Ukradený stát: od kauzy Gorila k vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové [recenze filmu]

Slovenská režisérka, kameramanka a producentka Zuzana Piussi (1971) se ve své dokumentární tvorbě pravidelně věnuje společensko-politickým tématům na slovenské a v posledních letech i na české scéně, jež spadají do oblasti investigativní žurnalistiky.

Témata investigativní žurnalistiky

Ve filmu Koliba (2009) to byla podivná privatizace slovenských filmových ateliérů do rukou společnosti, v níž byla jednatelkou dcera Vladimíra Mečiara Magda. Za film Nemoc třetí moci (2011), který mapoval patologické poměry ve slovenské justici za éry předsedy Nejvyššího soudu Štefana Harabina, jí hrozily až dva roky vězení a pokuta tři čtvrtě milionu korun. Ve filmu Od Fica do Fica (2012) pak zdokumentovala vývoj obří korupční kauzy Gorila, jež odhalila informace o uplácení politiků a vysokých státních úředníků ze strany investiční společnosti Penta.

V roce 2013 jí byla v souvislosti s filmem Nemoc třetí moci a zastavením jejího stíhání udělena Morální cena FITES za tvůrčí i občanskou odvahu. V témže roce se přestěhovala do Prahy a se svým manželem, dokumentaristou Vítem Janečkem (1970), založila společnost D1film.

V ní realizovala ve spolupráci s Českou televizí a cyklem Český žurnál dokument Český Alláh (2016), v němž zmapovala zdejší národoveckou scénu a všechny ty obskurní spolky kolem Martina Konvičky, Jany Volfové, Petra Štěpánka, Petra Hampla nebo „Naštvané matky“ Evy Hrindové.

Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]

Před dvěma lety v ní s manželem natočila i dokument Selský rozum o podnikání Andreje Babiše v oblasti zemědělství a potravin. Tento dokument (zde se na Selský rozum můžete podívat) vznikl na základě reportážní knihy Žlutý baron novinářů Jakuba Patočky a Zuzany Vlasaté a vypovídal o tom, jak si Andrej Babiš podmaňuje nejen české zemědělství, ale i tuto zemi.

Letos přichází do kin její už třetí dokument. Po filmu Obléhání města, jenž se věnoval tématu střetu těžařských firem a aktivistů, protestujících proti těžbě zlata a betonitu v Kremnici, a snímku Univerzity a svoboda, který se na pozadí sporu Víta Janečka s děkanem FAMU Zdeňkem Holým snažil pojmenovat hlavní problémy českého i světového vysokého školství, je to Ukradený stát.

Od Gorily k vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové

Termín „ukradnutý štát“ se na Slovensku vžil pro pojmenování stavu společnosti, v níž se začínají projevovat demokratické deficity i větší či menší kritické propady právního státu a kde tradiční státní struktury nahrazuje propojení moci výkonné a soudní s mafií a vlivem oligarchů.

Kauza Gorila znamenala s jejím zveřejněním v prosinci roku 2011 průlom v moderních dějinách Slovenska. Díra do zdi konspiračního bytu podnikatele Zoltána Vargy, podle jehož vzhledu dostal analytický spis jméno Gorila, znamenala zároveň díru do fasády demokratického státu a vládnutí. Tato kauza přispěla k znevěrohodnění politiků z vládní koalice premiérky Radičové a vynesla zpět do vlády Roberta Fica, ačkoli ten byl také významným aktérem této kauzy.

Až přijde válka: jak se z extrému stává mainstream [recenze filmu]

Tuto periodu už reflektoval film Zuzany Piussi Od Fica do Fica. Ukradený stát začal vznikat jako ohlédnutí za aktéry právě tohoto filmu. Krátce po začátku natáčení, které trvalo dva roky, ale došlo v únoru loňského roku k vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové a natáčení dokumentu nabralo jiný směr.

Tato vražda otřásla slovenskou společností mnohem víc než předchozí kauzy. Účastníci desetitisícových protestů požadovali demisi premiéra, ministra vnitra i policejního prezidenta a vyšetření tohoto případu. K odstoupení všech tří došlo, stejně jako k obvinění lidí, kteří se na nájemné vraždě podíleli.

Obchod s citlivými informacemi

Za objednavatele vraždy byl označen kontroverzní podnikatel Marián Kočner, kolem jehož osoby a role nejen v tomto případu se dokument Zuzany Piussi do velké míry točí. Režisérka investigativním způsobem popisuje, jak se nahrávka (nebo její kopie) z kauzy Gorila ocitla u Mariána Kočnera a jak s ní mohl nakládat ve vztahu k tomu, jehož se nejvíc týká, tedy k šéfovi investiční společnosti Penta Investments Jaroslavu Haščákovi.

V půli října letošního roku byl zvukový záznam 39-hodinové nahrávky z onoho konspiračního bytu v kauze Gorila anonymně rozeslán do několika slovenských periodik, čímž se tato kauza znovu vrátila na první stránky médií. A o sběru kompromitujících materiálů a jak se za pomocí nich dá ovlivňovat veřejný diskurz i jednání konkrétních představitelů státu nebo byznysu dokument také je.

Tyto materiály je možné využívat ke zveřejnění nebo naopak utajení některých informací, v obojím případě se ten, koho se týkají, ocitá v pozici vydíraného, zastrašovaného nebo drženého v šachu tím, který za pomocí nich prosazuje své zájmy.

Při tomto obchodu s citlivými informacemi je z pozice novináře důležité brát na zřetel na to, kdo vám je poskytuje a za jakým účelem. A zda za pomocí těchto materiálů nerozehrává zpravodajskou nebo vlastní jinou hru, která má celou situaci zamlžit nebo v ní odvést pozornost od toho podstatného.

Máme na víc: reflexivní ohlédnutí za prezidentskou kampaní Michala Horáčka [recenze filmu]

Zuzana Piussi se v dokumentu od dvou zdrojů, bývalého příslušníka SIS Pavola Forische a novinářky Jany Teleki, dozví, že jí mohou dodat obrazový materiál, na kterém jsou politici v indiskrétních chvílích sexuálního charakteru. Tyto video nahrávky pocházejí od Alena Zsuzsové, zprostředkovatelky vraždy Jána Kuciaka a dle Forische bývalé prostitutky, která takto údajně nalákala hned několik politiků nebo představitelů soudní moci. Někteří odstoupili, u dalších se spekuluje, že na těch nahrávkách jsou.

Tohoto videa se Piussi nedočká a je otázkou, zda vůbec existuje. Pokud ano, má bezesporu, tak jako jiné materiály obdobného charakteru, velký vydíratelný potenciál ve vztahu k těm, jichž se týkají. Alespoň do doby, než vyplavou na světlo světa, pak jejich hodnota prudce klesá.

Kritika za výběr respondentů

Režisérka přitom poukazuje na to, jakou roli v tomto obchodu s informacemi zastával Marián Kočner a jak to souvisí s dalšími kauzami (Gorila, vražda novináře Jána Kuciaka, směnky TV Markíza, financování strany Směr), v nichž je přímo či zprostředkovaně namočen.

Objasňování jeho role i pozadí hned několika případů se děje nejen skrze práci s veřejně dostupnými zdroji, ale především prostřednictvím režisérčiných setkání s hned několika respondenty, kteří o kauze Gorila nebo vraždy Jána Kuciaka něco vědí.

Jde o bývalé příslušníky Slovenské informační služby, bezpečnostní experty, právníky, novináře, ale i blogery. Právě za výběr těchto respondentů byla Zuzana Piussi na Slovensku kritizována ze strany některých liberálních médií. Například bývalý šéfredaktor Respektu a respektovaný novinář Martin M. Šimečka ze slovenského Denníku N jí vytkl, že slabina jejího filmu spočívá v tom, že dává na jednu úroveň výpovědi konspirátorů s čestnými novináři, tedy bludy lhářů a manipulátorů, s těmi, kteří pátrají po pravdě. Výsledkem je pak dojem, který by se dal vyjádřit názvem knihy Petera Pomerantseva o cílech ruské propagandy: Nic není pravda a všechno je možné.

Novináři a zpravodajci

Chápu důvody této výtky, i co k ní kritiky režisérčina přístupu vede. Zuzana Piussi opravdu dává prostor jak seriózním investigativním novinářům jako je Monika Tódová z Denníku N, Adam Valček z deníku SME nebo Pavla Holcová, tak naprosto obskurním národoveckým blogerům typu Rudolfa Vaskyho.

Tiché doteky: systematická manipulace v sektářské rodině [recenze filmu]

Podobně je tomu i u výběru lidí z prostředí bezpečnostních služeb. Na jedné straně tu máme Petera Holúbeka, bývalého vedoucího analytika 5. odboru SIS, na té druhé Pavola Forische, rovněž bývalého agenta SIS, který má blízko k dezinformační scéně. Právě Holúbek stojí za spisem Gorila a odposlechy z let 2005 až 2006, když si všimnul, že se v domě, kde bydlí, se schází šéf Penty Haščák s politiky a byznysmeny.

Zuzana Piussi ke všem přistupuje s takovou mírou empatie nebo diplomacie, že jí to umožňuje získat svědectví i od těch, kteří by se jinak s dokumentaristy, novináři nebo lidmi z její sociální bubliny asi nebavili. Využívá i toho, že je žena, což je dobře vidět na Forischovi, který se před ní trochu naparuje a stylizuje do pozice majitele klíčů od pravdy.

Koncept, který vyžaduje obeznámeného diváka

Ostatně jeho informací využívají jak novináři seriózní, tak ti z konspiračních webů. Zuzana Piussi nechává zaznít oba tábory a nechává na divákovi, aby si vybral, které informace považuje za relevantní a které za zavádějící. To se týká jak osoby Mariána Kočnera, kauzy Gorila nebo občanského hnutí Za slušné Slovensko a kým je financováno. Ano, tušíte správně, bez jména George Soros se neobejde snad žádný spiklenecký výklad světa.

Národní třída: portrét sídlištního rváče, frustrovaného polistopadovými poměry [recenze filmu]

Režisérka i dramaturg a producent filmu Vít Janeček tento koncept, kdy se v dokumentu střetávají názory lidí, kteří se sobě spíš vyhýbají a jsou ve vztahu vzájemného despektu, obhajují, protože dává plastičtější obraz o společnosti jako celku.

V tom bych s nimi souhlasil, jenom je třeba říci, že tento investigativní, nekomentující přístup k informacím, z nichž si divák skládá obraz reality, vyžaduje diváka obeznámeného nejen s tím, o čem dokument pojednává, ale i kdo jsou jeho aktéři.

Ti hlavní jsou Kočner, šéf Penty Haščák a Peter Tóth. V devadesátých letech novinář, za vlády Mikuláše Dzurindy šéf civilní kontrarozvědky SIS, dnes člověk, jehož veřejný obraz je kvůli blízkosti ke Kočnerovi a podílení se na sledování hned několika novinářů, včetně Kuciaka, z jeho pověření, dosti narušený.

Bratři Okamurovi, Králové Šumavy a poslední opus Karla Vachka na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě

Tóth je i jedním z hlavních aktérů dokumentu Skutok sa stal režisérky Barbory Berezňákové, který byl, stejně jako Ukradený stát, uvedený na nedávno skončeném Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2019.

Oba filmy se snaží nahlédnout události posledních třiceti let na Slovensku, které přispívají k vnímání státu, v němž dochází k propojení politiky a podsvětí. Zuzana Piussi tuto chobotnici rozkrývá důsledněji než její kolegyně Berezňáková, otázkou je, zda její důvěra v diváka a jeho schopnost odlišit seriózní investigativní práci od konspiračních teorií a nespolehlivých zdrojů není příliš vysoká. A zda by si film větší míru jejího autorského komentáře nezasloužil.

Pro diváka, který sleduje, co se děje na Slovensku a kdo jsou aktéři jednotlivých kauz, myslím, že to není třeba, u těch méně obeznámených s vývojem u našich bývalých federativních bratří a sester si nejsem ale tak jistý. Ale možná, že je právě tento dokument přivede k tomu, aby se do problematiky, o níž pojednává, hlouběji ponořili.

Pokračování v realitě

Ona je totiž v něčem podobná té u nás. Jen oligarcha, který v minulosti prosazoval své zájmy skrze konkrétní politiky a strany, dnes tuto zemi řídí. V tom jsme před Slovenskem napřed a otázkou je, kam tento vývoj bude směřovat.

Budiž světlo: militantní mládežnická domobrana, ohrožující rodinná pouta [recenze filmu]

Dokument Zuzany Piussi ukazuje, kam propojení politiky, soudní moci, mafie a oligarchů na Slovensku dospělo. Jako účastnice neveřejného soudního jednání a svědecké výpovědi Petera Tótha proti Kočnerovi, kdy se přihlásila v jednacím sálu na Kočnerovu výzvu jako jedna ze dvou jeho důvěrníků, zde vyslechla informace, které jí definitivně vyléčily z pochybností, zda název jejího filmu není přehnaný.

Ve věci svědectví Petera Tótha je Zuzana Piussi vázána mlčenlivostí, přesto z dokumentu cítíme, že se nám snaží na základě veřejných informací zprostředkovat i ty, o nichž mluvit nesmí. Na filmařce přitom není, aby ukázala prstem, že je Marián Kočner vinný, zda byl konečným objednavatelem vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky, nebo byl v pozadí případu ještě někdo. Kdo chce, ten jisté indicie, napovídající, že možné jsou obě varianty, v dokumentu nalezne. A on ten její snímek pokračuje dál, v realitě, která vždy tu zakonzervovanou ve filmu bude předbíhat.

Ukradený stát

• Žánr: dokumentární
• Původní název: Ukradnutý štát
• www.d1film.com/index.php?id=gorila
• Slovensko / Česko, 2019
• Scénář: Zuzana Piussi
• Režie: Zuzana Piussi
• Hrají: Zuzana Piussi, Monika Tódová, Adam Valček, Pavla Holcová, Jana Teleki, Pavel Forisch, Peter Holúbek, Radovan Bránik
• Distribuce: D1film
• Distribuční premiéra v ČR: 07. 11. 2019