Fotogalerie

Víkend na chatě: vztahová inventura tápajících pětatřicátníků v hořké komedii [recenze]

Marek Čech

27. června 2020

Iluzorní touha po návratu k bezstarostnému mládí, i když vám už střední věk klepe na dveře. V debutu finské režisérky Jenni Toivoniemi.

Plusy

Sebeironický humor a ze života odpozorované dialogy, jež plní funkci zábavnou i katarzní.

Minusy

Pracuje se tu sice s osvědčeným konceptem, ale režisérka ho dovede naplnit živou interakcí postav.

7 /10

Minulý týden měla v našich kinech premiéru německá verze úspěšného italského originálu, komedie Téměř dokonalá tajemství, pracující s premisou, kolik toho o sobě máme, či spíš nemáme vědět, abychom mohli nadále zůstat přáteli, manželi nebo milenci. Hra na pravdu se sdílením obsahu mobilní komunikace tu splnila svou katarzní roli a pročistila vztahovou dynamiku mezi sedmičkou přátel.

Idealizované bezstarostné mládí

Na podobném principu je založená i hořká konverzační komedie finské scenáristky a režisérky Jenni Toivoniemi (1978), která jí celovečerně debutuje. Na festivalech Sundance nebo Berlinale vzbudily pozornost už její krátkometrážní filmy (Treffit), je také autorkou divadelních a rozhlasových her a spoluscenáristkou snímku Korso.

Ve Víkendu na chatě reflektuje generační zkušenost svých přátel z mládí, vrstevníků, kteří, jak říká, se po rozvodech začali na večírcích znovu chovat jak teenageři. Mnoho z nich se překvapivě dalo dohromady s lidmi, se kterými chodili nebo chtěli chodit právě v době dospívání.

A právě o oné touze po návratu k bezstarostnému mládí, i když vám už střední věk klepe na dveře, její film je. A také o tom, že si dobu naší mladosti přehnaně idealizujeme, protože i ona byla protkána problémy, které na nás s postupujícím věkem jen tíživěji dopadají.

Kam jsme se posunuli?

Za nostalgií po těchto časech a naší neschopností se usadit nebo zmoudřet se ostatně dost často skrývá to, že se nám nepodařilo naplnit to, co jsme si tenkrát představovali. A tyto bujaré návraty do mládí s přáteli, podpořené tekoucím alkoholem, nám pomáhají na tuto skutečnost alespoň na chvíli zapomenout.

Na nože: Daniel Craig jako americký Hercule Poirot [recenze filmu]

Filmy a seriály

Přesně takové hrdiny, dnešní pětatřicátníky, režisérka ve svém filmu představuje. Pořád se cítí, že je na všechno ještě hodně času a že jsou vlastně na startu života, ale ve skutečnosti se tím spíš utěšují. Jenni Toivoniemi k nim umí být sžíravě ironická při předestření jejich vztahových karambolů a krachů, ale ve výsledku je její pohled na ně shovívavý a dávající jim ještě šanci něco se svými životy udělat.

Situace, ve které je zachycuje při víkendové oslavě narozenin jedné z nich na chatě na břehu jezera, se podobá jakési inventuře toho, kam se za těch dvacet let, co se vesměs znají, posunuli. Na povrch vyplouvají staré touhy a přání a s nimi i otázka, jestli je ještě dokáží naplnit. Budoucnost jim totiž už nenabízí tolik možností, jako se jim zdálo před deseti nebo více lety a tak se víc dostavují obavy z ní a lítost z promarněného potenciálu.

Vztahy přiznané i nepřiznané

Oslavenkyní, kvůli níž se scházejí, je pětatřicetiletá Mitzi (Emmi Parviainen), sebestředná hvězda party, které kdysi ostatní pomohli, aby se vymanila z toxického prostředí. Ta ale ve skutečnosti moc náladu slavit nemá, protože se vzpamatovává z čerstvého rozchodu a trpí depresemi. Zdaleka ne jako jediná z nich.

Její bývalý dlouholetý přítel, spisovatel Juhana (Samuli Niittymäki), sem přijíždí se svou ženou Ullou (Paula Vesala), s níž čeká dítě. Na Mitzi ale stále myslí a dává jí to najevo, ona ale vyjeví, že možná tenkrát víc stála o někoho jiného z party přátel. Veronika sem přijíždí nebo spíš přilétá na hydroplánu se svým novým partnerem, švédským hercem Mikaelem (Christian Hillborg), s jehož mužným charismatem se ostatní tři mužští členové této sestavy konfrontují a ženy na něho hledí s obdivem.

30 nejlepších klasických českých komedií. Víme, kde je najdete online

Filmy a seriály

Každý z osmičky těch, kteří se na oslově sešli, má přitom nějakou základní definici. Benjamínek party v podobě Veroničiny mladší sestry Natali (Iida-Maria Heinonen), živelný Härde (Eero Milonoff), který vzal také svého mladšího bratra Janneho (Paavo Kinnunen), zdánlivě dokonalá a vyrovnaná Veronika, aby postupně režisérka začala tuto představu o nich nabourávat a ukazovat, že problémy, díky nimž tápou v životě, mají všichni.

To, co je spojuje, je jejich minulost, v níž jsou vztahy přiznané i nepřiznané, city potlačované i vyslyšené, manipulace s nimi ze strany těch přehlížených i traumata z toho plynoucí. Třeba v představě, že kdyby k oné lživé manipulaci nedošlo, mohly by dnes životy některých z nich vypadat jinak.

Alkohol jako katalyzátor

Režisérka na půdorysu jedné partičky odhaluje během víkendu její historii se všemi láskami, ale i křivdami a nedorozuměními, které se v ní odehrály. A alkohol samozřejmě zafunguje nejen jako prostředek k opětovnému potvrzení přátelských vazeb, ale i jako katalyzátor skrytých nevraživostí, které v ní panují. Ať už jde o sourozenecké tenze, nebo ty citové, které na chatě akcelerují.

V čem nám bude toto odkrývání starých lásek a vytahování vztahových kostlivců ze skříně blízké je v tom, že s něčím podobným se setkal každý z nás. I my máme své letité přátele, scházíme se a ne všechno mezi námi dosud vyplulo na povrch, takže se s hrdiny a jejich problémy snadno identifikujeme. I s charakterem této oslavy, která se dá zaměnit třeba s třídním srazem.

Situace a postavy vám tedy budou blízké, stejně jako jejich tápání a vztahové kotrmelce. Protože v nich poznáte sami sebe i své přátele. Nakonec i Češi rádi jezdí s přáteli na chatu do přírody, pijí přitom alkohol a mají smysl pro sebeironický humor.

Téměř dokonalá tajemství: hra na pravdu s mobilními telefony [recenze]

Filmy a seriály

Ten tu spolu s dobře napsanými a ze života odpozorovanými dialogy plní funkci zábavnou i katarzní. Podobně jako tento film s ironicky použitým podtitulem Poslední večírek našeho mládí a zpěvem písně Forever Young, jež dostává více trpkou příchuť než jindy.

Čeští diváci ho navíc mohou vidět dříve než ti domácí finští, protože ve Finsku bude mít kvůli koronavirové krizi premiéru až v srpnu. Tato sympatická konverzační záležitost se sehraným hereckým ansámblem si vaši pozornost určitě zaslouží.