Kryštof Hádek) Kamila.
Vše postupně nabírá obrátek, kde dojde na vystěhování Bouráka do garáže za vyučenou, vraždu, vyřizování si účtů mezi gangstery i věnování růžového Cadillacu výměnou za nesplacený dluh. Jenže ta žánrová kombinace, v níž se všechny tyto linie protínají, je tak nesourodá a přeplácaná, že se ji nedaří zachránit ani tak dobrým hercům jako Ivan Trojan bezesporu je.
Scénář totiž z postav udělal karikatury, které se ocitají v situacích, jež zavánějí trapností, bohužel dost často i tou nezáměrnou. Tohle se zkrátka nepovedlo a ani hudební a taneční složka výsledný dojem moc nezlepší. S přihlédnutím k jejich předchozím filmům se ale tvůrci z tohoto šlápnutí vedle určitě poučí.
Bourák
- Žánr: komedie
- www.bourakfilm.cz/
- Česko, 2020
- Scénář: Petr Jarchovský
- Režie: Ondřej Trojan
- Hrají: Ivan Trojan, Veronika Marková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Petra Nesvačilová, Alena Pajtinková, Kryštof Hádek, Matěj Ruppert
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 06. 2020