7
Fotogalerie

Dámský gambit: ženskou perspektivou nahlížená hra v šachy trhá rekordy na Netflixu [recenze]

Plusy
Hra v šachy jako napínavé, dramatické a pro diváka atraktivní dobrodružství, plné emocí a zvratů.
Minusy
Předvídatelné schéma vyprávění s několika opakujícími se motivy.
9  /10

Na Netflixu boří rekordy sledovanosti a ke spokojenosti diváků se přidávají i vysoká hodnocení od recenzentů. Sedmidílnou minisérii o fiktivní talentované šachistce vidělo za čtyři týdny od premiéry 62 milionů uživatelů této streamovací platformy po celém světě.

Minisérie se tak zařadila k vrcholům letošní televizní tvorby a to díky tomu, jak se jí podařilo z hry v šachy udělat napínavé, dramatické a pro diváka atraktivní dobrodružství, plné emocí a zvratů. Na jeho pozadí sledujeme osobní vzlety a pády půvabné šachistky Beth Harmon, která se musí při cestě na vrchol vyrovnat se svými démony.

Garri Kasparov dohlížel na věrohodnost podání

Její příběh vychází ze stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Waltera Tevise z roku 1983. Tevis se proslavil především jako autor sci-fi románů a povídek, z nichž se titul s názvem Muž, který spadl na Zemi dočkal filmového převedení s Davidem Bowiem v hlavní roli.

Známé jsou i filmové adaptace jeho románů z biliárového prostředí, kde sám pracoval a to Hazardní hráč s Paulem Newmanem a Barva peněz, který na něho po pětadvaceti letech navázal a Newmanovi vynesl Oscara. Tevis byl i nadšeným hráčem šachu a svůj Dámský gambit věnoval šachovým velmistrům Bobbymu Fischerovi, Borisovi Spasskému a Anatoliji Karpovovi, jejichž šachovými partiemi se při tvorbě románu inspiroval.

Už při jeho vzniku spolupracoval Tevis s ruským velmistrem Garrim Kasparovem a šachovým trenérem Brucem Pandolfinim, kteří se stali konzultanty i seriálového zpracování, dohlížející na to, aby jednotlivé partie byly založené na skutečných hrách a odpovídaly realitě.

A tak i když je postava Beth Harmon fiktivní, připomíná nejen svou hrou, ale i osobnostními rysy Bobbyho Fischera, její hlavní soupeř ze Sovětského svazu Borgov pak Borise Spasského. A skuteční šachisté jako Reshevsky, Aljechin nebo Capablanca jsou tu zmiňováni jako ti, od nichž se jejich pokračovatelé učí.

Dickensovský sirotek

Samotný název předlohy i minisérie odkazuje k jednomu z možných šachových zahájení a stejně tak je tomu i s názvy jejích jednotlivých epizod, které jsou pojmenované podle fází šachové partie nebo taktiky. V sedmi epizodách, odehrávajících se v padesátých a šedesátých letech minulého století, pak sledujeme příběh nejprve dívky a potom mladé ženy Beth Harmon (Anya Taylor-Joy), která se jako devítiletá po tragické smrti její matky ocitá v dickensovském dívčím sirotčinci.

Zde díky místnímu správci budovy panu Shaibelovi (Bill Camp) objevuje hru v šachy a svůj nebývalý talent pro ni. K jeho rozvoji jí slouží nejen lekce ve sklepení, ale i v sirotčinci podávaná sedativa, jejichž nadměrná konzumace jí umožňuje přehrávat či vizualizovat si v hlavě jednotlivé tahy, které jsou znázorněné jako CGI figurky, promítané na strop.

Později je jako teenagerka adoptována manželským párem Wheatleyových, chodí v Lexingtonu v Kentucky na střední školu a bez předchozí zkušenosti se soutěžními šachy se přihlašuje na šachový turnaj, který vyhraje. A postupně další, až její adoptivní matka Alma (Marielle Heller), kterou mezitím opustil její manžel, zjistí, že by je turnaje mohly živit. Stává se její agentkou, která ji doprovází na cestách, v nichž se Beth stává nejprve národní šampionkou a poté míří i na pozici té mezinárodní.

Překonání vlastních démonů

Příběh je do značné míry předvídatelný a schematicky působí i některé figury jako černošská kamarádka ze sirotčince, která Beth v závěrečné epizodě podává pomocnou ruku, nebo nešťastná adoptivní matka, závislá na lécích i alkoholu, která svůj hudební talent vyměnila za život paničky na předměstí.

Vyprávění má lineární charakter, s občasnými flashbacky do hrdinčina dětství, které osvětlují, po kom zdědila matematický talent i sklony k užívání léků. Je uvozeno prologem z šachového turnaje v Paříži, který naznačuje nejen, kdo bude jejím hlavním soupeřem v šachu, ale i to, že si jím bude Beth do velké míry sama sobě v osobním životě.

A o tom celý její příběh je, že zatímco její tahy na šachovnici jsou strategické a promyšlené, tak její jednání v praktickém životě je dost často impulzivní a až sebedestruktivní, což se pak zpětně odráží v tom, jak hraje. Její vnitřní naladění a míra sebekázně se promítá do toho, jestli je schopná překonat své démony a díky tomu vítězit.

Je to její emoční inteligence a nezkrotné vnitřní ego, které ji často podráží nohy v souboji s matematickou myslí, schopnou kombinačních tahů dopředu. Příběh jejího růstu není ani tak emancipační, jako spíš osobnostní. Beth sice vstupuje do mužského světa šachu, ale ten vůči ní není nepřátelský. Zezačátku možná přezíravý, ale jak si v něm svým talentem sjednává postupně respekt, mužští kolegové jí prokazují profesní úctu. Stvrzeno je to pak samotným závěrem, kdy jí její bývalí mužští soupeři, z nichž se někteří stali jejími trenéry i milenci, kolektivně na dálku radí, jak uspět v souboji s Borgovem (Marcin Dorociński).

Sedmá epizoda v Moskvě se oním kolektivním charakterem liší od předchozích šesti, v nichž jsme sledovali individuální cestu hrdinky na vrchol, tak typickou pro naplnění amerického snu. Šachy jsou tu ukázány jako kolektivní sport, který se v Moskvě provozuje na ulicích u šachových stolků a na profesionální bázi v týmech, promýšlejících taktiku. Šachy se tu zároveň stávají prostředkem překonání bariér v éře studené války v lidské rovině, když v té ideologické a politické zůstávají.

Pečlivé retro

Hrdinčina cesta dospívání, lemovaná problémy s užívání prášků i alkoholu, je i cestou získávání sebedůvěry a sebejistoty v tom, čemu se chce profesně věnovat. Tato postupně nabývaná jistota se odráží nejen ve vedení šachových partií, vztahu k mužům, ale i ve způsobu oblékání.

Dobová výprava je dotažená, ať už jde o elegantní kostýmy, které zračí její přerod v ženu, vědomé si své ceny, tak pastelové barvy tapet na zdech domovských obydlí, nebo stylové vybavení hotelů, v nichž tráví čas studiem tahů při turnajích. Stejně tak hudba, ať už ta instrumentální, napojená na emoce hlavní hrdinky, nebo písňová s tehdejšími šlágry, dokresluje velmi zdařile vyvedenou retro stylizaci této minisérie.

Její tvůrci, scenárista a režisér Scott Frank, se spoluscenáristou Allanem Scottem, si dali velmi záležet na tom, aby vyprávění, který svádí k opakování některých situací a motivů, ozvláštnili stylisticky. Prací s barevnou škálou obrazu, zračící přechod mezi jednotlivými prostředími, dobovými rekvizitami i tím, jak je obrazově zabírána hra v šachy a do jakých prostor je umisťována.

Změna statusu hlavní hrdinky se dá vyjádřit její cestou ze sklepení sirotčince na světový turnaj mistrů v Moskvě, který tomuto klání vytvořil z hlediska jeho umístění důstojné podmínky, vypovídající o postavení šachové kultury v Rusku, jež se liší od turnajů v Americe ve vysokoškolských posluchárnách.

Kamera při sledování hry využívá nadhledů, zrychlených záběrů, koláží, prostřihů a i když je šachových partií v sedmi epizodách několik, každá z nich působí jedinečně a nedostavuje se při jejich sledování pocit monotónnosti. Jednou hru sledujeme celou, jindy stačí, jak ji někomu popíše Beth, nebo si o jejím průběhu uděláme obrázek z tváří a mimiky jejich protagonistů.

Anya Taylor-Joy magnetizuje očima

Nonverbální komunikace hráčů se stává jasným vodítkem, jak hra probíhá i jaký bude asi její výsledek. A velké oči Anyi Taylor-Joy jsou nám v tomhle ohledu hodně nápomocny. Neokoukaná čtyřiadvacetiletá herečka v sérii svou tváří a očima doslova magnetizuje diváky a umožňuje jim se naladit a participovat na tom, co její postava prožívá.

Beth, jejíž život se točí jen kolem šachů, protože v jejich světě se cítí bezpečnější než v reálném světě okolo, se musí naučit nalézt rovnováhu mezi těmito dvěma světy, aby se jí její geniální hráčský talent nestal prokletím v osobním životě.

Podobně mezi dvěma světy náročné a komplikované hry v šachy a jejího divácky stravitelného podání, jež nám dá pocit, že máme šanci jí porozumět, se pohybují i tvůrci této minisérie. Ti pracují s předvídatelným mustrem vyprávění o cestě zrání, jdoucí ruku v ruce s tou profesní, na níž je třeba se vyrovnat s traumaty a démony, které nás tíží a brání našemu rozletu. Určitá schematičnost tu ale není na škodu, protože emocionálně funguje, stejně jako ženskou perspektivou přiblížená tato „hra králů“ širokému publiku.

Dámský gambit

  • Žánr: drama
  • Původní název: The Queen's Gambit
  • www.netflix.com/cz/title/80234304
  • USA, 2020
  • Scénář: Scott Frank, Allan Scott (předloha Walter Tevis)
  • Režie: Scott Frank
  • Hrají: Anya Taylor-Joy, Harry Melling, Moses Ingram, Bill Camp, Thomas Brodie-Sangster, Chloe Pirrie, Marielle Heller, Janina Elkin, Jacob Fortune-Lloyd, Marcin Dorociński
  • Distribuce: Netflix
  • Distribuční premiéra v ČR: 23. 10. 2020

Speciál: Netflix

Netflix je populární streamovací videoslužba. Kromě filmů, seriálů a dokumentů, které nakupuje, produkuje i svůj vlastní obsah. Nechybí ani mnoho populárních českých filmů, velká část zahraniční produkce obsahuje české titulky, některé tituly mají i český dabing.

Určitě si přečtěte

Články odjinud