Fotogalerie

Polk Audio Legend L200: dvoupásmové regálové Hi-Fi reproduktory amerického střihu [test]

Daniel Březina

7. července 2020

Zábavné, univerzální regálovky, lehce zprostředkovávající filmové efekty, rockovou hudbu i komorní jazz. Není to neutrální zvuk, není to audiofilsky analytická jemnost, ale je to reprodukce plná síly, dynamiky a nekomplikované zábavnosti v úrovni opravdu dobrého hi-fi.

Plusy

Dobrá kombinace síly a šťavnatosti

Impuls a důraz

Solidní zpracování

Schopnost ozvučit i velký prostor

Rozmáchlá zábavnost

Minusy

Zvuk si na frekvenční vyrovnanost ani nehraje

9 /10

Zaoceánský výrobce Polk Audio možná nepatří mezi ty nejzaběhnutější značky v České republice (nebo vlastně obecně v Evropě), ale z pohledu globálních čísel je to firma velká – ba dokonce obrovská, takže jak se zdá, její motto „Velký americký zvuk“ oslovuje mnoho posluchačů, zejména těch, co dají na domácí kino. Po bezmála půlstoletí existence se Polk rozhodl pořádně šlápnout do pedálů a uvedl řadu Legend se snahou nabídnout „rozumně dostupný high-end po americku“.

Vzhled a konstrukce

Základem „legendární“ série je dvojice spíše větších regálových modelů, ten větší z nich se jmenuje L200. Na rozdíl od nižších firemních řad je tu stále vidět rukopis Polk, ale v luxusnějším a pečlivějším provedení, ostatně v souladu s prémiovou cenovkou.

Základem reprosoustav je čistě pravoúhlá skříň s dýhovaným povrchem a předsazená sametově černá čelní stěna s čistě zapuštěnými reproduktory. A pokud i tak je vám to málo, můžete celou přední plochu překrýt minimalistickou magnetickou mřížkou. Potud vypadají Legend L200 v podstatě standardním způsobem, to se ale změní při pohledu zezadu.

Vzhled a konstrukce

Ve spodní části zadní stěny je destička s dvěma páry reproduktorových terminálů, spojených můstkem z tlustého drátu. Horní polovinu pak ale zabírá výrazná profilovaná konstrukce, jejíž střed se nachází přesně v ose bassreflexového otvoru. Do jeho prostředku míří trn, usměrňující vzduch vycházející z reflexu do čtyř stran. Tento koncept jménem Power Port umožňuje přistavit Legend L200 blíž k zadní zdi, než je obvyklé.

Legend L200 jsou poměrně velké – při deseti kilech hmotnosti měří na výšku 39,8 cm, na šířku 21,1 cm a do hloubky 33,8 cm, takže přestože je lze umístit ke zdi, tak úplně „policové“ zase nejsou.

Ozvučnice z MDF profilů mají vnitřní výztuže a tweeter má vlastní pracovní komoru pro co nejklidnější pracovní podmínky. Oba použité reproduktory jsou dílem vývojářů přímo z Polk Audio.

Nejvyšší frekvence hraje jednopalcový prstencový tweeter s centrálním trnem. Membrána je zapuštěná do už relativně výrazného zvukovodu. Mírně zanořený je také středobasový kónus o průměru šesti a půl palce. Ten se chlubí velkou vlnkou poddajného závěsu i nevelkým, ale pevným středovým fázovým nástavcem. Membrána samotná má pak radiální „vlnky“ pro zpevnění, což jí vyneslo pojmenování „Turbine Cone“. Jde o lisované pěnové jádro s tenkou polypropylenovou povrchovou vrstvou.

U dvoupásmových Legend L200 udává Polk Audio frekvenční rozsah 46 – 38 000 Hz (-3 dB), charakteristickou citlivost 85,5 dB / 2,83 V / m a nominální impedanci 4 ohmy, u níž ale jedním dechem dodává propad k hodnotě 3,6 ohm. Dělící frekvence systému je nastavena výhybkou druhého řádu na 2 600 Hz.

Měříme

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních a zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Waterfall

Legend L200 mají velmi důstojně vyrovnanou frekvenční odezvu, jejich energie nastupuje (ve velkém prostoru a daleko od zdí) u nějakých 45 Hz, zdůraznění v pásmu 80 – 100 Hz stojí za pocitem velkoobjemové reprodukce. Střední pásmo je v reálu vlastně excelentně vyrovnané, sedlo kolem 5 – 6 kHz není nijak dramatické, ale spolu s následným lehkým peakem na 15 kHz podporuje patrně dojem znělejších a výraznějších výšek. Krom mírného zdůraznění basů lze ale o Legend L200 říct v kontextu jejich třídy jen dobré, vlastně jde až o překvapivě dobrý výsledek.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Impedanční křivka se poctivě drží nad úrovni 8 ohm, sedlo mezi prvními dvěma peaky prozrazuje ladící frekvenci bassreflexu kolem 50 Hz. Není zde vidět žádné nespojitosti, záchvěvy nebo prudké změny, Legend L200 budou spíše snadno rozehratelné, budou standardní zátěží pro připojený zesilovač. Ani u elektrické fáze není vidět žádné negativní chování, žádné prudké změny. Tam, kde se fáze dostává mimo optimum do záporných hodnot najdete impedanční peak, takže by ani při vyšší hlasitosti neměly reprosoustavy být problematické.

Jak to hraje

Malé Legend L200 jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde měly reprosoustavy naddimenzovanou sestavu značky McIntosh – napájení řešil filtr MPC1500, disky přehrával MCD600, hlasitost řídil C2700 a zesiloval buď MC1.25KW nebo MC901 pro bi-ampingové zapojení. Propojeno bylo kompletně kabeláží z řady Referenz Selection Air od InAkustik. Proporčnější elektroniku pak představovala obměna za dělený zesilovač Rotel Michi nebo dělený Classé Delta. Porovnávat jsme mohli s modelem Legend L600, Bowers&Wilkins 800 D3 nebo Sonus faber Aida či Sonus faber Minima Amator II.

Marantz PM7000N: výborný univerzální stereo Hi-Fi zesilovač a síťový streamer/DAC [test]

Legend L200 jsou sice poměrně velké, ale přesto překvapí, jak hluboko se dovedou spustit. Ve „Twist in my sobriety“ Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5) hrály Polk s americkou rozmáchlostí, s houpavou a pružnou bohatostí, s řádným pocitem objemnosti, ale zároveň s téměř evropsky snaživou kontrolou. Basový fundament se umí pěkně prosadit i ve velké místnosti, ale není to nepřiměřeně těžký nebo pomalý zvuk, má takový klidný, plovoucí styl s hmotou a váhou. Legend L200 nejsou úplně audiofilsky semknuté, ani se nesnaží o analytickou rekonstrukci každé nuance, hrají šťavnatě a sladce, navíc s trochou akcentu, abyste si bas opravdu užili.

I střední pásmo je hutné, syté a barevné. Sinatra v „Somethin’ Stupid“ („My Way“ | 1997 | Reprise Records | 9362-46712-2) je v místnosti i včetně těch „hrudních“ tónů, jeho hlas má objem a uvolněnou pohodu. Srozumitelnost je solidní, opět se Legend L200 prezentují se zábavnou šťavnatostí, s lehkou rozmáchlostí a lehkým důrazem na barevnou zábavnost.

Beoplay E8 3rd Gen: třetí pokus je stále drahý, ale má perfektní zvuk [test]

Na činelech v „On her way“ od Pat Metheny Group („Speaking of now“ | 2002 | Warner Bros | 9362 48025-2) jsme ocenili lehkost, s jakou jejich šum a svist lehce cinkal, s lehkým akcentem, bez těch nejjemnějších nuancí, ale s dostatečnou porcí energie a drajvu.

Pokud je něco na „americkém zvuku“ Legend 200, tak zejména to, jak našlápnutou dynamičnost do malých reproustav Polk schoval. Bubínky a všelijaké další perkuse v „India with jazz“ („STS 40 Years Anniversary“ | 2020 | STS Digital | STS-6111195) mají spoustu makrodynamické důraznosti, mají objem a na regálovku rozhodně působivou důraznost. Je to trochu efektnější, záměrně trochu nadupané, ale ne lacině. Je to extrovertní, zábavný a životem bublající zvuk.

Sony WI-1000XM2: hybridní bezdrátová špuntová sluchátka s potlačením hluku [test]

„My ship“ od Dee Dee Bridgewater („My ship“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) byla velmi čistá a příjemně čitelná. Možná vás Legend L200 nevezmou na audiofilskou analytickou exkurzi do nějakých hloubek mikroskopických dozvuků a nuancí, nicméně udržují pěkně prokreslený zvukový obraz, hodný dané cenové úrovně. Je tu cítit spousta síly, zátah od basů, jasný, až rozzářený objem a všeobecně pocit kvalitního zvuku dobrého hi-fi.

Na to, že jsou Legend L200 stále poměrně skladné, dokázaly naplnit skladbou „My Romance“ Billa Evanse („Turn out the stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) i větší místnost. Reprosoustavy umí scénu roztáhnout, šířka přesahuje osy ozvučnic a také hloubka je opravdu pěkná. Stereo jednoduše funguje a scéna je pěkně přehledná, s nástroji nenásilně rozloženými v pravolevém i předozadním směru. Ani tady to není o holografické audiofilii, ale hlavně o bohatosti a pocitu až fyzické tučnosti.

Cambridge CXA81: skvělý integrovaný Hi-Fi zesilovač s D/A převodníkem a Bluetooth [test]

V řízné „Heathen Child“ projektu Grinderman („Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299) se ukázalo, že Legend L200 umí svým hustým, hutným a bohatým zvukem zklidnit ostré a divoké hrany skladby, zároveň ale zvládnou ukočírovat ten divoký tah na bránu, takže hudba má sílu, šlape s chutí a hraje odvážně, zábavně, plnokrevně a celkově s chytlavou zábavností.

Verdikt

Polk Legend L200 jsou zajímavé regálovky nezaměnitelně amerického střihu – jejich estetika a kvalita zpracování jsou ale dostatečně blízké evropskému vnímání, stejně jako schopnost udržet hudbu pod kontrolou, jakkoliv zaoceánskou DNA zvuk nijak neskrývá. Přes jistý efektní nádech mají Legend L200 až překvapivou bohatost a objem, snadno plynoucí rytmus a jakousi nestísněnost, díky které zvuk snadno zaplní i velký prostor.

Regálovky Polk jsou zábavné, univerzální regálovky, plné a stejně lehce zprostředkovávající filmové efekty, rockovou hudbu i komorní jazz. Není to neutrální zvuk, není to audiofilsky analytická jemnost, ale je to reprodukce plná síly, dynamiky a nekomplikované zábavnosti v úrovni opravdu dobrého hi-fi.