Wrestler: recenze filmu

O víkendu se představí publiku karlovarského festivalu vítězný držitel Zlatého lva pro nejlepší film z loňského benátského festivalového klání. Vzápětí poté vstoupí do naší distribuce a my se tak po více jak půl roce od premiéry budeme mít možnost konečně seznámit s velkolepým comebackem Mickeyho Rourkea, oceněným Zlatým glóbem a nominací na Oscara.

Fingované divadlo

Randy „The Ram“ Robinson (Mickey Rourke) byl v osmdesátých letech hvězdou wrestlingového nebe, uctívanou fanoušky i kolegy. V dobách, kdy vás v rádiích namísto ukňouraných melancholiků Coldplay vítali Guns´n´Roses v džungli a celuloidovému plátnu vládli bicepsoví kulturisti s omezeným výrazovým rejstříkem emocí, se jeho tvář objevovala na titulních stránkách novin, v televizi a v podobě komiksových figurek na stolcích dětských příznivců kontaktních sportů.

Čas oponou trhl a Randy dožívá z dávné slávy. Namlouvá si, že za dvacet let se toho nezměnilo až tolik, ale poloprázdné tělocvičny při vystoupeních a stánkový výprodej trofejí minulosti při autogramiádách pro pár věrných zájemců jej usvědčují z opaku.

 

Bydlení v rozpadajícím se karavanu za městem, kde často dluží za nájem a práce skladníka jsou dnes trpkou realitou jeho života. Zpestření všedního přebývání hledá ve striptýzovém baru, kde pracuje jeho oblíbenkyně Cassidy (Marisa Tomeiová). Tanečnice, jež musí spolknout nejednu hořkou poznámku od svých mladších kolegyň i méně taktních zákazníků.

Sportovní veterán o víkendech obráží ve své dodávce show, kde se potkává s dávnými soupeři i diváky, natěšenými na nefalšovanou porci steroidy povzbuzeného chlapáctví. Svaly navzdory cvičení ochabují, až ho zradí ten pro život nejcennější. Vítězná šňůra utkání s mlátičkami stejné věkové kategorie se jednoho dne přetrhne a Robina Ramzickiho skolí v šatně infarkt.

Hlas lékaře zní jasně a dává zápasení stopku. Již žádná extrémní fyzická zátěž a doporučený návrat k civilnímu životu. Kam se ale vrátit, když jste rodinu i soukromý život vyměnili za potlesk a povzbuzování k stylovým placákům, házeným z nejvyšších vrcholků provazů ringu na hlavy soupeřů?

Randy to přesto zkouší. Práce v lahůdkářství, kde v hygienické pokrývce hlavy rozdává lidem saláty, ale nemůže zastavit bouřící adrenalin, pulzující jeho zjizveným tělem. Hledá jiné možnosti jak dát svému bytí smysl, ať už jde o znovunalezení cesty k odcizené dceři Stephanii (Evan Rachel Woodová) nebo o sblížení se stárnoucí striptérkou Cassidy, skutečným jménem Pam.

Když se ale události nedají do pohybu tak jak si představoval, selhává. Uražená dcera mu po zpackané příležitosti dokázat jí léty nepřítomný cit definitivně uzavírá dvířka ke svému srdci a i soucitná striptérka naznačuje, že ve skutečném světě bude vždy outsiderem, pohybujícím se ve vztazích s neohrabaností dítěte.

Randy poznává, že ty nejtěžší překážky na něj nečíhají v aréně, ale v prostoru mnohem intimnějším a zranitelnějším. Záplatu na ztracenou důstojnost a privátní prohry hledá v souboji se zápasníkem a úhlavním rivalem Ayatollahem. Jejich potýkání kdysi přitahovalo davy lidí a tak není divu že, s přihlédnutím k nezanedbatelné výši finančního zisku, přijme výzvu k jejich repríze po dvaceti letech.

Návrat z astrálních sfér zpátky na zem

Scénář Roberta D. Siegela využívá obratně všech klišé sportovních dramat o návratu zpátky na vrchol a staví je do nového světla. Společenský fenomén wrestlingového zápasení, v Americe nesmírně populární, nahlíží bez příkras a se zasvěceným vhledem do jeho zákulisí. Krvavými ranami fascinující okostýmované divadlo, bizarně zábavné, stejně jako zvrhlé, ukazuje jako uzavřený mužský mikrosvět, řídící se vlastními pravidly, předem domluvenými a ve své urputnosti jen na oko fingovanými. Zinscenovaná show je brutální hrou pro odrostlé kluky, kde ten zlý dává nakládačku tomu o něco hodnějšímu, aby v závěru slavně zvítězil ten lepší a dal diváctvu dopřát pocitu, že ne pravda a láska, ale mrštnost a obratnost vítězí nad hrubou silou.

Darren Aronofsky přistoupil k tomuto jevu s porozuměním, umožňujícím mu kritický odstup od tématu. S tvůrcem, který si pouhými třemi snímky získal adorativní vynášení do nebes ze strany fanoušků i kritiky, jsou spojena zbytnělá očekávání. Nejlépe se o tom mohl přesvědčit po přijetí svého předchozího počinu.

Po klaustrofobním nízkorozpočtovém debutu Pí s ponurou „lynchovskou“ atmosférou a hypnotickém emocionálním ponoru do hlubin různých závislostí v adaptaci Selbyho románu Rekviem za sen přišel s ambiciózní romancí Fontána. Audiovizuální symfonie o nekonečnosti lásky i smíření se s naší smrtelností se proměnila v spirituální podobenství, jež se jen těžko vzpírá racionálnímu uchopení. Přijetí nebylo jednoznačně a vzývanému miláčkovi nezávislé scény byl s příklonem k vyššímu rozpočtu vyčítán i přílišný artistní manýrismus.

Aronofsky jakoby svým čtvrtým snímkem dával najevo, že na tyto výtky slyší. Při sletu z astrálních sfér se oprošťuje od formálních i významových exhibic, tak typických pro jeho režijní rukopis a vrací se k postupům, s nimiž kdysi zaujali aktéři nezávislé kinematografie. Jako výrazný stylista se stahuje do pozadí a s neokázalou skromností vkládá svůj osobitý režijní rukopis do služeb komorního příběhu, jenž působí jako melancholická zpověď bojovného ducha na prahu profesního důchodu.

K úspornému výrazovému minimalismu přispívá digitální ruční kamera, drobící obraz na špinavě vyhlížející výseky z chronologicky zobrazené reality. Dokumentární průpravou zocelená kameramanka Maryse Albertiová nahlíží hlavnímu hrdinovi doslova přes rameno a provází do zápasnických šaten, čpících potem a výbušným testosteronem. Kráčí v jeho stopách a nakukuje do jeho soukromí s dotěrnou naléhavostí, jež nemá daleko k civilním sociálním dramatům o přežívání na periferii zájmu lidského i společenského.

Daň za prohry minulosti

Úskalí sportu, který bolí a vyčerpává, se odráží v otlučeném těle ústředního protagonisty. Ten přitahuje objektiv kamery s nenásilnou, ale přesto fascinující pozorností, jež nám dá pocítit každý šrám, který utržil.

Mickey Rourke už dávno není tím sladkým hezounkem s jemným, jakoby neustále pobaveným úsměvem blazeovaného svůdce z Devět a půl týdne nebo Smyslné orchideje. U v září sedmapadesátiletého herce si bouřlivá minulost vybrala svou daň. Ať už je jeho obličej víc poznamenaný alkoholem, chemickými opiáty, boxerskou kariérou, ve které nacházel protipól k třpytivému světu hollywoodského pozlátka nebo následnými nezdařilými plastickými operacemi, jež měly zahladit stopy po utržených ranách, sešlost je nehraná a žádná práce maskérů by ji nedokázala takto věrohodně přiblížit. Jeho tvář můžeme přijmout jako výstražné varování před tím proč nebrat drogy i jako malířské plátno, do něhož se vepsaly všechny jeho pády.

Rourke boj se svými démony nevzdal a míří vzhůru. Ne už do první ligy hvězd, které berou za film honorář okolo dvaceti milionů dolarů, ale mezi hereckou elitu, jíž se píšou scénáře na tělo. A scénář Wrestlera je mu nejen ušit na míru, ale doslova vytesán na tělo, ve fyzickém i mentálním významu tohoto metaforického příměru. Opravdu si v jeho úloze těžko představit studiem protěžovaného Nicolase Cage nebo Sylvestera Stalloneho. Randy není italoamerickým mudrlantem, sentimentálně se ohlížejícím jako Rocky Balboa v jeho poslední zastávce za svou minulostí, ale životem otřískaný chlap, kterému uvěříte každé zaškobrtnutí na jeho osudové cestě.

Vyžilý, lehce kulhavý a shrbený, s odbarveným peroxidovým porostem hlavy, kterým připomíná člena Mötley Crüe nebo jiné melodicko-metalové formace osmdesátých let, jako osamělý poutník bloudí světem mimo provazy ringu, jehož zákonitostem nerozumí.

Aronofsky po Sin City a Scottově Dominu konečně svěřil Rourkeovi roli, již si jeho talent zaslouží a herec nabízenou příležitost využil bezezbytku. Hluboce procítěný a uvěřitelný výkon je v jeho dosavadní kariéře životní rolí, prostřednictvím níž zdálky mává všem jeho konkurentům v souboji o loňskou oscarovou sošku a usvědčuje Akademii z podléhání efektním a politicky korektním hereckým vábničkám.

Na postavě Randyho zároveň ukazuje, jak moc si je blízký svět sportovních a hereckých hvězd. Mládí a úspěch jsou nenávratně pryč a zůstává odlesk, s jehož pohasínající září se je někdy obtížné vyrovnat. Ale Randy, stejně jako jeho herecký představitel, bojuje. Ví už, že v souboji s časem, jež ukrajuje jeho tělu na zdraví, nemůže vyhrát, ale stále stojí o uznání, kterého se v ringu dosáhne snadněji než v pravidly nespoutaném osobním životě. Můj respekt, si stejně jako režisér, který se nebál vykročit ze zavedené a očekávané tvůrčí trajektorie, rozhodně získal.

 

Wrestler

• Žánr: drama
• Původní název: The Wrestler
• www.thewrestlermovie.com
• USA 2008
• Scénář: Robert D. Siegel
• Režie: Darren Aronofsky
• Hrají: Mickey Rourke, Marisa Tomeiová, Evan Rachel Woodová, Mark Magnolis, Todd Barry, Wass Stevens, Judah Friedlander, Ajay Naidu
• Distribuce: SPI
• Distribuční premiéra v ČR: 09. 07. 2009