Rebeka: vzestup na společenském žebříčku ve stínu mrtvé manželky [recenze filmu]

Alfred Hitchcock byl pětkrát nominován na Oscara za režii, naposledy za Psycho, poprvé za snímek Rebecca (1940), který z jedenácti oscarových nominací proměnil dvě. Za nejlepší film a černobílou kameru. Byl to také jediný titul, za nějž Mistr hrůzy Oscara za nejlepší film dostal.

Autorkou předlohy k němu je Daphne du Maurier, anglická spisovatelka, která ve svých dílech často využívá detektivní zápletky a prvky gotického románu, hororu a fantastiky. Hitchcock ještě před Rebeccou zfilmoval její novelu Jamaica Inn, později se pak pro slavný horor Ptáci (1963) inspiroval rovněž její povídkou.

Filmaři se k tvorbě Daphne du Maurier často obraceli, jen Rebecca byla zfilmována několikrát. Žádná z jejích televizních verzí nedosáhla ale kvalit té první filmové z dílny Hitchcockovy, která se objevila dva roky poté, co kniha vyšla. Psychologický román s detektivními prvky ale zjevně nepřestává fascinovat dodnes, jak o tom svědčí nová verze, vzniklá společnými silami britské produkční společnosti Working Title a Netflixu.

Dostát reprezentativním nárokům

Režie byla svěřena osmačtyřicetiletému britskému režisérovi Benu Wheatleymu, který zaujal svými černohumornými žánrovými filmy jako Seznam smrti nebo Pole v Anglii. Právě od něj se očekávalo, že do adaptace Rebeccy vnese to, co Hitchcock do své první americké produkce kvůli Haysově kodexu nemohl.

Tento cenzurní produkční kodex podrobně vymezoval, co je ve filmech z hlediska morálky ještě akceptovatelné a co už ne. V Hitchcockově verzi byl kvůli němu pozměněn charakter smrti první manželky lorda de Wintera, protože tento kodex zakazoval scény otevřeného násilí mezi manžely. Některé motivy, jako je ten lesbický, se Hitchcockovi přesto do filmu propašovat podařilo, i když skrytě, tak aby vyniklo to, čím se ve své tvorbě celoživotně zabýval, tedy patologickými milostnými vztahy.

Projekt Power: pět minut v kůži superhrdiny v akčním thrilleru na Netflixu [recenze filmu]

Ben Wheatley a trojice, jež se podílela na scénáři, z níž nejznámější je Jane Goldman (Kick-Ass, Kingsman), se s těmito omezeními už nemusela potýkat. Jejich adaptace je co do rozvíjení zápletky velmi věrná předloze, pouze v závěru dopřávají paní Danversové trochu jiný skon než v předloze.

To, co z předlohy akcentují, je téma oproštění se mladé ženy od minulosti, která ji při příchodu na rodinné sídlo de Winterů svazuje. A také od očekávání, které jsou spojené s naplněním její nové role paní domu. Je to vlastní pociťovaná nedostatečnost, daná společenským a sociálním postavením, která novou paní de Winterovou (Lily James) provází v jejích krocích na rozsáhlém sídle Manderley, stejně jako stín původní paní domu Rebeccy, která před rokem za tragických okolností na moři zahynula.

Nejen správcovou domu paní Danversovou (Kristin Scott Thomas), která ke své původní paní velmi přilnula, je jí dáváno najevo, jak byla Rebecca krásná, jak dokonale zvládala chod panství i společenské povinnosti z toho vyplývající.

Mladá, nemajetná žena bez rodičů, která ovdovělého šlechtice Maxima de Wintera (Armie Hammer) poznala v Monte Carlu, kde pobývala jako společnice bohaté Američanky, se musí po rychlé svatbě a příjezdu na panství v anglickém Cornwallu popasovat nejen s reprezentativními nároky její nové role, ale i s tajemstvími jejího manžela, které se vztahují k smrti jeho první ženy.

Smělejší a aktivnější nová paní domu

Hlavní hrdinka, ve shodě s předlohou, nemá křestní jméno. Autorka tím podtrhla její obyčejnost a nevýraznost, s níž se v její nové roli učí bojovat. V nové filmové verzi ale působí paní de Winterová mnohem směleji a aktivněji než v původním Hitchcockově filmu, kde jí hrála Joan Fontaine a Maxima Laurence Olivier.

Enola Holmesová: Mladší sestra Sherlocka Holmese se na Netflixu vydává v jeho stopách [recenze filmu]

Nejde přitom ze strany scenáristů o nějakou násilnou feministickou nebo emancipační aktualizaci, ale spíš o zdůraznění toho, co se v předloze ohledně její charakteristiky nachází, ale nemohlo to být v Hitchcockově filmu přítomno.

Ona aktivnější role je znát při zapojení paní de Winter do nalezení důkazů, které by jejímu manželovi pomohly u soudu, i v lehce ironickém epilogu, v němž komentuje, že dosáhla vlastně svého. Poznání minulosti jejího manžela a vztahu s jeho první ženou totiž paní de Winter nepřivede k pochybnostem nebo ztrátě iluzí o něm, ale k úlevnému poznání, že miluje jen ji a že se svou dřívější ženou nebyl šťastný.

Přitažlivá výpravnost

Paní de Winterová, která je, opět ve shodě s předlohou, vypravěčkou příběhu, ho předkládá jako útržkovitý proud vzpomínek na to, co zažila od svého příjezdu do Monte Carla a seznámení s Maximem až po události, které vedly k jejich vzdálení se z Manderley.

Barevné tónování obrazu se přitom napojuje na její pocity. Kdy byla šťastná a kdy naopak nejistá a plná obav. Proto jsou záběry z Monte Carla a jejich cest po Evropě prozářeny sluncem a při příjezdu na Manderley potemní do šedo-modrých barev.

Režisér s kameramanem Lauriem Rosem opulentním vizuálním stylem zpřítomňují svět aristokracie a vzdávají přitom hold klasickému technicolorovému Hollywoodu. Barvy jsou syté, dobové kostýmy nádherné, výprava nákladná, hudba Clinta Mansella citlivá.

Milostná romance se postupně mění v thrillerové drama s nadpřirozenými prvky a v závěru pak v detektivní pátrání. Škoda jen, že se tvůrcům nepodařilo dostat postavám víc pod kůži a v té oslavě obětavé lásky víc zdůraznit ono rozostřené vnímání dobra a zla u hlavních postav.

Chicagský tribunál: Aaron Sorkin si na Netflixu v soudním dramatu říká o Oscary [recenze filmu]

Čekal jsem od režiséra, že jeho film bude mít větší psychologickou hloubku a že bude působit erotičtějším dojmem, ale on je postaven především na výpravné přitažlivosti, k níž se přidává ta herecká. Chemie mezi ústřední dvojicí je ale spíš taková umělá, na čemž má podíl zejména bezbarvý výkon Armieho Hammera.

Lily James se snaží, a je to právě ona vnáší do vyprávění onen ironický akcent, spočívající v poznání, že aby se dívka z chudých poměrů dostala výš na společenském žebříčku, musí rezignovat na některé své morální zásady. Třeba ty, vztahující se k představě ideálního partnera. Film je o její proměně z naivní dívky v tu, která přebírá kontrolu nad životem nejen svým, ale i těch druhých. A právě touto aktualizací směrem k aktivnějšímu pojetí hlavní hrdinky získává nová verze Rebeky své právo na život oproti těm předchozím.

Rebeka

• Žánr: romantické drama
• Původní název: Rebecca
• www.netflix.com/cz/title/81002196
• Velká Británie / USA, 2020
• Scénář: Jane Goldman, Joe Shrapnel, Anna Waterhouse (předloha Daphne Du Maurier)
• Režie: Ben Wheatley
• Hrají: Lily James, Armie Hammer, Kristin Scott Thomas, Keeley Hawes, Ann Dowd, Mark Lewis Jones, Sam Riley, Ben Crompton
• Distribuce: Netflix
• Distribuční premiéra v ČR: 21. 10. 2020